Barva srsti psa je snad jediným plemenným znakem, který nemá prakticky žádný vliv na pracovní vlastnosti psa, pokud není spojen s genetickými vadami (hluchota, špatný zrak a další přímá onemocnění spojená s barvou). U volně žijících zvířat včetně psů slouží barva jako prostředek k maskování (ochranná barva) nebo k vzájemnému rozpoznání (barva sugestivní).
Barvy našich domácích zvířat procházejí výraznými variacemi v souladu s vkusem chovatelů a majitelů psů, to platí pro psy, jejichž barvy jsou pevně dané požadavky standardu pro každé plemeno. V mnoha případech je barva jedním z kritérií pro příslušnost psa k určitému plemeni. U řady plemen nese barva pouze estetickou informaci, někdy nabývá bizarních tvarů a u některých plemen je barva spojena s vykonávanou prací. Například pastevečtí psi v jižních oblastech preferují světlé barvy, protože černí jsou více vystaveni slunečnímu záření a rychle se přehřívají.
Barva se v souladu se složitými zákony genetiky dědí po rodičích a nelze ji konstruktivně ovlivnit v procesu růstu a výchovy. U mnoha plemen se rodí štěňata s neurčitou barvou, která se nakonec objeví až v určitém věku. Některá plemena si pěstují své specifické zbarvení a jiné barevné variace vylučují psa z příslušnosti k tomuto plemeni, bez ohledu na kvalitu exteriéru jiných článků. Standard pro každé plemeno specifikuje diskvalifikační barvy pro toto plemeno. Při hodnocení jakéhokoli psa je proto vždy uvedena jeho barva, správně a správně definována a zařazena do popisu psa.
Barvicí látka nacházející se ve vlasech a pokožce se nazývá pigment. Pigment se skládá z chemických sloučenin – melaninů, které pod mikroskopem vypadají jako zrna různých velikostí, barev a strukturní složitosti a určují především barvu psa (černá, červená, hnědá). Nejčastěji přicházejí psi ve stejné barvě, tedy jednobarevní. Dědičně dané zesvětlení těchto základních barev (černá, červená, hnědá) je také jednobarevné (šedá, modrá, plavá, meruňková).
Černá je jednobarevná, ve své čisté formě je zcela běžná a preferovaná u mnoha plemen psů, ale je častější s bílými skvrnami, znaky na tlapkách, hrudi nebo s hnědými, hnědými nebo šedými tříslovými znaky. Geneticky projasněné černé zbarvení umožnilo získat širokou škálu šedě a modře zbarvených psů různých odstínů.
Červená barva v čisté podobě je rozšířena i mezi psy, ale stejně jako černá má často bílé znaky a vlastní zesvětlení od jasně červené, plavé až po barvu pečeného mléka, téměř bílou.
Hnědá barva, stejně jako dvě předchozí hlavní barvy, je společná jak v jedné barvě, tak se znaky a pálením a má své vlastní zesvětlení až meruňkové a neurčitou hnědošedou (murugogo).
Skupinu hlavních barev doplňuje čistě bílá barva, kterou lze zesvětlit na různé stupně albinismu. Úplní albíni nejsou u psů pozorováni.
K charakteristice hlavních barev je třeba dodat, že hnědá barva, často nazývaná káva, je určena zvláštním typem melaninu a je vždy spojena s hnědým nosem a světlejšíma očima, protože nemá černá melaninová zrna. Jedna z odrůd zesvětlené černé barvy, nazývaná modrá (u modré dogy), je také spojována se světlejším nosem (barva břidlice) a světlejšíma očima.
Bílá barva nemá v srsti žádný pigment, ale jsou na ni kladeny přísné požadavky a na barvu nosu, očních víček, rtů, drápů jsou tyto požadavky zvláště přísné u pěstovaných plemen psů s dlouhodobým chovem, takové požadavky umožňují zachování životaschopnosti plemene a ochrana genofondu plemene před jevy albinismu a negativními důsledky s tím spojenými.
