Již několik let straší fanoušky zvěsti kolem pětiletého syna Dmitrije Malikova Marka. Je známo, že nejmladší dítě zpěváka se narodilo náhradní matce. Co je špatného na hvězdném potomstvu, je v materiálu Life.
Mark a Stefania Malikovovi. Obálka © Instagram (uznán jako extremistická organizace a zakázaný na území Ruské federace) / steshamalikova
V lednu 2018 Dmitrij Malikov a jeho manželka Elena Izakson oznámili, že se stali podruhé rodiči. V té době bylo hudebníkovi 48 let, jeho ženě 55. Syn se narodil díky náhradní matce. Zpráva vlastně nikoho nepřekvapila. Koneckonců, dnes je to pro zástupce showbyznysu poměrně známý příběh. Relativně nedávno se Alla Pugacheva, Philip Kirkorov, Sergej Lazarev a Yana Rudkovskaya uchýlili k pomoci náhradní matky. Jenže v případě Malikova mladšího není vše tak jednoduché.
Kolem chlapce, který měl to štěstí, že se narodil do hvězdné rodiny, se vedou aktivní kontroverze. Několik hlavních médií okamžitě napsalo, že fanoušci začali mít podezření, že Mark nebyl vůbec Malikovův syn, ale jeho vnuk. Domnívají se, že chlapec je příliš podobný Leonidu Gruzdevovi, bývalému příteli nejstarší dcery Dmitrije a Eleny Stefanie. Dítě má tmavé oči, ale oči Malikovových jsou světlejší. Internet si je proto jistý, že dívka od něj otěhotněla. Aby ale nedošlo ke skandálu, provdali slavní rodiče chlapce za svého syna.
Syn nebo bratr
Dmitrij, Mark a Stefania Malikovovi. Foto © Instagram (uznán jako extremistická organizace a zakázaný na území Ruské federace) / steshamalikova
Dmitrij a Elena Malikovovi neskrývají svého nejmladšího syna před veřejností, ale často nezveřejňují obrázky a videa chlapce na sociálních sítích. Stefania o Markovi píše na internetu stále častěji a dojemněji. S největší pravděpodobností se to děje kvůli skutečnosti, že dívka je prostě aktivnější na sociálních sítích než její dospělí rodiče a sdílí svůj život s veřejností.
Například k pátým narozeninám blahopřála svému bratrovi takto: “Ležíme s Markušou na podlaze a já říkám: “Co tam nahoře vidíš?” Je překvapený a podívá se na mě: “Stesha, ale je tam jen bílý strop.” A tvrdím, že na tomto bílém stropě můžete vidět, co chcete: modré, růžové, žluté mraky ve tvaru draka, ve tvaru houslového klíče, ve tvaru slona. Logika vás může dostat z bodu A do bodu B, ale představivost vás vezme kamkoli. Tento svět je mnohostranný, přeji vám, abyste ho viděli ve všech jeho magických barvách! Všechno nejlepší k narozeninám! Miluji tě moc”.
Na webu Radia KP byl zveřejněn článek, který cituje komentáře odběratelů pod příspěvkem Malikové na Instagramu* (společnost Meta, která Instagram vlastní, je uznávána jako extremistická organizace a je v Ruské federaci zakázána). Fanoušci nadále aktivně debatují o Markově původu. Navíc nevidí, že by Elena projevovala mateřské city.
“Nikdo nezná matku,” “Matka dýchá rovnoměrně všude směrem k chlapci,” “Dýchá rovnoměrně, pravděpodobně proto, že je to Stefaniin syn, tak říkají,” “Čí nos má to dítě?” – Uživatelé internetu se hádají v komentářích pod příspěvkem.
Až dosud žádný z Malikovů nemluvil o pověstech o Markově původu, což zase způsobuje určité nedorozumění.
