Anémie je snížení obsahu hemoglobinu a/nebo snížení počtu červených krvinek na jednotku objemu krve, což vede ke snížení dodávky kyslíku do tkání. Anémie není klinická diagnóza, ale pouze klinicko-hematologický syndrom, který je jedním z patologických stavů organismu. Tento jablečný mošt je v medicíně koček zcela běžný. Více než 10 % pacientů navštěvujících kliniky trpí anémií z toho či onoho důvodu a u 7 % je tato anémie závažná. V tomto případě může značná část zůstat nediagnostikována, nicméně v případech stanovené diagnózy je prognóza často příznivá.
Příčiny anémie u koček
Příčiny anémie u koček jsou velmi rozmanité. Abychom mohli mluvit o příčinách, stojí za to nejprve rozdělit tento syndrom do 2 velkých skupin: jedná se o anémii spojené s onemocněním takového krvetvorného orgánu, jako je kostní dřeň (zde dochází k „zrození“ právě těch červených krvinek) – neregenerativní a anémie nesouvisející s onemocněním kostní dřeně – regenerační. Příčiny regenerační anémie zase mohou být krevní ztráty (krvácení) a hemolýza (zánik červených krvinek). Níže je uvedena tabulka klasifikace anémie s možnými příčinami jejího rozvoje.
Regenerativní
Neregenerační
Posthemoragická
Hemolytická
Chronické onemocnění
Nedostatek živin
Hypoplazie KMC
Hyperplazie KKM
Trauma (včetně iatrogenního)
B12 (IBD, n/o, EPI, pankreatitida)
Pravda ehm. aplazie
IDA* (anémie z nedostatku železa)
Infestace blechami u koťat
Léčiva (m-zm foláty)
*může být regenerační nebo neregenerační
Existuje řada důvodů, proč je problém anémie u koček extrémně složitý. Faktem je, že tělo těchto predátorů je poměrně dobře přizpůsobeno změnám a s pomalým rozvojem tohoto syndromu majitel neuvidí žádné poruchy ve stavu svého mazlíčka. Teprve když anémie dosáhne těžkého stadia, objeví se klinické příznaky a majitel by měl jít na kliniku.
Příznaky
Většina příznaků je velmi nespecifická a může doprovázet řadu dalších syndromů a onemocnění. Mezi nespecifické příznaky patří: letargie, apatie, anorexie (odmítání jídla), hubnutí, nesnášenlivost cvičení, tachypnoe (zrychlené dýchání), dušnost, zvýšená citlivost na chlad, zvrácená chuť k jídlu (lízání betonových cest, pojídání kočičího steliva, atd.) atd.), hypertermie nebo hypotermie. Jedním z podmíněně specifických příznaků bude bledost sliznic (chudokrevnost sliznic). Je však třeba připomenout, že řada kardiovaskulárních patologií bez rozvoje anémie může také vést k bledosti v důsledku zúžení periferních cév, například šokový stav. Také viditelné sliznice mohou být nejen bledé, ale i ikterické/cyanotické (ikterus/cyanóza), např. při hemolytické anémii v důsledku hemoparazitů se rozvíjí žloutenka v důsledku destrukce hemoglobinu.
Diagnóza kočky s anémií
Diagnóza je vždy stanovena komplexně, s přihlédnutím k anamnestickým údajům, výsledkům vyšetření pacienta, dalším laboratorním a instrumentálním studiím.
Hlavním krevním testem, kterým můžeme u pacienta určit anémii a sestavit diagnostický plán, je obecný klinický krevní test. Nejprve v této analýze může lékař určit samotnou skutečnost přítomnosti anémie – snížení hladiny hemoglobinu a hematokritu. Také na základě morfologie červených krvinek (jak vizuálně vypadají) lze předpokládat, zda dochází k regenerační reakci kostní dřeně či nikoliv. Při pohledu na „bílou“ krev – leukocyty, neutrofily, lymfocyty – můžeme předpokládat přítomnost infekční složky ve vývoji tohoto syndromu. Veterinář tuto analýzu podrobně vyhodnotí a sestaví další diagnostický plán pro stanovení konečné diagnózy.
Další diagnostická opatření mohou zahrnovat: biochemický krevní test, retikulocytový krevní test, testy na infekce, vitamíny, železo, hormony; ultrazvukové vyšetření břišní a hrudní dutiny, rentgenové vyšetření, esofagogastroduodenoskopie, počítačová tomografie, diagnostické operace (například laparotomie nebo laparoskopie); biopsie červené kostní dřeně. V závislosti na očekávané diagnóze na základě základních testů lékař určí prioritu těchto diagnostických opatření.