Přednost se dává zvířatům s nejjasnějšími barvami. Mnoho odborníků spojuje sytost a intenzitu barvy s metabolickými procesy a zdravím zvířete.
U mnoha plemen se linie srsti skládá z několika částí umístěných na určitých místech a majících různé typy barev, které tvoří určitý vzor nazývaný zbarvení (pálení, skvrnitost, bělonohý, strakatý atd.). U takových psů se barva určuje podle zbarvení.
Černé zbarvení je u plemen psů zcela běžné a obvykle se skládá ze dvou různých barev. Hlavní je červená nebo její různé odstíny a druhá je tmavší barvy – černá nebo šedá, zakrývající psa nahoře jako deka nebo sedlo. Velikost a vzor sedla se může lišit, někdy pokrývá hřbet nosu, čelo, uši, krk, záda, ramena, boky a horní polovinu ocasu. Celá spodní část těla psa zůstává zbarvena ve světlejším tónu. Norma specifikuje barvu a velikost sedlové tkaniny a její umístění.
Psi s pálením mohou mít i jiné základní pozadí, ale zpravidla tmavší než tříslové, tedy černé, hnědé, červené, šedé a tříslové znaky světlejšího tónu, které jsou umístěny v určitém pořadí, na přesně stanovených místech a mají charakteristický vzor (rotvajler, dobrman). Tříslové znaky se nacházejí nad očima, na hrudi (dva trojúhelníky), na vnitřních stranách končetin a na břiše. Hodnotí se sytost tříslové barvy, jasnost jejího vzoru a sytost hlavní barvy pozadí.
Zónově šedá nebo vlčí barva se vyznačuje heterogenitou barvy srsti, která má světlý základ a několik nepigmentovaných oblastí, jako by rozdělovala srst na černou, světlou, žlutou, což vytváří celkový dojem vlka. zónově šedá barva. Kromě zónově šedé existují další možnosti, například zónově červená. Trvalá barva se u takových štěňat objeví po změně srsti štěněte.
Žíhaná barva je zaznamenána, když na světlejším hlavním pozadí (červená, plavá, šedá) jsou tmavší příčné pruhy, které ovlivňují celé tělo psa, připomínající barvu tygra. V závislosti na základním tónu je zaznamenána žíhaná barva – červená, šedá, porcelán. Při posuzování žíhané barvy se zaznamenává intenzita pruhů, jejich jasnost a umístění (přerušované žíhání, splývající, rozmazané atd.). Většina žíhaných psů má na obličeji černou masku, tmavé oči a černé nehty.
Strakatá barva je taková, jejíž hlavní barva je tmavá, ale na hlavě, krku, hrudi, končetinách a na konci ocasu jsou také bílé plochy. Při definování strakatého psa je naznačeno hlavní pozadí psa a strakatost je zaznamenána, například černý a strakatý nebo červený strakatý. U některých plemen psů je podobná barva zaznamenána jako barva srsti, kdy na hlavním tmavém pozadí jsou velké bílé plochy – lysinka na tlamě, bílá spodní část těla, bílá hruď s prodlouženým bílým límcem do horní části krku. Končetiny jsou bílé nad karpálním kloubem, konec ocasu je bílý.
Tečkovaná barva má jakousi obrácenou verzi strakaté, kdy se na hlavním bílém pozadí nacházejí skvrny tmavšího tónu. Nejčastěji jsou černé, červené nebo šedé skvrny rozmístěny v blízkosti očí, na uších, na těle a na kořeni ocasu. Barva skvrn je uvedena v popisu barvy.
Mramorová barva – navenek vypadá jako bílá na obecném pozadí, ale s černými, roztrhanými skvrnami různých velikostí – menšími na hlavě a většími na těle. Pozadí těla může být různé: od bílé a šedé až po všechny odstíny plavé. Při popisu mramorovaného psa je uvedeno obecné pozadí a přítomnost mramoru (bílo-černý-mramor, šedo-mramor). Je uvedena velikost, umístění a intenzita barvy skvrn. Této barvy je dosaženo přítomností určitých genů, které se dědí (Merleho faktor).
