Choroby závislé na kyselině představují skupinu patologií trávicího traktu, které jsou rozšířené po celém světě. Podle odborníků do této skupiny onemocnění patří peptický vřed žaludku a dvanáctníku (PUD), gastroezofageální refluxní choroba, gastritida typu B, Zollinger-Ellisonův syndrom (peptický vřed, hypersekrece žaludku a tumor slinivky břišní vylučující gastrin), funkční dyspepsie a další patologické stavy, při jejichž rozvoji dochází k agresivnímu působení kyseliny chlorovodíkové a pepsinu na sliznici trávicího traktu (Lapina T.L., 2001).
Statistiky výskytu jsou působivé: ve světě je PJCD běžná u 10 % dospělé populace (Freston J.W. et al., 2001); na Ukrajině se za posledních 10 let počet pacientů s PJCD zvýšil o 38 %. (Golubchikov M.V., 2000), ale v průmyslové Ve vyspělých zemích má dynamika výskytu PTSD tendenci se obracet a klesat (Freston J.W., 1999). Pokud jde o gastroezofageální refluxní chorobu (způsobenou refluxem kyselého žaludečního obsahu do jícnu a v důsledku toho vznikem lézí jeho sliznice), její příznaky jsou pozorovány u 40–50 % světové populace (Kharchenko N.V., Kryukova O., 2002).
Dalším gastroenterologickým problémem jsou tzv. stresové peptické vředy (například peptické vředy vzniklé jako komplikace užívání nesteroidních antirevmatik). A přestože vznik těchto vředů přímo nesouvisí s původně zvýšenou produkcí kyseliny chlorovodíkové v žaludku, jejich účinná léčba vyžaduje potlačení sekrece kyseliny chlorovodíkové a pepsinu.
Již v roce 1910 dospěl slavný vědec K. Schwartz k závěru: „Bez kyseliny není vřed“ a navzdory modernímu pokroku světové vědy v pochopení podstaty výskytu ulcerózního procesu zůstává tento postulát aktuální i dnes.
Dnes existují dvě hlavní skupiny léků, které snižují kyselost žaludečního obsahu. První skupinou jsou antacida (hlavně sloučeniny hliníku a hořčíku), která neutralizují kyselinu chlorovodíkovou v obsahu žaludku a snižují aktivitu pepsinu, ale neovlivňují jejich sekreci, a látky inhibující tvorbu kyseliny chlorovodíkové – blokátory histaminu H2.2-receptory (ranitidin, famotidin atd.) a inhibitory protonové pumpy (PPI) (omeprazol, lansoprazol atd.). Antacida jsou účinné léky používané k symptomatické léčbě pálení žáhy a méně často bolesti v epigastrické oblasti, působí velmi rychle, ale netrvají dlouho. Dlouhodobé a systematické užívání antacidů může vytvářet riziko nežádoucích účinků (např. zácpa nebo průjem) a dokonce komplikací (např. v důsledku systémového účinku hliníku v případech poruchy funkce ledvin). Druhou skupinou léků snižujících kyselost žaludečního obsahu jsou blokátory tvorby a sekrece kyseliny chlorovodíkové – léky používané k patogenetické (tj. působící na mechanismus rozvoje onemocnění) léčbě, účinně a trvale blokující tvorbu kyseliny chlorovodíkové v parietálních buňkách žaludku a snížení tvorby pepsinu. Tím se zabrání nepříznivému působení těchto agresivních faktorů na defekt (eroze, vřed) sliznice žaludku, dvanáctníku a jícnu. PPI byly významně účinnější než blokátory histaminu H2-receptory. Vzhledem k vlastnostem ovlivnění konečného stadia tvorby a sekrece kyseliny chlorovodíkové se PPI (na rozdíl od blokování pouze jedné z vazeb při stimulaci sekrece kyseliny chlorovodíkové blokátory histaminu H2-receptory) se dočkaly zaslouženého uznání od lékařů z celého světa. Účinnost omeprazolu v léčbě PVDC je několikanásobně vyšší než účinnost ranitidinu a famotidinu (Modilin I.M., 1996). Ohledně eradikace původce PJCD – mikroorganismu Helicobacter pylori (H. pylori), jejichž souvislost se vznikem peptických vředů byla již opakovaně prokázána, pak je v tomto případě použití PPI efektivnější. Mají nezávislou anti-Helicobacter aktivitu, takže jejich použití, zejména v kombinaci s antibakteriálními léky, může výrazně zvýšit šance na zjizvení peptického vředu a dosáhnout stabilní remise onemocnění.
Rychlý rozvoj vědy, hledání stále novějších účinných a bezpečných léků je logickým důsledkem pokroku medicíny a farmakologie. A v důsledku toho omeprazol není jediným lékem ve skupině PPI. Po něm vyvinutá léčiva nové generace – lansoprazol, pantoprazol a další – již v některých vlastnostech předčí svého předka, díky čemuž je léčba pacientů s onemocněními souvisejícími s kyselostí úspěšnější a zotavení či remise spolehlivější a rychlejší.
