Dobrý čas, milí uživatelé fóra! Pokud jste administrátorovi napsali Osobní zprávu, ale dlouho se neozývá nebo máte něco urgentního, napište mi přímo na email. V enginu fóra je nějaká závada a ne vždy se mi zobrazují vaše zprávy, protože nedostávám upozornění. a557755@my.com
Uživatelské informace
Stránka: 1
Příspěvky 1 až 9 z 9
podíl12012-10-31 13:28:39
- Autor: DearLife
- Nováček
- Registrováno: 2011
- Pozvánky: 0
- Příspěvky: 6
- Respekt: +0
- Pozitivní: +0
- Pohlaví Žena
- Věk: 42 [1981]
- Stráveno na fóru:
8 hodin 34 minut - Poslední návštěva:
2014-01-29 21:27:55
Takže myšlenka pořídit si psa přišla na mou jasnou mysl už v roce 2010. Od té chvíle se mi před očima mihly tisíce stránek webů o psech a chovatelských stanicích. V hlavě mi zněla otázka – jaké plemeno si vybrat?!
V životě mám úspěšné zkušenosti s pasteveckými psy a pudly. Můj otec vychoval německé ovčáky a já jsem se narodil do rodiny, která milovala psy. Už od dětství jsem měl nejlepšího kamaráda, německého ovčáka Dakea (nar. 1976). Žili jsme s ním docela pestrý život. Účastnil se různých výstav. Měl různé medaile a tituly. Bryndáček s jeho medailemi si stále necháváme na památku. Několikrát jsem vyšel zatknout zločince. Setkával se se mnou o víkendech (v sobotu) ze školy a velmi rád dělal různé úkoly. Neřeknu vám, jak dlouho a hluboce jsem se obával jeho odchodu. Ti, kteří někdy ztratili psa, mě pochopí.
Šest měsíců po Dakeově smrti se u nás opět objevil německý ovčák, fenka Dake (nar. 1991). Tentokrát jsme si vzali psa pro duši takříkajíc pro sebe: nechodili jsme na výstavy a měli obrovskou radost z bezmezné lásky, kterou nám náš pes dával. V roce 1993 porodila nádherné děti – 11 nádherných štěňat. Každý si našel své majitele. Zemřela ve věku 7 let. Byla otrávena zlými lidmi. Neměli jsme čas ji zachránit.
V roce 1994 se v naší rodině objevil druhý nalezenec – malý stříbrný pudl – jak se mu později říkalo – Pulka. Našel jsem ji v hrozném stavu, nic víc než klubko srsti s blechami. Téhož dne se umyla a ostříhala. Poté začala víceméně připomínat pudla. Nikdy jsme nenašli staré majitele. Pes zůstal v naší rodině. V roce 1996 porodila 4 roztomilá štěňátka. Každý si našel své majitele. Jediné, čeho zatím lituji, je, že jsem si jeden nenechal pro sebe. Opustila nás v listopadu 2006.
Naše diagnóza je přesná a krutá a nemoc je bohužel nevyléčitelná.
Jakmile si vezmete vodítko, pochopíte důvod. ©
V květnu 2011 jsme se s manželem přestěhovali do nového bytu. Tehdy se v mé hlavě a v mém srdci zrodila myšlenka pořídit si psa. S německým ovčákem se nepočítalo kvůli tomu, že byt není moc velký a bylo by jí těsno. Ačkoli mě myšlenka mít ji neopouští dodnes, stane se to později, až budeme mít takovou příležitost.
Stříbrné pudly jsem v kazaňských chovatelských stanicích nenašel a bolest ze ztráty stále existovala.
A pak jsem narazil na fotku štěněte malého knírače. Úplně a neodvolatelně jsem se zamiloval. Uvědomil jsem si, že je to jen pepř. jedině pepř! Začal jsem hledat kazanské chovatele tohoto plemene. První, co jsem našel, byl dětský pokoj Emilie Detkiny. Začala jsem sbírat informace o tom, co je to malý knírač, a zároveň připravovat manžela na myšlenku, že budeme mít psa. Zpočátku se důrazně bránil.
