Jak koně cítí strach?

Ahoj Julie! Moc prosím o radu. Mám 1,5 roku staré hříbě, kobylku. problém je. že je v poslední době hodně nervózní, stahuje se před každým zvukem a dřív, v mladším věku, se tak nechovala, připadá mi, že je neustále napjatá a jen čeká, až se něčeho lekne. V navíc se začala bát zůstat sama, bez koní. Když ho začnete odvádět od jeho přátel nebo naopak, kůň mu je odebrán, rozčiluje se a řehtá. Kvůli tomu všemu začala utíkat. V aréně se teď nedá cvičit, bláto máme až po uši, tak jsme všude chodili na procházky a běhali na šňůře na hřišti. A to se u ní začalo postupně vyvíjet: nejdřív nechtěla jít daleko od stáje, pak se bála chodit na pole, pak se bála i v blízkosti stáje. Nejprve vstala a nechtěla jít dopředu, snažila jsem se ji uklidnit, postupně ji posouvat dopředu, ale pokud bude tvrdohlavá, nechce jít ani pro mrkev. Pak jsem ji šťouchla prsty do oblasti obvodu. nebo vzala bičík a poklepala na ni zezadu, v důsledku toho ji donutila pohnout se alespoň o pár kroků, dala jí chutný pamlsek a otočila se zády. Ale pokaždé je to horší! V jednu chvíli ji to všechno omrzelo, postavila se na svíčku a běžela z pole do stáje. poté začala neustále utíkat, jakmile vyjdete na pole, pošlete ji do klus na lajně, hned začne zuřit a uteče, nemám sílu ji dostatečně držet. musel jsem si nasadit uzdu s chňapákem, šel do rukou, snažil se utéct, ale to nefungovalo, dobře, vypadalo to, že rezignoval a šel dál. Dnes jsme zkoušeli klusat na šňůře, šňůra byla připevněná na ohlávce, oblečená přes uzdečku, zase utekla. pak jsme to zahákli na udidlo, ona zase začala vztekat, ať dělala co dělala, ale nemohla utéct, zdálo se, že se trochu uklidnila, klusali jsme, několikrát změnili směr. A to i přesto, že letos v létě se mnou všude perfektně chodila, chodila sama daleko do polí, běžela na klusali tam spolu, a ničeho se nebáli. loni na podzim-zima měla taky takový prchavý-svíčkový, ale pak jsem si s ní poradila, jen to držela na šňůře, kdyby to u mě jiskřilo, zahnal mi to bičem, do jara to přešlo a je to tu zas. Je pravda, že kousek od našeho pole se opravuje střecha (od léta), zvuky jsou jiné a hrozné, ale v létě jí to nevadilo! Jediný problém v létě byl strhnout ji z trávy, aby běhala na lince, teď se mi zdá taková maličkost. Nevím, jak s ní dál pracovat: donutit ji chodit na „strašidelná“ místa u žádné náklady a spustit na lince s bitem? ale chtěl bych s ní pracovat bez udidla. nebo dál trénovat v kryté aréně (máme jednu o velikosti sudu, jen obdélníkovou, na hipoterapii) s respektem a chodit jen tam, kde se nebojí? Jde o to, že všechna cvičení v aréně dělá dobře, nechává si osobní prostor, umí všechno v polovičním přejezdu, jde za mnou a zastavuje bez jakékoli kontroly. ale neustále se mě snaží „testovat“, děsí mě , špendlí uši, na začátku lekce ji posílám sama ven, budeme si hrát s „jojo“, klusám po stěně, zdá se, že jí to přejde, ale po dni nebo dva zase “kontroluje”. To samé dělá s koňmi, snaží se nekomunikovat s dospělými, a těmi mladšími nebo stejně starými – sleduje ji)) Myslím, že možná prochází takovým obdobím , dospívání – komunikace s příbuznými je neustále nezbytná, ale vyřídit si věci se mnou – „kdo je důležitější?“ Prosím, pokud můžete, pomozte radou.

