Co je pro kočku člověk?

Psychologie vztahů mezi kočkami a lidmi je velmi složitá. O tomto problému lze diskutovat donekonečna.

Pro člověka je kočka symbolem pohodlí a domova. Naši mazlíčci uklidňují domácí atmosféru, uklidňují nás, těší nás, že na nás doma někdo čeká a těší se z našeho návratu. A co je pro kočku člověk? Kdo jsme v životě našich mazlíčků, kdo si myslí, že jsme? Ochránce, poskytovatel nebo mistr? Nebo snad člověk nahrazuje kočičí matku?

Ve většině případů kočky žijí s námi v domě, aniž by věděly o jakýchkoli obavách, poskytujeme jim jídlo, teplé místo na spaní, takže jsou téměř vždy v uvolněném, klidném stavu a my můžeme vidět všechny slasti jejich kočky. charakter.

Tento stav relaxace, bezpečí, klidu kočce připomíná její dětství. Stejně jako člověk, vše v kočce pochází z dětství – temperament, charakter, všechny zvyky. Naši mazlíčci se při komunikaci s námi znovu a znovu ponořují do období svého dětství, kdy byli společenští, hraví a přítulní.

Kočka, jako malé kotě mňouká na svou matku, na nás mňouká, když chce jíst, a jako v dětství si přijde na své. Po obdržení pamlsku nám kočky poděkují vrněním, stejně jako v dětství projevovaly vděčnost své kočičí matce. Tak se vyvíjí vztah mezi člověkem a kočkou.

Při laskání kočku máme chuť ji obejmout, silněji přitisknout, ale takhle se sama kočičí maminka ve chvílích relaxace schoulí kolem mlíko sajících a vrnících koťat. Koťata uvolňují drápky a mačkama tlapkami mačkají žaludek, právě z toho důvodu, když se kočka cítí dobře a útulně, dělá to samé s člověkem (ale často to lidé vnímají jako agresi a kočku při tom odstrčí moment).

Když si pořídíme kotě, kterému je 1-2 měsíce, zajímá nás otázka – proč saje předměty, věci, chlupy, oblečení? Odpověď je velmi jednoduchá: kotěti chybí teplo své matky, a tak tuto mezeru zaplňuje.

Nemůžete kotě nadávat, ukažte mu co nejvíce pozornosti, časem to přejde. Při hraní s kočkou v jejím chápání člověk napodobuje matku kočku, která učí své děti lovit, když kořist přinese do domu koťatům, která se snaží tuto kořist neminout.

Tím, že vztah mezi člověkem a kočkou uvažujeme pouze z hlediska „člověk je starostlivý rodič, kočka je dítě“, tyto vztahy samozřejmě záměrně zužujeme.

Velmi rádi však pozorujeme projevy něhy u našich mazlíčků, protože chápeme, že kočky se takto chovají pouze k lidem, k jiným zvířatům, lidem, v přírodě se tak nechovají. Tato skutečnost dále ukazuje na úžasnou důvěru zvířete ve vás, protože pouze se svou matkou kočkou a s vámi se kočka takto odhaluje.

Ve vztahu člověka a kočky neexistuje konkurence, proto není pochyb o tvrzení, že naši mazlíčci nevnímají lidi jako bratry.

Sledujte, jak se spolu dvě kočky chovají – komunikují, hrají si spolu, a to i v dospělosti. Jejich komunikace má ale soutěžního ducha, jejich hry jsou buď bojové, nebo dohánění, kočky se v jejich hrách nutně měří podle vytrvalosti a síly.

I když se zvířata navzájem olizují, a tím ukazují, jak se člověku zdá, výši něhy a vzájemného porozumění, v těchto chvílích si také budují svou vlastní hierarchii. Silnější kočka olizuje kočku, která je slabší. Tím, že se nechá olizovat, pozná prvenství druhého zvířete. Ve vztazích s námi se kočky vždy uvolní a odevzdají se do našich rukou, to znamená, že nedochází k soutěžním momentům.

