Datel je vybaven zobákem. Datelův zobák je oficiální. Pokud datel neseká, pak buď spí, nebo je mrtvý. Datel si nemůže pomoct, než zatlouct. Protože zobák vždy převáží.
Když zazvoní datel, vydává to v lese zvuk. Pokud je to hlasité, znamená to, že datel je dobrý. Pokud to není hlasité, je to špatný, bezcenný datel.
Datel umí skákat z větve na větev stejně obratně jako námořník od vrchní plachty k čelenu. Dovedně nahozený datel uletí minimálně 30 metrů, přilepí se u pasu a dvě hodiny visí. Datel má vždy negativní názor.
Silný datel dokáže zatlouct za dva. Obří datel (nenachází se v přírodě) dokáže zabít malého slona.
Synchronizované datly se vyskytují pouze v Austrálii a pracují ve dvojicích, spojkách atd., až po regiment. Narozeniny datelů jsou v pátek. Dávka, kterou datel toleruje, je 250 decibelů nebo 40 rentgenů nebo 150 voltů nebo 4 kopy.
Utopit datla v litrové sklenici je nemožné. Samec datel vyrobený z železobetonu v měřítku 32:1 je nejlepším pomníkem svého tchána. 200 datlů slepených od jednoho konce k druhému, aby vytvořilo souvislý panel, je nádherný pohled.
Španělský datel chrámový je jediným žvýkacím ptákem na světě a jeho samice je podle legendy schopna vyčnívat do tří čtvrtin z prohlubně.
Živý datel se od normálního liší teplotou a výkonem.
Podzemní datli buší v naprosté tmě, se zavřenýma očima, po paměti. Jejich předci byli datli, kteří spadli do studny.
Neexistuje žádný samostatný druh vzteklých datlů, ale počet takových v jakékoli populaci je 77%. Růžový zpěvný datel se stejně jako jeho taneční varieta vyskytuje především ve formě halucinací.
Téměř všichni městští datli jsou na jedno použití, s plastovými bankovkami 9×12 a variabilní geometrií křídel. Průmyslový pneumatický datel je stále zdrojem kontroverzí mezi ornitology. Zejména je zpochybňována jeho schopnost reprodukce, ačkoli v Kuzbassu sedí na všech stromech v obrovském množství takzvané jack-o’-lanterny.
Hlavní potravou datlů všech druhů je dřevité dřevo, nasáklé slinami. Jsou popsány i případy, kdy datli napadli pytle s cukrem a ovocné koláče. Datelé se zpravidla navzájem opovrhují.
Případy konfliktů mezi datly a lidmi jsou vzácné, ale v oblasti Povolží je třeba mít se na pozoru před datlem korunkatým, jehož obětí jsou starší lidé, kteří zanedbávají panamský klobouk. Rychlost letu takového datla je 340 metrů za sekundu, míří do oslnění slunce, nebojí se křiku a vždy odvede svou práci. Úplným opakem je poklidný datel pýřitý, který zpravidla žije v houštinách konvalinek a pomněnek. Ve skutečnosti to není pták, protože celý život tráví sezením, a proto má křídla srostlá do pláště a zobák má jen spodní polovinu. Žije z almužny.
Mezi datly neexistuje žádná výrazná hierarchie, i když velký datel může snadno vyloupnout malého. V případě vnějšího ohrožení kolonie datlů zatím neprozkoumaným způsobem identifikuje vůdce (většinou majora) a pod jeho vedením se brání. Po odražení hrozby se z takového datla stane pelikán a kolonii opustí.
Období, kdy datel plně dospěje ve vejci, je dva týdny od okamžiku, kdy dopadne na dno prohlubně. Malý datel tiše sedí a sní vše, co se mu naservíruje. Hlavní chybou datlů je překrmování uvnitř dutin, kvůli kterému uhyne mnoho mláďat, která se nemohla dostat ven.
Ochočený datel je stejně vzácný jako datel ochočený, protože datel lze ochočit pouze třemi dnes již zapomenutými prastarými slovy. Datel domácí je držen zabalený v měkké látce a při opatrném zacházení se neprobouzí.
V dávných dobách na Rusi sloužili datli jako chodící věšáky na šaty v knížecích lázních. Tlučený a nakládaný datl ozdobil každou hostinu a mimořádně krásný datl dvouhlavý posloužil jako prototyp našeho současného erbu. A poslední věc. Pokud se na nějakém karnevalu převléknete za datla, čeká vás sláva, úspěch a velké štěstí v lásce.
Jak úžasný je svět. Neumřeš nudou. Každý den jsou za oknem nové obrázky. Každý den se něco mění. Pak se na zemi objeví další list, pak déšť, pak slunce, pak louže, pak sníh.
Jako ve staré, zapomenuté, dobré písni „A za oknem je buď déšť, nebo sníh. »
Podívejte, na parkovišti se objevilo nové auto. A na druhé straně se na novém domě nečekaně objevilo další patro. Obecně platí, že podlahy rostou jako houby. Znáte rčení „Kolik nás stojí stavba domu? Nakreslíme a budeme žít“? Například „architekt“, jako jsem já, bude „kreslit“ déle, než specialisté v současnosti staví. Poptávka, obchod, peníze.
