Jaguár má geograficky menší životní prostor než puma: od jihozápadu Spojených států (Texas a Arizona, kde se již zdá, že je vyhuben) po severní Argentinu. Ne každý rozezná jaguára od leoparda. Velmi podobné a skvrny jsou téměř stejné: pouze větší a některé z nich jsou růžice s malou černou skvrnou uprostřed. Hlava jaguára je větší (lebka je masivní, skoro jako tygr), ocas je kratší a samotné zvíře je také relativně kratší, ale vyšší než leopard. (Váží v průměru více než 100 kilogramů.)
Jaguár perfektně běhá, šplhá a plave. Stejně jako tygr má velmi rád vodu. Snadno přeplave Amazonku a stal se případ, kdy jaguár napadl lidi ve člunu, ti skočili do vody a on nasedl do člunu a plaval a rozhlížel se kolem. Rád plave vleže na kládě po řece a někdy se mu zdá, že ho proud unáší do oceánu. Jaguár je zručný rybář, celé hodiny sleduje ryby u vody. V blízkosti řeky loví kapybary a tapíry. I menší krokodýli (a velcí krokodýli ho loví!). Chytá želvy u moře. Vyskočí z křoví a bude házet jednu želvu za druhou hlavou dolů. Želvy se převrátí a nemohou samy odplazit, ale nezemřou ani se nezhorší. Pak přichází jaguár a svými drápy vytahuje z ulity ty, které už nebaví ležet zády a vystrkovat hlavu. Jaguáři žijí jak ve stepích, tak ve vlhkých bažinatých lesích (a často se tam rozvine křivice!).
Alfred Bram. Život zvířat svazek I Savci
Jaguár, který hledá kořist zpoza kmene stromu, je posetý zaoblenými tmavými skvrnami, které velmi připomínají stín hustého listí stromů.
I lev, tygr a jaguár se člověka nejprve bojí a téměř zbaběle ho opustí; ale když poznají jeho slabost, stanou se jeho nejstrašnějšími nepřáteli.
Nejstrašnějším predátorem mezi skvrnitými a pruhovanými kočkami Nového světa je jaguár neboli unza (Felis onza), dosahující délky 150, dokonce 180–200 cm, s výškou 80; pokrytý krátkou, hustou, měkkou, lesklou srstí, poněkud delší na hrdle, hrudi a břiše. Hlavní barva srsti je červenožlutá, kromě spodní části těla a vnitřní strany nohou, kde převládá bílá. Skvrny jsou nepravidelné, ohraničené žlutočervenými nebo černými pruhy. Často se také vyskytují černé exempláře. Zdá se, že existuje několik druhů jaguárů.
Jméno jaguár nebo v jazyce jihoamerických domorodců guarana, – jaguarette – znamená „psí maso“; Španělé toto zvíře nazývají tygr a Portugalci mu říkají onsa. Jaguár je rozšířen po celém Novém světě, od Argentiny po jihozápad Spojených států; žije v lesích podél břehů řek nebo v travnatých bažinatých oblastech, vyráží na kořist v ranním nebo večerním soumraku, stejně jako za jasných, měsíčních nocí, nikdy však ve dne nebo v temné noci.
Zajímavý je lov jaguárů. „Když jsem se jednoho horkého letního večera vracel na člunu z lovu kachen,“ vypráví Rengger, Ind, který mě doprovázel, si všiml na břehu jaguára. Plavali jsme na to místo a schovali se, abychom viděli, co udělá. Seděl schoulený na římse břehu, kde byl silnější proud, poblíž místa, kde se obvykle vyskytuje dravá ryba, kterou domorodci nazývají „dorado“. Jaguár hleděl do vody, občas se předklonil, jako by hledal něco na dně. Po 15 minutách jsem viděl, jak rychle strčil tlapu do vody a hodil na břeh velkou rybu. Z toho jsem byl přesvědčen, že rybaří jako kočka domácí.“
Jaguár, málo známý, ve vztahu k lidem vyjadřuje pouze zvědavost a dává jim průchod; ale když se s nimi seznámí, brzy ztratí svou plachost a stane se z něj kanibal. Někdy se jaguáři dokonce odváží vylézt na lodě stojící u břehu a tahat odtamtud psy, které mají tak rádi, nebo maso a oheň, který obvykle odstrašuje ostatní predátory, pro ně není děsivý.
