U mnoha přeživších se rozvine posttraumatická stresová porucha (PTSD). Čelí tomu jak armáda, tak civilisté. Projevuje se to tím, že člověk znovu a znovu a velmi živě prožívá traumatickou událost – jako by se odehrávala právě teď. Většina lidí, kteří byli ve válečné zóně, takové následky nepocítí, ale mohou stále potřebovat podporu, zvláště zpočátku. Rozvoji PTSD lze zabránit (alespoň se o to pokusit) a o tom jsme psali v jiném materiálu. Pokud se ale porucha přece jen rozvine, bude člověk s největší pravděpodobností potřebovat léčbu a blízcí jsou v tomto procesu velmi důležití – doporučuje se zapojit je do terapie hned od začátku. Účast blízkých zvyšuje šance na úspěch a někdy jen díky jejich podpoře, bez dalších zásahů, se člověk zbaví PTSD.
Naučte se o této poruše co nejvíce
Kvůli PTSD nemusí být milovaný člověk jako oni sami. Zlobí se například v případech, kdy dříve reagoval klidně, může mít dobrou náladu mnohem méně často než před traumatickou událostí, může zneužívat alkohol nebo drogy. PTSD nejenže výrazně ovlivňuje život člověka s touto poruchou – velmi se mění i životy jeho blízkých a možná, že některé z těchto změn přetrvají ještě mnoho let.
Proto je důležité dozvědět se o této poruše co nejvíce. Jak zdůrazňuje Maria Zvegintseva, klinická psycholožka a kognitivně-behaviorální terapeutka z Centra duševního zdraví (Moskva), musíte v zásadě vědět, jaké reakce na traumatické události jsou, včetně toho, co lze považovat za normální a co již neexistuje. Pokud člověk po úrazu pláče a nevyjde dva týdny z domu, neznamená to, že potřebuje urgentní ošetření, míní odborník.
Vědět o PTSD může pomoci odstranit většinu nejistoty a pomoci vám lépe porozumět svému milovanému. Kromě toho může být užitečné, když diskutujete o léčbě s blízkým – pokud osoba sama nevyhledá pomoc, může být přesvědčivější rozhovor, ve kterém nastíníte několik možností vývoje událostí a možných metod terapie. Takové konkrétní informace pomohou vašemu blízkému vyrovnat se s jejich strachy.
V ruštině je relativně málo materiálu přímo o zkušenostech jiných lidí s PTSD. Například kniha Luise Carlose Montalvana „Zatímco je úterý. Úžasné pouto mezi člověkem a psem, které dokáže zázraky,“ ale je těžké ho získat (zkuste knihovny). Nebo epizoda podcastu „One Disorder“ s příběhem novinářky Taťány Felgengauerové.
O událostech, které se jí staly
- Novinářka Taťána Felgengauerová byla napadena nožem přímo v redakci Ekho Moskvy. Hlavní
- „Na místě dokážu udělat 25 vtipných vtipů o hrdle“ Rozhovor s Tatyanou Felgengauerovou, zástupkyní šéfredaktora Echo Moskvy
Kapitola o tom, co je PTSD a jak se léčí, je v knize Roberta Leahyho „Freedom from Anxiety. Zvládni svou úzkost, než tě zabije.”
Může být užitečné přečíst si o metodách, které budou použity k léčbě PTSD vašeho blízkého. Například Maria Zvegintseva doporučuje přečíst si o takzvané prodloužené expozici v sešitu „Porazte PTSD metodou prodloužené expozice“.
Pokud člověk zažil traumatickou událost, v každém případě potřebuje pomoc. I když neexistuje žádná diagnóza PTSD
„Nepřítomnost PTSD neznamená absenci potřeby podpory a pomoci,“ píše Maria Zvegintseva. “Na diagnostické úrovni to může být “akutní stresová reakce” nebo “porucha přizpůsobení” nebo dokonce absence jakýchkoli diagnóz.”
Jako dobrou pomůcku v této věci odborníci doporučují knihu „When Life Knocks You Down“ od Russe Harrise: „Kniha je většinou určena osobě samotné, která zažívá jakoukoli ztrátu (milovaného člověka, domova, role), ale je vhodný i pro příbuzné,“ vysvětluje Zvegintseva. Užitečné jsou také knihy o obecném prožívání obtížných událostí: například kniha Viktora Frankla „Říct ano životu!“ Psycholog v koncentračním táboře.”
