Co jí obojživelník?

Obojživelník (Amphibia) – nazí plazi nebo obojživelníci. V dřívějších dobách bylo toto jméno považováno za ekvivalent slova „plazi“ a bylo používáno pro všechny obratlovce s červenou, studenou krví, dýchající pomocí plic a rozmnožující se vejci, tedy želvy, krokodýly, ještěrky, hady, žáby, ropuchy a mloci. Přesnější studie prokázaly významný rozdíl mezi těmito zvířaty a prokázaly, že želvy, krokodýli, ještěrky a hadi mají nejblíže k vyšším obratlovcům, tedy ptákům a savcům, zatímco žáby a mloci k nižším, tedy rybám. Proto se v současnosti první skupina vyjmenovaných zvířat obvykle nazývá plazi, druhou jsou obojživelníci, případně obojživelníci; obě tyto skupiny jsou uznávány jako speciální třídy.

V tomto užším významu jsou A. zastoupeni jako živočichové s holou, většinou mokrou a lepkavou kůží, u kterých jsou však jen u málo, pár druhů zesíleny šupiny podobné rybím šupinám. Tělo je někdy podlouhlé a končící ocasem, někdy široké a bez ocasu. Počet končetin je velmi variabilní: obvykle jsou 4, ale někdy 2 nebo dokonce žádné. Nos a uši jsou vždy přítomny; nos se dvěma nosními otvory, ústícími dovnitř do hltanu; oči bývají vybaveny víčky a jen u některých podzemních druhů jsou atrofované a pokryté kůží. Téměř všichni A. mají zuby, které často sedí nejen na čelistech, ale i na patře; nikdy nemají vnější genitál, kladou měkká vajíčka obalená želatinovou hmotou bez tvrdé skořápky (některé rodí živá mláďata) a nechávají je inkubovat slunečním paprskům. Z vajíček vylézají larvy, které se svým rodičům ani tvarem, ani životním stylem vůbec nepodobají, nějakou dobu dýchají nikoli plícemi, ale žábrami a teprve později, po řadě přeměn, se rodičům podobají. Tyto přeměny, jejichž různá stádia se odrážejí ve tvaru těla dospělých jedinců, odlišují A. ostře od plazů. Kostra A. se vyznačuje úplnou absencí všech žeber a přítomností dvou laterálních kloubních výběžků na zadní straně hlavy, podobně jako u savců, zatímco všichni plazi mají pouze jeden střední kloubní výběžek. Srdce každého člověka sestává z jednoho žaludku bez přepážek, ale síň je obvykle rozdělena na dvě poloviny velmi tenkou, často neúplnou přepážkou. Krev, která prošla plícemi nebo žábrami a je tam nasycena kyslíkem, se tak víceméně mísí s tkzv. venózní krev vracející se z těla. Proto jsou A. studenokrevní živočichové, tedy jejich tělesná teplota se sice mění v závislosti na prostředí (voda nebo pevnina), ale vždy jen velmi mírně převyšuje teplotu tohoto prostředí. Většina A. je extrémně houževnatá a vydrží měsíce bez jídla i ve velmi stísněných prostorách, pokud je tam dostatečná vlhkost. Mnoho z nich žije výhradně ve vodě; ti, kteří žijí na souši, preferují tmavá a vlhká místa. Dospělí se živí pouze živočišnou potravou, jako jsou: drobný hmyz, slimáci, červi atd.; larvy se naopak živí výhradně rostlinnou hmotou. Některé ropuchy a mloci vylučují ze svých kožních žláz štiplavou tekutinu s česnekovým zápachem, o které bylo zjištěno, že je extrémně silným jedem, který má relaxační účinek na srdce.

ČTĚTE VÍCE

Jak mění Mečnoš pohlaví?

A. se dělí na tyto řády: 1) Beznohé (Apoda sive Gynmophiona) nalézají se jen v horkých zemích; vypadají jako kroužkovaní hadi nebo dokonce žížaly, nemají ocas ani končetiny; pod prstenci kůže jsou malé, téměř mikroskopické šupiny; žít v norách. 2) Žáby ocasaté (Caudata sive Urodela) se vyznačují protáhlým tělem, dlouhým ocasem, čtyřmi nebo vzácněji dvěma nohama a jazykem pevně spojeným se spodní částí tlamy. Z tohoto oddělení, tkz. Žáby žábrové (Ichthyodea), které mají vnější žábry i plíce; Do posledního podřádu patří mimo jiné: proteus (Proteus anguineus), žijící v podzemních jezerech Korutan a Kraňska; Siréna lacertina, nalezená ve stojatých vodách Jižní Karolíny. Dříve byl za jednoho z nich považován axolotl (Sivedon pisciformis), žijící v Mexickém jezeře, ale nyní jsme přesvědčeni, že ačkoli se tento živočich při rozmnožování v larválním stádiu blíží jménu. podřád, ale že se navíc někteří jedinci promění v opravdové mloky (Amblistoma). Druhý podřád, Derotremata, již nemá žábry, ale stále si zachovává žaberní otvor; Amphium sem patří (viz dále). Ve třetím podřádu mloci (Salamandrina), v dospělosti již vymizely žábry a dýchání probíhá pouze pomocí plic. Tento podřád se zase dělí do tří čeledí: a) Mloci obří (Megalobatrachus) se vyskytují v Japonsku, dosahují délky až 1,25 m a svou stavbou těla jsou velmi podobní Derotremata, ale nemají žaberní otvor ; b) vodní mloci neboli čolci (Tritonidae) se širokým, plochým, lopatkovitým ocasem ohraničeným kožovitou ploutví; žít ve všech kalužích a příkopech; c) samotní mloci (Salamandridae) s kulatým ocasem; rodit živá mláďata; 3) do třetího řádu patří A. bezocasý (Ecaudata sive Batrachia), ke kterému patří žáby a ropuchy.

V pravěku se A. vyskytovaly již v době karbonu a navíc ve velmi bizarních formách, z nichž některé se podobají rybám natolik, že byli vyvedeni z omylu i nejslavnější odborníci na fosilní ryby, jako Agassiz; jiné formy se svými obrovskými kuželovitými zuby, kostními plaky atd. blíží plazům, nejvíce pak krokodýlům. V tomto ohledu tzv labyrintodonti, pojmenovaní tak, protože hmota jejich zubů se zdála být klikatě vrstvená jako svinutý kus tlusté hmoty. Neméně pozoruhodný je gigantický mlok ze sladkovodních vápenců Öningenu nedaleko Bodamského jezera Andrias Scheuchzeri, jehož kostru si slavný vědec Scheuchzer spletl se zkamenělým čtyřletým dítětem. A v moderní době existují živočichové (například Lepidosira v řece Amazonce, Protopterus v řece Gambii, Ceratodus v Austrálii), kteří sice ploutvemi a šupinami patří k rybám, ale na druhou stranu v jejich dýchací aparát, sestávající z plic, patří do A., a proto patří přírodovědcům buď do první nebo do druhé třídy. Tyto v současnosti existující formy dokazují, že A. zaujímá přechodné stadium mezi rybami na jedné straně a plazy na straně druhé. Na základě této úvahy a také vnitřní stavby Huxley spojil ryby a A. do jedné velké skupiny ichtyopsidů (rybích).