Romány Stesha Malikova
Stefania Malíková. Foto © Instagram (uznán jako extremistická organizace a zakázaný na území Ruské federace) / steshamalikova
Stefania je ve světě showbyznysu záviděníhodnou nevěstou a dokonce s hudebním rodokmenem. Pochází z velmi slušné rodiny, která nikdy nebyla k vidění v žádných velkých skandálech. Pro ni a její rodinu je pověst nesmírně důležitá. Malikovova dcera vystudovala fakultu mezinárodní žurnalistiky na MGIMO a nyní se snaží jako návrhářka. Efektní blondýnka je oblíbená na sociálních sítích, kde má více než 600 000 odběratelů. Její první dlouhá romance se stala známou téměř okamžitě. Vyvoleným se ukázal být Leonid Gruzdev, syn ruského miliardáře a bývalého guvernéra regionu Tula Vladimira Gruzdeva. Stesha se rozešla s Gruzdevem v roce 2018, kdy se dozvědělo o přírůstku do rodiny Malikovů. Což dalo vzniknout fámám.
Stesha Malikova se poprvé objevila na veřejnosti se svým přítelem – synem oligarchy Gruzdeva
Stefanii byl také připsán románek se synem zpěvačky Valerie, Arseny Shulginem. Hvězdní potomci byli přátelé od raného dětství, a tak byli často vídáni spolu. V roce 2020 se Arseny oženil a nyní jen zřídka tráví čas ve stejné společnosti.
V roce 2020 se na internetu aktivně diskutovalo o románku Malikové s ruskou hokejovou hvězdou Kirillem Kaprizovem. Byli spolu spatřeni na společné dovolené na Altaji. Pravda, romantika netrvala dlouho. Bývalý forvard CSKA se přesunul do zámoří, kde hraje NHL za Minnesotu. Jejich románku zřejmě zabránila velká vzdálenost. Dívka ani hokejista o rozchodu nemluvili. Ačkoli po rozchodu s Gruzdevem Malikova otevřeně napsala na své osobní sociální sítě: “Bez ohledu na to, jak se na to díváte, on musí udělat první krok, jinak riskujete změnu místa.” Věřte mi, vím o čem mluvím. A to maximálně zkazí začátek vztahu a povede to k rychlému konci.“
Nyní je srdce roztomilé blondýnky očividně volné. Věnuje se vlastnímu rozvoji a tráví spoustu času se svým bratrem, z čehož vznikají různé drby.
Považujete Marka za Stefaniina bratra nebo syna?
24. června na historické otevřené scéně ZelV divadle VDNKh se uskuteční jubilejní koncert Dmitrije Malikova, kterým oslaví 35. výročí své tvůrčí činnosti. V předvečer představení řekl Dmitry TN o svém úplně prvním koncertu, oblíbených písních, osudových okamžicích, snech a vědomém, dospělém otcovství.
— Jak se cítíte v předvečer výročního koncertu? Jsou nějaké obavy?
— Je tam vzrušení, protože samotný fakt pořádání koncertu v Zeleném divadle na otevřeném prostranství VDNH mě vrací do těch vzdálených let, kdy jsem byl 18letý mladík. A chci tyto pocity znovu zažít. Proto jsem si vybral Zelené divadlo, kde jsem se poprvé objevil na jevišti. A program se zaměří i na rané období mé kreativity. Samozřejmě, že projdu všechny roky, ale chci, aby lidé, kteří přišli, naplno zažili romantismus, který byl vlastní koncem 80. a 90. let.
— Podpoří vás na tomto koncertu vaši rodinní příslušníci? Možná budou duety?
“Momentálně jsem o tom nepřemýšlel.” Ale chci, aby na koncertě byl třeba můj syn, třeba v zákulisí, nebo mi třeba s maminkou připraví nějaké překvapení. Obecně je pro mě důležitá přítomnost a pocit, že jsou blízcí nablízku.
— Jak vzpomínáte na své první vystoupení na jevišti 24. června 1988? Řekl byste, že to byl váš nejvzrušující nebo extrémní výkon?
