Strakapoud velký (Dendrocopos major) je krásný a skutečně velmi barevný pták. Jeho převládající barva je tvořena kombinací černých a bílých tónů. Vršek hlavy a krku, hřbetní strana a podocas jsou modročerné, ramena, tváře, strany krku jsou bílé, břicho je špinavě bílé, spodní část je světle červená. Letky jsou černé s bílými skvrnami, tvořící bílé příčné pruhy na černém pozadí složeného křídla. Ocas je černý, kromě dvou vnějších ocasních per, která jsou bílá. Oči jsou hnědočervené, zobák olověně černý, nohy tmavě hnědé. Samec se od samice odlišuje červenou skvrnou na temeni. Mladí ptáci mají podobnou barvu jako dospělí, ale na čele mají červenou skvrnu.
Ocas strakapouda je středně dlouhý, špičatý a velmi tvrdý, protože slouží hlavně jako opora při šplhání po kmeni stromu. Jak důležitá je tato podpůrná role ocasu, lze posoudit podle toho, že v období před dalším línáním se ocasní pera opotřebovávají o 10 mm i více! Celková délka ocasu je ale 100 mm. Strakapoud velký je středně velký pták: délka jeho těla je 23–26 cm, hmotnost je asi 100 g.
Království: Zvířata Třída: Ptáci Řád: Datelli Čeleď: Datelli Rod: Strakapoudi Druh: Strakapoud velký Mezinárodní vědecký název Dendrocopos major
Tento datel žije v lesích severní Afriky (severní Maroko, Alžírsko a Tunisko), v Evropě a na přilehlých ostrovech, na Kavkaze, v Malé Asii, na Sibiři (kromě severních oblastí tajgy) a Primorye, as také na Kamčatce, Sachalin, Japonsku a Kurilských ostrovech a na Korejském poloostrově. Datel vede sedavý způsob života, ale v chladném počasí migruje.
Na jaře (únor, březen, duben) jsou datli obzvláště hluční a aktivní. Samci často vydávají „trylkovitý“ zvuk. Samec sedící na kmeni rychle narazí zobákem na suchou větev a větev, která pod těmito údery vibruje, vydává jakýsi trylek – „bubnový válec“, něco jako „tra-ta-ta“. ” Tento trylek nahrazuje píseň strakapouda velkého. Je to slyšet daleko i v hustém lese. Samice na tuto „píseň“ přiletí a vytvoří se pár. Vytvořený pár své hnízdiště horlivě brání a vyhání z něj všechny ostatní datly.
Někde uprostřed této oblasti hnízdí ptáci. Pro jeho stavbu je vybrán strom s měkkým nebo tlejícím dřevem. Nejčastěji se používá osika, méně často olše, ještě méně často bříza, dub a další tvrdé dřeviny. Obvykle na kmeni, ve výšce 2-8 m od země, často pod kloboukem houby troud, si datli vyhloubí prohlubeň. Samec a samice se střídají a neúnavně buší do stromu a oddělují kusy dřeva dlouhé 2-4 cm, které okamžitě shazují.
Na loňské vysušené trávě, a pokud se jaro opozdilo, na sněhu u kmene stromu jsou vidět čerstvé lehké třísky, kterými snadno najdete nově vydlabanou prohlubeň. Prohlubeň má hloubku 28-35 cm, vstupní otvor – vstupní otvor – má průměr 5-5,6 cm.
Koncem dubna – v květnu se kladou vajíčka. Snůšku tvoří obvykle 5 – 7 lesklých bílých vajec (tab. 1). Vejce se kladou přímo na dno prohlubně; Často jsou podestýlkou silně rozdrcené kusy dřeva. Samec i samice inkubují vajíčka střídavě po dobu 12-13 dnů. Mláďata se líhnou slepá a zcela bezmocná, ale s dobře vyvinutým patním mozolem.
První dny života sedí tiše, dospělá kuřata hlasitě křičí a dožadují se potravy. Podle tohoto výkřiku, slyšeného 80-100 m daleko, snadno odhalíte jejich hnízdo. Na krmení kuřat se podílejí oba dospělí ptáci. Mláďata jsou velmi žravá a rodiče přilétají do hnízda s potravou každé 2-4 minuty. Samice obvykle krmí mláďata častěji než samec. Během dne oba dospělí ptáci přinesou potravu do hnízda až 300krát. Přirozeně je možné sbírat obrovské množství hmyzu potřebného pro krmení kuřat pouze z velké plochy lesa. Není proto divu, že lovná plocha páru datlů zabírá asi 15 hektarů.
Mláďata stráví v hnízdě tři týdny. Prvních 25-30 dní po opuštění hnízda zůstává celý plod pohromadě a staří ptáci nejprve krmí mladé, již dobře létající ptáče. Po nějaké době se mláďata přesunou do samostatného života a začnou se široce toulat.
