Stal se zázrak! Liz Trussová, jak se zdá, naslouchala hlasu rozumu – a rozhodla se rezignovat. Její neslavná vláda netrvala dlouho, ale zajistila jí rekordních pouhých 44 dní jako premiérka Velké Británie. Žádná hlava vlády v této zemi nezastávala úřad tak krátkou dobu. A v aréně je opět Boris Johnson, který se podle britského tisku hodlá zúčastnit klání o premiéra.
Liz Trussová formálně zůstane úřadující premiérkou při volbě nového lídra konzervativní strany. Ale v jejím případě nebude ani „chromá“, ale „beznohá kachna“.
Za měsíc a půl ve funkci toho udělala hodně: zhroutila finanční trhy, ztratila dva klíčové ministry a ztratila důvěru téměř všech vlastních konzervativních poslanců.
Jedna věc je být vyfotografována v neprůstřelné vestě, vyklánět se z tanku NATO a zpovzdálí ohrožovat Rusko, a druhá věc je vyrovnat se s odpovědností, do které Britové, tonoucí se v krizi životních nákladů, vkládají své naděje.
“Uvědomuji si, že vzhledem k situaci nemohu naplnit mandát, na základě kterého jsem byla zvolena Konzervativní stranou,” uvedla Trussová při oznámení rezignace.
Ale ještě ve středu večer, v reakci na výzvy k rezignaci z postu premiérky, Liz Truss prohlásila, že je „bojovnice, ne síť“. Členové strany, kteří s ní nejsou spokojeni, však navzdory nepsanému pravidlu, které dává toryovským vůdcům roční imunitu proti odvolání, zmáčkli neúspěšnou „železnou dámu“ – a konzervativci teď budou muset hledat nového vůdce.
Truss se setkal s předsedou výboru vedení konzervativců Sirem Grahamem Bradym, kde se „dohodli, že volby vedení se uskuteční během příštího týdne“.
Neúspěšná premiérka se samozřejmě snažila najít omluvu, když řekla, že se dostala k moci „v době velké ekonomické a mezinárodní nestability“. Řekla, že Británii „příliš dlouho brzdil nízký ekonomický růst“. Stručně řečeno, vše je v souladu s formulí „nejsme špatní, časy jsou špatné“.
Hlavní otázkou, která dnes vyvstává, tedy je, kdo nahradí Liz Trussovou v čele Konzervativní strany, a tedy v čele vlády Spojeného království? Ostatně hlavní překážkou zůstává nedostatečná shoda v tom, kdo by měl tuto roli převzít.
Jak poznamenává komentátor The Guardian Peter Walker, pro konzervativní poslance bude velmi obtížné sjednotit se kolem nového lídra, který nahradí Liz Trussovou. Volba umírněnější postavy by vyvolala pobouření u konzervativní pravice, zatímco jiný pravicový vůdce riskuje opětovné zažehnutí tržního chaosu.
Ačkoli se v posledních dnech v tisku objevily návrhy, že by se Jeremy Hunt, který byl nedávno jmenován do funkce kancléře státní pokladny, mohl ucházet o roli vůdce konzervativců, The Guardian s odkazem na zdroje tvrdí, že se nechystá. zúčastnit se klání o post premiéra. Ze seznamu kandidátů byla zřejmě vyloučena další „těžká váha“ – Michael Gove. Tom Tugendhat podle všeho nebude bojovat o vedení.
Daily Mail poznamenává: s největší pravděpodobností se o post šéfa strany budou ucházet Rishi Sunak, Penny Mordaunt a Suella Braverman, která právě rezignovala na funkci šéfky ministerstva vnitra.
V posledních dnech je v tomto ohledu považován za favorita Rishi Sunak. Bývalý kancléř státní pokladny prohrál svůj boj s Liz Trussovou o vedení strany a vlády. Nyní má ale příležitost k odvetě. Obvinil svého rivala z vyprávění „ekonomických pohádek“. – a že její plány na snížení daní uvrhnou ekonomiku do volného pádu. “Všechno, co řekl, se splnilo,” řekl jeden ze Sunakových příznivců po neúspěchu protikrizového plánu Liz Trussové.
Otázkou ale je, zda dokáže znovu sjednotit Konzervativní stranu. Ostatně právě Sunak sehrál klíčovou roli v rezignaci Borise Johnsona z postu premiéra. A mnozí se poté na bohatého politika dívají úkosem.