Jedna z mých studentek Anastasia měla velmi podobnou situaci s koněm jménem Raquel, podívejte se na její videoreportáž na stránce absolventů kurzu „Horse Language Lessons“ ZDE. Také v mladším věku Nasťa klidně brala svého koně na procházky do polí, ale za pouhých šest měsíců se charakter mladé klisny změnil k nepoznání, stala se dominantní, agresivní vůči lidem a neovladatelná, zejména na volném prostranství. Ale jak vidíte, teď je to nejlepší a nejspolehlivější přítel)))

Ohledně strachů se vždy snažte analyzovat, co přesně se stalo v okamžiku, kdy kůň poprvé projevil strach, poté začal toto chování projevovat. Jsou možné následující možnosti:

1. Kůň se nudí a takhle se baví. Grishan mi někdy dává taková překvapení – a kupodivu právě tehdy, když jsem sám v oblacích a nejsem s ním v kontaktu. Když koni zadávám úkoly, když se veškerá jeho pozornost soustředí na mě, prostě nemá čas se rozptylovat, jeho mozek je zaneprázdněn řešením naléhavých problémů – jako je například přihrávka nebo náhlá zastavení, dělám mu život. zajímavé po celou dobu změnou tempa, směru, tlaku, jdeme lehce a chodíme, komunikujeme, probíhá dialog. Kůň pak nemá čas – ani na instinktivní strachy (kůň je méně pravděpodobné, že začne poslouchat šustění v křoví), ani na hledání „strašidelných ptáků“ z nudy.
2. Koně jsou opravdu vyděšení kvůli nepříznivým zkušenostem z minulosti. Jednoho dne byly ve stáji děti, které dělaly hluk. A právě ten den jsem přivykal mladého koně na stání. Kvůli křiku se ale tak bála, že druhý den byl kůň nepřátelský k odchodu do stáje. A zrovna ten den tam bzučela sekačka na trávu. Šli jsme do stájí, ale druhý den kůň prostě odmítl jít do této nepříjemné oblasti! Trvalo několik dní trpělivého vysvětlování, že ve skutečnosti není všechno tak špatné. Že je to bezpečné, příjemné a navíc vás krmí, a když je horko, dají vám studenou vodu do sprchy! Cestou se kůň postavil ve svíčkách a snažil se odtrhnout od jakéhokoli šelestu nebo nového předmětu – trakaře, auta, pytle s odpadky. Ale prostě jsme tomu věnovali spoustu času – přibližovali jsme se, odcházeli, znovu jsme se přibližovali, zkoumali, dotýkali se, kroužili kolem, dokonce kopali! (balíčky).
3. Kůň nechce opustit výživný a bezpečný „domov“ na prostorná pole plná nebezpečí. Pokud naopak chcete prostor rozšířit, ale kůň se tomu brání, buďte trpěliví a ovládněte teritorium nejprve doslova metr po druhém! Takhle jsem jednal s Elfinem – půl metru od stáje se doslova všeho bál. A teď je to tankový kůň, už chodíme na procházky jak na moře, tak do terénu. Váš úkol lze rozdělit na dvě části: za prvé ukažte koni, že je mu v prostoru stáje momentálně nepříjemně – tedy vyvíjejte na koně tlak a pokud šel dopředu, okamžitě tlak uvolněte, což jste udělali. Ale za druhé je potřeba koni trpělivě a kreativně vysvětlovat, že mimo stájový prostor je bezpečný, zajímavý a celkově zdravý! Pokud jste zapracovali na připojení ke koni, pak to pro vás bude snazší, kůň bude snazší vás následovat a od tlaku a díky tomu, že jste vůdce, vám důvěřuje a je pohodlný a zajímavé s vámi. Pokud jste nepracovali na připojení, pak vám doporučuji objednat si kurz „Magic Joinings“ nebo absolvovat velký online kurz „Horse Language Lessons“ nebo si jej objednat na DVD (Napište na info@happy-horses.ru)
4. Kůň může projevit strach jednoduše proto, že chce dominovat. – jakkoli to může znít divně a paradoxně, ale posuďte sami – pokud se kůň náhle lekne a uskočí na stranu, pak je velmi pravděpodobné, že nad ním ztratíte kontrolu, pustíte lano z rukou, popř. kůň ho vytrhne ze „leknutí“. Výsledek je stejný – toto chování koně je pozitivně posíleno svobodou, kterou kůň dostává. A hned příště se kůň stane „plaší“. Je to zajímavé? )) Vaší akcí v tomto případě je být připraven držet koně, správně rozebrat šňůru v rukou, dokonce si nasadit rukavice. A samozřejmě nedávejte koni na takové triky čas – dávejte úkoly, o čemž jsme mluvili v prvním bodě.
5. Stav strachu u koně může pozitivně posílit i člověk sám. Tedy když je kůň vzrušený, žirafí krk, nervózní, a pokud v tuto chvíli řekneme „Dobrý, dobrý, uklidni se“ – pohladíme ho a dáme mu pamlsek, jednoduše koni vysvětlíme, že je dobré bát se a schvalujeme takové chování. Buď opatrný! Vždy analyzujte situaci! co je třeba udělat? Za prvé, abychom se vypořádali s naší energií – pokud je to bouřka nebo vzteklý pes nebo hluk – my sami musíme být absolutně klidní, abychom koně tímto klidem nakazili. Za druhé, pracujte podle zákona klín-klín – pokud se kůň ze strachu řítí vpřed, pak ho přibrzdi, zpomalí, pokud kůň zvedne hlavu vysoko, požádejte ho, aby sklonil hlavu – zde kůň reflexivně po krátké době se uklidněte, protože tak je navržena nervová soustava – určitá poloha těla vyvolává buď vzrušení, nebo uvolnění. Poloha hlavy dolů tedy znamená relaxaci. A právě tady je potřeba koně pochválit a můžete mu dát i lahůdku.
6. Kůň se bojí, protože nevidí zdroj hluku ani předmět. Mnoho lidí dělá tu chybu, že koně vodí nebo na něm dokonce jezdí, když koně odvrátí od objektu nebezpečí nebo zdroje hluku, aniž by ho koně měli možnost vidět a ujistit se, že je v bezpečí. V tomto případě se snadno aktivuje instinkt koně jednoduše utéct a uniknout nebezpečí. Pokud naopak obrátíte nos svého koně ke zdroji strachu, necháte ho, aby se na to podíval, vedl ho poblíž, dejte mu čas na uklidnění, pak bude vše v pořádku. Hodně štěstí!

