soucítím. (((Také jsem v životě ztratil mnoho zvířat. Víte, existuje taková víra, že existuje jistý Duhový most, je to něco jako náš ráj.
Na samém okraji oblohy se nachází místo zvané Duhový most. Když zvíře zemře, zvláště pokud bylo někým v tomto životě velmi milováno, skončí na Duhovém mostě. Jsou tu nekonečné louky a kopce, kde mohou naši kamarádi běhat a hrát si spolu. Je tu spousta jídla, vody a slunečního světla a naši mazlíčci tam mají teplo a pohodlí.
V tomto kraji se všechna nemocná a stará zvířata mění v mladé a plné energie; ti, kteří měli zranění a zmrzačení, se znovu stanou zdravými a silnými. Čas pro ně letí, jen když si je pamatujeme ve svých snech a snech. Zvířata tam jsou šťastná a spokojená se vším kromě jednoho – každé z nich odešlo dříve a zanechalo v tomto životě někoho, kdo mu byl velmi drahý.
Na Duhovém mostě zvířata pobíhají a bezstarostně si hrají všichni spolu, ale přijde den, kdy se jedno z nich náhle zastaví a pohlédne do dálky. Oči se mu rozzáří ohněm a jeho tělo se začne třást netrpělivostí. Najednou opouští své bratry, letí po smaragdově zelené trávě a nohy ho nesou stále rychleji.
Všiml si vás; a když se s vaším mazlíčkem konečně setkáte, pevně se obejmete, šťastní, že jste se spojili a už se nikdy nerozdělíte.
On, omámený štěstím, ti bude olizovat tvář, tvoje ruka ho zase láskyplně pohladí po hlavě a ty se znovu podíváš do oddaných očí svého mazlíčka, který tak dlouho opustil tvůj život, ale nikdy neopustil tvé srdce.
Nyní můžete společně přejít Duhový most.
Marie Agáta
[1979438973]
27. září 2012, 21:52
23. září zemřela moje Agasha. Bylo jí 17 let. Teď je den čtvrtý a já stále prosím o odpuštění. Prodělala několik onkologických operací a 12. září byla 4. operace. Byl jsem si tak jistý, že tentokrát vše dobře dopadne. Uvolnil jsem se, nebyl jsem tak pozorný, jak jsem měl být, a dal jsem jí injekci prednisolonu spolu s Mexidolem a píchl jsem celou kostku. A předtím jsem to nesledoval – třetí den po operaci jsem jí nastříkal stehy antibiotikem a nechal 5 minut chodit bez přikrývky, myslel jsem, že tuhle nechutnost neolízne, ale ona to udělala. I když se po operaci začala pomalu zlepšovat, po antibiotikách přestala jíst a bylo jí neustále špatně. A pak pořád ležela na bříšku na dlaždici a já tomu nerozuměl. Všechno tam bylo v plamenech. Poslední den zvracela krev. Veterinář řekl, že k této perforaci mohlo dojít z prednisonu. Kitty mi zemřela v náručí, její agónie se odehrávala před mýma očima. Už jsem unavený ze slz, ale vím, že se znovu objeví. Mám i druhou kočičku, je s námi 12 let (bydleli jsme spolu tři), také je již velmi dospělá. Takže druhá kočička po smrti Agashy nic nejí ani nepije, jen se rozhlíží při každém zvuku a čeká na Agashu. Ale nedokážu jí to vysvětlit a navíc se cítím provinile. Kdybych byl opatrnější, moje dívka by to zvládla, před operací byla velmi silná a energická. A do poslední chvíle se snažila vyskočit na židli. Cítím se teď velmi, velmi špatně a netuším, kdy se můj život zlepší. Díky všem co sem píšou. Chápu, kolik lidí miluje své děti, a abych byl upřímný, je to trochu snazší, když se zde můžete vyjádřit a pochopit, že ve svém smutku nejste sami. Děkuji všem a odvahu všem. „Sláva statečným, kteří se odvažují milovat s vědomím, že tohle všechno jednou skončí“ („Obyčejný zázrak“ E. Schwartz)
Marie Agáta
[1979438973]
27. září 2012, 22:18
Moje kočko, opravdu potřebuji tvé oči?
Důvěřivý, přísný, jako vzpomínka,
Takoví jsou v kostelech na obrazech,
Že s námi mluví potichu.
Zahřál jsi mě svým teplem,
Dotýkání se unavených rukou mokrým nosem.
No, jak se to stalo, co je vaše?
Co když se ukázalo, že je to hliněný svah?
Řekni mi, jak najít tvé stopy,
Přes prostory světelných let.
Najdi mě, prosím, najdi mě, najdi mě?
To je vám dáno od přírody.
Vracíš se ke mně v noci,
Ale z nějakého důvodu ráno zmizíš.
Je dvojnásob těžké se znovu rozejít?
Oh, kdybys věděl, jak je to těžké.
