Se zvířaty se musí zacházet humánně. Majitel je zodpovědný za veškeré činy zvířete. Naštěstí mají práva i majitelé domácích zvířat.
Na konci roku 2018 byl přijat federální zákon „O odpovědném zacházení se zvířaty“. Člověk, který si osvojí zvířátko, nese určitou zodpovědnost nejen vůči němu, ale i vůči společnosti. Jaká jsou pravidla pro chov zvířat, práva a povinnosti majitelů, pojďme na to společně přijít.
Požadavky na chov domácích mazlíčků
Zákon se vztahuje nejen na domácí mazlíčky chované v bytech či domech, ale také na zvířata v cirkusech a zoologických zahradách. Ale v praktickém smyslu nás zajímají především ta ustanovení, která se týkají domácích zvířat.
Zákon stanoví, že člověk je povinen chovat se ke zvířeti „jako k bytosti schopné prožívat emoce a fyzické utrpení“, a nést tedy odpovědnost za jeho osud. Kromě toho je třeba zprostředkovat myšlenky humanismu a laskavého zacházení se zvířaty, ale zároveň respektovat zájmy jednotlivce, společnosti i státu. Zjednodušeně řečeno, jakýkoli vztah mezi majitelem a domácím mazlíčkem (nebo v širším měřítku osobou a zvířetem) musí být postaven tak, aby byla respektována práva a zájmy všech stran.
Úřady mohou v některých aspektech upravovat vztahy mezi lidmi a zvířaty, zejména zakázat držení některých druhů a plemen a ukládat zákonem stanovené sankce o pravidlech držení zvířat pro pachatele.
Obecné požadavky na chov zvířat
- Poskytněte zvířeti správnou péči.
- Poskytněte veterinární péči včas.
- Přijměte opatření, abyste zabránili výskytu nechtěných potomků.
- Zajistit řádné zákonné nakládání s živočišným biologickým odpadem.
Mezi povinnosti majitelů domácích mazlíčků patří péče o zdraví našich malých bratříčků. Velmi důležitý je článek zákona, který uvádí nepřípustnost týrání zvířat. Zejména veterinární zákroky, které způsobují silnou bolest, by se neměly provádět bez léků proti bolesti. Je zakázáno stavět zvířata proti sobě nebo je chovat na místech, která k tomu nejsou určena (např. ve špatně vybavených prostorách, na ulici u plemen, která se v našich klimatických podmínkách venku cítí nepříjemně). A obecně trestáme odmítání péče o zvíře (tedy krmení, venčení, dodržování hygieny a podobně).
Zakázána je i propagace týrání zvířat, jak jsme již uvedli, předpokládá se, že každý bude prosazovat humánní zacházení se zvířaty a svým příkladem je k tomu motivovat.
Zvíře ve městě
Nejčastější konflikty mezi majitelem a ostatními nastávají, když se zvíře ocitne „ve společnosti“ a může způsobit nepříjemnosti nebo přímo ublížit lidem ve svém okolí.
Naštěstí zákon stanoví pravidla, která musí majitelé dodržovat.
Při pobytu zvířete mimo byt (např. venčení nebo odvádění někam ven) je majitel povinen dbát, aby zvíře nezpůsobilo újmu na zdraví, životě a majetku jiných osob. Zapalování zvířat je zakázáno s výjimkou případů nutné obrany. Tato formulace má, pravda, poněkud abstraktní povahu, protože majitel není vždy schopen samostatně určit hranice sebeobrany. Pokud existuje přímé ohrožení života majitele, můžete zvíře přilákat na ochranu, ale samozřejmě všechny tyto případy bude třeba argumentovat, tedy nějak dokázat, že právě toto nebezpečí existovalo.
Chůze se zvířetem
Během procházky musí majitel zajistit, aby byla zajištěna bezpečnost. Obecně platí, že nemůžete nechat domácího mazlíčka bez dozoru, v blízkosti musí být osoba, která za něj zodpovídá.
Zvíře se nesmí volně a nekontrolovaně pohybovat po vozovce, ve výtazích, společných prostorách bytových domů (podesty, vchody, schodiště), ve dvorech, na hřištích a sportovištích.
