Sršeň obecný (Vespa crabro) je rod největšího hmyzu z čeledi pravých vos. Obývá téměř celou evropskou část Ruské federace. Na východě země sahá areál tohoto druhu až na Ural a západní Sibiř.
Foto: Hedwig Storch/Wikimedia Commons/CC BY-SA 3.0.
Hlava a přední část hrudi sršně obecného jsou žluté, na břiše se střídají oranžové a černé pruhy. Samci a samice se liší ve struktuře: u samců se antény skládají ze 13 segmentů, u samic – z 12, jako ostatní vosy. Břicho samce má 7 břišních segmentů, zatímco samice pouze 6. Dělnice a děloha mají bodnutí. Samci nemají žihadlo. Foto: Flugwapsch62/Wikimedia Commons/CC BY-SA 3.0.
Oči sršně obecného jsou hluboce vyříznuté a připomínají písmeno C. Foto: Flugwapsch62/Wikimedia Commons/CC BY-SA 3.0.
Sršní hnízdo. Foto: Michael Apel/Wikimedia Commons/CC BY 2.5.
Uvnitř hnízda začne královna stavět plástve; postupně je budují pracující jedinci. Voštiny jsou uspořádány vodorovně, v několika vrstvách, buňkami dolů. Z nakladených vajíček se obvykle po pěti dnech objeví larvy. Po devíti dnech začnou již ve stádiu kukly spřádat kokony, které jim slouží jako víčka na dalších 14 dní. Na jaře se dělnice vyvíjejí z prvních generací kukel. Samci a samice se objevují blíže k podzimu. Největší počet sršňů se vyskytuje na přelomu srpna – září. Foto: Michael Apel/Wikimedia Commons/CC BY 2.5.
Sršni žijí v obrovských rodinách obsahujících jednu plodovou dělohu o délce 22 až 40 mm. Pracovní jedinci jsou poněkud menší – 18-23 mm, muži – 21-25 mm.
Každá plodná královna, která úspěšně přezimovala, si na jaře staví hnízdo v dutinách, na stromech pod silnými větvemi, ve starých úlech, pod střechami domů a hospodářských budov. Materiál na stavbu sbírá z tlejících pařezů a březových větví, takže barva hnízda bývá hnědá.
Dospělí sršni se živí rostlinnými potravinami bohatými na sladkou tekutinu; často je lze vidět na tekoucí míze dubů, bříz, hnijícího sladkého ovoce (jablka, hrušky, švestky), jakož i na jakýchkoli výrobcích obsahujících cukr, včetně cukrovinek. Sršni mají velmi rádi medovici a samotné vylučovače medovice – mšice, lupenky, svilušky, které poškozují poupata, květy a listy zahradních a lesních rostlin.
Bez větší námahy dokážou sršni zlikvidovat dosti velký hmyz, jako jsou sarančata, mouchy a vosy, které po ukončení sběru medu způsobují značné škody na včelstvech. Sršni napadají i včely, ale ne vždy, ale pouze při krmení larev. Útok míří nejčastěji na staré nebo nemocné včely. Sršni ulovené včely okamžitě zabíjejí a nosí je rozžvýkané do hnízda. Vzhledem k tomu, že sršni využívají jako potravu škůdce zahradních plodin a také staré a nemocné včely, lze je zařadit mezi užitečný hmyz.
Sršni obvykle do hnízda včelí rodiny nevlétají, protože nejsou přizpůsobeni jeho teplotě minus 36-38°C. Stává se, že agresivní sršni projdou vchodem do úlu, ale okamžitě je napadne 50-80 včelích dělnic. Teplota uprostřed vytvořené koule stoupá na 62-65 ° C – v důsledku toho oběti umírají.
Sršeň obecná je obecně neagresivní. Hmyz se v nebezpečí snaží uniknout a odletět, žihadlo použije, jen když se ho snaží chytit. Pokud ale bodne sršeň, bude to velmi bolestivé, a pokud jste alergičtí na jeho jed, někdy hrozí nebezpečí pro lidský život.
