Léto se chýlí ke konci, a tak zbývají poslední dny, kdy se můžete nabít pozitivitou před náročným podzimním obdobím. Můžete to udělat v kavárně mývala «Lesní chlapci», kde vás přivítají přátelští a vždy připravení komunikovat mývalové. «Rost.media» Mluvil jsem s majitelem první mývalové kavárny v Rusku a zjistil jsem, proč toto místo nevzniklo za účelem zisku.
— Kolik mývalů celkem máte?
– Máme více než sto mývalů a nejen – máme také surikatu a dva sviště. Zabýváme se také chovem koček a psů. Celkem máme 4 provozovny: v Rostově na Donu, Jeisku, Samaře a Novosibirsku. Novosibirsk je jedním z našich nejnovějších podniků, přestože jsme zde již více než dva roky.
– Takže jste otevřeli před dvěma lety?
– Trochu víc, ukázalo se. Otevřeli jsme tu první mývalovou kavárnu, pak se objevily další.
– Jak jste vůbec přišel na nápad kavárny s mývaly?
— Rád bych poznamenal, že před otevřením kavárny jsem se zvířaty nepracoval, měl jsem dětská centra. V té době byla móda domácích mazlíčků a začali přivážet křečka nebo něco jiného. Tehdy jsem se poprvé setkal s mývalem. Přišla vážně nemocná dívka a požádala, aby se o mývala postarala, protože ona sama toho nebyla schopna. Konkrétně požádala o koupi mývala, protože potřebovala peníze na léčbu. Zaplatili jsme pak 25 tisíc – za dospělého mývala je to hodně peněz. Mýval po 4 letech nemůže stát více než 5 tisíc rublů. Cenová politika mývalů je následující: i když je malý, stojí kolosální množství peněz, čím je starší, tím je levnější. Pokud se ovšem nejedná o čistokrevná plemena některých vzácných druhů.
Tehdy jsem o mývalech nic nevěděl: myslel jsem si, že pruhovaný mýval je jen mýval pruhovaný a pruhovaný. Nevěděl jsem o poddruhu ani o ničem jiném. V té době jsem také potkal svého budoucího kolegu Stase, se kterým jsme vytvořili první mývalovou kavárnu. Měl také mývala. A tak nám jeho chovatel poskytl první konzultace k chovu mývalů. Pak jsme se tomuto tématu začali vážněji věnovat: začali jsme psychologii rozumět, studovat ji, porovnávat, četli spoustu knih, komunikovali s profesory. Sbírejte další informace a filtrujte je.
— Řekni mi, je pravda, co píšou na internetu o mývalech?
— Řeknu to takhle, 80 % informací na internetu o mývalech je úplná hovadina. Tomu se nedá nijak věřit. Například pro dodávání cukru. Mývali vůbec nesmějí sladkosti, povoleny jsou pouze krekry, sušenky a ovesné sušenky. A je vhodné, když si ovesné sušenky vyrábíte sami. To je velmi vážné, protože na to mohou i zemřít.
Když jsme se začali zabývat mývaly, bylo to jako návrat do první třídy. Potíže jsou zejména s výživou: někdo je alergický na datle, někdo na avokádo.
— Takže se mýlím, že stejné máchání musí být neustále ve vodě?
– To je zase, “je to kloktadlo, musí se opláchnout.” Co pak ta vydra vytrhává?
– Takže stereotypy?
– Stereotypy. Jde o špatné vnímání přirozeného reflexu – kontroluje, zda je něco živé nebo ne. Nejsou to predátoři, jsou to mrchožrouti. Provádějí kontrolu. V přírodě vše předstírá, že je mrtvé, když vidí nebezpečí. Je mrtvý nebo ne? Musíte to ve vodě třít – ve vodě přestanete předstírat. No, mýval má tento trik: pokud sebou ve vodě škubne, znamená to, že je naživu.
Foto: Andrey Bortko
— Takže vaše kavárna je základní ze všech kaváren tohoto formátu?
— Zásadní pro všechny kavárny, které se liší od kočičích kaváren.
Naše specifičnost je jedinečná. Ano, jsme první v Rusku, skoro žádný takový formát není ani ve světě. V Soulu je také kavárna s mývaly, ale je to trochu jiné: mají dvě místnosti – v jedné jíte pomocí určité účtenky, ukážete ji u vchodu a jdete do další místnosti s mývaly.