Skvrnitá barva je vzhledově podobná barvě merle, ale na rozdíl od barvy merle (skvrny různé velikosti, nerovnoměrně rozmístěné po těle psa) má černé nebo červené skvrny malé a stejné velikosti, rovnoměrně pokrývají celé tělo psa. pes (dalmatský, anglický setr).
Při studiu specifického exteriéru jakéhokoli plemene se podrobně zkoumají nejen barvy, které jsou tomuto plemeni vlastní, ale také zákonitosti jejich dědičnosti. V našem kurzu se seznámíme pouze s nejběžnějšími barvami mezi psy, aniž bychom zacházeli do zákonů jejich dědičnosti, protože stejná barva u různých plemen může mít svou vlastní specifickou dědičnost.
Přečtěte si také
BARVA
BARVA Barva srsti psa je snad jediným plemenným znakem, který nemá prakticky žádný vliv na pracovní vlastnosti psa, pokud není spojen s genetickými vadami (hluchota, špatný zrak a další přímá onemocnění spojená s barvou). V divočině
Barva (oblek)
Barva (barva) Profesionální chovatelé psů, když se mluví o barvě zvířete, si snadno představí jeho barvu. Ti, kteří se právě rozhodli začít s chovem psů, budou potřebovat další informace.Existují psi jedno, dvou a vícebarevných barev.
Barva
Barva Zde vše závisí na vkusu majitele, i když byste měli vědět, že kočky standardní barvy jsou povinné účastnit se výstav. Na některých výstavách nejsou některé barvy sibiřské kočky rozpoznány. Mezi takové výstavy patří např. FIFE, kam účastníci nesmí
BARVA VLNY
FAIR COLOR Kůže psů obsahuje barvivo, které dodává jejich srsti různé barvy. Barvy a odstíny srsti psů se utvářely ne samy od sebe, ale pod vlivem člověka, na základě jeho zájmů a cílů. Ano, z velké části
Barva
Barva Srst na krku, hrudi a břiše má světlejší odstín než na hřbetě a bocích. Barva musí být schválena asociací a musí odpovídat všem
Barva
Barva Všechny barvy jsou oficiálně akceptovány, kromě barev „plavá“ a „cynamon“.
Textura a barva srsti
Struktura a barva srsti S texturou srsti souvisí i intenzita její barvy, barva srsti závisí na pigmentech, které se syntetizují v kůži a následně migrují do srsti. Sytost barvy je dána především hustotou pigmentu v jednotlivých vlasech.
Stavba těla a barva čistých holubů
Stavba těla a barva čistých holubů Tělo čistých holubů je poměrně široké a poněkud krátké, zobák je dlouhý a silně zúžený, hlava je úzká se 2 prohlubněmi a hrbolem mezi nimi. Oči ptáků této skupiny mohou mít různé barvy: šedá, žlutá, hnědá,
Stavba těla a barva statných holubů
Stavba těla a barva statných holubů Podle polohy částí těla a jejich tvaru se holubi statní dělí na 3 skupiny: plovákové, třesavky a rockery Pro určení, do které z uvedených podskupin holub patří, je nutné stanovit poměr částí těla ptáka k horizontále
Stavba těla a barva závodních holubů
Stavba těla a barva závodních holubů Závodní holubi mají zpravidla silnou stavbu těla. Tělo je středně velké, s hustým, přiléhavým opeřením. Mohou mít různé ozdoby: přední lokty různých tvarů, opeření na nohách. Jsou ale i ptáci bez předloktí
Stavba těla a barva bojových holubů
Stavba těla a barva bojových holubů Bojoví holubi se od sebe liší především barvou vzoru a