Nikdy nezapomenu na den, kdy jsem se rozhodl zavolat Emilii Alexandrovně. Nejprve jsem si napsal na papír všechny otázky, které jsem jí chtěl položit. Její manžel odpověděl na telefon a řekl, že se vrátí až za týden. Pro mě se tento týden vlekl jako celý rok. A pak přišel ten vzácný den, kdy jsi mohl zavolat. Nepamatuji si, zda jsem se ptal na otázky, které jsem si napsal, nebo ne. Pamatuji si její příjemný hlas v telefonu a informaci, že tu byla ještě ne tak dávno odchovaná fena. bude známo za pár měsíců. Celou tu dobu jsem pročítala časopisy a prohlížela si stránky školek v jiných městech. A čekal jsem na tu drahou hodinu, kdy budu moci znovu zavolat a zjistit výsledek.
Mezitím. Po, 17. 10. 2011 — 18:14
Malý knírač – etapa studia a vyhledávání informací. Co je malý knírač?
Malý knírač (německy: Zwergschnauzer od zwerg – skřítek, schnauze – náhubek, malý knírač, trpasličí knírač – velikostně nejmenší (kohoutková výška 30-35 cm) služební pes na světě. Malý knírač je nejmenší plemeno Skupina kníračů K dispozici je 5 barev – „pepř a sůl“, černá, černá a stříbrná, bílá a čokoládově hnědá.
Přes svůj vtipný vzhled je malý knírač velmi vážný pes, nebojácný, citlivý, pozorný, snadno vycvičitelný a oddaný svému majiteli. Miniaturky mají děti velmi rády, dítěti lze vždy důvěřovat, že se o psa postará a projde se s ním.
První informace o chovu malých kníračů v Německu pocházejí z konce 1800. století. Dříve byli v Německu chováni jako venkovští psi, kteří hlídali stodoly proti krysám a jiné havěti. K vytvoření miniaturní kopie tehdy slavného knírače bylo zkříženo několik generací malých zástupců tohoto plemene. Při křížení s jinými plemeny, jako je Affenpinscher, Pudl, Miniaturní pinč, Spitz, byly jako vedlejší efekt vytvořeny barvy, které neodpovídaly konečnému cíli chovatelů, a aby se stabilizoval genofond, byla eliminována vícebarevná a bílá štěňata. z chovatelských programů. První malý knírač byl zaregistrován v roce 1888 a první výstava se konala v roce 1899.
Díky své statečnosti byli malí knírači původně používáni k hlídání stád, malých farem a domů. Postupem času byli zvyklí chytat krysy, protože na to měli obratnost a jejich malá velikost jim umožňovala dostat se do těžko dostupných míst.
První malí knírači se objevili v Rusku v roce 1974. Jednalo se o dvě samice a samce Fritz Tinker Casanova (maj. Grosman), exportované z USA. Později se L. Popové podařilo na několik let přivézt psy z Československa. V Moskvě byl chov malých kníračů zahájen v roce 1980, kdy byly získány první vrhy od psů přivezených ze Lvovské pohraniční školy, všichni československého původu.
Výška v kohoutku 30-35 cm, hmotnost 4-8 kg.
Srst je velmi tvrdá a hustá. Skládá se z husté podsady a tvrdé vnější srsti, která dobře přiléhá na tělo. Vnější srst je hrubá, dostatečně dlouhá, aby byla viditelná ve své struktuře, není roztřepená ani zvlněná. Srst na končetinách bývá méně hrubá. Na čele a uších je krátký. Typickým znakem je nepříliš měkký vous na tlamě a husté obočí, které mírně visí přes oči.
Do roku 1976 byly uznávány dvě barvy – „pepř a sůl“ a čistě černá. Třetí barva – černá se stříbrnou (která se postupem času stala velmi populární) byla schválena v roce 1976 v Německu a o rok později byla uznána FCI. Čtvrtá, bílá barva, byla uznána FCI v roce 1992. Čokoládová barva zatím FCI neuznává, ale od konce roku 2006 je uznávána v Ruské federaci.
Hlava je velká, s charakteristickým vousem a obočím, postupně se zužující od uší k očím a od očí ke špičce nosu. Střapaté obočí zdůrazňuje přechod od čela k tlamě. Zuby jsou silné, velmi bílé, s nůžkovým skusem. Uši jsou kupírované, vztyčené nebo nekupírované, přiléhající těsně k hlavě
Tlapky jsou krátké, kulaté, shromážděné do klubíčka, se silnými tmavými nehty a tvrdými polštářky.
Ocas je nasazen vysoko. Podle standardů ICF z let 2000 a 2007 by měl být ponechán přirozený, podle dřívějších standardů měl být kupírován a ponechat 3 obratle.
Jako všichni zástupci skupiny kníračů je malý knírač ostražitý a aktivní pes, který zároveň snadno poslouchá povely. Není příliš přátelský, ale je chytrý a vždy připraven pomoci. Není agresivní a není bázlivý. Nedůvěřivý k cizím lidem, vždy ve střehu.