Datel létají dobře a rychle a ve vzduchu popisují plynulý oblouk: pták několikrát mávne křídly, zvedne se na vrchol oblouku, pak složí křídla a rychle, jako hozené oštěp, letí vpřed, rychle ztrácí výšku, pak znovu mávne křídly atd. Ve všech případech však raději šplhají po kmeni stromu, přičemž křídla používají pouze k letu na sousední strom. I když je pták v nebezpečí, nespěchá s odletem.
Když datel zpozoroval například přiblížení se člověka, jakoby neúmyslně, aniž by prozradil cokoli, co si všiml nebezpečí, plazí se a dál hledá něco v nerovnostech kůry na opačnou stranu. kmen a při šplhání po kmeni jen občas vykoukne zpoza něj, jako by jen tak mimochodem pozoroval člověka. Pokud se pokusíte strom obejít, pták se opět pohne tak, aby kmen byl mezi ním a osobou. Pokud se člověk pokusí k ptákovi přiblížit, poletí na blízký strom a svou nelibost vyjádří hlasitým, ostrým výkřikem. Datelův hlas se nese daleko lesem a připomíná cosi jako trhavé „hučení“, které se opakuje buď samostatně, nebo několikrát za sebou, když je pták vzrušený.
Datel tráví většinu času hledáním potravy. V létě a na začátku podzimu lze na kmeni stromu snadno pozorovat datel. Pták obvykle sedí na kmeni u paty stromu a začíná vyskakovat nahoru, čímž se spirálovitě otáčí kolem kmene. Když vyleze nahoru, pečlivě prozkoumá každou skulinku, každou nerovnost kůry.
Pokud si pták všimne něčeho na silných bočních větvích, prozkoumá je také, obvykle zespodu, visí na větvi a opět se opírá o ocas. Po takto prozkoumaném kmeni a velkých bočních větvích do výšky 12-16 m a někdy i výše letí datel na jiný strom. Pokud datel při zkoumání stromu objeví hmyz žijící pod kůrou, použije zobák: odměřené a hlasité „ťuk-ťuk-ťuk“ se nese daleko lesem. Silnými údery datel láme kůru nebo v ní dělá trychtýř, čímž obnažuje chodby kořenového hmyzu, a pták svým dlouhým lepkavým jazykem, který těmito chodbami snadno proniká, odstraňuje zpod kůry larvy a dospělý hmyz.
Na podzim se u datla mění způsob získávání potravy a její složení. Pták utrhne šišku z jehličnatého stromu, upne ji do přirozeného nebo vyhloubeného výklenku v horní části uschlého kmene stromu a silně do něj udeří zobákem. Údery zobáku datel otevírá šupiny šišky, extrahuje a požírá semena. Obvykle se pod takovou datlovou výhní do konce zimy nashromáždí hora šišek: pod jednotlivými výhněmi bylo nalezeno 5000 7000–XNUMX XNUMX zlomených šišek.
Každý den datel rozbije až 100 šišek, a proto, aby se v zimě zajistil potravou, každý pták na podzim zabírá samostatný pozemek, jehož plocha závisí na výnosu jehličnatých semen a počet jehličnatých stromů na pozemku se pohybuje od 5 do 15 hektarů. Na každém z těchto míst je několik desítek kováren. Ptáci si svá jednotlivá území chrání a nepouštějí do nich jiné datly.
Brzy na jaře začnou dateli spolu se semeny opět jíst hmyz, který se objevil po zimování. A v období, kdy v břízách začíná vytékat míza, dělá datl často v kůře vodorovné řady otvorů zobákem na kmenech a větvích stromů a když se míza objeví, přikládá střídavě zobák do každé díry a pije. V jídelníčku datlů tedy dochází k jasně definované sezónní změně potravy. Na podzim a v zimě se datli živí semeny jehličnatých stromů a na jaře a v létě živočišnou potravou.
Strakapoud velký požírá mravence ve značném množství: v žaludcích některých zabitých ptáků bylo nalezeno 300–500 kusů hmyzu. Poměrně často datli požírají různé brouky, zejména ty žijící pod kůrou – kůrovci a tesaříkové, dále pak nosatci, listonožci atp.
Strakapoud velký je užitečný pták. Vydlabáním dutin, které sami datli většinou znovu nevyužijí, tak vytvoří obydlí pro mnoho dalších velmi užitečných hnízdišť dutých (například sýkory a mucholapky), kteří si hnízda v již hotových dutinách tvoří. Kromě toho jsou datli schopni odstraňovat a ničit lesy nebezpečné škůdce, jako je xylofágní hmyz (kůrovec, tesařík atd.), který kromě datla nemá mezi ptáky žádné nepřátele.
Datel zatlouká pouze stromy napadené škůdci, a proto jsou stopy této činnosti signály naznačující, že je strom napaden a je třeba jej pokácet. Tím, že strakapoud velký v zimě požírá semena jehličnatých stromů, nezasahuje do sebeobnovy těchto druhů, protože během zimy sežere jen několik procent úrody semen.
Zdroj: Život zvířat. Ptactvo; editovali profesoři N. A. Gladkov, A. V. Mikheev. Svazek 5
