V Rusku neexistují žádné služby, které by byly povinny bezplatně přijímat zvířata v nesnázích, tím méně za nimi přijet na místo incidentu.* Vládní služby poskytující takové služby existují pouze ve vyspělých zemích. Nicméně jak ve vyspělých zemích, tak v Rusku platí naprosto všichni občané stejné daně (není možné se vyhnout placení daní, protože jsou zahrnuty v ceně veškerého zboží prodávaného v obchodech). Ve všech vyspělých zemích stát za tyto peníze řeší mimo jiné záležitosti spojené se zvířaty. V Rusku tyto peníze kradou úřady.
Proč by se do záchrany zvířat měl zapojit stát, a ne soukromé a charitativní organizace? Za prvé, občané v civilizovaných zemích mají ústavou zaručeno právo na příznivé životní prostředí. Prostředí, ve kterém zvířata trpí, nelze nazvat příznivým. Za druhé, všechna volně žijící zvířata bez ohledu na druh jsou majetkem státu, který je povinen se o ně postarat. Tak jako má majitel zvířete povinnost chovat se ke svému zvířeti humánně, tak má vláda povinnost poskytnout pomoc divokému zvířeti v nouzi.
Domácí mazlíček je něčí soukromý majetek. Stát je také povinen ji chránit. A prostě normy morálky a morálky se ve vyspělých zemích nedodržují slovy, ale činy. Nejnemorálnějším činem je koneckonců odmítnout pomoc trpícím. Ale v Rusku se pojem morálky nahrazuje.
Jsou i další důvody, proč je stát povinen zvířata zachraňovat. Lidé se nemohou dívat na utrpení zvířat s lhostejností a procházet kolem. Bez pomoci vládních služeb jsou nuceni zachraňovat zvířata sami a riskovat tak své životy. V důsledku toho již mnoho lidí v Rusku zemřelo a trpělo při pokusech o záchranu zvířat na vlastní pěst.
Stát by ale mohl zvířatům dobře poskytovat pomoc za úplatu s možností odkladu platby. Koneckonců, lidé často nemají peníze, když je zvíře v nouzi. Ale nikdo ani neuvažuje o vytvoření takové samoobslužné služby v Rusku. Závěr naznačuje, že úřady chtějí, aby lidé byli jako dobytek, aby neměli vůbec žádné pocity soucitu. A něco podobného se v Rusku skutečně děje. V dnešní době se málokdo diví, když vidí toulavé psy a kočky. Rusové byli úspěšně indoktrinováni myšlenkou, že „toulavá zvířata jsou nedílnou součástí městského ekologického prostředí“. Toto cynické prohlášení není nic jiného než citace z nařízení moskevské vlády č. 819 přijatého v roce 2002.
Ale ve skutečnosti jsou v nouzi nejen zranění a nemocní, ale i všechna zatoulaná zvířata, která potřebují záchranu. Zdá se ale, že v Rusku si to už málokdo uvědomuje. Navíc státní média, odrážející vůli úřadů, účelově urážejí lidi, kteří si nemyslí, že domácí mazlíčci jsou na ulici šťastní a kteří je zachraňují a berou domů. Namísto toho, aby média ukázala, jaký těžký kříž jsou tito lidé vinou státu nuceni nést, je bez váhání prezentují jako duševně nemocné.
V USA, Kanadě, Austrálii a západoevropských zemích stačí jediné zavolání na všem známé univerzální telefonní číslo a jakýkoli problém související se zvířaty začnou během pár minut řešit vládní služby. V těchto zemích je už i zcela zdravý pes nebo kočka, kteří se ocitnou někde sami bez doprovodu, nesmysl a důvod volat policii.
V Rusku je zbytečné kontaktovat policii. Státní útulky nejsou povinny přijímat zvířata od veřejnosti. Zvířata pouze chovají, ale nová nepřijímají, protože v těchto útulcích nejsou volná místa. Nereagují na žádosti, žádosti a volání. Je ale naivní považovat to za něčí nedbalost, vše je přesně tak, jak bylo zamýšleno. Ostatně problém zvířat bez domova vznikl v Rusku záměrně.
