Každý z nás zná včelu medonosnou od dětství, ale mnozí si ani neuvědomují, že kromě ní existuje mnoho stovek různých druhů včel, které jsou někdy více podobné vosám a mouchám. I takový dosti velký, hustě pýřitý hmyz se dvěma páry blanitých křídel, jako čmeláci, také patří ke včelám. A dnes se o nich bavíme.

Celkem je známo asi 250 různých druhů čmeláků, kteří žijí převážně v mírných pásmech. V současné době je na území Běloruska zaznamenáno 32 druhů. Každý druh čmeláků se od ostatních liší svými vlastnostmi: tvarem těla, barvou, délkou sosáku, chováním, místem a dobou hnízdění atd. Čmeláci jsou společenský hmyz, protože v létě žijí v rodinách, ve kterých je královna (plododárná samice), dělnice čmeláky (nevyvinuté samice) a trubci (samci). Ale na podzim se rodiny rozpadají a umírají, jen mladé samice tráví zimu mimo hnízdo.

Čmeláci sbírají nektar pomocí sosáku a u některých druhů je 2-3x delší než u včely medonosné, např. u čmeláka zahradního dosahuje 18-19 mm. Jejich dlouhé sosáky jim umožňují sbírat nektar z jakýchkoli rostlin fauny naší republiky, zvláště tento hmyz je nepostradatelný pro opylování květin s hlubokou korunou (např. jetel). Délka sosáku se u různých druhů čmeláků liší, existují druhy s poměrně krátkou sosákou (u včely menší je její délka 7-10 mm). U samic je navíc delší než u samců a dělnic.

Čmeláci mají oproti včele medonosné řadu předností: dobře snášejí nízké teploty, jsou méně světlomilní, v zamračených dnech (i při slabém dešti) létají za úplatek. Jejich pracovní den je 12-14 hodin a rychlost práce na květech je mnohem produktivnější než u včel. Za jednu minutu tedy čmelák navštíví průměrně 25 květů jetele, zatímco včela pouze 10-13. Počet výjezdů za den dosahuje více než 30, přičemž malí jednotlivci berou úplatky na vzdálenost 500–600 m a velcí – až 2 km. Odhaduje se, že pracující čmeláci z průměrné rodiny (až 100 jedinců) během léta navštíví a opylují nejméně 10-12 milionů květů mnoha rostlinných druhů. Proto je nutné chránit a chránit hnízda tohoto hmyzu před zničením.

Stavba těla čmeláků je podobná jako u včely medonosné. To (hlava, hruď, břicho a nohy) je pokryto chlupy různých barev: černé, červené, bílé, oranžové atd. Na těle často tvoří prstencové pruhy a u každého druhu je barva těla přísně konstantní, což usnadňuje rozlišování různých druhů.

ČTĚTE VÍCE
Co to znamená, když papoušek kousne?

S nástupem teplých jarních dnů se přezimované oplodněné samice čmeláků vynořují ze zimního spánku a vylézají ze svých zimních úkrytů. Právě ony musí pro budoucí hnízdo najít vhodné místo, vybavit ho, naklást vajíčka a krmit první larvy pylem a nektarem a hnízdo zahřívat. Všechny druhy čmeláků lze podle místa hnízdění rozdělit do tří skupin: podzemní, nadzemní a nadzemní.

K podzemním druhům patří druhy čmeláků, kteří ve většině případů zakládají kolonie v zemi, v hnízdech různých hlodavců a krtinců – jde o čmeláka mykacího, kamenného, ​​podzemního, norového, zahradního, pestrého, hliněného velkého. Suchozemské druhy zahrnují druhy, které hnízdí na povrchu země v trávě. To je čmelák Schrenkův, les, pole, louka, mech. Mezi nadzemní druhy patří čmeláci, kteří si hnízdí nad povrchem země, v dutinách stromů a v budovách – dutí čmeláci a jonellus. Hnízda vytvořená na povrchu půdy mají obvykle kulovitý tvar, zatímco tvar podzemních a nadzemních hnízd závisí na konfiguraci použité dutiny. Hnízdo je izolováno suchou trávou a mechem, zpevněno voskem, který vylučuje samice, v budoucnu i pracovní čmeláci. Často se nad hnízdem vytvoří vosková kopule, aby se zabránilo pronikání vlhkosti.

Na jaře se samice aktivně živí kvetoucími rostlinami a také sbírají pyl a nektar, který dodávají do hnízda. V úrodě čmeláků se nosí nektar a do košíků zadních nohou se vyčesává pyl. Zakládající samice vytvoří ve středu hnízda hrudku směsi pylu a nektaru (tzv. včelí chléb), pokryje ji voskem a naklade dovnitř 8-16 vajec. Po 3-5 dnech se vylíhnou larvy, rychle rostou, živí se včelím chlebem a pylem, který přinesla samice, po 10 dnech utkají kokon a zakuklí se. Královna ohřívá plod ve všech fázích jeho vývoje. Po zakuklení larev samička opět vytvoří kouli pylu a nektaru a naklade až tucet dalších vajíček. Tak se objevuje hnízdo čmeláků.