Během procesu diagnostiky by kočka s anémií měla být neustále sledována z hlediska vitálních funkcí a v případě potřeby by měla podstoupit léčbu v nemocnici. Nejčastěji jsou takoví pacienti závažní a vyžadují zvláštní pozornost a medikamentózní podporu, kterou lze poskytnout pouze na jednotce intenzivní péče. Před stanovením diagnózy se provádí symptomatická terapie a po zjištění příčiny anémie začíná etiotropní terapie, která je zaměřena na samotnou nemoc, která vedla k nedostatku hemoglobinu.
Léčba anémie u koček
Symptomatická terapie je zaměřena na doplnění nedostatku hemoglobinu a červených krvinek, jakož i na úpravu dalších příznaků: hypo nebo hypertermie, dušnost, hypotenze, tachykardie, anorexie atd.
U mírné regenerační a chronické anémie se nejčastěji používají léky zaměřené na stimulaci fungování červené kostní dřeně. Nejčastěji se taková léčba provádí ambulantně, protože klinické příznaky nejsou výrazné a pacient je stabilní. Pokud je anémie závažná, pak bude v tomto případě symptomatická terapie zaměřena na okamžité doplnění nedostatku červené krve. Jedinou metodou v tomto případě bude krevní transfuze – krevní transfuze. V tomto případě můžete po odstranění plazmy podat transfuzi jak plné krve, tak červených krvinek – koncentrátu červených krvinek.
K provedení krevní transfuze lékař stanoví požadovaný objem krve dárce a krevní skupinu příjemce (pacienta s anémií). Kočky mají 3 takové skupiny – A, B a AB. Skupina A je přítomna u 75-95 % koček. Skupina B – 25-5 %; a AB je asi 0,4 % koček. V populaci čistokrevných koček však pravděpodobnost skupiny A klesá (asi 54 %). Skupina B je běžná u plemen, jako je habešský, perský, himálajský, skotský Fold, Barma a Devon Rex; AB se zase nejčastěji vyskytuje u somálské, britské krátkosrsté, bengálské, habešské, barmské a domácí krátkosrsté. Určení krevní skupiny je velmi důležitým krokem, který byste neměli přeskočit. Například transfuze krve typu A kočce s krevní skupinou B povede k rychlé destrukci červených krvinek dárce se závažnými klinickými příznaky: hypotenze, průjem, zvracení, hemoglobinémie, neurologický deficit, akutní intravaskulární hemolýza, dokonce smrt.
Kromě stanovení krevní skupiny dárce a příjemce je velmi důležitý další krok – provedení křížového testu (kdy se plazma a červené krvinky dárce a příjemce smíchají a reakce červených krvinek je vizuálně vyšetřeno pod mikroskopem). I když mají kočky odpovídající krevní skupiny, nemusí být kompatibilní. To je způsobeno antigenem Mik. Existuje Mik-pozitivní a Mik-negativní krev. Transfuze krve nekompatibilní s Mik může také způsobit nežádoucí reakce.
Po výběru vhodného dárce je mu odebrána krev, tato krev je odfiltrována od případných sraženin a následně je příjemci na lůžkovém oddělení kliniky podána krevní transfuze. Samotná krevní transfuze trvá až 4 hodiny. Během této procedury lékař pravidelně hodnotí celkový stav pacienta a jeho životní funkce (tělesnou teplotu, krevní tlak, dechovou a srdeční frekvenci atd.).
Etiotropní léčba je předepsána po zjištění příčiny anémie: při anémii z nedostatku železa koček budou k léčbě přidány suplementy železa, u autoimunitní anémie může být předepsána hormonální léčba, u CKD (chronické onemocnění ledvin) krmivo se sníženým obsahem bílkovin obsah a léky na snížení hladiny fosforu v krvi, onkologická onemocnění – chemoterapie a radioterapie atd.
Prevence anémie
Prevence anémie je vždy prevencí základních onemocnění, která mohou vést k tomuto syndromu. Vzhledem k velkému seznamu nemocí, které se mohou anémií zkomplikovat, mezi preventivní opatření patří pravidelné lékařské prohlídky kočky (vyšetření, krevní testy, ultrazvuk dutiny břišní a hrudní, v případě potřeby rentgenové vyšetření), pravidelné očkování, ošetření vnějších a vnitřních parazitů a vyhýbání se volně pobíhajícím kočkám, vyvážené krmení.