Další aktivistka z konzervativního tábora, Penny Mordaunt, je často nazývána „temným koněm“. Snažila se také získat právo vést stranu od Trusse a Sunaka. V Johnsonově vládě zjevně nezastávala nejdůležitější post nižší ministryně pro obchodní politiku, ale podle průzkumů veřejného mínění byla mezi svými straníky oblíbená. Navíc to byla v minulosti právě ona, kdo se stal první ženou v historii země v čele ministerstva obrany (mordaunt však v čele vojenského resortu strávil jen krátce – v roce 2019 pár měsíců).
Kritici ji obviňují z nedostatku politické korektnosti, včetně tvrzení, že „transgender ženy jsou ženy a transgender muži jsou muži“. V boji proti ilegální imigraci Mordaunt slibuje, že přitvrdí v obchodování s migranty přes Lamanšský průliv.
Velké šance na vedení strany toryů má i Suella Bravermanová, která ve středu oznámila rezignaci na post šéfky ministerstva vnitra. Narodila se indickým rodičům z Keni a Mauricia a stejně jako Rishi Sunak a Penny Mordauntová se letos v létě také pokusila vsadit své ambice na vedoucí roli strany, ale ze závodu vypadla – načež vyzvala své příznivce, aby podpořili Liz Truss. . Nyní se včas distancovala od šéfa vlády, který se dostal do problémů.
Ale neměli bychom podceňovat bývalého premiéra Borise Johnsona. Britský tisk hodnotí jeho šance na pomstu poměrně vysoko, s přihlédnutím k tomu, že v Konzervativní straně zbylo mnoho jeho příznivců a některé průzkumy ho dokonce neřadí na první místo v oblíbenosti mezi členy strany. Domnívají se, že bývalý šéf vlády je jediným kandidátem, který může stranu zachránit ve všeobecných volbách.
Podle zástupce politického redaktora Sky News Sama Coatese se o Johnsonovi mluví jako o někom, „kdo by mohl překlenout propast kvůli hloubce rozporů mezi různými tábory,“ říká Coates. Johnson je momentálně na dovolené v Karibiku, ale britský tisk již informoval, že se voleb zúčastní.
Inu, odpůrci varují, že chyby, které kdysi přinutily Johnsona opustit Downing Street, by se mohly opakovat, pokud dostane další šanci vést vládu.
Mezitím opozice volá po všeobecných volbách. Šéf Labouristické strany Sir Keir Starmer reagoval na rezignaci Liz Trussové: „Konzervativní strana ukázala, že již nemá mandát vládnout. Po 12 letech neúspěchu konzervativců si Britové zaslouží mnohem víc než tyto otočné dveře chaosu.
Během několika posledních let konzervativci uvalili rekordně vysoké daně, zničili naše instituce a vytvořili krizi životních nákladů. Nyní narušili ekonomiku tak silně, že lidé čelí 500 liber měsíčně navíc na hypotékách.
Náprava škod, které způsobili, bude trvat roky. Každá z těchto krizí vznikla v Downing Street, ale zaplatila ji britská veřejnost. Každý z nich udělal naši zemi slabší a horší.“
A vůdce Lib Dem Sir Ed Davey také vyzval k všeobecným volbám. Podobně se vyjádřil i vůdce skotských nacionalistů Nicola Sturgeon. Vůdcům opozice je snadné porozumět – hodnocení konzervativců velmi kleslo. A všeobecné hlasování by mohlo zcela přeskupit politický balíček Spojeného království.
Grimasy Liz Trussové: záběry ostudné rezignace britského premiéra
Podívejte se na fotogalerii k tématu
Ještě před pětačtyřiceti dny se zdálo absurdní (i autorovi tohoto textu), že by někoho vážně napadlo přirovnat premiéra Velké Británie k produktu ze supermarketu. Britská politika však dokáže vrhnout překvapení. Natolik, že respektované publikace to vlastně srovnávají s tou italskou, kde jsou rezignace šéfů vlád a politická nestabilita celkem běžným procesem.
Před pouhými třemi lety vstoupila Britská Konzervativní strana pod vedením Borise Johnsona triumfálně do Dolní sněmovny s rekordní většinou 80 hlasů od Margaret Thatcherové a inspirována blížícím se odchodem Spojeného království z EU.
Nyní mají konzervativci katastrofálně nízké hodnocení (některé průzkumy jim předpovídají ztrátu 343 křesel z 365!) a za poslední dva měsíce strana dvakrát změnila svého lídra. Jak se stalo, že si „nová železná lady“ udržela svou novou pozici rekordně dlouho?