V našem prvním podniku v Rostově to byla jedna místnost: okamžitě vejdete dovnitř a ponoříte se do malého světa mývalů. Nyní plochu zvětšujeme, je zde mnoho opuštěných zvířat.
– Jaké emoce jste měli, když jste ji poprvé otevřeli?
— Bylo děsivé, co se bude dít dál; čelili jsme nepochopení lidí: „Proč to všechno potřebujete? a “ano, vyděláváte miliony.” Každý má svůj vlastní názor a z nějakého důvodu každý věří, že se to všechno dělá pro peníze a velké peníze. Mnozí také řekli „ano, kupujete zvířata, nezachráníte je“. Za zmínku stojí, že nepracujeme se zakoupenými, nenakupujeme zvířata pro podnikání. Kupujeme je zpět, abychom je zachránili. Jedna dívka skutečně napsala, že sami údajně týráme zvířata, zneschopňujeme je a pak prý začínáme organizovat shromáždění ve skupinách. A nikdy jsme nedělali tréninkové kempy. Jediný čas byl v roce 2020 a tehdy jsme, promiň, nežádali o peníze, ale o jídlo pro mývaly.
Nejzajímavější je, že máme zásadu, že čím děsivěji mýval vypadá, tím méně lidí ho uvidí. To je naše vnitřní bolest. To znamená, že jsme přijali postiženého mývala, vědí o něm naši zaměstnanci, vědí o něm veterináři, kteří přijdou, ti, kteří ho přivezli. Velmi omezený okruh lidí. Proč by měli být lidé touto hrůzou znovu traumatizováni? Ukázat, jak jsme dobří? Neotevřeli jsme kavárnu, abychom se ukázali. Pokud by to bylo pro mě, pak souhlasím, že mnozí by inzerovali „podívejte se, jak je chudý, jak je nešťastný a čím se stal“.
– Jaké jsou hlavní důvody pro opuštění mývala?
— Stěhování, alergie, malé dítě. I když nejsou pravdivé.
Je možné být alergický na mývaly, ale je to extrémně vzácné. Má vlčí srst, skoro nikdo na ni není alergický. Někteří říkají, že můžete být alergický na sliny. Sami se ale myjí častěji než kočky. Jedná se o velmi čistotná zvířata, takže ani na toto není alergie.
Pokud je důvodem odmítnutí malé dítě, pak se vždy chcete zeptat, co si lidé mysleli, když dostali mývala. Zvlášť pokud darují třeba ročního mývala, když sami měli malé dítě. To znamená, že lidé dostali zvíře, když byla dívka těhotná.
– Když vám někdo přinese mývala, jak si ho přizpůsobíte?
“Musí cítit, že ho milujeme, nebojíme se ho a už ho nic neohrožuje.” Bez ohledu na to, jak divně to může znít, socializace spočívá v komunikaci s lidmi. Čím více lidí tímto mývalem projde, čím více lidí k němu natáhne ruku v otevřené poloze, tedy dlaní nahoru, tím více se mýval otevře.
– Jaké druhy mývalů obecně existují?
— Mýval jsou přítulná zvířata, ale jsou chvíle, kdy může mýval kousnout. Záleží na situaci: pokud například zaženete zvíře do rohu, bude to mít následky. Aby k takovým situacím nedocházelo, provádíme speciální psychologická školení jak s majiteli mývalů, tak se samotnými mývaly, aby mývalové pochopili, že je nikdo znovu neurazí ani neuhodí, protože předchozí majitelé nebo stanoviště by pro ně mohli být hrozbou. jejich životy. Máme mývaly bez očí a s useknutými končetinami, které, jak si umíte představit, týrali, jak se dalo.
Foto: Andrey Bortko
— Není pro něj velký tok lidí stresující?
– naopak. Mýval patří do kategorie zvířat, která cítí, že není potřeba, a spouští jakýsi režim sebezničení. Pokud kolem mývala nejsou žádní lidé, upadá do deprese a to vede ke smrti. Pokud na mývala moc nesaháte, začne se bát, že ho nepotřebuje. Je to, víte, jako malý člověk v depresi: “Nikdo mě nemiluje, nikdo na mě nečeká.” Tehdy se začnete snažit se sebou něco udělat: vlézt do ohně, otevřít okno, někde vypadnout. Mýval by v žádném případě neměl spadnout na tlapky, není to kočka a mohl by si něco zlomit. Tlapky jsou jejich slabým místem, měl by padat na záda, na bok, ale ne na tlapky. Pokud na to budete dávat pozor, mýval bude živý a zdravý.
