„Vážený Behavior BFF, četl jsem mnoho vašich článků a zdá se mi, že chcete, abychom všichni „upláceli“ naše děti, aby se chovaly. Co to má společného s vědou o výchově? Opravdu říkáte, že úplatkářství je dobré?
Ani vám nedokážu říct, jak často je pozitivní posilování mylně srovnáváno s úplatkem. Podívejme se na otázku ze dvou stran: z pohledu definic a z pohledu příkladu z reálného života.
Oficiální definice pozitivního posílení je, „když po chování bezprostředně následuje poskytnutí podnětu, který zvyšuje frekvenci chování v budoucnu“ (Cooper, Heron, & Heward, 2007). Posílení nastává poté, co došlo k chování.
Úplatek je „něco dáno, aby vyvolalo akci nebo vliv“ (Merriam-webster). Úplatek znamená: „ovlivňovat nebo uplácet někoho úplatkem“. Úplatek je obvykle nabídnut nebo poskytnut dříve, než k chování dojde.
Účelem pozitivního posilování je posílit žádoucí chování, nedochází k úplatkům v jakékoli formě. K úplatkům většinou dochází ve chvíli, kdy chtějí dítě donutit, aby se přestalo chovat špatně. To nemá nic společného s posilováním správného chování. Ve skutečnosti jde spíše o způsob, jak neúmyslně podnítit problémové chování.
Dalším jasným rozdílem mezi těmito dvěma definicemi je, že odměňujete chování, ale podplácíte osobu (dítě).
S pozitivním posilováním jsme zaměřeni na požadované chování. Nesnažíme se změnit dítě samotné, změnit jeho povahu nebo ho rozmazlit.
Co takhle příklad ze života?
Tříleté dítě má před spaním problémy s chováním, včetně kňučení, křiku, odmítání dodržovat pokyny rodičů a hlasitého pláče.
Systematický přístup zde spočívá v použití Primackovy metody: “jestliže jsi dobrý, když jdeš spát, můžeš se na pořad dívat ráno.”
Matka dočte pohádku, upraví přikrývku pro dítě a jde ke dveřím.
Máma: Dobrou noc. Miluji tě.
Dítě: Další pohádka.
Maminka: Tak to je s pohádkami. Jděte spát, buďte hodní a můžete se ráno dívat na svůj oblíbený pořad.
Dítě: Další pohádka! Prosím, prosím, prosím, prosím, prosím!
Máma: Jestli teď přestaneš fňukat a křičet, obejmu tě ještě jednou.
Dítě ztichne. Matka se vrátí k posteli, obejme dítě a vrátí se ke dveřím.
Máma: Dobrou noc. Miluji tě.
Dítě: Znovu obejmi.
Máma: Když půjdeš spát a budeš zticha, můžeš se ráno dívat na svůj oblíbený pořad. Zavírám dveře. Dobrou noc.
Dítě ještě několik minut křičí a vydává hluk. Příští noc jde tiše spát, aby si vysloužila právo sledovat pořad ráno.
Kde přesně se v tomto příběhu odehrává úplatek? A co pozitivní posilování?
Pozitivní posilování je v tomto příkladu systém: „můžete si zasloužit show, když budete klidně ležet v posteli.“ V dobře navrženém systému je cílové chování identifikováno a prezentováno dítěti mnohokrát. Představení je odměnou za žádoucí chování.
K úplatku došlo během procesu zastavení problémového chování: kňučení „prosím-prosím-prosím-prosím“. Matka donutila dceru zastavit tím, že nabídla něco víc, o čem se předtím nemluvilo. Máma už měla jednu nohu za dveřmi, což podle programu znamená žádné objetí, žádné interakce. Ale co se vlastně stalo? Podplácení, aby v konkrétní chvíli přestalo fňukat.
Fungovalo to? Možná na minutu. Bylo to dlouhodobě efektivní? Rozhodně ne. To, co tato fiktivní (ale příliš podobná nám ostatním) matka udělala, bylo posílení problémového chování. “Pokud budeš fňukat, máma se vrátí a obejme tě.” Co je to za plán chování?
Uplácení a pozitivní posilování není totéž. Při systematickém a promyšleném používání může pozitivní posilování zvýšit žádoucí chování. Uplácení není ani systematické, ani záměrné a nijak nepoučuje ani nezvyšuje frekvenci žádoucího chování.
