V čele hnutí proti Pisistratidům stál rod Alkmaeonidů, podporovaný Spartou. Alcmaeonides Cleisthenes dokázal osvobodit Athény od Pisistratidů a zlomit odpor kmenové aristokracie. Jméno Cleisthenes je spojeno s další demokratizací athénského politického systému.
První Cleisthenovou reformou bylo rozdělení Attiky podél územních linií. Attika byla rozdělena do tří územních obvodů: 1) město Athény s předměstími, 2) vnitřní centrální pás a 3) pobřežní pás. Každý okrsek se skládal z deseti různých částí – trittia. Tři trittii, jeden z každého okresu, tvořily jeden nový kmen. Tímto způsobem bylo sestaveno deset územních kmenů. Klystheiogský kmen tedy nebyl souvislým územím, ale sdružením místně rozdělených občanských skupin sjednocených při hlasování. Účel reformy: promíchat obyvatelstvo, oddělit klany a tím oslabit moc jejich vlivných členů, tedy eupatridů. Stará fyla se svým fylobasileem zůstala, ale jejich význam se redukoval na jednoduché kultovní asociace. Nová phyla také obdržela posvátnou sankci a byla pojmenována po starověkých hrdinech Attic.
Malá venkovská jednotka v trittiyi byla dem; v Attice za Cleisthena bylo jen sto demo; pak postupem času počet dem narůstal. Demo bylo zároveň ekonomickou, administrativní, kultovní, vojenskou a politickou jednotkou. Osoba byla spojena s demem ode dne, kdy se narodila.
V osmnácti letech byl zařazen jako volený demarš (starší) do civilních a vojenských seznamů, zapsán do efebů, to znamená, že byl prohlášen za dospělého a považován za schopného nosit zbraň a získal právo vystupovat v soud. Od dvaceti let získal všechna občanská práva. Podle Cleisthenovy ústavy byla občanská práva určena příslušností k té či oné dómě, nikoli klanu. „Nechte fyly a klany na pokoji,“ říkalo athénské přísloví z doby Cleisthena. Při sestavování seznamů demokratů bylo mezi athénské občany zařazeno mnoho metéků a svobodníků. Přidání nových prvků do občanských seznamů zvýšilo počet athénských občanů a posílilo demokracii.
Civilní seznamy byly vedeny v démách a z démů se rekrutovali hoplité a členové poroty byli voleni losem. Každý občan mohl být navíc losem vybrán, aby se stal členem nově vytvořeného zastupitelstva pěti set (bule), které nahradilo předchozí zastupitelstvo čtyř set. Nová rada se skládala z pěti set lidí, které vybralo padesát lidí pro každý kmen. V rámci phyla byly hlasy rozděleny mezi démy v závislosti na jejich velikosti. Hlavní buňkou tedy v tomto případě zůstala malá venkovská jednotka – demo. Nakonec Cleisthenes vytvořil desku deseti stratégů – vůdců athénských milicí, kteří se zase vzájemně vystřídali v hlavním velení.
Aby Cleisthenes oslabil demagogii a ochránil stát před případným převratem, před uchopením moci tyranem, zřídil mimořádný „soud střepů“ – ostrakismus. Podstata ostrakizace se scvrkla do následujícího: každý rok na jaře bylo svoláno mimořádné lidové shromáždění, které hlasováním rozhodlo, zda se ostrakizace má provést, tedy zda je mezi občany někdo nebezpečný občanské svobodě. Pokud nějaké byly, tak byla schůze svolána podruhé a pak každý občan napsal na hliněný střep (ostrakon) jméno toho, kdo byl podle něj nebezpečný občanské svobodě. Osoba odsouzená většinou hlasů byla z Attiky na dobu deseti let odstraněna, poté se vrátila do Athén a zároveň mu byla vrácena všechna občanská práva, která mu dříve náležela.
Kleisthenovo zákonodárství sehrálo velmi důležitou roli v dějinách athénské polis jako poslední fáze reforem a revolucí započatých Solónem. Od této chvíle vstoupilo do historické arény celé attické občanství, které tvořilo athénský stát. Sami Řekové považovali Kleisthena za zakladatele řecké demokracie. Cleisthenes, říká Herodotos, nastolil v Athénách demokracii. Po Cleisthenovi, jak čteme v Aristotelově Athénské řádě, se athénský stát stal mnohem demokratičtějším, než tomu bylo například za Solona.