Pokud jde o bit a kontroly, to jsou všechno problémy vašeho rozvoje jako vůdce. Četli jste moje bezplatné miniknihy ze série Horse Phrasebook? a také minikurz „Kde začít?“ Takto se dávají cvičení k rozvoji vedoucí pozice. Pokud vás kůň neustále zkouší, pak mu to umožňujete – nevnímáte k tomu nějaké nepatrné předpoklady, které mu dávají důvod ke špatnému chování. Pokud jste zaměřeni na koně, konzistentní a jasné ve svých reakcích na jakékoli jeho chování, pak vás kůň přestane zkoušet. Otevírám sekci Video instrukce snímek po snímku, můžete natočit video a vteřinu po vteřině budu komentovat vaši práci s koněm, společně najdeme momenty, kdy uděláte chybu nebo nereagujete správně.

Zatím pracujte v uzavřených prostorách, je velmi důležité pracovat na spojení koně, navázání kontaktu s ním, důvěra, respekt – to vše souvisí s úplným spojením. Ovládejte otevřená prostranství postupně – s přihlédnutím ke všemu výše uvedenému, jako podnět k přemýšlení a praktické aplikaci)) Ale pokud máte možnost nechat koně volně běhat na poli nebo velké levádě – zkuste si tam zacvičit. V mých kurzech najdete tajemství spojení ve svobodě. A také v knize „Cesta k srdci koně“, která vychází tento týden!

Obecně platí, že ve čtvrtek přijďte na mé bezplatné webináře, objednejte si online školení, DVD a také přijeďte k nám na Kypr na živé semináře nebo nás pozvěte do svého města))))

Program 5denního semináře „V harmonii s koněm“ naleznete ZDE.

Program 2denního semináře „Cesta k srdci koně“ naleznete ZDE.

Každý člověk má nějaké obavy. V některých jsou výraznější, v jiných méně. Někdo se bojí tmy, někdo se bojí psů, někdo se bojí motýlů. Není neobvyklé potkat lidi, kteří se koní bojí. V tomto článku vám chci pomoci pochopit váš postoj k situaci. Protože ne vždy je nutné se strachem bojovat. V drtivé většině případů je jeho použití jednoduché. získat přátele!

Odkud pochází strach?