Neexistuje místo, kde by bylo možné zvíře nezávisle dodat k bezplatnému ošetření. Existují pouze komerční veterinární kliniky, stejně jako veterináři, kteří jezdí na zavolání za poplatek. Člověk, který se rozhodne zvířeti pomoci, musí jeho léčbu zaplatit bez jakýchkoliv slev, pokud náhodou nenarazí na slušného lékaře, který si z něj vezme méně peněz. Ale za prvé je veterinární ordinace v Rusku i se slevou velmi drahá a za druhé lidé v této situaci často nemají vůbec žádné peníze. Ale neexistují žádné kliniky, kde by se zvířata léčila na úvěr nebo na úvěr. Lidé často nemají peníze ani na jejich eutanázii a jejich okolí buď peníze nemá, nebo je utrpení zvířete zcela lhostejné.
V Rusku také neexistují žádné služby, které by mohly zdarma přijít a zabít trpící zvířata. Ruské úřady, jak jsme již poznamenali, se domnívají, že lidé by měli kolem takových zvířat klidně procházet a nevšímat si jich, nebo platit své peníze, přestože již platí daně.
V Rusku také neexistují žádné charitativní organizace nebo soukromé útulky, které pravidelně přijímají zvířata v nesnázích.
Po prohlédnutí některých internetových fór a skupin na sociálních sítích může někdo nabýt dojmu, že tam ochránci zvířat zachraňují zvířata. V každém tématu však najdete slova „účet“, „peněženka Yandex“ atd., protože tato témata jsou otevřena pouze za účelem vybírání peněz na údržbu zvířat v útulku, léčbu nebo dočasně placenou pěstounskou péči. Nikdo nebude reagovat na žádosti, aby prostě přišel někoho zachránit, pokud někdo nerozhodne, že se na zvíře dají sehnat peníze. Tito „záchranáři“ také nikdy nezveřejňují svá telefonní čísla, což znamená, že není možné se na ně obrátit s žádostí o naléhavou pomoc.
Pokud nemůžete vyléčit a adoptovat zvíře sami, co byste měli dělat?
1) Můžete zkusit kontaktovat soukromé útulky. Možná budete mít štěstí a někde se dohodnete na přijetí zvířete. Seznam útulků zde.
2) Existují dva útulky, které přijímají zvířata za úplatu. Jedním z nich je „Murkosha“. Útulek Zelený papoušek přijímá i nemocná zvířata (kromě psů). Zvířata zde mohou být přijata i do levné nemocnice. Pokud tyto organizace odmítnou zvířata přijmout, pak můžete zkusit zvíře umístit za peníze do jiných útulků. Pamatujte však, že zvíře můžete za peníze dát jen do opravdového útulku, který musíte vidět na vlastní oči! Je možné, že až uvidíte místo, kde bude zvíře přímo bydlet (i když je útulek skutečný), pochopíte, že tamní podmínky jsou sadistické. Pokud placené služby za adopci zvířat nenabízí organizace, ale soukromník, pak není potřeba nic kontrolovat, protože to mohou být pouze podvodníci a nikdo jiný. Přečtěte si o tom zde.
3) Na místo můžete přivolat lékaře a zvíře usmrtit. Eutanazie za nejnižší ceny v Moskvě a regionu se službami na místě, viz zde.
4) Můžeme poskytnout telefonní čísla lékařů, kteří budou zvíře operovat za nižší ceny. Tel. 89160267778.
5) Pokud si můžete zaplatit léčbu, ale nemůžete si zvíře vzít pro sebe, můžete zvíře dát do nemocnice nebo pěstounské péče. Seznam nenákladné pěstounské péče o zvířata je zde.
* 6) Pokud se bavíme o ptácích, volně žijících nebo exotických zvířatech, pak v některých městech pro některé druhy zvířat existuje určitá možnost jejich umístění v soukromých organizacích. Přibližně ve třech městech v Rusku mohou vládní organizace přijímat divoká zvířata, ale pouze ta, která jsou uvedena v Červené knize. Informace o tom, kdo může zachránit divoké zvíře, naleznete zde.
7) Veškeré informace o tom, jak jinak můžete pomoci zvířatům v nesnázích, jsou shromážděny zde.
Co by se v této situaci nemělo dělat?
