В jaký je smysl této pohádky?
Napsáním tohoto díla chtěl Paustovský, abychom my, jeho čtenáři, pochopili jednu velmi důležitou myšlenku. Smyslem pohádky nejsou vzrušující dobrodružství brouka. Tento dojemný příběh vás naučí milovat lidi, chovat se laskavě k bližnímu, rozumět si a respektovat jeden druhého, učí vás milovat a starat se o svou rodinu a vlast. Věci, které se nám zdají v běžném životě málo platné, se v těžkých časech mohou stát velkou hodnotou, něčím velmi drahým.
Paustovského pohádka „Dobrodružství nosorožčího brouka“ vypráví o chlapci, který chytil brouka nosorožce, ale pak ho dal svému otci, který jde do války. Zhuk se s otcem spřátelil, prošel s ním válkou a jednou ho dokonce zachránil. Broukovi se ale nebudou líbit brouci, co létám na vojně, jsou červení a hlasití.
Brouk a otec se vrací k matce a Styopce. Brouci jsou vypuštěni doma.
Příběh o laskavosti otce, o tom, že na něj doma čeká jeho syn s broukem. Stará se o to, protože je to vzpomínka na syna, který je doma.
Po návratu domů otec Styopkovi vysvětluje, že brouka je potřeba vypustit. Brouk musí svým přátelům vyprávět o dobrodružstvích, která se mu stala během války.
Pohádka učí, že o živou přírodu je třeba pečovat, vážit si ji a netrápit ji. Úžasně laskavá pohádka o tom, jak se muž musí vrátit domů, kde na něj čeká jeho syn.
Děj této pohádky K. G. Paustovského je jednoduchý. Petr Terentyev opouští vesnici a jde do války. Jeho malý syn Styopa dal otci starého nosorožce, kterého chytil na zahradě. Nosorožec zasazený do krabičky od sirek skončil s vojákem na frontě.
Pyotr Terentyev bojoval, byl zraněn, znovu bojoval a celou tu dobu se staral o dar svého syna. Po vítězství se voják a brouk vrátili domů.
Zdálo by se, že co je zde báječného? A to, že všechny události jsou popsány z pohledu nosorožce. Již na začátku příběhu je cítit, že nás čeká mnoho dobrodružství.
Brouk „jako hmyz“ viděl bitvu na frontě: „Arogantně si představoval, že hořící a bzučící rakety vypadají jako on. Jako by to byli velcí brouci.” Tady jde ale hlavně o to, že se brouk nebál. Spisovatel si z něj dělá legraci: „Uvědomil si, že je lepší se s takovými brouky nemazlit.
Kolem jich pískala spousta.“
Jindy se brouk probudil s otřesem: byl to Petr a vojáci, kteří se vrhli do útoku. Brouk letěl vedle nich a najednou si všiml, že nějaký muž „ve špinavé zelené uniformě zamířil na Petra puškou“. A pak brouk zasáhl tohoto muže do očí.
Pustil pušku a běžel. Brouk tedy zachránil Petrovi život: Petr byl zraněn, zraněná byla jen noha. Jinými slovy, nosorožec se přímo před našima očima stává hrdinou.
Když čtete poslední stránky této úžasné pohádky, derou se vám slzy do očí.
Petr na otázku syna, zda brouk žije, odpovídá: „Je naživu, soudruhu. Válka se ho nedotkla. – Petr vytáhl brouka z tašky a položil si ho na dlaň. “
A když poznal svá rodná místa, odlétá s hlasitým bzučením.
Po přečtení pohádky pochopíte, že její smysl vůbec není o dobrodružstvích brouka. Tato dojemná kniha učí čtenáře milovat lidi, chovat se k druhým laskavě, rozumět si a respektovat se.
Děj této pohádky K. G. Paustovského je jednoduchý. Petr Terentyev opouští vesnici a jde do války. Jeho malý syn Styopa dal otci starého nosorožce, kterého chytil na zahradě. Nosorožec zasazený do krabičky od sirek skončil s vojákem na frontě. Pyotr Terentyev bojoval, byl zraněn, znovu bojoval a celou tu dobu se staral o dar svého syna. Po vítězství se voják a brouk vrátili domů.
Zdálo by se, že co je zde báječného? A to, že všechny události jsou popsány z pohledu nosorožce. Už na začátku pohádky člověk tuší, co se bude dít dopředu
mnoho dobrodružství. Brouk „jako hmyz“ viděl bitvu na frontě: „Arogantně si představoval, že hořící a bzučící rakety vypadají jako on. Jako by to byli velcí brouci.” Tady jde ale hlavně o to, že se brouk nebál. Spisovatel si z něj dělá legraci: „Uvědomil si, že je lepší se s takovými brouky nemazlit. Kolem jich pískala spousta.“
Jindy se brouk probudil s otřesem: byl to Petr a vojáci, kteří se vrhli do útoku. Brouk letěl vedle nich a najednou si všiml, že nějaký muž „ve špinavé zelené uniformě zamířil na Petra puškou“. A pak brouk zasáhl tohoto muže do očí. Pustil pušku a běžel. Takže brouk zachránil.