— Můžeme říci, že mývalové jsou od přírody sobečtí?
– Ano. Vždy utíkají nahoru – je to přirozený zvyk: dopředu, nahoru někam na nejtemnější místo. To je zase malé dítě a potřebuje si vše nastudovat, osahat tlapkami, otevřít, pohnout se vpřed. Je to věčný objevitel, a proto se rozmnožili po celém světě.
Máme mývaly několika poddruhů. Mýval pruhovaný není jen jedno zvíře. Máme Cozumel, Guadalupe, severoamerický, kanadský černý, brazilský pruhovaný.
— Komunikujete s chovateli nebo majiteli mývalů?
– Majitelé mývalů, chovatelé mývalů – všichni jsme jedna velká komunita. Máme určité skupiny, ve kterých komunikujeme a podporujeme se. To znamená, že pokud má například majitel v Novosibirsku nějaké potíže s mývalem, může nás snadno kontaktovat. Jednou nastala situace, kdy náš mýval při operaci daroval krev jinému mývalovi.
— Ukazuje se, že chovatelé mývalů vás mohou v klidu kontaktovat a vy pomůžete?
– Ano, pomáháme. Od banálního „jak nakrmit dvoudenního mývala“ po „můj mýval má 7 let a něco kýchá“.
Máme také rehabilitační centrum v Samaře, kde se zabýváme adaptací a specifiky mývalů. Chápeme, co to je, víme, jak správně jednat v obtížné situaci, pokud má člověk mývala a tak dále. Člověk má na výběr: může mývala dát pryč, nebo projít školou chovu mývala a samostatně se věnovat další komplexní výchově mývala. Jsou jako malé děti, jako sedmileté dítě, které by za žádných okolností nemělo být napomínáno ani bito. Nadávat svým hlasem je jediný způsob, jak si udělat legraci z mývala. Musí znát rozdíl mezi zabarvením svého hlasu, ale nemůže udeřit nebo vyhrožovat švihem.
Foto: Andrey Bortko
– Jak vůbec mývalové komunikují s dětmi?
– Děti mají velmi rádi, vědí, jak rozeznat dospělého od dítěte.
— Máte nějaké věkové omezení?
— Neexistují žádná věková omezení. Vysvětlím proč. Děti musí pochopit, co jsou zvířata. Pokud dětem neumožníme přístup ke zvířatům, vychováme nejen ztracenou generaci, ale i zlou generaci, flayery. Bylo mnoho případů, kdy byly kočky otevřeny a kůže byly vyříznuty podle barvy pruhů. Proč? Protože děti komunikují se zvířaty přes obrazovku.
— Plánujete otevřít pobočky v Novosibirsku kromě stávající?
— Přesně v Novosibirsku. Ano, tuto možnost jsme zvažovali. No, stěhovali jsme se několikrát.
— Je těžké najít prostory? Jste často odmítáni kvůli specifikům kavárny?
— Ano, často odmítají kvůli zvířatům, často slýcháme: „Tady mi všechno zničí“. Nyní, díky bohu, máme dobrého majitele areálu, který tomu rozumí. Na začátku jsem byl rozhořčený: „a co vůně? Co když se odstěhuješ?” Ale jsme tu už několik let. Vidí, že zvířata jsou čistá, je cítit zápach, ale zmizí. Majitelka areálu přijela na exkurzi, na kterou byla přivezena celá třída, viděla rozradostněné tváře malých dětí, veselé tváře mývalů a spokojené rodiče.
Milujeme mývaly a přenášíme je tak, jak bychom to všechno udělali pro děti.
Mýval pruhovaný je zvíře velikosti středně velkého psa, má zavalité tělo, krátké nohy s dlouhými prsty, 5-6 širokých černých kroužků na ocase, žije ve smíšených lesích Střední a Severní Ameriky, ale je aklimatizoval se v Německu a Rusku, kde nyní žije na Kavkaze a Dálném východě.
Charakteristickým zvykem, pro který dostal pruhovaný mýval svou přezdívku, je tahat potravu do vody, namáčet ji a třít mezi tlapami, jako by ji od něčeho smýval. Pečlivě a dlouze oplachuje, tře, pouští a zase chytá předními tlapkami. Toto krásné zvíře je velmi aktivní.
