K přípustnosti kastrace domácích zvířat, jejichž maso je povoleno (halal) jíst, se teologové vyjadřovali obdobně, pouze v některých detailech se lišili.
Obecně je podle většiny z nich tento postup v islámu přípustný, ale za určitých podmínek. Například učenci Hanafi a Maliki se vyslovili pro přípustnost takového postupu ve vztahu ke všem druhům hospodářských zvířat, aniž by se dělaly výjimky, například ve vztahu k beranům. Oni, stejně jako všichni ostatní teologové, argumentovali pro přípustnost takového postupu z několika praktických důvodů:
- zlepšení chuti zvířecího masa, protože, jak známo, maso nekastrovaných ovcí má nepříjemnou specifickou chuť,
- rychlejší přírůstek hmotnosti u zvířat,
- snížení agresivity zvířat a jejich celkové aktivity.
Pro přípustnost takového postupu se vyslovili i šafijští učenci, ale pod podmínkou, že by se měl provádět pouze ve vztahu k mladým zvířatům a neměl by mít pro zvíře žádné vážné následky.
Hanbalijští učenci se domnívají, že takový postup je přípustný pouze pro malá hospodářská zvířata, jako jsou ovce, berani, kozy atd.
U velkých zvířat, jako jsou koně, je podle jejich názoru takový postup u nich nežádoucí (makruh). Argumentovali tím, že posledně jmenovaný je nežádoucí, výrokem Ibn ‘Abbase, prominentního společníka proroka Mohameda, který řekl: „Alláhův posel přísně zakázal kastraci dobytka.“[1] Podle jejich názoru je zákaz kastrace domácích zvířat v tomto rčení spojen s nepřípustností způsobovat zvířatům fyzickou bolest a utrpení[2].
Důkazem přípustnosti kastrace domácích zvířat je podle teologických učenců výrok Džabira ibn ‘Abdulláha, dalšího prominentního společníka proroka Mohameda, který říká: „Jednou v den obětování (Kurban Bayram) prorok Mohamed obětoval dvourohé, pestré a kastrované berany“[3].
Kastrace koček, psů a jiných domácích zvířat
Pokud jde o domácí zvířata, jejichž maso je zakázáno konzumovat, například kočky a psy, pak je podle hanáfiských učenců kastrace nebo sterilizace povolena pouze v případě krajní potřeby nebo ze zdravotních důvodů ze strany veterináře. V opačném případě bude takové jednání považováno za zásah do původního vzhledu vytvořeného Všemohoucím.
Odkazy na teologické primární zdroje a komentář:
[1] Viz: al-Haythami N. Kashf al-astar ‘an zawaid al-Bazzar. Ve 4 svazcích. Bejrút: ar-Risala, 1979. T. 2. S. 274.
[2] Viz: Ministerstvo pro Awqaf a islámské záležitosti. Hysa‘ // Encyclopedia of Fiqh, 2nd ed. Ve 45 svazcích. Kuvajt, 1983. Svazek 19. S. 122.
[3] Viz: Abu Dawud S. Sunan abi Dawud [Compendium of Hadiths of Abu Dawud]. V 7 svazcích. Bejrút: ar-Risala, 2009. svazek 4. strana 421, hadísy č. 2795.
Tagy:
Byl materiál užitečný? Sdílejte odkaz se svými přáteli na sociálních sítích.
Prorok Muhammad (pokoj a požehnání Boží s ním) řekl: „Pokud se někomu něco líbí (příjemně ho překvapí, potěší, potěší) a řekne: „Ma sha’al-la, la quwwata illa bill-lyah“ [ 1], pak to [překvapení a obdiv] neuškodí“[2]. Další hadísy zde. [youtubeline] Odkazy na teologické primární zdroje a komentář: [1] ما شاء الله لا قوة إلا بالله “Maa shaa’al-laah, laya kuvajt, ta věc illamight good, byselfed, krásná”
Neměli byste se mučit, znepokojovat se k smrti, obávat se, že neuvěří (nenechte se mučit tím, že se někteří nestanou věřícími) (Svatý Korán, 26:3).