A blízký dům byl zničen. A pokáceli všechny stromy na místě. Starý německý dům, v havarijním stavu. Někdo měl štěstí. Soukromé komerční zájmy se shodovaly se zájmy lidovými. Developerské pozemky jsou velmi drahé. Díky kterým budou lidé konečně žít jako lidé. A toto budiž prezentováno jako starost státu. A ať tomu věří. Důležitý je konečný výsledek. Lidé také něco dostali. A pokácené stromy nikoho nezajímají.
Bydlím v mikročásti na okraji města. Nedaleko je les. Jsou tam i jiné obrázky. A také různé. Les je posetý, jako všechny ruské lesy. Někdy si říkám – máme lesníky? a co dělají? Kromě toho pořádají hony na „obtížné“ lidi? Kdyby se tak mohli podívat do běloruských lesů! Jaký je tam pořádek a čistota!
Ale stejně, les je les. Psychoterapeut. A nebere peníze. Lékaři zdarma. Jakákoli špatná nálada se okamžitě zlepší. Projdu se kousek lesem, zastavím se, zvednu ruce k nebi, zavřu oči. Relaxuji a poslouchám. V létě – ptačí zpěv, hluk a šumění stromů a trávy. Nyní je vše zamrzlé. Zima. Poslouchám ticho. Občas ji naruší občasné zakrákání vrány nebo občasné praskání větví.
A dnes – chu. Ťuk ťuk. tak-tak. zase sem a tam. Morseova abeceda. Datel, pomalu jdu hlouběji do lesa. Kde by mohl být? „Veselý datel utěsnil dům veverky na borovici. „Zdá se, že nevidím žádné borovice. Ah, tady je. Hezký! Ťuk-ťuk, ťuk-ťuk.
Lidé říkají, že „pokud datel neseká, pak je buď mrtvý, nebo spí“. Tento datel je živý, dobrý a nespí. Je to hlasité. Snažím se pomalu přibližovat. pomalu se to nedaří. Sníh je sypký. Zhroutí se pod nohama a dělá hluk. Myslím, že mému datelovi moje „pomalu“ připadá, jako když se blíží medvěd. A samozřejmě se zachvěl a odletěl. Znovu slyším klepání. Ale co s tím? Nemůže bez toho žít. Můj „hon“ na něj ale neskončil v můj prospěch. Datel zmlkl. Je jasné, že nezemřel strachem, ale odletěl „z cesty“.
Co víme o datlech? Nic. Až na to, že klepe. Začněme tedy tím, čím klepe.
Zobák datel je dlouhý, silný a má tvar dláta. Zobákem vyhloubí strom, vyhloubí dutinu pro hnízdo. Téměř vždy si udělá prohlubeň sám, jen zřídka používá přírodní. Zobákem loupe borové a smrkové šišky, odstraňuje semena, kterými se živí především koncem podzimu a zimy. Někdy zvoní břízy zobákem a získává mízu z lesní břízy. Datelův zobák slouží také jako „hudební nástroj“ – klepe s ním na suchou větev a vydává zvuky podobné bubnům.
Ale bez ohledu na to, jak dlouhý a silný je zobák, je pro ně nepohodlné chytit hmyz. Datel se k němu dostane zobákem, ale jak ho dostat ven? A pak přichází na pomoc ptačí jazyk – dlouhý, dlouhý. Delší než samotný pták (Wow!) Lepkavý, s ostrými a tvrdými zářezy na okrajích. Datel strčí jazyk do díry, kořist napíchne nebo napíchne na zářez a vytáhne ji. Ale hlavní potravou všech druhů datlů je dřevité dřevo, nasáklé slinou.
Datel jsou užiteční ptáci. Ale lidé takto neuvažovali vždy. Mysleli si, že datli kazí, dokonce ničí stromy, dělají díry, trhají kůru, vydlabávají prohlubně. Když ale zmoudřeli, uvědomili si, že datli klují pouze do stromů napadených škůdci. Zdraví lidé se jich nedotýkají. I když strom vypadá zdravě, uvnitř už je „infekce“. Takže dateli zachraňují stromy před smrtí.
Když ptáci odtloukají suchý strom, který již nelze zachránit, stále vykonávají velmi potřebnou a důležitou práci. Zbavte les škůdců. Není náhodou, že lesy, kde datli z nějakého důvodu zmizeli, podléhají hrozným invazím škodlivého hmyzu. Je velmi těžké s nimi bojovat. Nenahraditelní specialisté jsou také datli – vytahují škůdce až z hloubi kmene. Zpod kůry, tedy odkud se k hmyzu nedostane žádný jed.
“Žij věčně, uč se věčně a zemřeš v nevědomosti.” Alespoň máte čas si uvědomit, „jak je tento svět krásný“. A že by tomu měl prospět i člověk jako součást přírody. Jen který?
© Copyright: Tamara Kuchuk, 2012
Osvědčení o zveřejnění č. 212121200073
Tomochko, vzpomněl jsem si na úžasný obrázek.Asi by se dalo říct školka pro datly.Přijeli jsme pozdě, ptáčci už spali. Ráno jsme se probudili z klepání a naše malá mýtina byla uhnízděná ve velkých štíhlých borovicích a na nich, ani neřeknu kolik, byli malí datlové a všichni klepali. Stáli jsme tam půl měsíce a každý den k nám létali. Jsou malí, do dospělosti musí stále růst a růst. Borovice byly zřejmě staré, a přestože byly krásné, nebyly zdravé. No, jednou v životě jsem viděl datly, které jsem nemohl spočítat.
Zajímavým způsobem vyprávíte zajímavé dojmy. Děkuji, Lariso!