Předpověď
Prognóza u koček s anémií bude také záviset na základním onemocnění. Pokud je anémie regenerativní, pak je prognóza většinou opatrná, u neregenerativní anémie může být i nepříznivá.
Kočičí hemobartenelóza (neboli infekční anémie) je krevní parazitární onemocnění, podobné klinickými projevy piroplazmóze (babezióze) u psů. Jedná se o nakažlivé onemocnění, jehož typickým klinickým příznakem je anémie v důsledku masivního odumírání (hemolýzy) červených krvinek (erytrocytů).
Výskyt onemocnění je možný v jakémkoli věku u jedinců jakéhokoli pohlaví, ale kocouři trpí hemobartonelózou častěji než kočky (s největší pravděpodobností je to způsobeno agresivnějším chováním a neustálým bojem o území, rvačkami a v důsledku toho větší pravděpodobnost infekce). Přenášení je rozšířeno v populaci koček, zejména toulavých koček, ale jasný klinický obraz se obvykle projevuje u koček v imunosuprimovaném stavu, za přítomnosti doprovodných zánětlivých nebo infekčních onemocnění, příčinou může být například jakákoli letální chronická virová infekce: virus kočičí leukémie (FeLV), virus kočičí imunodeficience (FIV) nebo virus kočičí infekční peritonitidy (FIP).
Diferenciální diagnostika hemobartenelózy koček
S podobnými klinickými příznaky se mohou vyskytovat i další krvně parazitární onemocnění koček, např. Babesia spp.(v Africe rozšířený, v našich zeměpisných šířkách se nevyskytuje) Cytauxzoonoses felis nalezený v USA, přirozeným rezervoárem je rys červený. Na to je třeba pamatovat při ošetřování zvířat přivezených ze zahraničí.
Kromě toho se onemocnění spojená s oxidačním poškozením červených krvinek vyskytují s podobnými příznaky, například otrava koček cibulí nebo paracetamolem (paracetamolem). Tyto toxické látky vedou při požití kočkou k hromadění methemoglobinu v červených krvinkách (oxidovaný hemoglobin neschopný přenášet kyslík), tvorbě Heinzových tělísek (inkluze v červených krvinkách sestávající z oxidovaného hemoglobinu), hemolýze a prudkému snížení kyslíkové kapacity krve, což vede k hypoxii.
Mnoho imunitně podmíněných autoimunitních onemocnění může vést k hemolýze, sami krevní parazité mohou sloužit jako spouštěč vzniku autoimunitní hemolytické anémie.
Kromě toho je syndrom DIC (diseminovaná intravaskulární koagulace, konzumní koagulopatie, trombohemoragický syndrom) také často doprovázen anémií.
Způsoby infekce kočičí hemobartenelózou
K infekci dochází poškrábáním, kousnutím při rvačkách nebo přímým kontaktem s nemocným přenašečem. Jakékoli krevní produkty (plná krev, červené krvinky) při transfuzi z nemocného zvířete na zdravé poslouží jako faktor přenosu infekce, proto je třeba před odběrem krve dárcovské kočky zkontrolovat nejen na smrtelné chronické infekce kočky, ale také u kočičí hemobartenelózy. Nástroje, které se špatně smývají od krve, mohou také způsobit infekci zvířete během chirurgických zákroků. Nelze vyloučit intrauterinní cestu infekce. Samostatně je nutné zmínit přenos infekce přenášený vektory, původce mohou přenášet klíšťata, blechy a komáři. Je možný i vertikální přenos patogenu (z matky na plod) nebo, jak se tomu také říká, transplacentární přenos. Onemocnění se obvykle rozvíjí u zvířat, jejichž odolnost je z toho či onoho důvodu snížena. Mohou to být nepříznivé životní podmínky, těhotenství, rakovina nebo infekční onemocnění.
Jakmile je zvíře infikováno, může zůstat latentním přenašečem po celá léta a celoživotní přenášení není neobvyklé.
Patogeneze kočičí hemobartenelózy
Mezi klinicky zdravými zvířaty se očekává rozšířené mikrobiální přenášení. Poté, co se zdravá kočka nakazí hemobartheneliázou, může se zvíře stát chronickým přenašečem bez výrazných klinických příznaků nebo onemocnět v akutní formě s těžkou anémií, která často vede ke smrti kočky.