Srst knírače, stejně jako všechna drátosrstá plemena, vyžaduje speciální zacházení. Dvakrát do roka, když začíná línání, se odumřelé chlupy vytrhávají – trimují. Měkké části: hlava a uši, kůže krku jsou ošetřeny speciálními nůžkami, aby nezpůsobovaly bolest. Při správné péči nejsou v bytě, kde knírač žije, prakticky žádné vlasy.
Probíhaly intenzivnější přípravy na příchod nového člena rodiny.
Po, 17. 10. 2011 — 18:49
Seznam příjemných nákupů pro našeho budoucího malého knírače (péče, léčba, hry)
Začněme tedy seznamem:
1) límec;
2) Svinovací metr 5-8 m;
3) Vodítko;
4) Míč
5) Miska na jídlo
6) Miska na vodu
7) Psí šampon na mytí tlapek;
8) Psí šampon na mytí vousů;
9) Oblečení pro chůzi v dešti;
10) Sprej proti blechám a klíšťatům;
11) Gamavit, novokain, valokardin, smecta, obvaz, náplast, výplach uší;
12) Furminátor;
13) Ořezávací nůž;
14) Groomer kámen;
15) Kadeřnické nůžky 3 typy: dlouhá čepel, střední čepel, ztenčovací;
16) Kovový hřeben 2 typy: řídký a silný;
17) Kartáč s kovovými zahnutými konci;
18) Kulatý kartáč;
19) Jemný šampon pro drátosrsté psy.
Tak. Myslím, že jsem na nic nezapomněl.
Po, 17. 10. 2011 — 19:48
Obecné rady pro výchovu a výchovu štěněte:
1. ŠTĚNĚ NESMÍ být povoleno venku nebo se stýkat s jinými psy, dokud není očkováno. Je lepší si ho zatím nechat doma a za pěkného slunečného počasí ho venčit v náručí na opalování (prevence proti křivici) v místech, kde nejsou psi.
2. Až si půjdete štěně vyzvednout, ujistěte se, že je doma vše připraveno. Koberec, krabice, košík odolný proti zubům, krmení a jídlo by měly být připraveny.
3. ZUJTE SI BOTY, aby si je náhodou nezničilo štěně, které strašně svědí zuby. Pokud nikdy nezkoušel žvýkat pantofle, pak ho později nenapadne, aby si místo svých hraček hrál s botami.
4. ODSTRAŇTE všechny cenné knihy, noviny, časopisy a vše ostatní, co je vám drahé.
5. UZAVŘETE všechny vodiče, jinak to může skončit tragédií.
6. Štěně by mělo mít spoustu hraček: míčky, plyšové staré hračky, syrové mozkové kosti, kosti umělé potravy, mrkev, celé jablko, syrové brambory.To vše štěně hlodá, škrábe si s nimi zuby a nevšímá si na nábytek, soklové lišty, tapety.
7. Vždy po správném provedení povelu štěně odměňte pamlskem.
8. NEDOVOLTE nikomu, aby vašemu mazlíčkovi dával pamlsky, ani vašim přátelům. Pes by měl brát potravu pouze z rukou majitele. Nepoužívejte zlozvyk mnoha majitelů psů: „léčit a udeřit do nosu“. Potrestat svého psa může pouze majitel sám. Pokud vašemu psovi někdo nabídne žrádlo, měl by následovat přísný povel „FU“ a váš trest, pokud to štěně nepochopí, v podobě výprasku nebo tahání za vodítko.
9. Štěně NESMÍ nic sbírat ze země ani z podlahy. Je lepší nechat štěně od raného dětství pochopit, že i když kus pamlsku spadne z podlahy, nic by se nemělo sbírat. Pokud štěně žere a kousek spadne z misky na podlahu, nedovolte mu jej sebrat. Udělej si sám.
10. CO POTREBOVAT štěně? Nejprve musíte štěně naučit povel „NE“ nebo „FU“. Štěně kouše a žertuje, musíme ho potrestat. JAK? Musíte říct „NE“, zastavit štěně a naplácat ho srolovanými novinami. Štěně to může proměnit ve hru, takže výprask by měl být patrný. Nechte štěně prskat, na vteřinu se urazit, ale ono to pochopí.
