Na konci podzimu nebo v zimě se v ulicích města někdy objevují hejna poměrně velkých a velmi krásných ptáků. Když se usadili na stromech, chvíli se rozhlížejí kolem sebe a tiše a melodicky cvrlikají. A najednou cvrkot přeruší hlasitý ostrý výkřik. Zřejmě právě pro tento výkřik dostali ptáci své jméno – voskovky. „Waxwing“ ve starém ruském jazyce znamenalo: hvízdat nebo křičet hlasitě a ostře. Voskovky neodlétají, ani když se k nim přiblíží. Neodlétají proto, že chtějí, aby si lidé lépe prohlédli jejich energické velké hřebeny na hlavě, krásné peří nebo neobvyklé dekorace: lesklé, světlé „korály“ – keratinizované šupiny ve formě padajících kapek na jejich peří. Ne, jde jen o to, že v lesní tundře a tajze – v místech, kde hnízdí voskovky – se jich lidé nedotkli. A ptáci jsou zvyklí důvěřovat lidem. Důvěřují jim i při návštěvě ve středních zeměpisných šířkách, kam se létají „ohřát“: vždyť tady je ve srovnání s tím, co se v tuto dobu děje v jejich domovině, teplo! A jídla je zde mnohem více. Voskovky se živí bobulemi, milují zejména jeřáb. Pokud je jeřabin hodně, zůstanou, pokud je jich málo, poletí dále na jih. A blíže jaru, na cestě domů, se znovu objeví. Nyní je jasné, kde a proč se voskovky objevují. A kdysi dávno vzhled těchto ptáků uprostřed zimy způsobil mnoho řečí a byl považován za špatné znamení. Ani zoologové nedokázali vysvětlit, odkud voskovky pocházejí a proč. Jejich hnízdiště nebyla známa. Hnízdo tohoto ptáka bylo poprvé objeveno v Laponsku teprve v polovině minulého století. Na jaře se voskovky vracejí do své domoviny – do lesní tundry, do tajgy. Tam si budují svá hnízda – masivní stavby, ve kterých se líhnou mláďata a krmí je hmyzem (obvykle jich je pět). Za dva týdny krmení zničí voskovky obrovské množství šestinohých zvířat, zejména krvavců. Ty jsou nesmírně užitečné. A po zbytek roku, i když se živí bobulemi, přinášejí nepochybné výhody rozptýlením rostlin.
Hejna voskovek na jeřabinách jsou ozdobou pozdního podzimu a začátku zimy.
Na konci podzimu, kdy stromy shodily téměř všechno listí a většina stěhovavých ptáků opustila svá rodná místa, se v prázdném parku náhle ozve zvonivé duhové hlasy a hejno chocholatých narůžovělých kouřových ptáků se širokým žlutým pruhem na ocas se snese na jeřabinu červenou s bobulemi. „Svir-r-ri, svir-r-ri“ – kvůli zvonivému trylku, podobnému kvičení kobylek, se tomuto ptákovi říkalo voskovka. V květnu si na severní hranici tajgy, obvykle na vysokých smrcích, hnízdí voskovky z tenkých větviček, mechu a lišejníku. Jedí hmyz a krmí jím svá kuřátka. Do hnízda se nosí i komáři, sražení do klubíčka a navlhčení slinami. Na konci podzimu se ptáci shromažďují v hejnech a migrují na jih za potravou. Navštěvují zahrady, parky, náměstí, výsadby ovocných stromů a keřů v blízkosti bydlení.
Nové otázky v ruštině
Prosím o pomoc (přepište, vložte chybějící samohlásky)
Potřebujete najít společné gramatické významy slov; roztomilé kotě
Najděte další slovo river riverman river speech
4. Rozdělte text na smysluplné části a označte věty, kterými každá část začíná
Ahoj! Připravuji se na olympiádu a potřebuji vaši pomoc. ÚKOL 1. ČTENÍ Přečtěte si text. Místo mezer (1-10) vložte samostatné nebo pomocné slovní druhy, které jsou významově vhodné. Pokaždé nepoužívejte více než jedno slovo. Slova se mohou opakovat. Člověk, k němuž je třeba vzhlížet 4. září, je dnem památky Alberta Schweitzera, filozofa, teologa, jednoho z nejlepších interpretů Bachovy varhanní hudby. Schweitzer cestoval s přednáškami a koncerty. (1) po celé Evropě a jeho monografie o varhanní hudbě ho proslavily jako autoritativního muzikologa. Jenže právě v době, kdy mladému vědci a hudebníkovi přišlo uznání, bezpečí a sláva, nečekaně odmítá. (2) skvěle odstartovaná kariéra. Albert ve své autobiografii vysvětlil: „Do svých třiceti let jsem si dal právo studovat vědu a hudbu, ale po tomto milníku jsem se rozhodl. (3) sebe ve službě lidem.” Schweizer byl profesorem teologie na univerzitě ve Štrasburku. (4) přečtěte si článek o lidech v Africe, kteří potřebují lékařskou pomoc. A profesor se stává studentem medicíny. Po získání lékařského diplomu se Albert vydává do africké provincie Gabon, kde se věnuje vlastní práci. (5) staví nemocnici. Téměř půl století pracuje v džungli a každý den předvádí lekce humanismu. Albert Schweitzer. (6) do historie nejen jako velký asketa, ale také jako autor univerzální „Etiky úcty k životu“, filozofie v jádru. (7) spočívá princip péče o jakoukoli formu života. Při stavbě nemocnice tedy požadoval neškodit přírodě, počítat se vším, až po umístění mravenčích cest. Schweitzer tvrdil, že cílem života každého člověka by měla být ochota každému pomoci. Byl to věřící člověk, ale zároveň opakoval: „Mýlí se, kdo se považuje za křesťana jen proto, že každý den. (8) do kostela.” Schweitzerova filozofie vznikla před 90 lety. V té době nebyla situace životního prostředí tak hrozná jako dnes: žádné lesy nebyly káceny, žádné. (9), stejně jako nyní, stovky druhů rostlin a živočichů. Dnes se vědci, když mluví o nutnosti starat se o přírodu, jistě odvolávají na Schweitzera. V roce 1952 obdržel Albert Schweitzer Nobelovu cenu míru za svou misijní práci. Za získané peníze postavil další nemocnici. Po Schweitzerově smrti v roce 1965 Afrika. (10) ho jako jeho „adoptovaného syna“ a Schweitzerem vytvořená nemocnice přijímá všechny, kteří potřebují pomoc i dnes.