Lansoprazol (druhá generace PPI) byl syntetizován v roce 1992 zaměstnanci japonské společnosti Takeda na bázi omeprazolu (Katashima M., Yamamoto K., 1998). Japonští lékaři prezentovali výsledky klinické studie léku u pacientů s PUAD, refluxní ezofagitidou a dalšími onemocněními souvisejícími s kyselinou. Při léčbě lansoprazolem byla ve srovnání s omeprazolem zaznamenána rychlejší eliminace symptomů onemocnění, v důsledku čehož došlo ke klinické remisi nebo zotavení rychleji (Tkach S.M., 2002; Olmos J. et al., 1997). Závěry japonských vědců potvrdili evropští a američtí vědci a vysvětlili důvod tohoto rozdílu rychlejší a výraznější inhibicí sekrece kyseliny chlorovodíkové, prodlouženým zachováním pH „bezpečného“ pro sliznici žaludku a dvanáctníku. a účinnější potlačení H. pylori v kombinaci s tradiční antibakteriální terapií ochranný účinek na žaludeční sliznici díky syntéze bikarbonátů a zlepšení mikrocirkulace v ní (Kharchenko N.V., Kryukova O., 2002; Florent T., Forestier S., 1997; Olmos J. , Rios H. a kol., 1997) (tabulka). Všechny tyto faktory přispívají ke zvýšení efektivity léčby (zhojení peptického vředu dvanáctníku po 2 týdnech u 74 % pacientů oproti 53 % léčených omeprazolem a u dlouhodobě se nehojících peptických vředů žaludku – zjizvení defektu u 93 % oproti 82 % léčených omeprazolem), což zkracuje dobu invalidity pacientů a snižuje počet případů relapsu onemocnění (Katashima M., Yamamoto K., Tokuma Y. et al., 1998; Tkach S.M., 2002).
Srovnávací charakteristiky farmakologických vlastností omeprazolu a lansoprazolu
Při včasné diagnostice zánětlivých onemocnění žaludku je nejprve identifikován mikroorganismus, který udržuje stálý zánět v gastrointestinálním traktu a nachází se a množí se v submukózní vrstvě žaludku a dvanáctníku.
- zarudnutí v místě narušení buněčných struktur, hyperémie (lat. rubor – zarudnutí);
- otoky a otoky tkání v místech poškození nebo i výrazných nádorů, hyperosmie (lat. tumor-tumor);
- lokální zvýšení teploty v oblastech poškození, hypertermie. (latinsky calor-heat);
- lokální bolest – konstantní nebo při vystavení vnějším dráždidlům. (latinsky dolor-bolest).
Následně tento seznam doplnil Claudius Galén a přidal klauzuli o funkční dysfunkci orgánů, které prošly zánětlivým procesem (latinsky functio laesa – dysfunkce).
Byly tedy učiněny první kroky k určení způsobů, jak překonat zánětlivé procesy. Následně při podrobnějším studiu zánětlivých procesů velkým přínosem byli tak slavní vědci v 18. – 19. století jako A.S.Shklyarevsky, I.I.Mechnikov, Henley, Cohnheim, Broussais, John Hunter, Paul Ehrlich, Rudolf Virchow, Samuel.
Mechanismus zánětu žaludku lze popsat následovně: v místech poškození buněčné tkáně začínají především změny ve fungování krevních cév, což se projevuje jejich rozšířením v důsledku zvýšeného průtoku krve.
Současně je přívod krve pozastaven kvůli narušení funkční schopnosti cév procházet krví, a proto dochází ke stagnaci průtoku krve v místních oblastech vystavených vlivu.
Tak se objevuje primární vnější znak – zarudnutí. Dále dochází ke zvýšení teploty (lokální), spojené také s poruchou vaskulární aktivity. Proces pokračuje tím, že kapilární stěny se používají k odstranění leukocytů, makrofágů a plazmy (tekutá část krve), protože krevní cévy nejsou v této době plně funkční.
Takové lokální sekrece těla vedou k výskytu edému, který má zase mechanický účinek díky své velikosti na nervová zakončení. Tělo tedy zažívá bolest v místních částech poškozených tkání. Navíc v důsledku výše uvedených poruch vede zánětlivý proces k narušení funkční kapacity orgánu.
Zánět, jeho vznik a vývoj do značné míry ovlivňují tzv. mediátory (zprostředkovatelé metabolismu biologicky aktivních látek), mezi které patří: serotonin a histamin.
Dále se podílejí cyktony: kalikrein, IL-1 a TNF a bradykinin a unikátní systém zajišťující srážení krve, včetně: makrofágů, leukocytů, fibrinu, lymfocytů – T a B, komplementového systému, Hagemanova faktoru. Poškozené tkáně podporují tvorbu volných radikálů.