Kromě toho musí být pes v obchodech, institucích, na hřištích, tržištích, plážích a v dopravě na vodítku. V obytných oblastech musíte mít psa na vodítku a zajistit ticho mezi 23:7 a XNUMX:XNUMX.
Z vodítka ho můžete pustit jen v řídce osídlených oblastech. Pokud je pes zlomyslný a agresivní, pak musí zůstat s náhubkem.
Mimo výše uvedené prostory ale můžete chodit bez náhubku, pokud pes není velký a není agresivní. Psa stačí připnout na vodítko (zákony konstituujících subjektů mohou stanovit vlastní pravidla).
Mimochodem, zákon uvádí, že nejvýhodnějším místem pro procházky je speciální oplocený prostor. A pokud v okolí žádné není, pak práva majitelů zvířat naznačují, že se majitel může obrátit na okresní správu s žádostí o uspořádání místa pro venčení a výcvik zvířete. Je nutné kontaktovat okresní samosprávu osobně nebo přes internet, je-li to možné.
Za čistotu odpovídá majitel
Dalším naléhavým problémem je odpad z domácích zvířat. Vlastníci jsou ze zákona povinni je odstranit z komunikací, chodníků, trávníků a dalších veřejných prostranství. Toto pravidlo je povinné i pro ty, kteří mají velmi malé psy. Procházky v parku nebo lese nacházející se ve vilové čtvrti také nejsou důvodem, proč po svém miláčkovi neuklízet.
Majitelé mohou odpad vyhazovat do běžných odpadkových košů, na jeho zabalení ale nejprve použijte speciální pytle.
Za porušení požadavků na venčení zvířete a úklid po něm hrozí majiteli pokuta 1000 až 3000 rublů (v některých regionech).
Potenciální poškození od domácího mazlíčka a domácího mazlíčka
- Způsobí-li zvíře škodu na cizím majetku, je majitel povinen nahradit škodu (včetně morální újmy, je-li relevantní). V případě odmítnutí se oběť může obrátit na soud.
- Pokud zvíře způsobí újmu na zdraví, ponese odpovědnost majitel, a to včetně trestní odpovědnosti.
- Pokud zvíře způsobilo morální újmu (vyděsilo se, narušilo plány atd.), jedná se o nejnejednoznačnější situaci. Oběť se však může domáhat náhrady morální újmy prostřednictvím soudu. Bude však nutné prokázat vinu majitele mazlíčka.
- Dojde-li k poškození zvířete, bude pachatel odpovědný za škodu na majetku, neboť za totéž je ze zákona považován i domácí mazlíček. To znamená, že vlastník může počítat s náhradou škody, včetně morální újmy. Je také možné nést trestní odpovědnost – trestní zákoník Ruské federace má odpovídající článek 245 „týrání zvířat“.
Z pohledu zákona je zvíře majetkem svého majitele. Mnoho konfliktních problémů se řeší přímo z této pozice.
Abychom to shrnuli, ještě jednou zdůrazňujeme, že chov zvířete by měl být maximálně pohodlný, humánní a odpovědný jak ve vztahu k domácímu mazlíčkovi, tak k lidem kolem něj. Mnoho potenciálních problémů lze vyřešit nebo jim předcházet dodržováním všech požadavků a vyhýbáním se situacím, ve kterých by se někdo mohl zranit. Zároveň nesmíme zapomínat, že domácí mazlíčci jsou živé bytosti, které mají potřeby a práva. Pokud uvidíte kruté zacházení se zvířetem, měli byste kontaktovat policii a nahlásit to, můžete tak učinit online, pokud je tato možnost pro váš region relevantní, pokud ne, můžete kontaktovat nejbližší pobočku a napsat prohlášení při osobní návštěvě .
Sledujte novinky, přihlaste se k odběru newsletteru.
Při citování tohoto materiálu je vyžadován aktivní odkaz na zdroj.
V poslední době jsou v Kazachstánu častější případy týrání zvířat: pes byl uškrcen dveřmi lednice, kočka byla zabita úderem o zeď, příšery zapálily štěně zaživa. Kromě toho se zločinů dopouštěli jak dospělí, tak mladiství. Korespondent Tengrinews.kz mluvil s psychology a zjišťoval, co lidi tlačí k takovým nelidským činům, a také se zeptal odborníků na to, jak z dítěte nevychovat flákače.