Inkubační doba může trvat od 8 do 15 dnů. Během této doby se patogeny množí jak na povrchu červených krvinek, tak uvnitř nich. Snižuje se počet zdravých červených krvinek a snižuje se hladina hemoglobinu. Paralelně s tím se objevuje žloutenka a hemoglobinurie. Zvíře se stává letargickým, rychle se unaví a jeho chuť k jídlu se snižuje nebo úplně zmizí. Kočka znatelně hubne.
Anémie u hemobarthenelózy může být způsobena buď přímým poškozením membrány červených krvinek parazity s následným jejich rozpadem ve slezině a játrech, nebo imunitně zprostředkovanou intravaskulární hemolýzou způsobenou tím, že organismus kočky produkuje protilátky proti vlastním červeným krvinkám. následuje jejich zničení systémem komplementu.
Často je latentní forma hemobarthenelózy aktivována systémovými patologiemi, které ovlivňují hematopoézu (tvorbu krvinek v červené kostní dřeni). Mezi takové patologie patří chronické onemocnění ledvin, systémové zánětlivé reakce, virové infekce atd. Přítomnost této skupiny onemocnění značně zhoršuje klinický průběh hemobartenelózy absencí regenerační odpovědi červené kostní dřeně na anémii, anémie nabývá regenerační povahy (nedochází ke zvýšené tvorbě červených krvinek jako odpověď na prudký pokles v počtu zralých forem), což výrazně zhoršuje prognózu zvířete a prudce zvyšuje mortalitu.
Diagnóza kočičí hemobartonózy
Při podezření na hemobartenelózu u koček předchází léčbě povinná diagnóza. Diagnóza se provádí na základě epizootických, klinických údajů a také povinného hematologického vyšetření (na přítomnost patogenu v krvi). Diagnóza hemobartenelózy spočívá v identifikaci parazita v erytrocytech nemocných zvířat mikroskopií krevních nátěrů. Detekce hemobartonely v erytrocytech není snadný úkol, negativní výsledek není 100% spolehlivý. Vždy se provádí řada studií, paraziti jsou detekováni v krvi pouze u 25 % infikovaných zvířat.
Kromě vyšetření nátěrů se využívá také polymerázová řetězová reakce (PCR diagnostika hemobartonelózy) a přímý Coombsův test.
Obecný klinický krevní test u nemocných koček odhalí regenerační anémii (pokud nezačala autoimunitní suprese hematopoetické funkce červené kostní dřeně) a biochemická studie odhalí bilirubinurii a bilirubinémii.
Léčba hemobartonelózy koček
U hemobartenelózy u koček by měl léčbu předepsat lékař, léčba by měla být komplexní. Závisí na tom, zda je hemobartonelóza primární nebo sekundární k základnímu onemocnění. Při výskytu ektoparazitů (klíšťata, blechy) se provádí antiparazitární ošetření. U mladých koček s vysokým stupněm zamoření mohou blechy samy způsobit anémii „pitím“ krve zvířete.
Nemocná zvířata jsou umístěna ve světlých, teplých místnostech. Je jim předepsána speciální dieta s vysokým obsahem vitamínů a mikroprvků, které příznivě působí na tvorbu červených krvinek a krvetvorbu obecně. Symptomatická terapie zahrnuje použití antibiotik se současným podáváním antihistaminik (antialergických).
Při přesné diagnóze hemobartonózy u koček se předepisují léky proti rickettsii (tetracyklin, doxycyklin) po dobu nejméně 21 dnů. S progresí anémie se předepisují kortikosteroidy a u koček se často používají transfuze plné krve. Kromě souběžné symptomatické terapie se úspěšně používají kyslíkové komory. Ke stimulaci krvetvorby se používá hematogen, přípravky obsahující železo a multivitaminy. Prevence zahrnuje vyhýbání se kontaktu s toulavými zvířaty, správné krmení a údržbu. Při sebemenším podezření na onemocnění je nutné zvíře předvést veterináři. Včasná veterinární péče je klíčem k rychlému uzdravení.
Prognóza hemobartonózy koček je velmi opatrná a závisí na přítomnosti doprovodných onemocnění a přítomnosti autoimunitních reakcí.
c) Veterinární středisko pro léčbu a rehabilitaci zvířat „Zoostatus“.
Varšavská dálnice 125 budova 1. tel. 8(495) 266-54-04.
