Antituberkulotikum první linie. Má baktericidní účinek. Isoniazid je účinný proti extra- a intracelulárním Mycobacterium tuberculosis, především proti aktivně se dělícím. Přesný mechanismus jeho působení není znám. Předpokládá se, že je spojena s potlačením syntézy mykolových kyselin, které jsou součástí buněčné stěny mykobakterií.
Indikace pro použití
Léčba všech forem aktivní tuberkulózy vč. tuberkulózní meningitida (jako součást kombinované léčby). Prevence tuberkulózy u osob, které jsou v úzkém kontaktu s pacienty s tuberkulózou; u osob s pozitivní kožní reakcí (více než 5 mm) na tuberkulin a radiologickými údaji svědčícími o neprogresivní tuberkulóze; u dětí do 4 let s pozitivní reakcí na tuberkulin (více než 10 mm) a zvýšeným rizikem diseminace.
Forma vydání
látka; dvouvrstvý polyethylenový pytel (pytel) 25 kg, buben 1; látka; dvouvrstvý polyethylenový pytel (pytel) 50 kg, buben 1;
Farmakodynamika
Antituberkulotikum první linie. Má baktericidní účinek. Isoniazid je účinný proti extra- a intracelulárním Mycobacterium tuberculosis, především proti aktivně se dělícím. Přesný mechanismus jeho působení není znám. Předpokládá se, že je spojena s potlačením syntézy mykolových kyselin, které jsou součástí buněčné stěny mykobakterií.
Farmakokinetika
Po perorálním podání se rychle vstřebává z gastrointestinálního traktu. Při užívání s jídlem se snižuje absorpce a biologická dostupnost. Široce distribuován ve všech tkáních a tělesných tekutinách. Vazba na plazmatické proteiny je velmi nízká (0–10 %). Metabolizováno v játrech. Vylučuje se močí, malé množství se vylučuje stolicí.
Používejte během těhotenství
Isoniazid je možné užívat během těhotenství a kojení (kojení). Isoniazid proniká placentární bariérou a je vylučován do mateřského mléka.
Použití při poškození ledvin
Kontraindikováno v případě poruchy funkce ledvin.
Kontraindikace pro použití
Epilepsie, záchvaty a poliomyelitida v anamnéze, porucha funkce jater a/nebo ledvin, ateroskleróza.
Nežádoucí účinky
Z centrálního nervového systému a periferního nervového systému: bolest hlavy, závratě; zřídka – psychóza, euforie, poruchy spánku, periferní neuritida. Z trávicího systému: nevolnost, zvracení, hepatitida vyvolaná léky. Z kardiovaskulárního systému: bolest v oblasti srdce. Z endokrinního systému: velmi zřídka – gynekomastie u mužů, menoragie u žen. Alergické reakce: kožní vyrážka, svědění.
Dávkování a podávání
Dávka se nastavuje individuálně, v závislosti na povaze a formě onemocnění. Perorálně pro dospělé a dospívající – 300 mg 1krát / nebo 15 mg / kg / 2-3krát týdně (podle léčebného režimu), děti – 10-20 mg / kg 1krát / nebo 20-40 mg / kg 2-3krát týdně (podle terapeutického režimu). Dospělým a dospívajícím se podává intramuskulárně 5 mg/kg 1krát nebo 15 mg/kg 2-3 týdny, dětem – 10-20 mg/kg 1krát nebo 20-40 mg/kg 2-3krát týdně. Délka léčby je stanovena individuálně. Podává se intrakavernózně v denní dávce 10-15 mg/kg. Pro inhalace – 5-10 mg/kg/v 1-2 dávkách. Maximální denní dávka pro dospělé při perorálním a intravenózním podání je 300 mg.
Interakce s jinými léky
Při současném užívání s rifampicinem se zvyšuje riziko rozvoje hepatotoxicity (zejména u pacientů s poruchou funkce jater). Při současném užívání s paracetamolem se zvyšuje riziko vzniku hepatotoxicity, protože isoniazid indukuje cytochrom P450, což vede ke zvýšení obsahu toxických metabolitů paracetamolu. Při současném užívání isoniazidu s karbamazepinem nebo fenytoinem je metabolismus fenytoinu potlačen, což vede ke zvýšení jejich koncentrací v krevní plazmě a zvýšeným toxickým účinkům.
