Mezi elektrickými ohřívači, které používáme v každodenním životě, se nyní infrazářiče stávají nejoblíbenějšími. Jsou široce inzerovány na internetu a v novinách. Říká se o nich, že jsou mnohem účinnější než chladiče oleje a ohřívače ventilátorů. Spotřebovávají méně energie, nespalují kyslík atd. Hlavní je, že nejsou vůbec škodlivé a nemají žádné negativní účinky na lidský organismus. Dále
To je pravda, i když to zní neuvěřitelně, protože během procesu zmrazování musí předehřátá voda projít teplotou vody studené. Tento paradox je ve světě známý jako „Mpembův efekt“. Dále
451 stupňů Fahrenheita. To je název slavné knihy Raye Bradburyho. Původní jazyk zní: ‘Fahrenheit 451: The Temperature at the Book Paper Catches Fire and Burns’. Opravdu začnou knihy při této teplotě hořet? Dále
Jeden z mých přátel odmítá jíst jídlo, které někdo ohřál v mikrovlnce. Je to všechno kvůli hororovým příběhům na internetu. Dále
Při vaření syrového masa, zejména drůbeže, ryb a vajec, je třeba mít na paměti, že pouze zahřátí na správnou teplotu zabíjí škodlivé bakterie. Dále
Fauna Arktidy a Antarktidy je i přes z lidského hlediska neúnosné podmínky rozmanitá, s krutými mrazy, větry, studenými a někdy i prudkými oceány. Jak v takových podmínkách přežívají teplokrevní živočichové? V tomto článku budeme hovořit o tuleňech – jednom z nejpočetnějších řádů savců obývajících polární oblasti Země.
Při pohledu na tuleně lze okamžitě říci, že jsou pozoruhodně přizpůsobeni životu v oceánu. Tito vodní savci mají silná, hladká těla, která obsahují silnou vrstvu tuku a zužují se do ocasu. Jejich velké páteře bez krku s volně do sebe zapadajícími obratli je činí dostatečně silnými a pružnými, aby surfovali na vlnách a plavili se po ledu a skalnatých pobřežích.
Tuleni jsou velmi stará zvířata. Během dvou tisíc let života obklopeného ledem a studenou vodou získala jejich těla speciální adaptační mechanismy. Mají například štěrbiny pro nosní dírky, které se pod vodou přirozeně uzavírají a čím těsněji, tím větší je hloubka a tlak vody. Díky speciální struktuře jejich úst a hrtanu mohou jíst i pod vodou, aniž by nasávali mořskou vodu!
Další podvodní adaptací jsou velké oči, které mají zploštělé rohovky a zorničky a které se mohou doširoka rozevřít, aby propouštěly světlo při plavání. Protože povrch oka tuleně není zakřivený, světlo se neláme a obraz dopadá přímo na zadní plochu oční bulvy. Na rozdíl od suchozemských živočichů se sítnice tuleního oka skládá pouze z tyčinek (smyslových buněk), které dobře fungují při slabém osvětlení, nemají čípky pro určování barvy. Tuleni mají také dlouhé vousy s mnoha nervovými zakončeními, která jsou citlivá na pohyb kořisti a pomáhají jim orientovat se v kalných vodách.
Aby našli potravu, musí být tuleni zkušení potápěči. Při potápění vodou mohou tuleni zadržet dech na velmi dlouhou dobu – až na dvě hodiny. K tomu existují i speciální adaptační mechanismy.
Většina savců má 13 párů žeber, ale tuleni mají dva další páry, aby poskytli prostor pro jejich zvětšené plíce. Během hlubokého ponoru tlačí vnitřní orgány tuleně na jeho bránici, přemístí ji vzhledem k plícím, aby vytlačily veškerý vzduch. Před ponořením do vody se tuleni nenadechnou jedním velkým nádechem jako lidé, ale hyperventilují, ukládají kyslík do krve a svalů a vytlačují vzduch z plic. Tuleni mají více krve než suchozemská zvířata stejné velikosti a také více hemoglobinu pro přenos kyslíku. Tuleni mají další speciální úpravy pro potápění, jako je snížená srdeční frekvence (z 60-70 na 15 tepů za minutu) při dlouhých ponorech. Životně důležité orgány nadále dostávají kyslík, ale periferní části těla zůstávají bez něj. Některé druhy tuleňů mají zvětšené sleziny pro ukládání červených krvinek uvolněných při potápění.