Pojďme tedy nejprve pochopit povahu vašich emocí. Celkově vzato existují pouze dva typy strachu z koní:

“Bojím se, protože jsem nezkoušel jezdit na koni.”

– Bojím se, protože už mám špatnou zkušenost.

Všechny strachy, tak či onak, spadají do těchto dvou kategorií. Dokonce i mystický strach “Jen se bojím koní, protože se BOJÍM!” lze s jistotou připsat prvnímu z nich.

Bez ohledu na to, odkud váš strach pochází, zda byl původně nebo získaný v důsledku traumatu, měli byste přijmout jednoduchou pravdu: Bát se je NORMÁLNÍ. Na tom není nic ostudného nebo špatného.

Když se blížíme ke koni, máme co do činění s velkým, silným, bázlivým zvířetem, vážícím asi půl tuny. Kůň má kopyta, kterými může kopat a velké zuby, kterými může kousat. Jakmile jsme na hřbetě koně, přijmeme fakt, že když se nás kůň bude chtít zbavit, udělá to. Když koně vedeme, dobře chápeme, že se může každou chvíli uvolnit a odcválat do modré dálky. Neexistuje žádná taková hrdinská síla a takové univerzální metody, které by dokázaly se 100% zárukou pokořit jakéhokoli koně a učinit ho absolutně bezpečným.

. Ale zároveň jsou koně laskaví, přítulní, krásní a neuvěřitelně oduševnělí stvoření. Komunikace s nimi přináší spoustu pozitivních emocí. Kůň je jedním z prvních zvířat domestikovaných lidmi. Žijeme bok po boku s koňmi několik tisíc let. Mnozí proto chtějí svůj strach krotit a naučit se s nimi komunikovat tak, aby tato komunikace byla oboustranně příjemná.

Pokud je touha po koních neodolatelná a strach vám brání cítit se normálně, naučme se s tímto strachem komunikovat. Povím vám o své zkušenosti s prací se strachem a nejistotou mezi začínajícími jezdci.

“Bojím se, protože jsem to nezkusil”

Pokud jste nikdy nebyli na koni, možná si říkáte: “Mám strach z koní, protože jsem nikdy nezkoušel jezdit.” Práce s takovými studenty je radost! Pokud se člověk zprvu bojí koně i pohladit, třetí čtvrtou lekci už zkouší cválat a po dvou třech měsících předbíhá ve výcviku některé zkušenější jezdce.

Pokud si myslíte: „Bojím se!“, nejčastěji si jednoduše neuvědomujete, čeho přesně se bojíte a zda se vůbec bojíte. Přemýšlejte o tom. Pokuste se pečlivě analyzovat svůj postoj k situaci. Ve většině případů si jen myslíte, že se bojíte.

Možná vám přijde pohodlnější sedět na koni poprvé z pařezu nebo stojanu. Ve většině případů je nejtěžší překonat tuto psychologickou bariéru: “Nemohu na ni vylézt!” Pokud sedíte v sedle z pařezu, problém se již nezdá být tak výrazný.

Pokud si nejste jistí situací, neberte hned otěže do svých rukou. Nemusíte umět ani správně sedět! Nechte instruktora jednoduše vést koně za uzdu na pár kruhů. Časem to trvá jen pár minut a psychický tlak se nám rozplyne před očima. Neměli byste se hned snažit správně se posadit – ještě více se namáháte. Ale během prvních minut je nejdůležitější se co nejvíce uvolnit, protože čím více budete relaxovat, tím pohodlnější to bude jak pro vás, tak pro koně.

Spolu se strachem mi v hlavě žije myšlenka: “Má bolesti!” Je důležité pochopit, že pouze relaxace vede k harmonii a pohodlí v tandemu muž-kůň.

Hlavní úkol instruktora při práci s nejistým jezdcem: NESTRAŠIT osobu vynucenou situací. Budete-li jednat jemně a důsledně, velmi brzy se iluzorní strach beze stopy rozplyne.

“Bojím se, protože ten kůň mě vyděsil.”

Je mnohem obtížnější pracovat s někým, kdo se po lekci bojí. Člověk po pádu nebo zranění je jiný příběh. Stává se, že jezdec ani nespadl, kůň ho jen rozbil nebo se ho pokusil shodit. V každém případě je rehabilitace takových lidí mnohem obtížnější, než je učit od nuly. Vlastně stejně jako u koní.