„K našemu překvapení jsme si všimli,“ píše Humboldt, „že jaguáři se našeho ohně vůbec nebáli. Přeplavali přes rameno řeky, které nás oddělovalo od břehu, a ráno jsme z bezprostřední blízkosti slyšeli jejich řev.“ Na jiném místě svého příběhu stejný pozorovatel uvádí, že jaguár jednou vyrval oblíbeného psa celé komunity ze samého středu jejich tábora a odvlekl ho pryč. Pes, který večer slyšel řev jaguára, se schoval pod houpací sítí svého pána, ale ráno stejně zmizel.
Pověstný „řev“ jaguára, o kterém se přírodovědec zmiňuje, však ve skutečnosti není zdaleka tak hrozný: stejně jako levhart a tygr ani tento dravec nepatří k hlasitě ječícím zvířatům; jen bručí, chrochtá, vyje nebo mňouká.
Zdá se, že jaguár se ve vodě cítí skvěle. „Jednou,“ hlásí Rengger, „když jsem byl v Asunciónu v roce 1819, musel jsem být svědkem následujícího incidentu. Jaguár plaval z druhé strany řeky. Tři cizí námořníci navzdory Paraguayovu varování popadli zbraně, vřítili se do člunu a jeli k jaguáru. Po přiblížení na vzdálenost 1–2 metrů vedoucí námořník zvíře zastřelil a zranil. Než se ale námořníci stačili vzpamatovat, jaguár popadl bok člunu a přes rány od vesel a zadku do něj skočil. Pak sami námořníci spěchali opustit loď a vrhli se přes palubu do vody. Jaguár, který zůstal ve člunu, si lehl a klidně plaval po řece, dokud si nevšiml pronásledování jiných lovců, skočil do vody a byl zachráněn na druhém břehu.
Mláďata jaguárů se dají ochočit, ale musí se chytit ještě při kojení, jinak se jejich dravost nevyřeší. Pohyby krotkých zvířat jsou lehké a ladné; plavou se nad strážcem a flirtují s ním jako kočka domácí. Ale přesto s nimi musíte být neustále ve střehu, protože krotký jaguár nikdy nemá odpor k tomu, aby ukázal svému majiteli své ostré zuby. Marně mu pilovali tesáky a řezáky a ořezávali drápy; sám svou silou dokáže napáchat mnoho škody. Jednou jsem viděl, jak takový zmrzačený jaguár, na kterém beze strachu seděly děti, v návalu vzteku napadl desetiletou černošku, která se o něj starala, jednou ranou tlapky ji srazil na zem a , přestože bylo dítě okamžitě vytrženo, svými bezzubými ústy jí stiskl ruce tak silně, že ztratila vědomí a probrala se až o několik hodin později. Samice se snadněji ochočí, i když pocity vděčnosti k majiteli jsou jim cizí.
Křížení jaguára s leopardem a panterem v zajetí produkuje chovné bastardy; takový je například panter šedý – z křížení jaguára a černého pantera.
Jaguáři, kteří osadníkům způsobují hroznou škodu, jsou vystaveni nelítostnému pronásledování ze strany lidí. Loví se šípy namazanými jedem kurare, jednoduše jednou dýkou, se psy a nakonec na koni. První způsob lovu je samozřejmě nejbezpečnější; také poslední, kdy lovci hází přes zvíře lasem a pak, dajíce se do cvalu, jej táhnou po zemi. Jiná věc je mluvit jeden na jednoho: vyžaduje to hodně sebekontroly. Lovec, balící levou ruku do ovčí kůže a vyzbrojující pravou dýkou, se vydává se 2-3 psy po stopách jaguára, přibližuje se k němu a snaží se šelmu dráždit. Rozzuřený jako medvěd se vrhne na muže a stojí na zadních nohách. Pak si lovec vloží levou ruku do otevřených úst a zároveň dává silné rány pravou.
Kožešina jaguára není v Jižní Americe nijak zvlášť ceněná, ale maso mláďat je považováno za chutné, připomínající vepřové. Některé části těla pak používají Jihoameričané jako lék. Myslí si tedy, že tuk pomáhá proti červům, kostní popel pomáhá proti bolesti zubů atd.