Tuleni se po ponoru vrátí na břeh a obnoví srdeční frekvenci a zbaví se nahromaděné kyseliny mléčné. Doba zotavení je obvykle dvojnásobná než doba strávená pod vodou. Tělesná teplota tuleně je asi 38 °C. Tuto teplotu napomáhá především silná vrstva izolace – tuk. Vrstva podkožního tuku zabírá až 60 % celkové plochy průřezu těsnění, zbývajících 40 % tvoří svaly, kosti a vnitřní orgány.
Nabízí se otázka: jak se s tak silnou tepelnou izolací nepřehřívá těsnění zevnitř, když se zvyšuje fyzická aktivita nebo stoupá okolní teplota? Aby nedošlo k přehřátí, má těsnění několik mechanismů. Hlavním mechanismem je, že u tuleňů se izolační vrstva tuku nenachází přímo pod kůží, kterou se přenáší teplo, ale o něco hlouběji. Mezi kůží a tukem je cévní vrstva. Tuleni mají schopnost rozšiřovat speciální krevní cévy, které se nacházejí v blízkosti povrchu kůže, což umožňuje teplé krvi rychle se dostat na povrch a odvádět teplo do prostředí. Tedy v teplé vodě nebo při těžké fyzické zátěži Vnitřní teplo těsnění lze odvést a obejít tepelně izolační vrstvu. Suchozemští savci, u kterých tuková vrstva leží těsně pod povrchem kůže, nedokážou tak efektivně regulovat úniky tepla z celého povrchu kůže, takže v případě potřeby musí sáhnout k jiným způsobům přenosu tepla.
V reakci na nízké teploty v Antarktidě se podkožní krevní cévy tuleňů zúží a odříznou teplou krev směrovanou do kůže, když se dotkne povrchu ledu. To znamená, že kůže tuleně velmi chladne (téměř zmrzne). Přitom může tuleni tuleně izolovat vnitřní orgány zvířete, aniž by se snažila udržet exponovanou kůži v teple. Veškerá uložená energie se využívá k ochraně nejdůležitějších orgánů tuleně, jako je srdce a mozek.
Dalším mechanismem odvodu tepla je protiproudá výměna tepla. Tento mechanismus jsme již podrobněji popsali v článku „Paradox přenosu tepla aneb proč ptačí tlapky neprochladnou“. Tučňáci, tuleni a další mořští živočichové mají ploutve bez tukové tkáně, které jsou špatně izolované, ale dobře zásobené krevními cévami. Tepny, obklopené žilami, fungují jako „protiproudé výměníky tepla“, přičemž krev z těla ohřívá krev vracející se z ploutví, čímž udržuje vnitřní teplotu a minimalizuje tepelné ztráty ploutvemi nebo ocasem.
Na závěr poznamenejme, že tuleni jsou mořští živočichové, ve vodě se cítí pohodlněji než na souši. Teploty oceánu se po celý rok pohybují od -2°C do +2°C. Na souši může být mnohem chladněji. Když teplota vzduchu klesne natolik, že moře začne zamrzat, tuleni migrují z polárních šířek směrem k rovníku.
Na Kamčatce žije pět druhů pravých tuleňů: tuleni kroužkovaní a pruhovaní, antur, tuleň vousatý a tuleň. Nejpočetnější jsou larvy – hlavně jejich mláďata lze spatřit, jak leží na březích Tichého oceánu a zátoky Avacha na začátku léta. Neznají zvláštnosti biologie a ekologie tohoto druhu, rekreanti spěchají na pomoc dětem, které by jim mohly ublížit. Zavádíme pravidla chování při setkání s tulením mládětem.
Tuleni jsou mořští savci, ale jejich život je nerozlučně spjat s pevninou – zde odpočívají a rozmnožují se. Štěňata se objevují na jaře – začátkem léta. Často jsou ponecháni sami, zatímco matka se krmí na moři.
„Samice mládě krmí velmi vydatným mlékem, aby co nejrychleji vyrostlo. U skutečných tuleňů péče matky o potomka netrvá dlouho, již po několika dnech či týdnech, podle druhu, matka mládě opouští a to začíná vést samostatný život. V tomto období jsou mladí tuleni velmi zranitelní, protože se potřebují naučit krmit sami. Taková mláďata najdeme na břehu začátkem léta. Ve většině případů nepotřebují lidskou asistenci, stačí jim klidné místo k odpočinku. Nejlépe tedy uděláte, když budete mládě zpovzdálí pozorovat, zda není zraněné nebo zamotané do plastových úlomků, a chránit ho před rušením lidmi, psy a ptáky. Nepřibližujte se, nesnažte se dotknout, pohybovat se nebo strkat do vody. To může způsobit jen škodu.” – řekl Evgenia Volková, výzkumník ve Federální státní rozpočtové instituci “Kronotsky State Reserve”, biolog.