“Dva” pro “trassonomiku”
Liz Trussové trvalo více než deset let, než se dostala do nejvyšší politické funkce, zastávala téměř všechny klíčové posty ve vládě (kromě ministra financí) a pečlivě si vážila image „nové železné lady“. Co se pokazilo?
Hlavní důvod je zřejmý a mluvila o něm nejen britská média, ale dokonce i americký prezident Joe Biden. To je neúspěšná hospodářská politika.
Trussová byla zvolena do čela britských konzervativců prakticky na platformě svého idolu Margaret Thatcherové – neoliberalismu, který implikuje minimální vládní zásahy do podnikání (čti daňové škrty).
Do konce září proto vládní ministryně financí Trussová a její blízký spojenec Kwasi Kwarteng oznámili balíček relevantních reforem, nazvaný s lehkou šéfovou lehkou rukou „plán růstu“. Aniž bychom zacházeli do podrobností, lze to shrnout takto: tam, kde bylo plánováno zvýšení daní, bylo zrušeno; a tam, kde byly daně vysoké (obvykle daně bankéřů a bohatých Britů), byly sníženy.
Tento plán měl minimálně dva problémy. Za prvé, když je méně daní, pak je méně příjmů do rozpočtu – jak pokrýt deficit? Za druhé, vzhledem k energetické krizi v Evropě (a Spojeném království) musely úřady chtě nechtě kompenzovat spotřebitele za vysoké ceny paliv – odkud by se vzaly peníze?
Je třeba přiznat (to udělala sama Trussová), že vláda na tyto otázky nedala přesvědčivé odpovědi.
Mimochodem, daňové iniciativy Truss-Kwarteng, které byly nazvány „trassonomika“ analogicky s „Reaganomikou“, ani nestihly vstoupit v platnost: většina z nich měla začít s novým finančním rokem – dubnem 2023, a vyžadoval také souhlas parlamentu. Jejich verdikt byl ale dán prudce propadlým kurzem libry šterlinků, pokleslými akciovými trhy a investory, kteří začali masivně prodávat státní dluhopisy.
Zhroucení “železné lady”
Trussová se nějakou dobu snažila ignorovat jak ekonomický pokles, tak kritiku členů své vlastní strany. Od zavedení daňové reformy uplynulo jen pár dní a jeden konzervativní poslanec bez obalu řekl: “Liz je blázen.”
Začátkem října u ní konference Britské konzervativní strany, na které se novopečený vůdce přesvědčil o správnosti svého postupu, způsobila ještě větší pokles sledovanosti než u rváče Johnsona. Zhroutil se i rating konzervativců, s nimiž voliči spojili finanční recesi.
Tohle nemohlo dlouho pokračovat.
12. října se v Downing Street sešli členové výboru Konzervativní strany z roku 1922, aby určili postup rezignace a volby šéfa politické síly. Poměrně drsně řekli Trussové, proč nemůže pokračovat ve své daňové reformě. A na rozdíl od předchozích prohlášení a slibů udělala „otočku o 180 stupňů“.
Během několika příštích dnů bude odvolán státní kancléř Kwasi Kwarteng a jeho nástupce Jeremy Hunt (mimochodem sám se dvakrát pokusil stát vůdcem konzervativců a v posledním závodě se postavil proti Trussovi) téměř úplně zruší všechny daňové škrty a dokonce vyzývají k přípravám na zvýšení daní.
Přesto nebude ubývat, ne-li více hlasů volajících po Trussově rezignaci. Protože daňová reforma není jedinou výzvou, před kterou premiér stojí.
Stejně pobouřené bylo její rozhodnutí zrušit tři roky starý zákaz výroby zemního plynu frakováním. Ekologické organizace připomněly nebezpečí frakování pro životní prostředí (proto bylo ve skutečnosti vládou Theresy Mayové v letech 2016–2019 zakázáno). A energetici pochybovali, že to pomůže vyrovnat se s nedostatkem plynu, protože rozmístění instalací vyžaduje více času, než zbývá do zimy.
Mimochodem, když se 19. října v Dolní sněmovně projednávala otázka frakování, někteří konzervativci si soukromě stěžovali na šikanu ze strany stranických bijců.