Úplatek se liší od posily v tom, že úplatek má zajistit, že osoba, která úplatek dává, získá pro sebe výhodu. Účelem pozitivního posílení je pomoci osobě, která je přijímá.
Pozitivní zesílení zvyšuje frekvenci chování. Podplácení má na dítě negativní dopad a kazí ho. Není to totéž.
Zaměření se na, učení se více a používání pozitivního posilování může pomoci každému rodiči a jeho dítěti oslavit více úspěchů společně.
Literatura:
Úplatek. (n.d.). Získáno 25. září 2017 z webu Merriam-Webster https://www.merriam-webster.com/dictionary/bribe
Podplácení. (n.d.) Převzato 25. září 2017 z webu Dictionary.com http://www.dictionary.com/browse/bribery
Cooper, J., Heron, T., & Heward, W. (2007). Základní pojmy. Applied Behavior Analysis (2. vydání, str. 560-567). Columbus: Pearson
Autor článku: Leanna Page, M.Ed., BCBA (více než deset let zkušeností s prací s dětmi se speciálními potřebami a jejich rodiči)
Překlad: Galina Černobay
Fotografie: Centrum pro problémy s autismem / VK. Ilustrace: Yulia Zamzhitskaya
ABA terapie se nejčastěji používá u lidí s autismem. Ale jeho principy jsou univerzální a použitelné pro každého člověka: pomáhají napravit různé druhy chování: od zvýšené agresivity až po problémy se spánkem. V tomto článku Centrum pro problémy s autismem a členka správní rady Asociace behaviorálních analytiků RusABA Ekaterina Zhestková hovoří o tom, jak ABA terapie funguje a komu může pomoci.
Co je ABA terapie
ABA je technika, která je založena na aplikované analýze chování. Jeho úkolem je analyzovat vnější faktory prostředí, které člověka ovlivňují a korigovat jeho společensky významné chování.
ABA terapie se nejčastěji používá u poruch autistického spektra (ASD), jelikož autismus se navenek projevuje ve formě poruch chování. Děti s PAS obtížně komunikují a budují sociální vztahy a každá nová zkušenost je děsí. Vyznačují se stereotypním chováním, touhou dodržovat rutinu: například jíst potraviny pouze určitých barev nebo si hrát s hračkami pouze s určitou texturou. Dovednosti, které jsou pro neurotypické děti přirozené, jsou pro dítě s autismem obtížně zvládnutelné.
Možnosti ABA terapie jsou však mnohem širší. K aplikovaným analytikům přicházejí lidé s jinými diagnózami (například s Downovým syndromem nebo dětskou mozkovou obrnou), zcela bez diagnóz, ale s potížemi v chování a komunikaci. ABA pomáhá korigovat různé typy problémového chování a také rozvíjet každodenní dovednosti, řečové a komunikační dovednosti.
Jak ABA terapie funguje
diagnostika
ABA terapie začíná funkčním hodnocením chování: odborník dítě pozoruje a zaznamenává, co dělá a co ne. Například hází hračky, neúčastní se obecných aktivit, nepoužívá příbory, odmítá vstoupit do třídy atp.
Rodičům takových dětí je často vyčítáno, že jsou málo vzdělaní, ačkoli ve skutečnosti s dítětem hodně pracují. Ale ne vždy to pomůže vyrovnat se s problémovým chováním. K jeho nápravě je nutné pochopit, co ve vnějším prostředí nebo jednání jiných lidí vede k nežádoucímu chování dítěte.
Nejčastěji si dítě s problémovým chováním nevyvinulo jednoduché dovednosti:
- Požadujte dovednost. Často je to on, kdo odstraňuje různé druhy nežádoucího chování. Navíc se dá vyvinout i u nemluvících dětí – k tomu existují alternativní komunikační systémy. Mohou to být karty PECS (Picture Exchange Communication System), znaková řeč nebo systémy na elektronických zařízeních. Není třeba se bát, že jejich používání zpomalí vývoj řeči. Naopak: má smysl, aby se dítě obrátilo na dospělého, protože chápe, že bude vyslyšeno a dostane, co chce.
- Dovednost čekání. Nezřídka potřeba na něco čekat, byť jen pár vteřin, vyvolá u dítěte výbuch problémového chování. Pokud ho naučíte v klidu čekat, chování dítěte doma se výrazně zlepší a bude snazší se s ním domluvit.