Jaguár – Panthera onca. Patří do rodu velkých koček. Je o něco větší než leopard, délka těla do 180 cm, hmotnost do 136 kg.
Jaguár nyní zmizel ze Spojených států a chybí ve většině Mexika a Argentiny.
Stanislav Talalay. Nejúžasnější zvířata na světě
Největší člen kočičí rodiny v Novém světě, jaguár (Panthera onca), hrál důležitou roli v rituálech domorodých obyvatel. Hlavní božstvo Aztéků, bůh slunce Tezcatlipoca, bylo znázorněno na obrázku mocného jaguára. Aztékové věřili, že pokud bude chtít, dokáže zničit celý svět, a lze si představit, jak z něj měli úctu.
U starých Mayů se kult jaguára rozvinul natolik, že se obdivovatelé tohoto posvátného zvířete snažili svým vzhledem podobat svému idolu. Milující rodiče přivázali k hlavě dítěte speciální desky, a jak dítě rostlo, hlava získala zploštělý tvar, jako má jaguár. V jednom z největších mayských měst – Chichen Itza – byl tomuto zvířeti zasvěcen obrovský pyramidový chrám. Jeho stěny uvnitř byly vymalovány obrazy kráčejících jaguárů a trůnní sál zdobila červená postava jaguára v životní velikosti s jadeitovýma očima a ocasem vykládaným jadeitem.
Neobvyklý kult přežil španělskou invazi. Ačkoli dobyvatelé tvrdě pronásledovali domorodce za jejich víru, jaguár byl tajně uctíván několik staletí, dokud kult nezmizel sám od sebe. V některých oblastech Mexika se zachovalo v neškodné podobě tradičního „jaguího tance“ a v mnoha částech Latinské Ameriky je toto zvíře stále obdařeno nadpřirozenými silami. Když indiáni připravují jed, aby krmili své šípy, přidali několik chlupů z kůže jaguára, aby zvýšili jeho smrtící sílu.
V některých oblastech Latinské Ameriky indiáni stále věří, že když zemře místní šaman, zázračně se promění v jaguára, který chová zášť vůči lidem a v noci na ně útočí. Pokud někdo zabije jaguára, měl by přijmout jméno zabitého zvířete a provést příslušné rituály, aby se následně sám proměnil v jaguára. Takový člověk žije nějakou dobu v chrámu zasvěceném jaguárům, kde se hlavy těchto zvířat uchovávají na oltářích.
Na mnoha místech v Latinské Americe je jaguár uctíván jako symbol síly a domorodci si zdobí těla šperky vyrobenými z jeho zubů. Indiáni jiných kmenů, i když nenosí žádné oblečení, přesto nikdy nezapomenou nosit takové korálky jako amulet.
Při uctívání jaguárů je však indiáni loví. Oslavy se při této příležitosti konají vždy mimo osadu: panuje přesvědčení, že když ve vesnici sníte maso jaguára, bude to urážka duše zabitého zvířete, která se nemine pomstít. Hon na jaguára je považován za tak významnou událost, že oslavy často trvají i několik dní.
Jaguár může dosáhnout délky 2 metry 40 centimetrů a má úžasnou sílu. Dokáže přemoci koně, přetáhnout kořist lesem, přenést ji na druhou stranu řeky a tam, když najde bezpečné místo, začne jíst. Jaguáři jsou vynikající plavci a tráví spoustu času v řekách a jezerech, kde chytají ryby svými tlapami. Mezi indiány žijícími podél břehů Amazonky existuje názor, že jaguár používá svůj ocas k chytání ryb. Tento názor není bez věrohodnosti: říkají, že jaguár ve vodě úmyslně kroutí ocasem, čímž přitahuje pozornost ryb, a pak je chytí svými tlapami. Jaguáři jsou také známí tím, že na plážích Střední Ameriky vyhrabávají a jedí želví vejce.
Augustus Brown. Proč panda stojí na hlavě a další úžasné příběhy o zvířatech
Jaguáři žijící v Amazonii žvýkají kůru jedné z halucinogenních lián. Tento prostředek nejen zvedá morálku dravců, ale také jim čistí žaludky od parazitů.
