Virová peritonitida je jedna z nejzáhadnějších virových infekcí u koček způsobená koronavirem. Koronaviry jsou běžnými původci závažných onemocnění zvířat. Jsou známy dvě hlavní nemoci způsobené těmito viry u koček: kočičí koronavirová enteritida a kočičí infekční peritonitida. Koronavirus kočičí enteritidy (kočičí střevní koronavirus, FECVa virus kočičí infekční peritonitidy (virus kočičí infekční peritonitidy, FIPV) jsou blízce příbuzné kmeny stejného viru.
Je třeba poznamenat, že u koček je v posledních letech nejčastější příčinou tohoto onemocnění virus kočičí infekční peritonitidy (FIP). Vyskytuje se převážně u mladých zvířat (ve věku od 3 měsíců do 1,5-3 let) v přeplněných podmínkách (útulky, zverimexy, kočičí hotely), stresové situace u koček (obvykle starších) s nestabilní „psychikou“ (změna majitele, adaptační období bezprostředně po přijetí dalšího zvířete do domu).
Původcem infekce je střevní koronavirus (např.FECV), které mohou získat schopnost infikovat makrofágy (FIPV). Je třeba také poznamenat, že samotný kočičí koronavirus je prakticky neškodný a k jeho mutaci dochází pouze pod vlivem vnějších faktorů. Koronavirus se přenáší z kočky na kočku fekálně-orální cestou. Po vstupu do těla prochází nejprve vývojem ve střevní sliznici. Virus má schopnost množit se v bílých krvinkách – makrofázích, které se podílejí na ochraně těla před infekcí. Zničení makrofágů vede k výraznému snížení imunity a činí tělo bezbranným proti virovým a bakteriálním infekcím. Kromě toho se makrofágy usmrcené v důsledku působení viru usazují na stěnách cév a zvyšují jejich poréznost, což následně vede k uvolňování krevní plazmy z cév do intraperitoneálního prostoru a postupnému rozvoji zánět pobřišnice.
Peritonitida – zánět serózních membrán vystýlajících vnitřní povrch dutiny břišní a povrch některých vnitřních orgánů.
Klinické příznaky:
Rozlišují se následující příznaky peritonitidy u koček:
- napětí, bolest při palpaci břišní stěny;
- zvýšení celkové tělesné teploty;
- rychlý úbytek hmotnosti (zejména patrná je ztráta významného množství podkožního tuku v kohoutku a dolní části zad);
- apatie;
- akumulace exsudátu v břišní dutině (ascites);
- ikterus (zažloutnutí) sliznic;
- obtížné zrychlené dýchání.
Kočičí virová peritonitida je zpravidla smrtelná během krátké doby (od několika týdnů do několika měsíců). Se silnou buněčnou imunitou však může v některých případech onemocnění přejít do remise (chronický průběh, kdy se zvíře cítí dobře). Infekce se v těchto případech nešíří mimo střevní lymfatické uzliny, zde je virus utlumen a dále se nešíří, případně může proces přejít do granulomatózního stadia, avšak bez výpotku, tzv. suchého. Další věcí je, že pokud není virus u uzdravených zvířat zcela eliminován (část je zadržena v těle), tak časem (několik měsíců až několik let) dojde k potlačení imunitního systému a onemocnění se může opakovat. To může vysvětlovat, proč se u starších koček žijících v domácnosti s malou populací koček někdy rozvine FIP.
Diagnostika:
Bohužel zde čelíme vážným potížím. Faktem je, že testy, které detekují virus (PCR) a testy, které určují titr protilátek proti viru, nám neumožňují rozlišit kočku infikovanou avirulentním střevním koronavirem FECV a virulentním virem kočičí peritonitidy FIPV. Na základě výsledků těchto testů můžeme učinit pouze závěr o přítomnosti protilátek nebo samotného viru – jednoho z koronavirů, který nemusí nutně způsobovat virovou peritonitidu. Tyto testy mohou být užitečné pro chovatele při provádění opatření k zbavení školky střevního koronaviru.
Stanovení poměru albumin globulinu ve výpotkové tekutině. Výpotek bohatá na globulin je známkou infekční peritonitidy, pokud poměr albumin globulinu překročí 0,81, je přítomnost tohoto konkrétního onemocnění nepravděpodobná (poměr by měl být nižší). Případnými studiemi je také nutné vyloučit další příčiny výpotku: nádorové procesy, srdeční selhání, lymfocytární cholangitidu u starších koček. Diagnostika suché formy infekční peritonitidy je velmi obtížná kvůli nedostatku specifických spolehlivých testů: množství globulinu v krevním séru se často zvyšuje.
Nevyvinuté. Použití steroidních hormonů, které potlačují imunitní odpověď organismu na patogen, může nemocnému zvířeti poněkud prodloužit život (jelikož právě počátek syntézy protilátek proti FIPV je považován za spouštěcí mechanismus vzniku vaskulitidy a dalších změn vedoucí k rozvoji onemocnění).
Boj proti virové peritonitidě by měl směřovat především k její prevenci, tedy k tomu, aby se koťata nenakazila střevní koronavirovou infekcí.
K tomu je třeba:
- izolace březích koček 2 týdny před porodem;
- oddělení koťat ve věku 5 týdnů od jejich matky a izolace od ostatních koček;
- v 16 týdnech – potvrzení sérologickou metodou o úspěšnosti izolace (tj. nepřítomnost infekce koťat střevním koronavirem);
- převod na nové majitele, kteří nemají kočky nebo živé kočky prosté koronaviru.
Výše uvedené je bohužel velmi obtížně realizovatelné, jelikož většina populací je již infikována střevním koronavirem, ale vše je v rukou chovatelů.
V současné době existuje pouze jedna vakcína proti virové peritonitidě koček, ale její bezpečné a účinné použití je některými výzkumníky zpochybňováno.