Jekatěrina Zhestková:
„Jednou nás oslovili učitelé žákyně druhého stupně: byla to velmi nadaná studentka, předběhla své vrstevníky a už mluvila anglicky. Zároveň ale několikrát denně zažívala silné hysterie.
Začali jsme ji pozorovat a věnovali jsme pozornost interakci mezi učitelkou a dítětem. Učitelka zadá úkol – dívka to nechce dělat, materiály od sebe odsouvá. Učitel je posune zpět, začne mluvit hlasitěji – dítě mává rukama, odhazuje věci, hučí. Učitel mluví ještě hlasitěji a rychleji – dívka padá na podlahu a hystericky bojuje.
Ukázalo se, že je potřeba změnit chování obou stran – jak dítěte, tak učitele. Reakce dívky byla způsobena tím, že se jí úkol zdál příliš obtížný. Naučili ji požádat o přestávku nebo pomoc, zeptat se učitele: “Pomůžeš mi?”
Učitel se také naučil reagovat jinými činy a slovy: „Pokud je to pro vás obtížné, samozřejmě vám pomůžu.
Podobné problémy autistických dětí s pokročilými akademickými dovednostmi nejsou neobvyklé, protože nejčastěji končí v běžných školách bez jakékoli podpory. Mohla by to být „třída zdrojů“ – to je model vzdělávací inkluze vyvinutý Centrem pro problémy s autismem. Zahrnuje další oblast zdrojů, terapii ABA a doučování.
Korekční metody
Podpora, zjednodušení, posílení
Při výuce jednoduchých dovedností často fungují ty nejjednodušší metody: vizuální podpora (kartičky, kresby, fotografie), zjednodušení požadavků a upevňování chování. Například:
Dítě žádá o kreslené filmy. Učitel mu dá kartu „Počkejte“ (metoda vizuální podpory). Čeká jen chvíli, pár sekund – nemusíte ho hned nutit, aby vydržel 10, 15 minut (metoda zjednodušení požadavků). Poté učitel dítě pochválí: „Dobře se ti to povedlo, dobře jsi čekal“ (metoda vyztužení). Poté dítěti zapne kreslené filmy – to znamená, že dává, co chce, a tím chování dále posiluje. Poté lze interval čekání trochu prodloužit.
Toto cvičení se zdá jednoduché, ale pokud je provedeno správně, chování se rychle začne měnit. Nejdůležitější je dělat malé kroky. V naší praxi se vyskytl případ, kdy se nám podařilo zlepšit spánek 15leté dívky, která odmítala spát bez maminky. K tomu byly postele, na kterých spala matka s dcerou, posunuty každý den o 5 cm dále od sebe. Problém, který se léta neřešil, zmizel za tři týdny.
výstraha
Dalším důležitým cílem ABA terapie je prevence. Děti s autismem se bojí všeho nepředvídatelného. Proto je důležité, aby si sestavili vizuální rozvrh dne, podrobnou vizualizaci všech aktivit atd. Například:
Rodina potřebuje na výlet. Pomocí kreseb nebo fotografií musíte dítěti říct, jak se to stane: nejprve pojedeme autem na letiště, pak tam zkontrolujeme kufry, pak musíme projít speciálním rámem bez mámy atd. pro dítě se to stává známou rutinou.
Zobecnění dovedností
Velmi často se děti s PAS naučí něco dělat za určitých podmínek a vnějších okolností, ale nemohou tuto dovednost reprodukovat, pokud se místo nebo prostředí změnilo. Například ve školce se dítě obléká a jí, ale ne doma. A zde rodiče hrají rozhodující roli: je důležité dělat doma vše, co se děje ve třídách s odborníkem. Například jednoduchá cvičení pro rozšíření rozsahu frází: nejen „míč“, ale „velký míč“ nebo „krásný míč“. Tato cvičení se dají dělat za pochodu, cestou ze školky, a to opravdu pomáhá upevnit nabytou dovednost.
S každou dovedností se pracuje samostatně. Samozřejmě existují komplexní a víceúrovňové intervence a skupinové tréninky, ale nejčastěji fungují tyto základní techniky.
Více o ABA terapii a poslech bezplatných přednášek specialistů se dozvíte na stránkách projektu „Krok vpřed“.
Pokud se vám materiály o Pedagogické radě líbí, přihlaste se k odběru našeho kanálu Telegram, abyste se o akcích dozvěděli jako první.