11. Pokud chcete, aby vaše štěně neštěkalo na kolemjdoucí (a to je pro tyto malé čertíky typické), musíte ho za to trestat už od raného dětství. Pokud říkáte, že je škoda takového malého trestat, pak si nestěžujte, že je tak upovídaný, nestěžujte si, že ho musíte na přeplněných místech vodit na vodítku. Je to malý knírač, ale má v sobě srdce velkého knírače. Je nebojácný, se silným nervovým systémem, velmi chytrý, když to potřebuje, takže by měl být vychován jako obří knírač. Jediný rozdíl je v tom, že trest musí odpovídat jeho velikosti.
12. Od raného dětství je nutné zvykat štěně na čistotu, totiž navykat ho na každodenní česání srsti, vousů a kníru. Po jídle byste si měli vyčistit vousy a knír. K tomu musíte použít velký hřeben. Sledujte, zda se na hřbetu hlezenních kloubů, v podpaží nevytvořily spleti, jinak je budete muset později zastřihnout, čímž dojde k vyčerpání peří.
13. Mytí psů je jedním z důležitých postupů při stříhání. Nedoporučuje se časté mytí. Průměrně jednou za 3 měsíce, jen častěji v naléhavých případech. Po procházkách nebo dlouhých procházkách si můžete tlapky a jiná znečištěná místa umýt nejlépe tekoucí vodou bez mýdla. Co se týče šamponů, můžeme doporučit speciální šampony s proteinem a takové, které nemění strukturu srsti od firem “SHOW”, (“BIOGRUMM”, “SAINT BERNARD” *) a podobné od jiných firem. Po namydlení je nutné srst důkladně opláchnout, jinak dojde k podráždění kůže psů a vzniku alergických reakcí.
14. Knírači jako takoví nelínají. Potřebují speciální péči o srst, tzv. trimování, které se provádí 2-3x ročně. Mezi trimy je nutné udržovat vzhled psa kosmetikou. V otázce trimování je třeba kontaktovat klubového psovoda nebo chovatele, pokud ví, jak svého psa trimovat sám. Pevně doufám, že vám moje rada pomůže vychovat krásnou, věrnou kamarádku, která vás potěší doma i na výstavě.
Nezapomeňte, že exhibice jsou druh sportu, takže jedno nepovedené vystoupení by vás nemělo odradit od dalších. Odborník se také může mýlit nebo prostě vašeho psa nevyšetřit. Vždy proto počítejte s tím, že na další výstavě bude výsledek lepší.
Po, 17. 10. 2011 – 18:52.
Zavolala jsem Emilii Alexandrovně, ta zase dobývala nové výšiny a brala nové výšiny se svými mazlíčky někde na výstavách. Řekli mi: “Paní tam bude za týden.” A zase to čekání. Čekám, až tento týden uplyne, ale teď den prostě nemůže skončit)))
O týden později mě Emilia Alexandrovna pozvala na návštěvu jejich klubu. Bohužel v té době nebyla žádná volná štěňata. a mé naděje byly zmařeny. Navrhla počkat do března, ale já už čekat nemohl.
O měsíc později jsem si uvědomil, že touha mít miniaturu papriky vzrostla dvojnásobnou silou)) Věděl jsem, že stále existuje školka Pavlov DiOl. S poslední nadějí jsem napsal dopis Olye Pavlové, že chci miniaturu pepře.
Můj manžel byl mezitím tajně šťastný, že můj nápad pořídit si psa selhal.
Hned druhý den (ach, zázrak!) mi přišla odpověď od Olgy.
19. listopadu 2011 je na prodej fenečka z tohoto vrhu Discovery (Lady), Pavlov DiOl Igrivaya Koketka. Výstavní třída fena. Již 13.11.11. listopadu 4 vystavovala pod odborníkem z Bulharska Davydovským a zvítězila. Nyní jsou Irisce XNUMX měsíce. moje radost neznala mezí.
S manželem proběhl naléhavý rozhovor o tom, že do naší rodiny přibude. Bylo potřeba ho takříkajíc připravit! A v další diskusi na téma malého knírače – řekl mi – “dostaň, koho chceš)))” To bylo moje vodítko)))
Hned druhý den po práci. 21. 2011. XNUMX – Plnou rychlostí jsem se řítil do školky Pavlov DiOl pro moji paprikovou dceru!
Můj manžel do poslední chvíle nevěřil – dokud neviděl tento malý zázrak – naši Irisochku!
velmi malé. 
starší. 
na výstavě v Náb. Chelny
už se cítí jako milenka. 
Upravil dearLife (2012-11-02 09:34:25)