Typy zánětlivých onemocnění
Svou povahou jsou zánětlivé procesy rozděleny do několika typů:
Akutní zánětlivé procesy se vyznačují tím, že rychle vznikají a také rychle procházejí, obvykle trvají jen několik hodin nebo i minut. Způsob lokalizace takových procesů nevyžaduje zvláštní lékařskou intervenci a používají se improvizované prostředky, jako je led, pleťové vody, masti atd.;
subakutní zánětlivé procesy jsou typem akutního zánětu, jehož průběh trvá o něco déle, od několika dnů až po několik týdnů. V tomto případě se používají speciální lékařské výrobky a závisí na důvodech, které vyvolaly zánětlivý proces, jeho stupeň atd.;
chronické zánětlivé procesy, které trvají několik let až do konce života od okamžiku výskytu. Navíc takové procesy vyžadují neustálou prevenci a jsou doprovázeny neustálým nepohodlím způsobeným přítomností zánětlivých faktorů uvedených výše.
Zánětlivý proces ve svém vývoji prochází třemi povinnými fázemi:
- důvodem, který způsobil zánětlivý proces, je změna – poškození tkáňových buněk;
- exsudace je proces, při kterém jsou tekutiny odstraňovány do tělesných tkání z cév stěnami kapilár;
- proliferace je proces obnovy poškozených tkání, produktivní fáze, v jejímž důsledku dochází k procesu známému jako hojení. V tomto procesu tkáně rostou jako výsledek buněčné proliferace – opravy DNA.
Podle statistik přibližně 50% dospělé populace Ruska trpí zánětlivými onemocněními v trávicím traktu. Mezi taková onemocnění patří zánět žaludku, duodenum a jícen.
Žaludek je orgán, který se nachází mezi jícnem, kanálem, kterým na jedné straně vstupuje nestrávené jídlo. A na straně oblouku – dvanáctník – kanál, kterým se odvádí odpadní, natrávené jídlo.
V počátečních stádiích diagnózy je identifikován mikroorganismus, který způsobuje neustálý zánětlivý proces v různých částech trávicího traktu. Tento mikrob se nachází v submukózní části žaludku a dvanáctníku.
V současné době různé onemocnění žaludku, mezi ně patří nemoci jako:
- gastritida, nejčastější onemocnění. Gastritida se vyvíjí ve dvou fázích – akutní a chronické;
- rakovina žaludku;
- chronická cholecystitida;
- GERD – gastroezofageální refluxní choroba;
- pankreatitida;
- žaludeční vřed;
- duodenální vřed;
- chronická gastroduodenitida.
Projevy gastritidy jsou vyjádřeny ve formě pálení žáhy, říhání, nepohodlí a bolesti v epigastrické oblasti žaludku. Zpravidla se takové projevy a příznaky objevují nějakou dobu po jídle, 2-3 hodiny. Nejběžnějším typem léčby gastritidy je sanitární dovolená.
Poruchy motility žaludku, které brání volnému průchodu potravy, jsou známé jako GERD (gastroezofageální refluxní choroba). Takové poruchy funkce žaludku se obvykle vyřeší užíváním léků a je nutné přísně dodržovat diety a správnou výživu. Někdy dodržování těchto základních pravidel pomáhá do značné míry vyléčit GERD.
Rakovina žaludku je nejzávažnějším onemocněním, které ve velké míře vede k úmrtí populace. Toto onkologické onemocnění zaujímá druhé místo ve své prevalenci mezi ostatními onkologickými onemocněními. Rakovina žaludku se léčí resekcí nebo chirurgickým zákrokem.
Chronická gastroduodenitida je důsledkem zánětlivých procesů v duodenu nebo žaludku, nebo spíše zánětu sliznice těchto částí trávicího traktu. Léčba tohoto onemocnění se provádí pomocí antibakteriálních látek, protože toto onemocnění je často způsobeno speciální bakterií (mikrobiem) zvanou Helixbacter. Gastroduodenitida je navíc často způsobena dědičnými predispozicemi pacienta.
Stagnace žluči a všechny druhy bakterií vstupujících do těla způsobují onemocnění, jako je chronická cholecystitida. Na vzniku tohoto onemocnění se podílejí i poruchy metabolismu a špatná výživa, nedodržování diety, konzumace kořeněných a slaných jídel.
Velké místo mezi žaludečními chorobami v současnosti zaujímají také peptické vředy žaludku a dvanáctníku. Léčba tohoto onemocnění probíhá pomocí chirurgického zákroku a také pomocí léků. Základními příčinami vředové choroby může být také špatná strava, konzumace velkého množství všech druhů konzerv, kořeněná koření, špatná strava atd.
Abyste včas odhalili a správně vyhodnotili riziko zánětu žaludku, dvanáctníku, jícnu, rakoviny žaludku a dalších onemocnění gastrointestinálního traktu, musíte si domluvit schůzku s gastroenterologem na poliklinice Otradnoye (SAO Moskva).