Esej: O pohádce K. Paustovského „Dobrodružství brouka nosorožce“
Dětem staršího předškolního a základního školního věku je určena krátká pohádka Konstantina Paustovského „Dobrodružství brouka nosorožce“. Pokud by ale někdo čekal příběh o přírodě, hluboce se mýlí, protože tento příběh je o válce.
Jak vyprávět malým dětem o Velké vlastenecké válce, aby pochopily: jakákoliv válka není jen ochota bránit svou rodnou zemi, ale také velké neštěstí, to je odloučení od blízkých, obtíže a nebezpečí, které na vojáka čekají fronta, tohle je příležitost zemřít nebo být zraněn? Ukazuje se, že tak složité věci lze vysvětlit formou pohádky, kde pravda koexistuje s fikcí a autorova fantazie koexistuje se skutečnými detaily každodenního života na frontě.
Vesnický chlapec Styopa doprovázel svého otce do války. Co mu dát před rozchodem, když v domě nenajdete nic zvláštního? A Styopa dal tátovi jeho oblíbeného brouka nosorožce, kterého měl v krabičce od sirek a neustále si s ním hrál. Zároveň řekl: “Neztrácejte ho, zachraňte ho.” To znamená, že dal svému otci to nejdražší a nejcennější, co v té době měl. A zdálo se, že se nic jiného nestalo: žili špatně.
I když se otec ušklíbl, dárek se mu zjevně líbil: koneckonců by to byla každodenní živá vzpomínka na jeho milovaného syna – mezi nevlídným každodenním životem na frontě.
Brouk velmi zpestřil volný čas vojákům na frontě. Vojáci se bavili a zajímali se o to, čím ho bude Petr krmit a pít a jak ho venčit. Brouk se ale ukázal jako samostatný a bojovný: sám se dostal z krabice na procházku a v novém prostředí se dobře uchytil. A také se stal věrným a oddaným přítelem svého majitele, jako třeba pes nebo kůň, jedním slovem – úplně krotký.
Zde na čtenáře čekají pohádkové dějové zvraty. Brouk vepředu se přeci jen zpohodlněl: všechno viděl, slyšel a rozuměl, ale po svém. Koneckonců žil v jakémsi fantazijním světě a „interpretoval“ vojenské události tak, jak je dokázalo interpretovat tříleté dítě. Například brouk uvažoval o světlicích takto:
“Hvězdy. vzlétly ze země, osvětlily vše kolem jasným světlem, kouřily a zhasly.”
A o kulkách, které svištěly kolem, si myslel, že jsou to „nějakí brouci, kteří sviští kolem“. Brzy si náš brouk uvědomil, že bychom se měli bát kulek a granátů: mohou hodně zničit a dokonce vést k smrti.
Takhle očima brouka vidí malé dítě, že válka není vtip, je to strašná a nebezpečná věc. A dospělý, který čte svému dítěti knihu nahlas, může z této pasáže udělat hádanku, když se zeptá: „Hádej, jakých pískavých brouků se náš brouk bál? Nebo: “Víte, jaké hvězdy vzlétly ze země?” To je důvod, proč si s dospělým a dítětem promluvit o tom, co je válka, proč je nebezpečná a proč je hrozná pro všechno živé.
Pak šel úžasný „vojenský“ brouk s Petrem po obtížných válečných cestách, strávil noc v zákopech, šel do útoku a jednou zachránil svého přítele vojáka před smrtí. Brouk také navštívil ošetřovnu (no, co bychom bez něj mohli dělat), a pak se vydal s Petrem na „zahraniční cestu“ – do Polska a Německa.
Velká válka skončila vítězstvím a pohádka o broukovi tedy skončila šťastným koncem. Ne nadarmo v projevech vítězných vojáků stále častěji zaznívala slova-sny o pokojném životě:
„Naše rodná země touží po našich rukou. Teď si z toho uděláme zahradu a budeme žít, bratři, svobodní a šťastní.“
No a co ještě potřebuje ruský voják po válce? Samozřejmě klidná práce, kvetení, úrodná půda, milující, přátelská rodina, teplý domov. A samozřejmě, aby byli všichni živí a zdrávi, dokonce i „frontový“ brouk. Ale válka bohužel nekončí návratem domů pro všechny a hořkými slovy “Věčná sláva!” v ústech bojovníků říkají, že mír, který přišel na Zemi, byl zaplacen nemalou krví.
Ale chlapec Styopa měl velké štěstí, na rozdíl od mnoha a mnoha dětí, jejichž otcové se nevrátili z fronty. A šťastný syn se samozřejmě nezapomněl zeptat táty na brouka: je naživu, vrátil se do svého rodiště. Koneckonců, kulka ho mohla zasáhnout, maličkého.
Konec příběhu je velmi poetický a jasný. Autor v něm oslavuje „naši tichou zemi“, rodinné štěstí a radost ze života, mír a klid, které nahradily strašlivé vojenské zkoušky.
A příběh o broukovi dostane velmi zajímavý a neobvyklý, přímo magický konec. A jak říká zkušený voják Petr: “Pohádky jsou potěšením nejen pro chlapy, ale i pro vojáky.” Kéž by takové příběhy chtěli vojáci po válce vyprávět svým synům a dcerám.