Různé kultury mají k určitým zvířatům různé postoje až do té míry, že v některých zemích jsou určité druhy zvířat povýšeny na posvátné. Nejběžnějšími domácími mazlíčky jsou kočky a psi, pojďme se tedy blíže podívat na to, jak s nimi islám zachází.
Bůh stvořil člověka a vesmír, aby mu sloužily. Alláh říká: On je ten, kdo pro vás stvořil vše na zemi a pak se obrátil k nebi a učinil z něj sedm nebes (Korán, 2:29).
Rozhovor s Jamoliddinem Khomushi, předsedou oddělení Fatwa Islámského centra Tádžikistánu:
– Co musí být postoj lidí ke zvířatům z pohledu islámu?
– Vše, co existuje na tomto světě, nebylo stvořeno bez účelu, včetně zvířat. Z pohledu islámu má každá živá věc na zemi svou hodnotu. Prorok Muhammad (pokoj a požehnání Alláha s ním) byl stvořen Alláhem jako milosrdenství pro všechny lidi.
Ummah of the Prophet by měla být kreativní, ne destruktivní. Tedy být milosrdní k sobě, svému okolí i zvířatům. Islám je náboženstvím laskavosti, což znamená, že věřící by měli dobře zacházet se všemi Božími stvořeními. Aby potvrdili svůj postoj, citují slova Posla Všemohoucího (s.g.w.): „Pokud někdo z lidí zabije byť jen vrabce nebo někoho vyššího, kdo nemá právo, pak bude za to jistě Stvořitelem vyslýchán na Soudný den “(Nasai).
Za laskavý přístup k živým bytostem je velká odměna: „Jednoho muže, který byl na cestě, začala trápit žízeň. Našel studnu a sestoupil do ní, aby se napil vody. Když vstal ze studny, uviděl psa, jak žvýká mokrou zemi žízní. Potom se vrátil do studny, nabral vodu do kožených bot a dal zvířeti něco napít. Za tento čin Pán tomu muži odpustil všechny jeho hříchy.” Po vyslyšení tohoto příběhu se společníci zeptali: „Dostaneme opravdu odměnu i za zvířata? Na což Prorok Muhammad (pokoj a požehnání s ním) odpověděl: „Za každého živého tvora dostanete odměnu“ (Bukhari).
Islám má zvláštní vztah ke kočkám. S počátkem islámského období zajistil Posel Alláha (s.a.w.) právo muslimů chovat kočky jako domácí mazlíčky.
Jednoho dne, Milost světů, Muhammad (s.g.w.), připravující se na modlitbu, zjistil, že jeho kočka spí na okraji jeho roucha. V tu chvíli spěchal na modlitbu, ale zároveň nechtěl zvíře rušit. A východisko z této situace se rychle našlo: God’s Messenger (s.g.v.) se rozhodl odříznout si tu část oblečení, na které ležel mazlíček.
Navíc jeden ze slavných společníků Posla Všemohoucího (s.g.w.), který přenášel obrovské množství hadísů, dostal přezdívku „Abu Hurayrah“ (r.a.), což v překladu znamená „otec kočky“. Prorok (s.a.w.) mu tak říkal, protože neustále nosil svou kočku v rukávu.
Přípustnost chovat kočky doma je dána i tím, že podle většiny teologů se jedná o čistokrevná zvířata, a proto nemohou z hlediska dodržování náboženské praxe působit žádné potíže. Například voda, které se dotkne kočka, je považována za vhodnou k mytí. Potvrzuje to hadís, přenesený ze slov Aishy (r.a.): „Posel Páně (s.g.w.) vysvětlil: „Opravdu, oni (kočky) nejsou nečisté a jsou od těch, kteří vás obklopují. A viděl jsem, jak Posel Všemohoucího (s.g.w.) udělal taharat s vodou, která po ní zůstala“ (citováno Abu Dawudem a at-Tirmidhi).