Během našich pozorování jsme si všimli, že pokud se opatrně přiblížíme k sršnímu hnízdu na 40-50 cm, hmyz na člověka neútočí a chová se klidně. Mnoho lidí však sršně nemá rádo. K likvidaci svobodných samic létajících na včelnici na jaře jsou na zahradě umístěny pasti – širokohrdlé lehké lahve s vodou oslazenou medem a dalšími návnadami.
Ve všech referenčních knihách, encyklopediích a doporučeních vydaných u nás za posledních 100-150 let jsou sršni uváděni mezi hmyzími škůdci. Nikde nejsou informace o jejich výhodách. Když je na listech rostlin hodně medovic a producentů medovice a na květech i jinde hodně much, motýlů, vos a řezaček listů, sršni včely nenapadají. Obvykle je chytají v září-říjnu, kdy v přírodě nejsou žádné medovice, mouchy ani motýli.
Počet sršňů v některých regionech země nyní prudce klesá, hmyz je ohrožený a vyžaduje seriózní ochranu.
V Německu, Rakousku a dalších zemích EU jsou sršni již pod ochranou státu a jsou tam speciálně chováni. Například v Německu je za ničení sršních hnízd účtována pokuta až několik tisíc eur.
Vyzýváme ruské včelaře, zahradníky a lesníky, aby zacházeli se sršněmi opatrně. Tento hmyz je velmi potřebný jak pro zahradu, tak pro les.
Sršní hnízda by se měla odstraňovat pouze tehdy, když se tento hmyz usadí v zahradách, přístavcích a překáží lidem v běžném způsobu života nebo ohrožuje jejich zdraví. Neměli byste ničit hnízda umístěná mimo lokality. Když sršni přilétají do zahrady, pomáhají nám tím, že ničí mnoho škodlivého hmyzu.
Špatná sláva – co za tím stojí?
Sršni jsou mírumilovný hmyz!
Kliknutím na obrázek zobrazíte větší verzi!
Sršni jsou dnes klasifikováni jako nebezpeční a často se setkávají s odporem.
О vznikají zde mylné představy o chování sršňů, stejně jako o účinku jejich bodnutí. “Sedm bodnutí sršněm zabije koně, tři zabijí dospělého a dvě zabijí dítě.”
V mnoha regionech střední Evropy hrozí sršňům vyhynutí!
К Stejně jako ostatní hmyz tvořící kolonie chrání sršni pouze svůj roj a královnu před skutečným nebo předpokládaným útokem na hnízdo. Proto je nutné rozlišovat mezi dvěma zásadně odlišnými chováními – v bezprostředním okolí hnízda (poloměr 2-3 m) a mimo oblast hnízda. Je samozřejmé, že náhlým pohybům, blokování dráhy letu a otřesům hnízda je třeba se zásadně vyhýbat.
Při opatrném přístupu a klidném chování je však docela dobře možné pozorovat rušný život sršňů na krátkou vzdálenost bez pobodání. Sršni se brání pouze pokud jsou vyrušeni v bezprostřední blízkosti hnízda, mimo tuto zónu se nechovají agresivně.
Pro zdravého člověka nepředstavuje bodnutí sršňů žádné zvláštní nebezpečí.
Sršní jed není toxičtější než včelí nebo vosí jed.
Н a zde jsou některá vědecká fakta: včelí jed velmi dobře chemicky a toxikologicky prozkoumány, protože je snadné jej získat ve velkém množství. LD50 (jedovatá hmota, která vede k smrti v 50 % všech případů) je pro včelí jed, při pokusech na krysách a myších přesně 6 mg jedu na kilogram tělesné hmotnosti (odpovídá přibližně 40 kousnutí/kg tělesná hmotnost). Při zkoumání sršní jed taková čísla se nazývají 10 mg/kg (HABERMANN 1974) až 90 mg/kg (KULIKE 1986), což odpovídá přibližně 154 – 180 kousnutí/kg tělesná hmotnost). Proto, včelí jed v souladu 1,7 až 15 účinnější, než sršní jed!