“Určitě to bylo jedno z nejvíce vzrušujících, protože jsem absolutně netušil, jak mě publikum přijme.” Pak jsem právě napsal první dvě písně, „Moonlight Dream“ a „You Will Never Be Mine“, a představil je veřejnosti. Velmi mě překvapilo, že lidé v prvních řadách po mně tančili a opakovali slova, ačkoliv tyto písně předtím neslyšeli, tzn. Viděl jsem to jako dobré znamení, že se písně stanou populární, a nemýlil jsem se. Na koncertě ale došlo i na extrémní momenty. Přišli jsme tam společně s mojí kamarádkou a autorkou textů jedné z písní Lilyou Vinogradovou, se kterou jsme dodnes přátelé a pracujeme. Všude kolem bylo mokro, před služebním vchodem probíhala renovace, zakopl jsem a ušpinil si koncertní kostým – bílou pláštěnku, kterou jsem v tu chvíli měl jako jedinou. Všechno bylo neuvěřitelně vzrušující, ale skvělé, protože v 18 letech vše vnímáte svěží a velmi romantické.
— Zdá se, že nemáte vůbec tragické, těžké, dramatické písně, že i když jsou smutné, stále jsou nějak jasné, optimistické, dávají naději – je to váš pohled na svět?
– Na jednu stranu ano, na druhou ne. Mám například píseň „Blackbird and White Stork“, kde se ve videu odehrávají dramatické události. Jen si myslím, že v písních, pokud potřebujete být smutný, tak tak, aby byl tento smutek lehký. A pokud se chci dotknout důležitějších, dramatických, tragických momentů, obrátím se na svou instrumentální kreativitu a ztělesním ji ve svých klavírních dílech.
— Jaké jsou vaše oblíbené písničky z vaší dnešní práce?
— Vždy, když pracujete, poslední píseň je vaše oblíbená, protože ji máte obzvlášť rádi. Mám ale řadu písniček, řekněme mnou i publikem trochu zapomenutých, které miluji a ke kterým se chci vracet – např. „Vypiju do dna“, „Ubohé srdce“, „ Křižovatka“, „Mezi nebem a zemí“. Jsou to mimochodem nedokončené písně, všechny jsou bez lehkého smutku, ale s velkou nótou vzrušení a smutku, ale zároveň jakousi pevností a silou, jak říká můj asistent Volodya Mukhin.
— Dimo, dovedeš si představit svůj život bez hudby?
– Upřímně, ne. I když si myslím, že v tomto případě bych šel do profesionálního sportu, jako dítě jsem strašně rád hrál fotbal a hokej. Přesto jsem zpočátku měl ve své postavě nějaké ambice a touhu po vedení.
— Onehdy jste na sociální sítě napsal: „Co se stane s umělcem po 45 letech? Zpravidla je v rozporu se svým publikem. Ale jsem rád, že moje publikum se mnou zůstalo 35 let!“ Řekněte nám, jaké je tajemství, díky kterému jsou vám vaši lidé po tolik let blízko?
— Pop music je koncipována tak, že pokud se dostane do duše, většinou se to stane v mladém věku a pak s tím člověk žije, vzpomínky na minulost jsou mu drahé a umělce je asociativně příjemné vnímat nebo písně, které kdysi miloval. Tomu se říká nostalgie, retro a podobně. To bych ale nechtěl a vždy jsem se tomu bránil, snažím se jít s dobou, spolupracovat s mladými umělci a zaujímat se v životě aktivně. Proto mě možná lidé, kteří jsou se mnou celé ty roky, za to oceňují, vidí ve mně jakýsi život potvrzující princip, který je také podporuje.
— Chtěli jste někdy radikálně změnit svou image, styl oblečení nebo účes?
– Víte, na jedné straně nehledají dobrotu, dobrotu. Na druhou stranu můžete změnit některé obrázky a účesy a také experimentovat s oblečením. Ale v některých ohledech jsem prostě organický, ale v jiných se tak necítím. Například ve stejných reklamách, kde jsem v poslední době natáčel, vás žádám, abyste mi vymysleli jiné obrázky, protože reklama je jako malý film a můžete se v klidu transformovat. Ale v pop music se nechcete změnit, ale písně jsou tak romantické, lehké, taneční. Ale také nechci uměle vypadat mladší, chci, aby vše spolu odpovídalo.
— Byly nějaké události, které změnily váš pohled na život a lidi? Okamžiky, kterým se obvykle říká zlomové?