Engels, který vysoce hodnotí Cleisthenovu ústavu, ji nazývá revolucí, která svrhla „poslední zbytky klanového systému“ 1.
„Do jaké míry se stát, který se ve svých hlavních rysech vyvinul, přizpůsobil nové sociální situaci Athéňanů, dokládá rychlý rozkvět bohatství, obchodu a průmyslu. Třídní antagonismus, na kterém nyní spočívaly společenské a politické instituce, již nebyl antagonismem mezi šlechtou a prostým lidem, ale antagonismem mezi otroky a svobodnými, mezi méněcennými obyvateli a občany.“2
„Vznik státu mezi Athéňany,“ napsal Engels, „je vysoce typickým příkladem formování státu obecně, protože na jedné straně k němu dochází ve své čisté formě, bez jakéhokoli vnějšího nebo vnitřního zásahu. násilí, uchopení moci Pisistratem nezanechalo po jeho krátké existenci žádné stopy – na druhou stranu proto, že v tomto případě přímo z kmenové společnosti vzniká velmi rozvinutá forma státu, demokratická republika. » 3.
1. F. Engels, Původ rodiny, soukromé vlastnictví a stát, s. 133.
Sergejev V.S. Historie starověkého Řecka. Pod. vyd. NA. Mashkin a A.V. Mišulina. OGIZ, 1948, str. 177-179.
(Řek phylai) – ve starověkém Řecku v předcivilizačním období – kmen skládající se ze tří fratrie, které byly zase rozděleny do samostatných klanů; vytvořil kultovní společenství s vlastními kněžími; během válečných období to byla vojenská jednotka. Později phyla – územní obvod.
základní civilní divize tým v řečtině politika, v jejím původu. se vrací do klanové společnosti. Skládal se z několika. fratérie, tvořily kultovní společenství s vlastním. kněží, v obdobích válek představovala válečnici. pododdělení. Počet F. byl různý: v Ionii byli nejčastěji čtyři, v oblasti Dorian. – tři. Toto jméno si vypůjčil Cleisthenes. pro územní divize Attiky a vytvořené v letech 508 – 507 př. Kr. deset nových F. jako adm. jednotky, a starý F., v němž moc byla v rukou kmenové šlechty, ponechal jen řehol. funkcí. Tyto nové f. se postupně rozpadly na tři trittije (pobřeží, město a hory) a četné. ukázky. Každý F. poslal do rady 50 členů, pritanů, kteří obsadili. podnikání v zastupitelstvu 1/10 roku.
Řek fyle – klan, kmen).
1. Kmenové sdružení v Řecku. F. byl středem politického, vojenského a náboženského života Řeků v období klanového systému. Se smrtí klanových vztahů f. ztratilo svůj původní význam: místo generického f. vznikly územní. Periander v Korintu například schválil 8 takových forem a Cleisthenes v Aténách – 10 (později jich bylo 12). Ve Spartě byly 3 f.: Gillea, Dimanae a Pamphylae.
2. Oddíl pěchoty nebo jezdců, postavený z každého attického území f.
(I.A. Lisovy, K.A. Revyako. Antický svět v pojmech, jménech a názvech: Slovníková příručka o historii a kultuře starověkého Řecka a Říma / Vědecký editor. A.I. Nemirovsky. – 3. vyd. – Mn: Bělorusko, 2001)
(Řek), základní rozdělení občanského kolektivu v řečtině. polis, ve svém původu sahá ke klanové společnosti. Skládal se z několika. fratérie, tvořily kultovní společenství s vlastním. kněží, v obdobích válek to byla vojenská jednotka. Počet F. se různil, v Ionii byli nejčastěji čtyři a v Dorianské oblasti tři. Toto jméno si vypůjčil Cleisthenes. pro územní členění Attiky a vytvořený v letech 508–507 př. Kr. E. deset nových f. jako správní jednotky a staré f. ponechal pouze náboženské funkce, v nichž moc byla v rukou rodové šlechty. Tyto nové f. se postupně rozpadly na tři trittije (pobřeží, město a hory) a četné. ukázky. Každý F. vyslal do rady 50 členů, pritanes, kteří se podíleli na vedení záležitostí v zastupitelstvu po 1/10 roku.
kmen (kmen), označení pro pododdělení lidu u Řeků, je jméno, které zřejmě vzniklo z touhy dát jednotlivým částem lidu, ale i lidu samému, genealogický původ, přivést tyto části do určité předky a tím je dávat státním institucím, vést je ve spojení s přirozenými vztahy, silou a respektem.