Pravda, když mývala nic nezajímá, toulá se, většinou se sklopenou hlavou, kolébá se ze strany na stranu, svěšený ocas a shrbený hřbet. Ale jakmile ucítí kořist, úplně se promění: jeho huňatá srst se vyhladí, jeho široké uši se zvednou, mýval si prohlíží vše kolem, staví se na zadní, hbitě skáče a běhá, snadno šplhá po stromech a šplhá kolmo nahoru a dolů kmeny a větve bez obtíží, často je vidět, jak kloktadlo chycené jako opice na vodorovné větvi visící na tlapách. Pohybuje se v nich a rychle se pohybuje ve visu, obratně skáče z větvičky na větvičku. Při rychlém běhu po zemi skáče mýval, šlápne na všechny čtyři tlapky najednou, jako rosomák. Ve své hbitosti připomíná opice: veselý, živý, velmi zvědavý, bojovný, náchylný ke všem druhům legračních dovádění, odvážný a mazaný.
Mývalové žijí mezi sebou přátelsky; dokonce i dospělá zvířata si spolu hodiny hrají a dovádějí. A v zajetí je láska ke hrám neopouští – jsou připraveni hrát si nejen mezi sebou, ale i s jinými zvířaty.
Pruhovaní dobře plavou a při odlivu cestují daleko za ustupující moře – chytají ryby a kraby v malých lagunách a prohlubních naplněných vodou.
V teplém období se toulají za soumraku a v noci, při hledání potravy procházejí oblast o poloměru 1,5 km. Ve zvycích připomínají mývalové vačice: jsou také všežravci, často nosí kuřata, jedí hmyz, žáby, hlodavce, skořápky, ptáky, ještěrky; na podzim pro ně hrají důležitou roli rostlinné potraviny. Pokud pruhovaní žijí v blízkosti lidí, jejich nutriční strava se výrazně rozšiřuje. Tato zvířata mají značný smysl pro drzost a mohou bezostyšně využívat toho, co najdou v lidských domovech. Obyvatelé Floridy si tedy stěžují na mývaly, kteří se dostanou do jejich domů, vypijí všechno pivo a snědí všechen chléb. Čtyři rodiny již podaly oznámení proti těmto zvířatům na policii ve floridském městě Fort Myers. Jeden z těch, kdo podal žádost, poznamenal: „Kdyby to bylo na mně, naučil bych je udržovat čistotu.“
V zoo se jídelní lístek mývala skládá z masa, ryb, mléka, chleba, kaší, ovoce a zeleniny. Mají velmi rádi sladká jídla – sušenky, džem, cukroví.
Ve své domovině, v USA, se pruhovaní stali běžnými obyvateli měst a předměstí, jelikož se tam již neloví, tato roztomilá zvířátka ztrácejí strach z lidí. Mýval chycený v mládí se velmi brzy zcela ochočí.
Podle pozorování vědců se pruhovaní učí reagovat na své vlastní přezdívky a odlišovat je od jiných slov. Přírodovědec Beckman mluví o legračních dovádění mývala.
„Ve volném čase,“ říká, „kterých má mýval v zajetí tolik, vyrábí tisíce věcí, aby se pobavil. Občas si mýval sedne do odlehlého kouta a nejvytrvalejší se věnuje vázání brčka kolem nosu, nebo si hraje s prsty zadních tlapek nebo se chytá za konec dlouhého ocasu, kterým energicky mává. A stane se to takto: lehne si na záda, na břicho si hodí celou hromadu sena nebo suchého listí a celou hromadu se snaží držet ocasem, jehož konec drží v předních tlapkách.
Mýval se rád ponoří do vody jen po břicho, takto stojící začne kolem sebe hledat vše, co se dá opláchnout. Rukojeť ze starého hrnečku, kus porcelánu, mušle – to vše se dá uchopit a dát do vody k umytí. Ale pozornost kloktače přitahuje láhev stojící opodál. Mýval se zjevně rozhodl, že více než jiné předměty potřebuje opláchnout a vyskočí z vody, chce uchopit láhev, ale krátký řetěz mu to neumožňuje. Okamžitě se otočí zády k láhvi jako opice v podobných případech a získá prostor rovný délce jeho těla. Potom mýval natáhne zadní nohy, přetočí láhev k sobě a pevně ji obejmou předními tlapami, kolébá se na zadních nohách směrem k vodě, aby svou kořist důkladně opláchl.“