1) Nemůžete projít kolem a myslet si, že se najdou další milí lidé, kteří si zvíře sami vyzvednou. Procento lidí, kteří to dokážou, je velmi nízké. Z 20 let zkušeností v ochraně zvířat jsme odvodili toto procento na méně než 1 %. Neměli byste věřit televizním zprávám, které donekonečna ukazují ochránce zvířat a zachránce. Ruská televize se nyní zabývá globálním napodobováním a vytváří blažený obraz ruského života. Ve skutečnosti je všechno jinak. „Ochránci zvířat“ sledují jiné cíle a ve většině případů se za ně vydávají, aby sbírali dary nebo zpronevěřili vládní prostředky.
Kromě toho, pokud je zvíře malé, jako je kočka, pak ho nikdo nemusí jednoduše detekovat, zvláště když se kočky vždy schovávají ve stresové situaci a cítí bolest. Pokud existuje byť jen tisícina šance, že zvíře zemře v agónii, pak by ho člověk takové zkoušce neměl podrobovat. Pokud to nemůžete vyléčit, vzít si to pro sebe nebo umístit do nemocnice, pak prostě udělejte, co můžete, ale tak, aby bylo zaručeno, že zvíře nebude strádat. V tomto případě může být eutanazie vhodným jednáním rozumného člověka. Ale nechat zvíře svému osudu je čin krutého a neadekvátního člověka.
2) Nelze předpokládat, že Bůh nedopustí utrpení nevinného tvora a pomůže, čili on sám mu sešle spásu, když se za něj budete modlit. Někteří lidé uvažují takto: „Všechno je Boží vůle. Všechno, co Bůh dělá, je dobré, což znamená, že do toho nemusím zasahovat.” Bohužel je dnes mnoho lidí s takovým povědomím o světě. Proto se jim musíme pokusit něco vysvětlit.
Přijmeme-li s vírou, že Bůh stvořil svět, pak musíme především pochopit, že stvořením světa stvořil i nekonečná pekelná muka zvířat. Každou minutu na světě zabije predátor svou kořist. Toto je ta nejstrašnější a nejbolestivější smrt, jakou si dokážete představit. „Bůh“ neposkytl žádné mechanismy ke snížení bolesti u roztrhaných zvířat. Predátoři nemají inteligenci, aby pochopili, že kořist musí být rychle zabita. Často zvířata týrají velmi dlouho a dokonce je sežerou zaživa. A jsou dravci, kteří mučí zvířata každý den pro zábavu, ale nejedí je, ale když si dost hráli, vrhají je zaživa k velmi dlouhé a monstrózně bolestivé smrti. To vše také stvořil Bůh, pokud věříte v božské stvoření světa, a Bůh žádné z těchto zvířat nikdy nespasil. O nějaké zázračné záchraně dalšího trpícího zvířete proto nemůže být ani řeč.
Pokud předpokládáme, že vyšší mysl skutečně existuje, pak je za prvé bezmocná, jinak by zastavila utrpení nevinných zvířat. Za druhé, je-li tento bůh skutečně inteligentní, pak to hlavní, co by od člověka potřeboval, je vynořit se v něm rozum a schopnost pochopit, že jediným zachráncem na Zemi může a měl by být pouze člověk sám.
3) Nelze kontaktovat soukromé osoby, které poskytují placenou asistenci při umístění zvířat do dobrých rukou.
4) Nemůžete kontaktovat Mosvetstation. Zaměstnanci této organizace sice mohou odvézt zraněné nebo nemocné zvíře, ale zároveň zatajují, že zvíře berou proto, aby ho týrali.
Centrum legální ochrany zvířat
„U dveří nám upustili koťata“, „Můj pes mi mrzne na dvoře, nemůžu si ho vzít domů“ – každý den na sociálních sítích lidé, kterým je líto zvířat bez domova, žádají o pomoc.
Někteří se zavazují adoptovat nalezence a doprovázet je, aniž by věděli, jak s nimi zacházet, komu věřit a kolik taková péče může stát. Co by měli vzít v úvahu ti, kteří chtějí zachránit zvíře, ale nemohou ho umístit do své rodiny? Návod sestavil redaktor ASI za pomoci neziskových organizací a na základě vlastních zkušeností s adopcí koťat. Ty samé, které jsou na fotografiích.