I. Podkroví F.
Mýtus vypráví o mnoha starověkých rozděleních na kmeny, které jsou připisovány nejstarším attickým králům. Jedno dělení se tedy připisuje Kekronovi (Cecropida, Autochphon, Actea, Paralia), další Kranaiovi (Cranais, Atthida, Mesogeia, Diakrida), třetí Erichphonius (Dyad, Athenais, Poseidonada, Hephaestias), jména částečně mytologická , částečně jako Actea, Paralia, Diakrida, což naznačuje místní rozdíly a má následně důležitý politický význam. V historických dobách tato rozdělení, stejně jako rozdělení Thesea (Thesea) na Eupatrida, Geomorese a Demiurga (což zjevně ukazuje na rozdílnost tříd) zmizela. Naopak až do Cleisthena bylo iónské rozdělení datované do doby Ióna na čtyři kmeny Heleontů, Hopletianů, Egikorejců a Argaďanů (.´. . a .), jehož význam nebyl dostatečně přesvědčivě objasněn. zachovalé. V jakém poměru byly naznačené 3 Théseovy statky ke 3 fratriím, do nichž se každý F. zase rozpadl, nelze přesně určit. Každopádně v čele každého F. stál. z Eupatrida; tito byli proto rozděleni po celé F. Každá fratrie byla rozdělena do 30 klanů (.) a každý klan obsahoval v průměru 30 rodin. Členové stejného klanu jsou částečně spojeni pokrevním příbuzenstvím (.), a tito pravděpodobně tvořili šlechtu, částečně patřící ke stejnému klanu kvůli pospolitosti obětí a chrámů (.). Polib. 3, 52. Tato organizace byla zjevně velmi solidní až do . byly odděleny od sebe i terénem. Schämann předpokládá, že kmen Hoplitů žil převážně v Tegrapolis, kmen Aegicorean žil od Briless a Parnet po Cithaeron, kmen Argadian žil převážně v údolích na západ a na jih od Briless a kmen Heleont žil hlavně v Athénách a poblíž Athén. Se změnou bydliště se toto uspořádání přirozeně stalo politicky nevhodným; proto vznikly naukracie vytvořené speciálně pro administrativní účely (St . Navkraria). Nebezpečí pro stát se zvýšilo, když se chudí lidé zapletli do velkých dluhů, zčásti se z vlastníků stali nájemníky (. také . a . kteří buď platili 1/6 svých příjmů na nájemném, což Sch?mann a B?ckh odmítají, popř. ponechali si šestinu pro sebe), částečně upadli do otroctví a nevolnictví. Plut. Sol. 13. Tato situace si vynutila naprostou nutnost kompletně transformovat státní strukturu, což Solon skutečně provedl. Za prvé, aby připravil půdu pro své zákony a umožnil lidem přijmout svobodnou státní strukturu, přijal přípravná opatření zrušením práva na osobní zadržení dlužníků, jejich navrácením do jejich bývalé třídy a zavedením úlev ve prospěch dlužníků. (skutečné odstranění zátěže není eufemismus pro tento koncept “hromadění dluhů”, . . ale snížení břemene dluhu zvýšením hodnoty starých mincí takovým způsobem, že 100 nových drachem = 73 starých; Tedy ten, kdo dlužil 100 starých drachem, byl povinen tuto částku zaplatit v nové minci, tedy v hodnotě 73 starých drachem). Zachoval, pravda, iónské rozdělení lidu, ale vzal mu jeho dřívější politický význam zavedením tidemokratického a zároveň demokratického systému, protože jmění považoval za měřítko politických práv. Byl to on, kdo rozdělil lidi do 4 tříd (. ):
1. . – kteří dostávali ze svých pozemků roční příjem 500 nebo více medimů chleba nebo stejný počet metrů tekutých výrobků,
2. . [Jmenovali se tak, protože kromě pracovních koní museli chovat i válečného koně. Zeugité, kteří měli jeden pár pracovních volů nebo postrojů, museli platit jezdecký tribut (. [. ] .).] – který dostával od 500 do 300,
3. . – 3-150 a
4. . – méně než 150 taktů.
