Letní obyvatelé už dávno otevřeli zahrádkářskou sezónu i přes rozmary počasí. Po týdnu práce odcházejí občané za město pracovat na svých záhonech a užívat si čerstvého vzduchu. Ale stává se, že dýchání stejného vzduchu ve vaší oblíbené dači nepřináší žádné potěšení.
Nedávno se na našem předměstí 6 akrů v zahradní komunitě dá vzduch nazvat čistým jen s velkým roztahem, protože před třemi lety se sousedé rozhodli postavit na svém pozemku kurník. To už samozřejmě překvapí málokoho: zahradníci chovají husy, králíky a kozy. A probuzení za zvuku kohoutího zakokrhání dodává našemu pobytu v přírodě nádech rustikální romantiky. Ale pokud odložíme romantiku a nezohledníme sousedovy výhody (nyní se neobtěžují, kde získat dietní vejce), pak to není tak neškodný obchod ve vztahu k sousedům – chov malých ptáků.
Za prvé, sousedé umístili svůj kurník přímo na hranici s naším areálem, aniž by ustoupili o jediný metr od našeho území. Nemluvě o tom, že se s námi v této otázce neshodli. První rok jsme zápach z kuřecí farmy téměř nevnímali. Další rok začalo být cítit „vůně“ kuřecích odpadů, zvláště po dešti a když foukal vítr naším směrem. Soused si totiž s pravidelným odklízením trusu z kurníku hlavu nelámal. Místo toho prostě zasypal další vrstvu ptačích exkrementů pískem. Musím říct, že ve třetím roce takového soužití se slepicemi, tedy nyní, nám došla trpělivost. A rozhodli jsme se promluvit se sousedy.
Příbuzní nás od toho odrazovali s tím, že pro nás by bylo dražší se pohádat se sousedy. Ale přesto jsme se rozhodli za nimi jít s úmyslem vést konstruktivní jednání. Poté, co jsme se na internetu dozvěděli, že existují stavební zákony a předpisy (SNiP), podle kterých se budova pro chov kuřat musí nacházet ne blíže než 4 metry od hranice pozemku, požádali jsme sousedy, aby kurník jednoduše přesunuli pryč. od hranice. V odpověď si vzpomněli na všechny naše hříchy a odešli jsme. Eh, moji příbuzní měli pravdu, nebyla tam žádná konstruktivní konverzace.
Nyní s námi sousedé nekomunikují. A rozhodli se problém s kurníkem zahalit pomocí vysokého plotu z vlnité lepenky. Jako, vůně se k vám sotva dostane, tak proč se rozhořčujete? Zároveň mají nyní také problém – stín z plotu dopadá na ovocné stromy a keře na místě. I když to už samozřejmě není naše starost.
Ukazuje se, že podle platné legislativy nejsou pozemky zahrádkářských družin určeny k chovu drůbeže a jiných zvířat. Pro pozemky zahrnuté v SNT je zpravidla stanoven tento typ povoleného využití – „pro zahradnictví a zeleninové zahradnictví občany“. Pokud si majitel přeje chovat kuřata na pozemku, musí být takovému území přidělen vhodný typ povoleného využití (například pro osobní chov). Se sousedy můžete samozřejmě udělat kompromis a postarat se o to, aby kuřata a jejich odpadní látky nikoho neobtěžovaly. Někteří SNT již předepisují povolení chovat kuřata ve své chartě a letní obyvatelé nemají o tomto problému žádné otázky.
Nicméně podle SNiP 30-02-97 „Plánování a rozvoj území zahradnických (dacha) sdružení občanů, budov a staveb“, schváleného vyhláškou Státního stavebního výboru Ruské federace ze dne 10.09.1997. září 18 č. 51 -6.7, na pozemku zahrady (dámy) lze postavit hospodářské budovy, včetně pro chov drobného dobytka a drůbeže. Odstavce 6.9 – 6.7 SNiP stanoví maximální vzdálenosti, do kterých musí být budovy pro zvířata odstraněny z obytných budov a jiných staveb. V odstavci 3 se tedy uvádí: „Minimální vzdálenosti k hranici sousedního pozemku pro hygienické podmínky by měly být: od obytného domu (nebo domu) – 4 metry; z budov pro chov drobného dobytka a drůbeže – 1 metry; od ostatních budov – XNUMX metr.”
Ale SNiP 30-02-97 byly zařazeny do seznamu dokumentů v oblasti standardizace aplikovaných na dobrovolném základě (podle příkazu Rosstandart ze dne 30.03.2015. března 365 č. 30), tedy v současné době ustanovení SNiP 02 -97-XNUMX mají pouze poradní charakter.
A pokud problém není upraven zákonem, musíte se řídit tak vágními pojmy, jako je zdravý rozum, vzájemný respekt a touha žít bez potíží.
Komentář Vedoucí odboru státní evidence nemovitostí fyzických osob Úřadu Rosreestr pro Republiku Tatarstán Enje Mukhametgalieva:
— Na základě definic pojmů „zahradní pozemek“ a „pozemek dacha“ stanovených zákonem má držitel autorských práv na takových pozemcích právo stavět obytné budovy (zahrada nebo venkovské domy), jakož i hospodářské budovy a stavby. Je třeba poznamenat, že pozemek musí být využíván v souladu se zamýšleným účelem, který je pro něj stanoven. To znamená, že na zahradě nebo pozemku nelze postavit žádnou ekonomickou budovu nebo stavbu, ale pouze to, co je nezbytné pro rekreaci občanů, jakož i pro pěstování ovoce, bobulovin, zeleniny a dalších zemědělských plodin. Můžete například postavit lázeňský dům, altán, stodolu, samostatnou garáž, ale postavit na takovém místě obchod, sklad, myčku aut nebo řekněme pneuservis je zákonem zakázáno. Připomeňme, že nevhodné užívání pozemku je správním deliktem a trestá se pokutou.
Komentář právníka Ruslana Galiullina:
— V této otázce existují soudní precedenty, kdy jeden ze sousedů podal na milovníka drůbeže žalobu na zákaz užívání pozemku k chovu domácích zvířat a ptactva v rozporu s hygienickými normami a pravidly, o povinnosti užívat vymezený pozemek pozemek v souladu s jeho zamýšleným účelem a druhem povoleného využití, jakož i povinnost přemístit stavby a stavby z přilehlého plotu (plotu). Pokud však zakládací listina SND zakotvuje právo členů chovat drobná hospodářská zvířata a drůbež a zároveň jsou dodržovány všechny urbanistické normy týkající se útlumů staveb z přilehlého pozemku, soudy odmítají takovým nárokům vyhovět. Existují ale i opačná rozhodnutí soudů, kdy je příslušníkovi SND zabývajícímu se chovem drůbeže nařízeno tuto činnost ukončit, ale taková rozhodnutí jsou motivována právě nesprávnou údržbou zvířat.
Sledujte to nejdůležitější a nejzajímavější na kanálu Telegram Kazanskiye Vedomosti