1. Jak vyšetřovat a léčit
První věc, kterou je třeba mít na paměti, je, že téměř všechna zvířata žijící venku mají zdravotní problémy. Téměř 100% má blechy a červy, někteří mají lišejníky. Někteří mohou být přenašeči virových infekcí, včetně těch, které jsou nebezpečné pro člověka (vzteklina). Nedávno opuštěné kočky a psi mohou být zdraví, ale také je třeba je pro každý případ vyšetřit, než budou odesláni do pěstounské péče nebo odvezeni domů.
Vyplatí se pečlivě prozkoumat zvíře na přítomnost mikročipu nebo značky (pokud je zvíře čistokrevné): možná se prostě ztratilo a majitel ho hledá. Na sociálních sítích můžete vyprávět o tom, koho jste našli, a příběh doprovázet fotkou. Navíc na internetu lze najít velké množství databází pohřešovaných a nalezených zvířat a rad, na koho se nejlépe obrátit a na co se zeptat.
Otázky, které vás zajímají, se můžete ptát například na fóru „Pes a kočka“, které obsahuje různé databáze o klinikách, nemocech, laboratořích, specialistech atd. Najdete zde také odkazy na skupiny na ochranu zvířat, které vám pomohou se potíže.
Pokud tedy najdete kočku nebo psa bez majitele, které se rozhodnete zachránit, měli byste je nejprve vzít na veterinární kliniku. Je třeba zavolat na nejbližší kliniky a zjistit, kde jsou připraveni takového klienta přijmout. Důležité: státní klinika s největší pravděpodobností nebude mít místa a služby soukromých klinik jsou drahé. Musíte být psychicky připraveni na to, že každá manipulace a každé vyšetření u lékaře se bude muset zaplatit (až po měření krevního tlaku), navíc každý den pobytu v infekční nemocnici stojí také spoustu peněz.
Testy lze provádět ve specializovaných laboratořích. Například, pokud mluvíme o Moskvě, můžete jít do jedné z laboratoří sítě „Šance“. Vzorky z veterinárních klinik se dováží do stejných laboratoří, ale nechat se otestovat přímo v laboratoři je levnější. Pokud je potřeba provést několik testů, úspory budou značné.
Pozor na podvodníky. V žádném případě si domů nevolejte neznámého lékaře. V dnešní době je mnoho lidí, kteří si chtějí přivydělat na cizím neštěstí.
Ještě před zahájením záchranné operace střízlivě zhodnoťte své schopnosti. Pokud nejste majetný člověk (a většina záchranářů ano), pak máte ve svém životě a na sociálních sítích pravděpodobně spoustu přátel. Můžete je kontaktovat s žádostí o podporu. Existují také charitativní organizace, které vás určitě podpoří, pokud je požádáte. Připravte se ale na to, že částka, kterou za vás vyberou, nepokryje všechny vaše výdaje. Dluhů ve veterinárních klinikách se není třeba bát, i když mohou být poměrně velké. Jednoduše napíšete účtenku a slíbíte, že pokud to bude možné, zaplatíte.
„Peníze by neměly být rozhodujícím argumentem, když vyvstane otázka, zda šetřit nebo ne,“ říká spoluzakladatel a koordinátor charitativní nadace Whole World. Julia Sobolevskaja. – Neměl by existovat přímý vztah. Vždy můžete najít dobrovolníky, kteří se chopí velmi obtížných zvířat – a poradí si.“
2. Jak získat veterinární pas
Jakmile je zvíře vyšetřeno a připraveno k propuštění, je nutné pro něj získat veterinární pas. Tento dokument vám za malý poplatek vydají na kterékoli veterinární klinice. Do pasu se zapisují provedená očkování, termíny podání anthelmintik, poznámky o kastraci (sterilizaci) atd. Za to odpovídáte do doby, než budete považováni za dočasného majitele nalezeného zvířete.
