Co je chutnější – Cheburashka nebo Chupacabra? Jak správně vařit jednorožce? Tyto a další podobné otázky někdy nedají gurmánským gurmánům spát. Má však cenu oddávat se snům o pojídání mýtických stvoření, když problém s těmi skutečnými ještě není uzavřen? Představte si neobvyklou zoologickou zahradu, například dánskou, kde žirafu zabitou ošetřovateli nekrmí lvy, ale návštěvníky. A vedle toho je v nabídce kebab z hrošího zadku a vařená dietní prsa tučňáka nebo páva.
Tohle prý nejedí. Zároveň někdy lidé jedí to, co „Bůh seslal“. Téměř každý tvor na zemi během historie civilizace ochutnal pozemšťany. Koláče z velrybího masa byly v SSSR stravitelné, jak mohou potvrdit tehdejší studenti. Málokdo se ale může pochlubit tím, že měl chuť ochutnat třeba slona. Hlavně v zoo.
1. Sloní maso
Sloní noha – proč ne pochoutka? Naši dávní předkové jedli mamuty, které zabíjeli na sibiřském území.
V roce 1864, když prozkoumával Mosambik, měl skotský misionář David Livingston tu čest sníst takovou kýtu a k snídani. Cestovatel si oblíbil chuť sloního masa, respektive kolenního kloubu v podobě kaše. Ve svém deníku pokrm popsal jako „bělavou, lehce želatinovou hmotu, jemnou a sladkou, jako kostní dřeň“. Cizinec dostal se sloní nohou pivo, což zdařile orámovalo ráno exotické snídaně jako hranici alkoholického blaha.
Jak informoval Livingston, bourání sloní mrtvoly proběhlo v naprosté tichosti a na seznamu lahůdek byl kromě kýty i kousek zvířecího chobotu a také smažená žebra – každé o velikosti komody. Misionář si myslel, že sloní jazyk vypadá jako hovězí maso, a rolníci se při jeho konzumaci obvykle dostávali do jakési mystické extáze.
Zbylé části sloní mršiny však podle Livingstona kvůli jejich specifickému zápachu mohl sníst jen velmi hladový člověk. Například Pařížan z roku 1870. Během blokády francouzské metropole Němci bylo maso pouličních koček, krys a psů za poslední peníze prodáno hladovým měšťanům a jedné zimy zmizelo ze zoo několik zvířat včetně slona. Brzy jejich maso zdobilo regály řeznictví a bylo úspěšně vyprodáno.
2. Žirafa
Libový steak z žirafy by se měl podle labužníků připravovat na grilu nebo grilu. Žirafa pak chutná o něco lépe než zvěřina. Přirozená sladkost a jakási „gumovitost“ takového steaku se ale nemusí líbit všem jedlíkům.
Žirafa je košer zvíře. Pro obyvatele nějaké Keni je zabití a snězení žirafy ziskové – co do množství masa nahrazuje čtyři antilopy. A v Africe a USA se takové exotické maso v některých restauracích legálně podává.
3. Tučňák
I když se lidé jednoho dne na útěku z oteplení přestěhují do Antarktidy, maso z tučňáka brzy nenahradí jejich obvyklé kuře. V roce 1898 popsal belgický námořník Adrien de Gerlach případ, kdy členové posádky lodi uvízlé v antarktickém ledu ochutnali maso tučňáka.
Hladoví námořníci se snažili jíst tuleně, ale ukázalo se, že jsou nepoživatelní. Podobnou pověst mělo i maso tučňáka, které páchlo mořskými plody. Představte si, co by se stalo, kdybyste v jednom hrnci uvařili směs hovězího masa, tresky a divoké kachny a jako omáčku použili krev a rybí tuk. Posádku bylo možné přinutit jíst takové kořalky bez přebytečného koření (jak by to udělali Číňané) až po přemluvě lodního lékaře – říkají, berte to jako lék.
4. Maso želvy galapážské
Tito, dnes přísně chránění, plazi v 19. století opakovaně zachraňovali námořníky před hladem. Mnoho lidí si galapážské obry opravdu oblíbilo a připomínali telecí maso. Domorodci z ostrovů také úspěšně jedli sloní želvy a také s pevninou obchodovali s hovězím z nich.