Bezpečnostní opatření
Závažná a někdy fatální hepatitida spojená s léčbou isoniazidem se může vyvinout i po několika měsících léčby. Riziko hepatitidy závisí na věku; přibližná četnost: 1/1000 osob do 20 let, 3/1000 ve věkové skupině 20–34 let, 12/1000 ve věkové skupině 35–49 let, 23/1000 ve věkové skupině 50–64 let, 8 /1000 ve věku nad 65 let. Riziko hepatitidy se zvyšuje s každodenní konzumací alkoholu. Neexistují žádné přesné údaje o podílu smrtelných následků hepatitidy vyvolané izoniazidem, ale podle U.S. Ve studii Public Health Service Surveillance Study (PDR, 2005) mezi 13838 8 pacienty užívajícími isoniazid došlo k 174 úmrtím ze 10 případů hepatitidy. V tomto ohledu by pacienti užívající isoniazid měli být pečlivě sledováni každý měsíc. Zvýšení hladin sérových transamináz je pozorováno přibližně u 20–6 % pacientů, obvykle v prvních měsících léčby. I přes pokračující terapii se ukazatele vrátí k normálu, ale v některých případech se rozvine progresivní jaterní dysfunkce. Pacienti by měli být poučeni, aby okamžitě vyhledali lékařskou pomoc, pokud se objeví jakékoli prodromální příznaky hepatitidy (únava, slabost, malátnost, anorexie, nauzea nebo zvracení). Pokud jsou zjištěny příznaky a známky dysfunkce jater (včetně zvýšené aktivity jaterních transamináz), lék se okamžitě vysadí, protože Při dalším užívání je možné vážnější poškození jater. Obnovte léčbu po normalizaci indikátorů. Pokud se v průběhu léčby objeví příznaky zrakového postižení, je nutné okamžité a následně pravidelné oftalmologické vyšetření (pro včasnou diagnostiku poškození zrakového nervu). Během léčby byste se měli vyvarovat pití alkoholu. Léčba isoniazidem by měla být kombinována s vitaminem B60 (perorálně 100–2 mg 100 hodiny po injekci isoniazidu nebo intramuskulárně 150–30 mg/den 1 minut po injekci), kyselinou glutamovou (1,5–1 g/den), vitaminem B1 (5 ml intramuskulárně 1% roztoku thiaminchloridu nebo 6 ml 1% roztoku thiaminbromidu) a sodné soli ATP k prevenci periferní neuropatie a dalších vedlejších účinků z nervového systému. Mezi podáním isoniazidu a streptomycinu by měly být dodrženy maximální možné intervaly a isoniazid by se měl užít alespoň XNUMX hodinu před užitím antacid. Konzumace sýrů (švýcarských aj.), ryb (tuňák aj.) a některých dalších produktů při užívání isoniazidu může být doprovázena pocitem horka nebo zimnice, zarudnutím a svěděním kůže, bušením srdce, pocením, bolestí hlavy, závratí v důsledku isoniazid narušení metabolismu tyraminu a histaminu.
Zvláštní pokyny pro přijetí
Nedoporučuje se užívat isoniazid v dávce vyšší než 10 mg/kg u těžkých forem kardiopulmonálního selhání a/nebo arteriální hypertenze, onemocnění koronárních tepen, rozšířené aterosklerózy, onemocnění nervového systému, bronchiálního astmatu, lupénky, ekzému v akutní fáze, myxedém. Aby se zabránilo rychlému rozvoji rezistence vůči Mycobacterium tuberculosis, isoniazid se používá v kombinaci s jinými léky proti tuberkulóze. Po injekci musí pacient zůstat na lůžku 1-1.5 hod. Pro snížení nežádoucích účinků je současně s isoniazidem předepisován pyridoxin (perorálně nebo IM), případně kyselina glutamová (perorálně), nebo thiamin (IM). Je třeba vzít v úvahu, že isoniazid je metabolizován v játrech acetylací na neaktivní metabolity. Stupeň acetylace je určen genetickými faktory. Vzhledem k nestejnému stupni metabolismu je vhodné před použitím isoniazidu stanovit rychlost jeho inaktivace podle obsahu účinné látky v krvi a moči. U pacientů, u kterých dojde k rychlé inaktivaci, se isoniazid používá ve vyšších dávkách.