3. Jak najít pěstounskou péči a nové majitele
A nakonec vrchol. Musíte zvířeti najít nový domov. Pokud si ho můžete vzít k sobě domů, kde bude spokojeně žít mnoho let v teple a pohodlí, skvělé. Pokud ne, musíte si najít náhradní domov. Konkrétní informace o pěstounské péči, útulcích a hotelech pro zvířata lze získat u stejných skupin na ochranu zvířat a na sociálních sítích.
Přeexponování je většinou placené, protože pro lidi, kteří je zařizují, je to práce a zvířata potřebují péči a potravu, která stojí peníze. Samozřejmě to není tak nákladné jako údržba kliniky. Přibližné částky jsou asi 2000 XNUMX rublů na hlavu za měsíc (ne za den, jako ve zdravotnickém centru). Pokud ale zvíře zůstane v pěstounské péči delší dobu, bude trpět vaše peněženka. Proto byste se měli snažit najít pro něj majitele co nejrychleji.
První věc, kterou můžete udělat, je zveřejnit informace o zvířeti na sociálních sítích. Na službách fotografa byste neměli šetřit: čím profesionálnější fotografie jsou, tím dříve zvíře najde domov. Možná někdo z vašich přátel umí fotografovat, neváhejte požádat o pomoc. Lidí, kteří se PR věnují i profesionálně, je poměrně hodně. Pokud reklamy na sociálních sítích nepřinášejí výsledky, oslovte je. Je to levné, ale šance na nalezení domova pro zvíře se výrazně zvýší. PR kontakty lze nalézt ve stejných skupinách na ochranu zvířat.
Jak řekla Ray Foundation for Helpless Animals Social Information Agency, hlavním problémem, se kterým se ochránci zvířat potýkají, je to, že když se lidé obracejí na fond nebo dobrovolníky o pomoc, nechtějí nic dělat sami, aby problém pochopili a pomohli vlastníma rukama, ale chtějí nějakou službu, která se o to postará. „Taková služba neexistuje,“ objasňuje fond. – Existují úkryty, ale bohužel jsou všechny přeplněné. Pokud jde o dobrovolníky, nemůžeme je nutit, aby k těm desítkám zvířat, které už mají v péči, brali další a další zvířata, protože dobrovolník je dobrovolník a sám rozhoduje, kdy, komu a v jakém rozsahu pomůže, počítá svůj čas a energie.”
Optimální je, když se člověk, který zvíře najde, stane jeho kurátorem. Jak se stát kurátorem a proč se toho nebát, podrobně vyprávějí pokyny organizace Whole World Charitable Foundation for Animals, kterou připravil koordinátor charitativních programů nadace. Světlana Tkačenková.
„Jsou kurátoři za svou „práci“ placeni? Ano. Laskavost a vděčnost. S mokrým nosem a tlapkou v dlani, říká návod. – Stát se kurátorem je trochu děsivé, ale pak se z toho stane závislost. Stačí se nadechnout. na vteřinu. a jít vstříc tomu zvířeti, které potřebuje vaši pomoc.“ Návod je psán vtipným způsobem s cílem pomoci těm, kdo mají pochybnosti, překonat strach a pustit se do práce.
Budoucnost je možná ve vládních programech a specializovaných centrech, kam si zvíře jednoduše přivezete z ulice a kde mu bude nabídnuta péče a léčba. Taková centra se začínají postupně budovat. Existuje řada charitativních nadací, které vyvíjejí systematické projekty na pomoc zvířatům bez domova. S veřejným míněním se pracuje na zlepšení úrovně kultury chovu zvířat. Kromě toho se objevují bezplatná střediska záchrany zvířat, například centrum v Odintsovu u Moskvy, které zpřístupní sterilizaci a pooperační péči o kočky a psy úplně každému. Ale zatímco vládní programy jsou neúčinné a takových center je málo, osud zvířat bez domova závisí na dobrovolnících, na každém z nás.
- “Vychovat psa a kočku je dobré, ale musíte také vychovat majitele.” Světlana Safonová, „Dávání naděje“
- “Budeme se snažit udělat vše, abychom přežili: medvědi za nic nemohou.” Sergey Pazhetnov, Centrum pro záchranu osiřelých medvíďat
- “Je snadné sehnat peníze na zmrzačeného psa, ale na tom se nedá vybudovat vztah.” Marusya Lezhneva, „Dobré životní podmínky zvířat“