Taková galapážská legenda jako mladý Charles Darwin však o želvím mase příliš vysoké mínění neměla. Darwin měl rád pouze smaženou hruď zvířete a polévku z mladých želv, ale zbytek se biologovi zdál „lhostejný“.
5. Lví maso
Ve starém Římě byli křesťané někdy krmeni lvy, v dnešních Spojených státech se lvy někdy krmí křesťany. Když se v nabídce restaurace Taco Fusion v Tampě (Florida) objevily tacos na mexický způsob s masem krále zvířat za 35 dolarů za porci, návštěvníci podniku byli potěšeni.
Jeden labužník řekl, že lví maso bylo příjemným překvapením: chutí připomínalo zvěřinu a texturou jako aligátoří maso. Brzy však z nabídky zmizely lví tacos, ale restaurace nabízí další safari exotiku. Například bobří, medvědí nebo klokaní maso.
Lví steaky za 70 dolarů se také krátce objevily v nabídce restaurace v Kalifornii. Američtí úředníci a sociální aktivisté se obvykle obávají původu lvího masa. Jako, bylo to zvíře zabito v rezervaci? Zahynul lev vlastní smrtí? Nejpravděpodobněji však dodávky podivného masa provádějí kočovné cirkusy, které mají „extra“ exempláře králů zvířat.
6. Gorilatina
Jíst „bratříčky“ je nehumánní. Ale běžte vysvětlit Darwinovu teorii občanu Kamerunu, jehož strava obsahuje důležitý, i když nelegální zdroj bílkovin z „masa z buše“ (nezaměňovat s keřovými stehny) – krokodýli a sloni, antilopy a dikobrazi, veverky a lemuři. A také tak inteligentní zvířata, jako jsou šimpanzi a gorily.
Přezíraví gurmáni, kteří ochutnali býložravou gorilu, srovnávají maso této opice se šťavnatým telecím. Kanibal by řekl, že to vypadá jako lidské maso. A v poslední době se k pojídání primátů z Červené knihy přidali i Číňané, kteří sebevědomě kolonizují moderní Afriku a naplno využívají tamního bezpráví.
7. Hroch
O hrochovi se ví, že je hloupý jako beran velikosti krávy. Hroší maso je tedy podle degustátorů něco mezi hovězím a jehněčím. Píšou, že jakmile to vyzkoušíte, hrocha si nespletete s žádnou jinou hrou. Je obzvláště dobré a jemné při smažení, pokud bylo zvíře zabito a uvařeno uprostřed léta, kdy lidé mají obzvlášť rádi grilovací pikniky. „Příroda“ – dokonce i v Africe páchne jako spálené maso.
Kdyby tento tesák říční „kůň“ nebyl tak agresivní a nebezpečný, staří Afričané mohli hrocha zkrotit. Jenže v té slavné době bylo na černém kontinentu spousta divokých hrochů, takže jejich maso spolu s krokodýlím masem pomáhalo primitivním lidem v kolébce lidstva vyvinout se v Homo sapiens, dodávající vyvíjejícím se mozkům lovců potřebné aminokyseliny. kyseliny a další živiny. Předkové rozřezávali hroší mrtvoly kamennými škrabkami.
8. Páv
Obvykle Američané a jejich sympatizanti jedí krůtu na den díkůvzdání, který vymyslel Lincoln. Postupem času to samé začne nudit, ale dovolená nezmizí. Pak lidé začnou přemýšlet o alternativách. Z hlediska volnomyšlenkářského vaření může být takovou alternativou paví maso.
Dokonce i ve starověkém Římě se tento dekorativní pták často podával na stole při slavnostních hostinách – Římané rádi jedli krásně. Ve středověku byla tato královská tradice kritizována. Někteří labužníci těch let tvrdili, že ačkoli je paví maso podobné krůtímu masu, je často tvrdé a těžko stravitelné. Aby se páv správně připravil, musí se po porážce přes noc pověsit za krk a přivázat mu na tlapky těžké kameny.