Někdy jednotlivé samice zachytí hotová hnízda vlastních nebo i jiných druhů čmeláků. Stává se to většinou v nepříznivých letech, kdy jednotlivé samice nejsou schopny odchovat snůšku nebo vůbec nezakládají hnízda. Takoví čmeláci si najdou hotová hnízda a čekají, až se objeví první dělnice, načež menší zakladatelku vyženou nebo zabijí.

ČTĚTE VÍCE
Jak pojmenovat kotě s významem?

Hnízdo má obvykle jeden vchod s poměrně širokým otvorem, postačujícím na to, aby se v něm mohli míjet dva jedinci. Zakladatelka vytvoří uvnitř hnízda poblíž vchodu voskovou nádobu, která je určena k ukládání zásob medu a nazývá se medník. V noci a za nepříznivého počasí samice tento přísun potravy využívá.

První dělníci se rodí malí. Jejich hmotnost je často 15krát nižší než hmotnost královny – pracovní čmeláci z prvního mláďat váží asi 40 mg a další dosahují 600-700 mg. Hlavním důvodem váhové variability jsou nerovnoměrné podmínky při vývoji larev – množství potravy, teplota, vlhkost, počet ošetřovatelů atd. Podle velikosti těla čmeláci vykonávají v rodině různé práce. Velcí jedinci shánějí potravu (sbírají pyl a nektar) a opravují hnízdo, zatímco malí zpravidla vykonávají práce uvnitř hnízda – krmení a vytápění vyvíjejících se potomků, stavební práce a ochrana hnízda. Největší jedinci sbírají mezi pejskaři především pyl, menší pak především nektar. Někteří sklízeči dělají některé lety pro pyl, zatímco jiní pouze pro nektar. Životnost pracujících jedinců je 3-4 měsíce a velcí čmeláci se rychleji opotřebovávají a umírají. Průměrná životnost sekaček je 10-15 dní. Většina pracujících čmeláků umírá na různé parazity, nepřátele a také na poškození křídel. Velké kolonie čmeláků mají stráže. Rychle prozkoumají přilétající lovce svými tykadly. Rozpoznávání se provádí díky vůni charakteristické pro členy dané rodiny.

Pro udržení normálního života včelstva (zlepšení výměny vzduchu, snížení vlhkosti a teploty) ji někteří z pracujících čmeláků v hnízdě pravidelně větrají. Takoví jedinci se nacházejí ve vstupním otvoru nebo v jeho blízkosti a intenzivně mávají křídly a pumpují čerstvý vzduch do hnízda.

Blíže k podzimu přechází čmeláčí rodina na výchovu samic a samců. Samice se obvykle liší od pracujících jedinců větší velikostí těla a samci mají dlouhá tykadla. Velkou roli v produkci samců hrají také vejcorodí čmeláci. Narozené samice pomáhají rodině nějakou dobu při krmení potomků, ochraně larev a shánění potravy, zatímco samci se podílejí pouze na zahřívání kokonů. Ale brzy všichni opouštějí hnízdo a žijí sami. Samci tráví svůj život, který trvá až 1 měsíc, otevřeně mimo hnízdo, nocují na rostlinách, samice vyhrabávají díry nebo hledají připravená odlehlá místa. Samci mají stálé letové trasy na určitém území, které hlídají a kde se setkávají se samicemi. Samice přezimují v mechu, rašelině, pod lesním stelivem, v kompostu ze suchého listí a jiných úkrytů, upravují malé oválné dutiny v hloubce 10-20 cm.V zásadě si mladé královny vybírají místa na svazích se severní expozicí, která nejsou vyhřívaná v zimě na slunci a nejsou provokovat k předběžnému odjezdu. Tělo zimujících samic obsahuje mnoho glykogenu, který se během zimování spotřebovává a umožňuje jim bezpečně snášet nízké teploty. S nástupem prvních chladných dnů stará samice, všichni pracující jedinci i samci hynou a mladé samice hibernují ve svých odlehlých norách.

ČTĚTE VÍCE
Jak správně používat Stronghold?

Čmeláci mají spoustu nepřátel, mezi kterými jim paraziti a paraziti způsobují velké škody. Parazity jsou tzv. čmeláci kukačci, příbuzní skutečným čmelákům, kteří vůbec nemají kasty dělnic, nestaví si hnízda a nesbírají pyl, jelikož nemají pylový sběrač – košíky na jejich nohách. Čmeláci kukaččí zotročují hnízda čmeláků – zabijí zakladatelku samice a čmeláci dělníci se promění v otroky, kteří jsou nuceni vychovávat kukaččí potomky. Velké škody způsobují také mravenci, konopidní mouchy, německé vosy, ichneumony, háďátka, parazitické houby, roztoči gamasid, vrány, lišky, ježci a psi.

Všem zahrádkářům a letním obyvatelům doporučujeme aktivně lákat čmeláky. K tomu je třeba nechat na zemi malé hromádky slámy, nespálit loňskou trávu a nerušit čmeláky při hledání a kladení hnízd, a pak vám tento hmyz poděkuje velkou úrodou.

Přečtěte si další články na toto téma zde.