Kočky na nás také reagují, když potřebují sexuálního partnera. Majitelé svých mazlíčků u nich pravděpodobně zaznamenali toto chování, kdy během říje svérázně zvedají zadní část těla a oddalují ocas, kdykoli se přiblížíte. A jakmile napodobíte charakteristické „Purrr-meow“, vaše kočka na toto volání okamžitě zareaguje a zaujme tuto pozici. Hladením kočičího zadku a hřbetu dosáhnete podobného efektu.

Naši mazlíčci nám rádi důvěřují v péči o jejich tělo a srst, stejně jako když byli koťata, svěřili to své matce. Někdy je dokonce překvapivé, jak klidně mohou kočky reagovat, když jim někdo pomůže vytáhnout otřepy a vyčistit jim oči a uši. Vydrží a zcela důvěřují svému majiteli.

Nejdojemnějším projevem kočičí lásky je tření o vaše nohy, vrnění, pohled do očí přivřenýma očima, hýbání tlapkami, uvolňování drápů.

Na rozdíl od psů, krav, koní a dalších domácích zvířat zůstaly kočky po mnoho tisíc let prakticky nezměněny, zjistili vědci po prozkoumání DNA více než 200 koček, včetně těch, které žily ve starověkém Egyptě. „Prostě neměli potřebu se měnit,“ říká genetička Eva-Maria Geigl. – Kočky byly vždy ideální stvoření, nikdo je neochočil. Sami se rozhodli, že budou žít vedle člověka.“

A vše začalo tím, že poblíž stodol, ve kterých dávní zemědělci začali skladovat obilí, byla spousta myší a začaly je chytat kočky.

Ve státních službách

Na konci jara má petrohradská Ermitáž dostat neobvyklý dar. Jistý francouzský filantrop, jehož jméno nebylo zveřejněno, odkázal kočkám z Ermitáže asi 3000 eur. Kočky Ermitáž jsou oficiálními zaměstnanci slavného muzea, jehož povinností je chránit mistrovská díla světové kultury před hlodavci.

Vědci zjistili, že kočky, na rozdíl od jiných domácích zvířat, zůstaly po tisíce let prakticky nezměněny.

Historie této „služby“ sahá tři století zpět a sahá až ke kočce Vasilijovi, kterou si ruský císař Petr I. přivezl z Holandska a usadil se v Zimním paláci. Ve stejné době byl vydán královský dekret, „aby kočky byly ve stodolách, aby je chránily, a myši a krysy k zastrašování“.

Zajímavé je, že ve druhé polovině 20. století se muzeum pokoušelo bojovat s krysami a myšmi pomocí technických prostředků, ale jak se ukázalo, účinnost moderních metod byla výrazně nižší než u tradičních.

Nejen zde se na nás obrací kníratí lovci s žádostí o pomoc. Chrání umělecká díla v USA, Japonsku a dalších zemích. Kolegové z Ermitáže pracují v Britském muzeu. Kromě toho jsou v Británii tato zvířata také v královských službách – v sídle premiéra na Downing Street 10 (hlavním Mouserem je kočka Larry), v parlamentu a dokonce i v kancelářích Royal Mail.

Kočka Palmerston, hlavní myšák ve službách britského ministerstva zahraničí, oficiálně odešel do důchodu v roce 2020

Kočka Gladstone je hlavním myšákem státní pokladny již pět let a v srpnu 2020 odstoupil hlavní myšák ministerstva zahraničí, kocour Palmerston, který tuto funkci zastával od roku 2016. Každé takové jmenování a rezignace je pokryta oficiálními médii.

Ukázalo se však, že kočky mohou být lidem užitečné nejen jako lovci. Nyní bývalý kocour Ermitáž Achilles podle pracovnice muzea Marie Haltunenové, která dohlíží na práci s kočkami, navštěvuje nemocnice a prokázala, že je velmi dobrá v práci s dětmi.

Jak ve službě, tak v přátelství

„Duchovní svět kočky je jemný a divoký,“ napsal slavný rakouský zoopsycholog Konrad Lorenz. A to nás možná nutí obzvlášť si cenit jejího přátelství.