— Samozřejmě, že takové okamžiky v mém životě byly, například setkání s mou budoucí ženou Lenou v roce 1992, kdy skončilo první období vyprodaných stadionů a začalo další období, kdy jsem byl pozván hrát ve filmu „Vidět Paříž a zemřít“ od Alexandra Proškina. Narození dítěte také mění vědomí a samozřejmě druhé dítě v pozdějším věku – syn Mark se narodil v roce 2018. A tvůrčí, osudová setkání, zkouška a koncert Vladimíra Horowitze mě ovlivnily jako hudebníka a klavíristu. Teď si nemůžete vzpomenout na všechno. Některá lidská setkání, knihy, umělecká díla mohou také pokaždé změnit váš názor. Proto jsem dnes samozřejmě jiný, než jsem byl před 20-30 lety, jako každý člověk v dospělosti jsem získal zkušenosti a moudrost.
— Odstraňuje otcovství ve vědomém věku chyby?
– Ano, odstraňuje některé chyby, ale přidává úzkost a obavy. O Steshu se tolik nebojím, o Marka. Zřejmě se nervová soustava v průběhu let stává nestabilní a některé momenty, například když dítě onemocní nebo má vysokou teplotu, nedokážete v klidu vnímat. A dospělí rodiče mají samozřejmě více zkušeností, které mohou předávat svým dětem. Nevíme, jak to dopadne, ale doufáme, že Marka vychováme správně.
— Našli jste způsob, jak vyřešit věčný konflikt mezi otci a dětmi?
“Je těžké to najít, ale hlavní věcí je dát dětem příležitost realizovat se a dělat to, co milují.” Protože pokud jste hudebník, neznamená to, že by vaše dcera měla studovat hudbu a stát se hudebníkem. Potřebujete hodně trpělivosti, protože další generace je vždy tvrdohlavá a neposlušná. Je potřeba umět vše vysvětlit a nenechat se zviklat. Samozřejmě, ne vždy se mi to daří.
— Jak těžké je dnes se cítit jako mladý rodič – být na stejné vlně s pětiletým dítětem?
– Není to těžké, zdá se mi, že v nás je organický prvek, protože ho velmi milujeme. Sama vedu syna ráno do školky, maminka mu vaří kaši, takže se naprosto cítíme jako plnohodnotní mladí rodiče.
— Jak bojujete s únavou a negativitou, pokud k ní dojde? Máte svůj vlastní recept, jak překonat těžké časy?
— Existuje píseň s názvem „Podej mi ruku, provedu tě těžkými časy“. Za prvé by rodina měla podporovat a pomáhat a za druhé se musíme snažit být v těžkých chvílích při vědomí, tzn. věnovat ještě více pozornosti druhým lidem a pomáhat jim, kdykoli je to možné. A dělat si co nejvíc po svém, to je také velmi rušivé. Obecně platí, že mysl by měla být vždy zaneprázdněna. No, sport je taky nutnost, zdá se mi, že sportovní aktivity odvádějí pozornost od špatných myšlenek.
— Jaký sport je ve vašem životě?
— Stále hraji 1-2x týdně fotbal, snažím se hodně chodit. Občas hraji tenis a dělám nějaké základní fyzické cviky.
— Jak vypadá váš ideální volný den?
— Včera jsem měl v Petrohradě perfektní volno! Přijel jsem tam, zašel do výborné restaurace, poobědval s přáteli, pak šel do muzea a večer jsem vystupoval a bavil se, zpíval písničky pro úžasnou společnost. Stihla jsem si ještě před vlakem promluvit se synem, odvézt ho do školky a pak jet na nádraží.
— Pořád jsi workoholik, nezpomaluješ.
– Ne, teď jedu domů z Petrohradu vlakem. Zítra mám živé vysílání na Odnoklassniki, pak předávání dětské ceny. Po zítřku letím do Minsku, takže můj plán je napjatý.
— Jako dítě jste byl zpočátku nucen studovat hudbu, čemuž jste se zoufale bránil. Použili jste podobnou techniku u svých dětí? A dokázali jste je přimět k zájmu o hudbu?
– zatím se tím nemohu pochlubit. Stefania začala, ale šla do designu a Mark je stále malý. Dáváme mu hudbu pro jeho obecný rozvoj spolu s angličtinou, šachy a judem.
