Před 70 miliony let se Země otáčela rychleji než dnes a rok se skládal z 372 dní ve srovnání s dnešními 365.
Autor: Elizaveta Lebedeva datum 10.03.2020
Před 70 miliony let se Země otáčela rychleji než dnes a rok sestával z 372 dnů ve srovnání s dnešními 365, podle nové studie zkamenělých schránek měkkýšů z pozdní křídy. To znamená, že den na Zemi v době dinosaurů trval pouhých 23 a půl hodiny.
Starověcí měkkýši, ze zaniklé a různorodé skupiny známé jako rudističtí měkkýši (latinsky: Hippuritida), rychle rostl a produkoval denní růstové prstence. Nová studie použila lasery k přesnějšímu výběru malých kousků skořápky a počítání růstových prstenců.
Růstové prstence umožnily vědcům určit počet dní v roce a přesněji vypočítat délku dne před 70 miliony let. Nové měření poskytuje pohled na to, jak se Měsíc formoval a jak blízko se přiblížil k Zemi během 4,5 miliardy let historie gravitační interakce mezi systémem Země-Měsíc.
Vědci také našli podpůrné důkazy, že měkkýši živili fotosyntetické symbionty, což mohlo pomoci vytvořit moderní korálové útesy.
Vysoké rozlišení získané v nové studii v kombinaci s rychlým tempem růstu starých mlžů odhalilo bezprecedentní podrobnosti o tom, jak se zvíře vyvíjelo a v jakých podmínkách rostlo.
Klimatické rekonstrukce hluboké minulosti typicky popisují dlouhodobé změny, ke kterým dochází v časových horizontech desítek tisíc let. Studie, jako je tato, poskytují vhled do změn v časovém měřítku živých věcí a mohou překlenout propast mezi klimatickými a povětrnostními vzory.
Chemická analýza skořápek ukazuje, že teploty oceánů v pozdní křídě byly vyšší, než se dříve předpokládalo, v létě dosahovaly 40 stupňů Celsia a v zimě přesahovaly 30 stupňů Celsia. Vysoké letní teploty se podle vědců blížily pro měkkýše fyziologickým limitům.
Přesný počet vrstev nalezených u denních měkkýšů umožnil určit délku roku na 372 dní. Nebylo to neočekávané, protože vědci vědí, že v minulosti byly dny kratší.
Výsledek je však v současnosti nejpřesnější pro pozdní křídu a má neočekávané důsledky pro modelování vývoje systému Země-Měsíc.
Délka roku byla v celé historii Země konstantní, protože oběžná dráha Země kolem Slunce se nemění. Počet dní v roce se ale postupem času snižuje, protože délka dne se neustále prodlužuje, protože tření od přílivu a odlivu světového oceánu způsobené gravitací Měsíce zpomaluje rotaci Země.
Slapové zrychlení ovlivňuje Měsíc a na oběžné dráze jej mírně zrychluje, takže se zpomalením rotace Země se Měsíc od Země vzdaluje o 3,82 centimetru za rok. Přesná laserová měření vzdálenosti Měsíce od Země prokázala tuto rostoucí vzdálenost od doby, kdy program Apollo nechal na povrchu Měsíce reflektory.
Vědci však dospěli k závěru, že Měsíc nemohl během své historie klesat takovým tempem, protože při lineárním promítání procesu zpět v čase by Měsíc skončil uvnitř Země před 1,4 miliardami let.
Vědci z jiných důkazů vědí, že Měsíc byl s námi mnohem déle, pravděpodobně vznikl srážkou s Theiou na počátku historie Země, před více než 4,5 miliardami let. Rychlost ústupu Měsíce se tedy v průběhu času měnila a informace z minulosti, jako například rok v životě starověkého měkkýše, pomáhají výzkumníkům rekonstruovat tuto historii a vzorec formování Měsíce.
Niels J. Winter et al, Subdaily‐Scale Chemical Variability in a Torreites Sanchezi Rudist Shell: Implications for Rudist Paleobiology and the Cretaceous Day-Night Cycle, Paleoceanography and Paleoclimatology (2020). DOI: 10.1029/2019PA003723