„Je zajímavé, že navzdory mnoha tisícům let života po boku lidí si na rozdíl od jiných domácích zvířat kočky zachovaly větší míru nezávislosti,“ říká Yaroslav Ryumin, veterinář a ředitel vědecké komunikace Royal Canin. “Proto, když jsme s kočkou na stejném území, vytváříme vzájemně výhodnou symbiózu: člověk se stará o kočku a kočka pečuje o svou osobu, přičemž si zachovává svou nezávislost.”

Jedinečným rysem kočky je, že i když prokazuje naprostou nezávislost, přesto se velmi připoutá k rodině, ve které se nachází.

Jaroslav Rjumin
veterinář, ředitel vědecké komunikace Royal Canin.

Kočky vědí, jak se o své lidi postarat. Kromě známých a vědecky ověřených schopností zmírňovat emoční stres, snižovat krevní tlak, zlepšovat spánek a výrazně brzdit rozvoj těžkých kardiovaskulárních onemocnění mají kočky, jak se ukazuje, i další výhody. I předení může mít jistý terapeutický účinek – nízkofrekvenční vibrace 30–50 Hz stimuluje hojení poranění a zlomenin.

Terapeutické kočky podle International Cat Association (TICA) pomáhají uvolňovat emoční stres u dětí s vývojovým postižením, u pacientů s demencí a Alzheimerovou chorobou komunikace s kočkami zpomaluje ztrátu paměti a částečně obnovuje ztracené emoční reakce a koordinaci pohybů.

Royal Canin
Kočičí vrnění má blahodárný terapeutický účinek na lidský organismus

Pravda, americká služba pro registraci služebních zvířat věří, že kočka nemůže být služebním zvířetem, které je vycvičeno jako asistent pro postižené: nelze ji vycvičit.

Ale jen kočka je schopna pomoci svému člověku bez zvláštního výcviku, a to je nyní oficiálně uznáno. V posledních letech se v mezinárodní praxi objevuje pojem emocionální podpora zvířete. Toto není speciálně vycvičený, řekněme, vodicí pes nebo terapeutická kočka. Toto je jen přítel člověka trpícího různými druhy poruch: depresemi, záchvaty paniky nebo jinými nemocemi.

Pokud ošetřující lékař nebo sociální pracovník vidí, že komunikace s domácím mazlíčkem má příznivý vliv na stav pacienta, vyplní příslušný formulář, po jehož vyplnění je zvířeti přidělen status ESA, umožňující mu žít se svým majitelem i v místech, kde je běžné zvířatům je zakázáno žít.

Přitom samotné kočky jsou také velmi závislé na těch, se kterými žijí. „Jedinečným rysem kočky je to, že i když prokazuje úplnou nezávislost, přesto se velmi připoutá k rodině, ve které se nachází,“ říká Yaroslav Ryumin. – K rozhodnutí pořídit si kočku je třeba přistupovat se vší zodpovědností a střízlivě posoudit své schopnosti: mluvíme o živé bytosti. Hlavní je, že se ke kočce všichni v rodině chovají s láskou. Pokud někdo nemiluje kočku, cítí to a trpí.”

pixabay.com
Navzdory své nezávislosti jsou kočky velmi vázané na rodiny, ve kterých žijí.

Podmínky pro chov tohoto zvířete nejsou tak jednoduché, jak se na první pohled zdá, a proto je potřeba je probrat s odborníkem. Jsou kočky, které vyžadují komunikaci a nelze je nechat samy. Problémem je nuda – tou mohou velmi trpět. Pro psychické zdraví vaší kočky je životně důležité, aby si s ní hrála alespoň deset minut každý den.

Je vhodné, aby měla místo mimo dosah ostatních členů rodiny, kde by se cítila zcela chráněna. Majitelka musí dobře pochopit, že je zbytečné ji trestat. Téměř pokaždé je odchylka v chování zvířete důsledkem nějaké změny nebo stresu a pokaždé se musíte podívat na důvod.

“Násilí nebo trest může kočku přivést do ještě hlubší deprese a její chování bude ještě nevhodnější,” říká Ryumin. – Kočku prostě musíte milovat – vychovávat ji s láskou a pozorností. Můj osobní názor je, že s kočkou se dá dohodnout, i když kočky, stejně jako lidé, jsou různé.“