Я d vosy a sršně jsou určeny především ne pro použití proti obratlovcům. To se však může zdát divné účel Bodnutí vos a včel je jiné!
Э To vysvětluje rozdíl a několik dalších vlastností včelího bodnutí: včela ztratí žihadlo při bodnutí obratlovcem. Poté zemře, ale účinnost jedu se zvyšuje, protože poté, co smetla včelu, její žihadlo zůstává и obsah jedovaté bubliny vstoupí zcela do rány. Vosy a sršni naopak používají své bodnutí (samozřejmě kromě ochrany) k zabití silně vzdorující kořisti. Sršni si to nemohou dovolit nehospodárné zacházení s jejich jedem, protože ho často potřebují při lovu: Na sousto pouze injekčně 0,5 mg toxická látka (0,19 mg sušina). V důsledku toho je včelí jed toxičtější! Bodnutí Včely jsou perfektní pro použití proti obratlovcům a bodnutí vosy a sršně je naopak pro lov hmyzu.
Poznámka: Je nezbytně nutné rozpoznat alergická reakce na vosí bodnutí a častěji na bodnutí včelou! Typ alergie musí rozpoznat odborný lékař.
Н ach, kde se vzalo to směšné rčení, že sršní bodnutí může být smrtelné? Podle pověsti již v biblické časy, sršni (pravděpodobně druh Vespa orientalis) byly použity jako biologické zbraně. Byly umístěny do hliněných džbánů, které pak byly házeny z katapultů jako „bio-bomby“ do nepřátelských řad. Po pádu se džbán rozbil a vyděšený roj sršňů bodal do všeho, co se hýbalo. Nepřítel tedy musel uprchnout.
П Sršní populace byly zpočátku distribuovány hlavně v východní Asie, jsou typickými obyvateli subtropů. V oblasti od od východního Himálaje po jižní Čínu počítáno 11 druhů sršňů. Z 23 druhů sršňů známých po celém světě jen ten náš Vespa crabroa Orientální sršeň (Vespa orientalis) pronikl až do severní a západní části Eurasie. Posledně jmenovaní jsou jedinými druhy sršňů, které přenášejí suché pouštní klima, a které lze dodnes nalézt na Blízkém východě a v jižní Evropě.
Naopak Vespa crabro samozřejmě není bez lidská pomoc, už jsme dosáhli Severní Amerika a Kanada. Lidé je mezitím přivezli do Severní Ameriky 1840 a 1860 léta. Během této doby se rozšířily z východní pobřeží k řece Mississippi a na některých místech dále. Lze je nalézt v Ontariu, Severní Karolíně, Texasu a Tennessee. V Kanada lze je nalézt i na jihu Quebec и Ontario.
Celosvětově zatím je známo pouze 9 poddruhů Vespa crabro
- Vespa crabro crabro Linné, 1758
- Vespa crabro vexator Harris, 1776
- Vespa crabro germana Christ, 1791
- Vespa crabro crabroniformis Smith, 1852
- Vespa crabro oberthuri du Buysson, 1902
- Vespa crabro flavofasciata Cameron, 1903
- Vespa crabro altaica P�rez, 1910
- Vespa crabro caspica P�rez, 1910
- Vespa crabro chinensis Birula, 1925
Zdroje:
J. Bequaert. Barevné formy sršně obecného, Vespa crabro Linnaeus. Konowia (1931) 10, 101-109.
V. Dubatolov, J. Kojima, J. M. Carpenter, A. Lvovsky. Poddruh Vespa crabro ve dvou různých pracích Biruly v roce 1925. Entomologická věda (2003) 6, 215-216
J. M. Carpenter, J. Kojima. Kontrolní seznam druhů v podčeledi Vespinae (Insecta: Hymenoptera: Vespidae). Natural History Bulletin of Ibaraki University 1 (1997), 51-92.