– Ale vidíš ve svém synovi hudební talent?
— Spíše dobře čte poezii, zdá se mi, že má herecký talent.
— V jakém věku jste připraveni posadit Marka do nástroje, pokud se to stane?
— Byl jsem uvězněn ve věku 5-6 let, ale zdá se mi, že má nyní ve školce takový tlak a tak zajímavý vývoj, že jeho syn ještě není připraven na vážné hodiny hudby. Chápu to, protože sám jsem s nástrojem jako dítě trpěl.
— Už vaše dcera vyletěla z hnízda rodičů do samostatného života?
— Stesha s námi stále žije, ale má své vlastní koníčky, vlastní sociální okruh, vlastní práci. A jsme rádi, že ještě nevyletěla z hnízda, ale zůstává nablízku.
— Jaké byly hlavní pokyny, které jste jí dával, když vyrůstala?
– Nespěchejte, nespěchejte s drastickými akcemi, vždy nejprve přemýšlejte. A buďte k lidem tak laskaví, jak je to jen možné.
— S manželkou jste spolu 30 let, jako zkušený rodinný muž, můžete se podělit o to, na čem je postaveno rodinné štěstí a jak přežít krize?
— Je samozřejmě těžké v takové věci radit. Zde si stačí vyjít vstříc a pokud vidíte, že váš manžel/manželka prochází těžkým obdobím, má špatnou náladu nebo se necítí dobře, musíte udělat krok zpět a pokusit se to přijmout. A pochopte, že toto období pomine, že se nakonec stále potřebujete a jste si velmi blízcí. Obzvláště poté, co spolu žijete takový počet let, se s člověkem obzvlášť sblížíte a cítíte ho.
— Dá se o tobě říct, že už jsi dosáhl vrcholu, a ne jen jednoho, ale často právě v takovém období začne mnoho umělců makat, nechápou, kam se posunout dál. Jaké obzory vás dnes zajímají, je ještě prostor pro globální sen?
— Vždy existuje nějaký globální sen, ale především chci za sebou zanechat co nejvíce dobré hudby, aby byla slyšet po celém světě. Zhruba řečeno, napište melodii, která si podmaní svět. Chci zůstat zdravý a silný co nejdéle. Chci skočit s padákem.
— Zažili jste někdy tuto zkušenost?
– Ne, to se ještě nikdy nestalo. Potřebuji se překonat, když se bojím. Ale chci překonat sám sebe a udělat to.
— Staly se v poslední době nějaké události, které vás zvláště potěšily nebo vám poskytly stav duchovního potěšení?
“Děti mi vždy dávají tuto podmínku.” V únoru jsem měl hodiny hudby, cestoval jsem po Moskevské oblasti a s radostí jsem viděl děti hrát klasiku. Navzdory tomu, že jsme zaplaveni masovou popkulturou, děti mají stále touhu být zajímavé a originální, máme spoustu talentovaných dětí. Proto je komunikace s dětmi to, co mě inspiruje a nutí jít dál, kvůli nim chci žít.
— Vidíš se v budoucnosti ve vyučování?
— Ano, ale zatím jsem si nevolil individuální pedagogickou cestu, ale misijní, humanitární. Zdá se mi, že motivační setkání s dětmi jsou moje cesta, protože mě znají a důvěřují mi. Když jsem moderoval „Good Night Kids“, dozvěděl jsem se, že k dětem musíte být co nejupřímnější, pak vás ocení a uvěří vám. Ale možná se jednou stanu učitelem, mentorem. Musíme k tomu dojít. Uvidíme.
LIKA BRAGIN
DOSSIER
Byl narozen: 29. ledna 1970 v Moskvě v rodině zakladatele VIA „Gems“ Jurije Malikova.
Vzdělání: Moskevská státní konzervatoř (klavírní třída)
Rodina: sestra Inna Malikov, vdaná, dcera Stefania (23 let), syn Mark (5 let)
Kariéra: Lidový umělec Ruské federace, zpěvák, skladatel, pianista, dirigent, producent, herec, televizní moderátor.