Proč se lidé stávají krutými ke zvířatům?
© RIA Novosti / Ilja Pitalev
Když mluvíme o důvodech šikany domácích zvířat, psycholog Elena Belokurová poznamenává, že u dospívajících může být takové chování spojeno s aktivní produkcí hormonu testosteronu. To je to, co podporuje agresi.
„Hormony „tančí“ a teenageři jsou v období, kdy se teprve učí ovládat svou agresi. Je třeba jim pomoci vštěpováním morálních norem. Dalším důvodem je touha vyniknout. Udělat to na pozadí rovnocenného a ještě silnějšího je obtížné. Ale je snazší vyniknout ze slabších. Proto je třeba dětem to vysvětlit prosadit se na pozadí slabých je slabost“,” poznamenala.
Dalším možným důvodem jsou videohry a filmy se scénami násilí, říká psycholog.
“Často filmové postavy vyjdou vítězně po spáchání krutosti bez jediné modřiny. Následně děti nechápou, že bití je opravdu bolestivé a že údery mohou zabít živého tvora. V dnešní době je navíc spousta násilných her. Zbavit živou bytost života se stává něčím normálním, obyčejným, přirozeným. A dítě si myslí: když ve hře neustále zabíjím, proč to nepřenést do reálného života,“ vysvětluje Elena Belokurova.
Pokud jde o dospělé, je příliš pozdě na to, abychom jim vštěpovali morální vlastnosti. Obvykle Flayers jsou lidé s velmi nízkým sebevědomím, kteří se stejně jako teenageři snaží prosadit na pozadí slabosti.
„Lidé, kteří viděli násilí v dětství nebo ho sami zažili, mohou vyrůst v krutost. Možná otec bil matku nebo matka projevila agresi a krutost vůči dítěti. Dalším možným důvodem je potlačená agresivita. Lze jej aplikovat jak na děti, tak na dospělé. To je, když člověk nedokáže prožít své pocity, hromadí se agrese a v určité chvíli dá ten či onen výbuch,“ podotýká psycholog.
S tím, že videohry a násilné filmy mohou přispět ke ztrátě spojení s realitou, souhlasí i psycholožka Natalya Sanarova.
„Na internetu se na dítě valí nekontrolovatelný tok informací. Mozek si začne plést realitu s filmy a násilnými hrami. Hranice mezi vraždou na obrazovce a v životě se pro něj stírá. Ještě horší je, když dítě nemá dospělého, který by mu dokázal vysvětlit rozdíl mezi virtualitou a životem. Také nedoporučuji vůbec dětem dovolit sledovat filmy označené 16+, 18+ kvůli scénám s násilím,“ poznamenala Natalya Sanarová.
Psycholog se také domnívá, že mnoho problémů pochází z dětství. A člověk se může stát násilníkem kvůli násilí, které zažil nebo viděl před mnoha lety.
„Pokud rodiče vyvíjejí na své dítě nátlak, ponižují ho, bijí ho nebo ho zahanbují, pak si vytvoří model chování, ve kterém se může takto chovat. Odejde z domu a zbije kočku. Myslí si: “Když mě zbili bez důvodu, tak proč bych totéž nemohl udělat i slabším?” poznamenala Natalja Sanarová.
Jak nevychovat flayera?
Na základě výše uvedeného odborníci určili několik pravidel, která vám pomohou vyhnout se výchově člověka schopného zabít kočku nebo psa.
Psychologové tvrdí, že při výchově dítěte je nejdůležitější starat se o sebe. Děti totiž nejčastěji kopírují chování lidí, na kterých jim nejvíce záleží, ať už je to máma, táta, babička nebo děda. Proto je důležité neukazovat násilí v žádné podobě.
„Často dospělí projevují agresi na dítěti. Potíže v práci? Dítě to „dostalo“ za menší přestupek. A všechno takové. Jsou rodiče závislí na alkoholu a drogách a obecně je tam hodně krutosti. Dítě, které nezná násilí, nebude cítit touhu ho ukázat,“ poznamenala Natalya Sanarová.
„Musíme se pokusit problémy řešit konstruktivněji. Křičet na dítě, plácat ho po zadku nebo nadávat mu je násilí. Je jasné, že pokud se to stane jednou za pět let, pak to bude pro dítě nesmysl, ale pokud to bude vidět každý den, pak se násilí stane běžnou záležitostí,“ dodala Elena Belokurova.