Co dělat, když na pobřeží najdete tulení mládě? Odborníci z řady veřejných organizací zapojených do záchrany ploutvonožců v oblasti Baltského moře a na Dálném východě dávají přibližně stejný seznam rad:
NE: zkuste se zvířete dotknout, obejmout ho, pohladit, pořídit si s ním selfie atd. Malí tuleni jsou opravdu rozkošní – ale to máte co do činění s divokým zvířetem. Může také kousnout, a to je nebezpečné: sliny mořského savce, které se dostanou do krevního oběhu, mohou způsobit tulení mykoplazmózu.
A také může být poblíž matka, která se lidí a jejich pachu zalekne a mládě opustí – pro velmi mladé tuleně takový obrat téměř jistě znamená smrt.
DĚLAT: pokud je to možné, zůstaňte na dohled a sledujte miminko, držte psy a lidi dál od něj.
NEPOUŽÍVEJTE: nezatloukejte těsnění do vody nebo jej násilím do vody. Pokud se zvíře ocitne na břehu, znamená to, že potřebuje odpočinek.
DĚLAT: poskytněte miminku klid. Pokud je vše v pořádku se zdravím tuleně, po chvíli se samo vrátí do vody.
NE: pokuste se zvíře nakrmit nebo mu dát mléko. Lidská strava, stejně jako kravské mléko, nejsou vhodnou potravou pro tulení „miminko“.
UDĚLEJTE: pozorně, ze vzdálenosti (nejméně ze vzdálenosti 100 m, kromě případů, kdy má pozorovatel možnost se schovat za kámen nebo zádrhel) se dívejte, zda na miminku nejsou cizí předměty – např. kusy tašky nebo rybářského náčiní. Když se zvíře zaplete do těchto odpadků, je zbaveno schopnosti normálně se pohybovat a získávat potravu. Pečeť musí být uvolněna. Pokud si však nejste jisti, že to dokážete, aniž byste si ublížili, je lepší vyhledat pomoc.
NE: okamžitě zvíře zabalte do deky, vložte do umyvadla s vodou, naložte do auta a odvezte do zoo, na Rosprirodnadzor nebo dokonce domů (to se stává).
UDĚLEJTE: pokud vidíte, že je tuleně zamotané v cizích předmětech, nebo je zraněné, zraněné, vypadá letargicky, nesnaží se pohybovat směrem k vodě, když se přiblížíte – volejte +7 984 164-78-94 (Anna Fedošová, veterinář na veterinární klinice “Krokodýl”).
V loňském roce byla na pomoc pozorovatelům vydána brožurka „Mořští savci z Kamčatky“, která obsahuje doporučení pro pozorování kytovců a ploutvonožců. Tato pravidla byla vyvinuta na základě vědeckých údajů a dlouholetých zkušeností s pozorováním zvířat. Na jejich vývoji se podíleli mořští biologové – odborníci z Rady pro mořské savce, členové Klubu bumerangů a iniciativní skupiny Friends of the Ocean pro pomoc mořským živočichům. Dodržování těchto doporučení pomůže snížit ne vždy zjevný vliv člověka na zvířata a zachovat krásnou přírodu Kamčatky. Brožura také obsahuje vizuálního průvodce mořskými savci https://kronoki.ru/ru/experience/books-and-booklets/tourist-booklets/2854.html.
Kromě toho v kotvištích jachet a výletních lodí v přístavech Petropavlovsk-Kamčatskij zaměstnanci Přírodní rezervace Kronotskij nainstalovali informační stojany s doporučeními pro pozorování mořských savců během výletů a pravidly pro přiblížení lodí k hnízdišti. Jejich dodržování pomáhá omezit rušení zvířat na minimum a cestovatelé mohou pozorovat přirozený způsob života tuleňů, mořských vyder, velryb a dalších mořských živočichů.
„Je nutné zavést podobná oznámení s pravidly pro pozorování tuleňů a pobytu v jejich blízkosti, především mláďat, na pobřeží zálivu Lagernaja, Khalaktyrsky Beach Tichého oceánu, na molu na Ozernovské kose v centru Petropavlovska. Jedná se o jedno z oblíbených prázdninových míst pro obyvatele a hosty Kamčatky. Už na začátku léta se tam schází mnoho lidí, kteří mohou z dobrých úmyslů ublížit tulením mláďatům odpočívajícím na břehu,“ řekl Roman Korchigin, zástupce ředitele pro vědu a ekoturistiku, Federální státní rozpočtová instituce “Kronotsky State Reserve”.