Mezi tyto třídy rozděloval práva a povinnosti občanů. Jak se určoval počet přímých daní, je podrobně popsáno v článku o hospodaření státu, cm. . Státní příjmy, ?, 11. Ohledně vojenské služby je třeba poznamenat, že fety sloužily pouze lehce ozbrojené a v námořnictvu, zatímco první tři zdanitelné třídy sloužily jako hoplíté a pouze z prvních dvou tříd se rekrutovala jízda (cm. Exercitus, armáda, 4). V souladu s tím byla práva odlišná. Přístup do kanceláří (které se pak konaly na základě volby na lidovém shromáždění zvednutím ruky, cm. . Zasvěcení), pravděpodobně až do postavení bulevtů včetně, mělo pouze první tři třídy a archontem mohl být pouze pentakosiomedimnus; slavnosti měli přístup pouze k lidovému shromáždění a ke dvoru heliastů, jejichž vliv ještě nebyl tak velký jako později, neboť archonti měli v mnoha případech nepochybně stále nezávislou soudní moc. (St také o oligarchickém prvku ve vládě Solona. A. . 2, do kterého měli přístup také pouze pentakosiomedimnes; cm. Taky. Ephetes) Phratries a klany si stále zachovávaly politický význam jako pozorovatelé čistoty původu jako základní podmínka práva na občanství. Čerstvě provdaná občanka byla zařazena do seznamů frátrie svého manžela a každé narozené dítě bylo zařazeno do seznamů fratérie otcova klanu (. . nebo . . . ?? . nebo . . . o?). Instituce Solonu prošly úplnou změnou v demokratickém smyslu poté, co Kleisthenes vyhnal Pisistratidy. Zcela zničil iónské F. a opustil fratrie a klany pouze kvůli náboženským zvykům, ale bez jakéhokoli politického významu. Místo toho rozdělil zemi na 10 nových, místních F., pojmenovaných po podkrovních hrdinech: . . . . . . . . . . Podle počtu F. byl zvýšen počet námořních lodí na 50 a počet bulevtů na 500. Pokud jde o organizaci rady, která byla ve spojení s F. St . Bule. F. byl v čele. . . ? byly rozděleny na panství (.), jejichž počet se nakonec zvýšil na 174. Velké podrobnosti o vedení panství, jejich odpovědnosti a účasti na vojenské službě cm. Exeritus, Army, 4., ao jejich vztahu k porodu cm. . Ukázky. Tak byl položen základ neomezené demokracie, která byla dále rozvinuta zavedením ostrakismu (cm. . Ecclesia, 8) a skutečnost, že většina vládních funkcí byla obsazena losem (.), a nikoli volbou, jako dříve; Konečně Aristides (v roce 479) dovršil tento demokratický systém návrhem zákona o přijímání všech občanů do všech vládních funkcí bez rozdílu rodného či majetkového stavu. V roce 307, z lichotky Demetriovi Poliorcetovi, byl počet F. zvýšen o další dva. A . která po jeho pádu dostala jména. A .
II. Dorian F.
Legenda spojuje původ dórských kmenů se jménem dórského krále Aegimia. Postoupil třetinu své země Herkulovi jako vděčnost za pomoc, která mu byla poskytnuta proti Lapithům. Syn Herkula Gill a synové Aegimia, Diman a Pamphilus, dali podle legendy kmenům Dorianů (už Homér Jmen. Od. 19, 177, nazval je . rozděleny na tři části) jejich jména: Gillei, Dimani, Pamphylae (. . . ). Všude tam, kde jsou Dorianové, jsou i tyto kmeny, které se skládají výhradně z Dorianů, takže tam, kde se kmeny nedórského původu účastnily záležitostí vlády ve více či méně významném počtu, vytvořily vedle Dorianů své vlastní f., jako např. v Argu a Epidauru hyrnethia, v Sikyonu egialský F. Ve Spartě, kde byl kmen Dorianů výlučně dominantní a tvořil samotný stát, vidíme tedy pouze tři Doriany F., z nichž každý je rozdělen 10 sv. také známý pod jménem. z toho 2 Obéové z Gillei byli královští Obaové. Zda bylo 30 gerontů ve spojení s 30 oba (jeden geront od každého oba) nelze kladně říci, ale je to každopádně velmi pravděpodobné. Pět okresů (.), na něž se Sparta nebo její nejbližší okolí dělila, totiž. . . A . (název pátého okresu není znám, mohl se jmenovat ´. nebo .), nesprávně též F. Že F. a oby byly na svém místě odlišné, lze s dostatečnou pravděpodobností přijmout, i když jejich vztah k 5 čárkám není znám. .