Pokud kočka olizuje nádobí, které lidé používají, bude ho stačit jednou umýt, jak dokazuje hadís uvedený ve sbírkách Buchari a Muslim.
Je také přípustné se modlit, pokud kočka olízla ruku člověka, ale v takové situaci je lepší umýt místo, kde se zvíře dotklo, ale to se nepovažuje za povinné.
– Týrání zvířat dětmi. Záleží na dospělých v domě?
– Je známo, že první lekce dítěte začíná v rodině. Když dítě vidí, že rodiče jsou ke zvířatům lhostejní a jsou krutí, samozřejmě to ovlivňuje psychiku dítěte. Maminka je jako kuchařka, když je řemeslnice, připraví několik jídel ze stejného těsta. Dítě je jako těsto a matka ho může vyživovat již v lůně.
Postoj ke zvířatům je třeba pěstovat v rodině. Jak říkali naši předkové, je to hřích (ubol), a než jsme byli tímto slovem vychováni, abychom nikomu neublížili.
Existují hadísy, kde je člověk přísně varován – co čeká ty, kteří opustí svá zvířata bez pomoci a odmítnou se o ně postarat. „Žena byla odsouzena k pekelnému ohni kvůli kočce. Svázala ji a nedala jí jídlo, nedala jí vodu a nedovolila jí najít si jídlo pro sebe, dokud nezemřela tím, že snědla špínu“ (Bukhari).
V islámu je týrání zvířat (kromě nutné obrany) přísně zakázáno. Za spáchání takového hříchu může člověk skončit v Pekelném ohni, protože Všemohoucí nařídil věřícím, aby se chovali dobře nejen k lidem, ale také ke všem Jeho výtvorům. Rodiče by to měli své děti naučit.
– Někdo říká, že je zakázáno mít doma psa, co na to říká islám?
– V domě je zakázáno chovat psa. Chovat psa od samého začátku je ale mezi našinci tradicí. Chrání domovy a zejména pomáhají pastýřům nebo jiným lidem žijícím na venkově. V horských oblastech je pes chován na dvoře a to není zakázáno.
Není vhodné provádět namaz v jedné místnosti se psem. Slavný hadís zmiňuje, že „andělé nevstupují do domů, ve kterých je pes nebo obraz (zvíře)“ (Ibn Majah). Čili pokud máte doma psa, pak je lepší modlitbu číst v místnosti, kam pes nevstupuje. Kromě toho je vhodné použít modlitební kobereček, abyste se ochránili před zvířecími chlupy na těle a oblečení. Shariah tedy nezakazuje chovat domácí mazlíčky. Všechny živé bytosti jsou výtvory Všemohoucího, proto je každý muslim povinen s nimi zacházet správně.
Je také důležité, aby lidé znali svou odpovědnost vůči zvířatům. Nesmí psa týrat, zakazovat mu jíst a pít, ani psa zabíjet. To je hřích a povede to do pekla.
Je třeba připomenout, že chov zvířat doma ukládá člověku určitou odpovědnost. Když se stanete majitelem zvířete, jste odpovědní za jeho pohodu. Každé zvíře má určitou dietu a udržovací režim, některá zvířata mají ráda teplo a některá naopak chlad, je třeba mu včas vyčistit místo, vyměnit vodu a přidat potravu. Pokud je váš mazlíček nemocný, musíte ho vzít k lékaři a dodržovat jeho doporučení. Jinými slovy, živý tvor není hračka, se kterou si můžete hrát, dokud vás to zajímá, a až vás omrzí, hodíte ji do šuplíku nebo krabice a zapomenete.
– Probíhají o tom v mešitách nějaké vzdělávací aktivity?
– Mešita je místem výuky. Náboženství je poučení. Vzdělávání znamená být laskavý k ostatním. Tedy dělat dobro druhým. Během páteční khutby v mešitách a během pěti denních modliteb se vždy mluví o morálce mládeže a společnosti.
Bylo by dobré, kdyby o tom mluvili starší v mahallas, protože jsou respektováni a jejich slova jsou účinná.
Rozhovor s Mizhgonou Khalimovou