Druhým pravidlem je vést vzdělávací rozhovory častěji.
„Byly provedeny experimenty, při kterých se ukázalo, že děti do jednoho roku chápou, co je špatné a co je dobré. Podle mého názoru, pokud rodiče dovolí před dítětem prohlášení, že zvířata jsou stvoření, která je třeba zabít, pak v tomto případě položí nová nervová spojení. V důsledku toho se dítě začne řídit těmito pokyny, o kterých mluví dospělí. Děti obvykle projevují loajalitu, to znamená, že si myslí, co musí udělat jako máma a táta, aby je rodiče měli rádi. Proto je důležité, aby rodiče čtyřnohým zvířatům vštěpovali lásku. Říkat, že je to slabší tvor, že bychom se o ně měli starat a tak dále,“ vysvětlila Natalja Sanarová.
A konečně třetím pravidlem je úplný zákaz přístupu k násilným videohrám a filmům s násilnými scénami.
Mít či nemít domácího mazlíčka?
Pokud jde o otázku, zda mít domácího mazlíčka nebo ne, aby vštípil lásku menším bratrům, specialistka Elena Belokurova radí rodičům, aby se spoléhali na své pocity a touhy.
„Pokud rodiče milují psy a kočky „na dálku“ a rozhodnou se pořídit si čtyřnohého jen kvůli dítěti, může to mít opačný efekt. Protože nebudou milovat mazlíčka. Rodiče nebudou moci ukázat příklad přátelského přístupu, a co je horší, existuje možnost, že zvíře bude jednoduše vyhozeno na ulici a způsobí tak dítěti duševní trauma. V ideálním případě by samozřejmě mělo být dítě blízko zvířat, ale pokud to není možné, pak je lepší je dětem ukázat v prostředí, v přírodě a podobně,“ vysvětlila Elena Belokurova.
Měl by být trest přísnější?
Expertka Elena Belokurova poznamenává, že malé pokuty jsou příliš mírným trestem. To bude jen provokovat zločince.
„Knackers mohou být duševně nemocní i zdraví lidé. Ale skutečnost, že tito lidé nemají morální vlastnosti, je nesporná. Trest za zabití zvířat by měl být samozřejmě přísnější. Takové měkké zákony vždy popudí zločince k nějaké akci. Děti navíc vidí, že nějaký dospělý zabil psa a nic mu za to neudělali. Následně rozhodne, že pokud to není trestné, tak je to možné,“ poznamenala Elena Bělokurová.
Natalya Sanarová dodala, že ti, kteří jsou schopni zabíjet zvířata, mohou použít násilí i proti lidem. Vězení však může zatrpknout pouze flayer.
„Lze tvrdit, že z dětských predátorů mohou vyrůst vrazi, kteří budou také zneužívat lidi. Je známo mnoho případů, kdy maniaci řekli, že nejprve procvičili všechny své dovednosti na zvířatech. Proto teenageři, kteří týrají kočky a psy, nutně potřebují nápravu od psychologa nebo dokonce psychiatra. To jsou vážné procesy. Možná je třeba vytvořit rehabilitační centra pro takové teenagery. S vězením můžeme nakonec vychovat zločince, pokud se na tuto situaci nepodíváme ze všech stran a nezanalyzujeme důvody, proč to dítě udělalo,“ poznamenala.
Moje dítě vidělo scénu násilí na zvířeti, co mám dělat?
Natalya Sanarova poznamenává, že existuje koncept „trauma svědka“. A pokud dítě vidělo na vlastní oči zabití kočky nebo psa, pak bude potřebovat pomoc psychologa, aby mohlo mluvit o tom, co se stalo, a vyjádřit své emoce.
„Pokud dítě vidí proces zabíjení zvířete nebo zabitého zvířete, bude v něm vřít hněv, že nemohlo situaci nijak změnit. Následně se to může rozvinout v neustálý pocit beznaděje a neschopnosti situaci ovlivnit. Takové trauma může člověka provázet celý život a celý život bude přitahovat pocity viny,“ poznamenal psycholog.
- Zvíře
- zneužívání zvířat
- Psycholog
- Kazachstán