Téhož dne náhle rezignovala ministryně vnitra Suella Bravermanová. Formálním důvodem bylo zcela drobné porušení: omylem přeposlala pracovní dopis, jehož obsah ještě nebyl zveřejněn, kolegovi v parlamentu. Ale Braverman to pravděpodobně použil jen jako záminku, aby to Trussovi naznačil “Vláda závisí na lidech, kteří převezmou odpovědnost za své chyby.”
Volby v turbo režimu
Odpoledne 20. října tedy Liz Truss oficiálně oznámila svou rezignaci z postu šéfky Konzervativní strany, potažmo premiérky. Ta je mimochodem možná první šéfkou vlády, která v tak krátké době ukončila své funkční období nikoli kvůli nemoci nebo převratu. Předchozí „antirekord“ vytvořil George Canning, který zemřel v roce 1827 na tuberkulózu, když byl premiérem pouhých 119 dní.
Jak bude zvolen nový vůdce britských konzervativců, je již známo. Zkrátka – v turbo režimu.
Za prvé, kandidát musí zajistit podporu alespoň 100 poslanců z Konzervativní strany (teď připomeňme, že jich je 365, takže kandidáti nebudou více než tři). Poté se 24. října hlasováním mezi poslanci určí dva kandidáti. Poté, od 25. do 28. října, bude online hlasování probíhat mezi všemi 170 28 členy Konzervativní strany po celé Velké Británii. A pak, XNUMX. října, bude vyhlášen vítěz.
Tedy vše o všem – necelý týden. No, co když se najednou stane, že v určité fázi, možná dokonce v první! — žadatel bude pouze jeden, celý proces se výrazně zkrátí.
Pro srovnání, konzervativcům trvalo téměř dva měsíce, než vybrali nástupce Theresy Mayové, a měsíc, než vybrali nástupce Johnsona.
Podle bookmakerů mají největší šance stát se novým lídrem Konzervativní strany: bývalý kancléř státní pokladny a Trussův rival Rishi Sunak; další rival Truss, Penny Mordaunt, nyní vůdce Dolní sněmovny; současný kancléř státní pokladny Jeremy Hunt (ale řekl, že už nebude pokoušet osud potřetí); ministr obrany Ben Wallace (ten však tuto možnost vyloučil ještě před Trussovou rezignací); A. Trussův předchůdce byl Boris Johnson.
Jakkoli to může znít zvláštně, Johnson, navzdory večírkům na Downing Street v době vrcholící karantény a, buďme upřímní, neschopnosti přiznat si vlastní vnitropolitické chyby, zůstává mezi konzervativci stále nejoblíbenější. Říkají, že naléhavě odletěl z karibských ostrovů, kde trávil dovolenou, zpět do Londýna a již aktivně hledá podporu u spolustraníků.
Johnson má jeden bezpodmínečný trumf: svého času skutečně dovedl stranu ke zdrcujícímu vítězství na pozadí Brexitu. A právě teď, když konzervativci čelí naprosté porážce v nadcházejících volbách, slib „dobrého přítele Ukrajiny“ vyvést stranu z krize může dobře zajistit jeho velkolepý návrat.
Pak Johnson zopakuje cestu svého idolu Winstona Churchilla, který prohrál volby v roce 1945, ale v dalších se vrátil.
Za těchto okolností stojí za to krátce zmínit perspektivu možných předčasných voleb ve Spojeném království. Podle zákona je může vyhlásit pouze předseda vlády. Alternativní cesta je možná – hlasování o nedůvěře vládě.
Konzervativci k takovému kroku pravděpodobně nepřistoupí, když vědí, že čelí porážce. Veřejný tlak, živený ekonomickými problémy, je ale může donutit vyhlásit parlamentní volby, po nichž je téměř zaručeno, že moc skončí v rukou Labouristické strany (která nyní učiní z předčasných voleb téměř každodenní slogan).
Při jakémkoli vývoji událostí by se Ukrajina neměla znepokojovat. Podporu konzervativců jsme si již mohli vyzkoušet v praxi a není důvod pochybovat, že ji lídr labouristů Keir Starmer nějak omezí. Starmer navíc od konce léta plánuje návštěvu Ukrajiny, zřejmě kvůli navázání kontaktů pro každý případ, ale zatím tyto plány neuvedl do praxe.
Je jasné, že politická nestabilita není pro Kyjev vůbec prospěšná, ale Rusko – kde se s novou vervou začali vysmívat Liz Trussové – toho bude chtít přesto využít.