Mám neskutečnou radost, když člověk nahlásí, že na koni ještě neseděl. To je téměř záruka, že v učení bude minimum problémů. Když se ale jezdci podařilo vyjet na nějakou nepříliš slušnou jízdu, kde se bál, je to těžký případ.

Když mluvíme o dobré úrovni výcviku pro začátečníky, chci zdůraznit jednu velmi důležitou věc: pokud dojde k vyšší moci, musí instruktor udělat vše pro to, aby se strach neprosadil. Nejprve co nejpodrobněji vysvětlete, co se stalo. Vysvětlete, proč se kůň choval tak a ne jinak. Proč nosila, hrála si s sebou nebo se vyhýbala? Lidé, kteří cvičí dva nebo tři roky, jsou schopni sami posoudit situaci, ale začátečník stále málo rozumí psychologii zvířete. Ale každý čin koně má svůj důvod! Instruktor musí nejen vidět a pochopit tento důvod, ale musí být také překladatelem mezi koněm a jezdcem.

Pokud spadnete, snažte se co nejrychleji dostat zpět do sedla, i když jen na chůzi. Nechte v tuto chvíli koně jistit instruktorem – vezměte ho na šňůru nebo za uzdu. Požádejte ho, aby vám řekl, co dělat v takových situacích a jak se jim vyhnout. Pokud trenér neposkytl žádné vysvětlení po vašem pádu nebo situaci vyšší moci, pak je to katastrofa. Jezdci, které naučili jezdit potenciální instruktoři, mohou mít strach z koní po mnoho let.

Co dělat, když jste se již stali obětí takové neopatrnosti?

Pokud máte stále zájem a chuť učit se jezdit, hlavním úkolem je ještě více se nebát. Zkuste se v sedle znovu dostat do pohody, vlastně začněte koně poznávat od nuly. Vyhledejte si na internetu potřebný materiál k POROZUMĚNÍ příčinám a následkům různých koňských akcí, poraďte se s trenérem.

Problém je v tom, že už víte: od koně můžete očekávat jakékoli neočekávané akce. Na úrovni posedlosti očekáváte, že se situace bude opakovat a podvědomě ji neustále simulujete. Ale koně cítí všechno.

Někdy, po silném úleku, existující dovednosti zmutují do obsedantních pohybů: předklánění, tahání za otěže, zapichování paty do boků koně. To může vyvolat jen nepříjemnou situaci. Tak co dělat?

Je to jednoduché. Musíme začít od nuly. A pohybujte se vpřed přesně takovou rychlostí, jakou jste schopni změnit svůj stav.

Pro začátek má smysl cvičit bez důvodu, na lince. Po nějaké době, kdy se cítíte více či méně pohodlně, je užitečné zařadit cviky bez třmenů. Pokud se obsedantní pohyby opakují, třmeny mohou být zcela odstraněny a otěže mohou být uvázány na uzel v zadní části hlavy koně, takže na něj nedosáhnete. A – vpřed! Jemně, ne nuceně. Gymnastika, klidný klus. Když jste dostatečně uvolnění, je užitečné provádět přechody chůze-klus-cval. Je velmi dobré se pár minut projít se zavřenýma očima.

Již od první lekce se můžete pomalu naučit znovu ovládat otěže, ale nejprve pouze na procházce. Jen v kruzích. Pak – volty, změny směru. Všechno je stejné, jako byste se učili od nuly. Existuje jen jedno „ale“: trenér musí neustále vysvětlovat, co kůň dělá a proč. Klidně, důsledně, jako by vyjadřoval myšlenky zvířete. Musíte pochopit psychiku koně, logiku jeho jednání. Pak strach postupně ustoupí; bude nahrazena schopností adekvátně vnímat případné neočekávané situace.

Pokud jste se něčeho báli, je obzvláště důležité nespěchat. Buďte alespoň o krok za svým požadovaným plánem lekce. Nechte pokrok probíhat a konsolidujte se – teprve potom přejděte k nastavení dalších úkolů. Snažte se co nejvíce porozumět tomu, co se děje, a cítit se sebevědomě.

Existují velmi pokročilé případy, ale stále jsou poměrně vzácné. Koně jsou nemoc. Pokud jste již začali studovat, s největší pravděpodobností budete chtít s těmito zvířaty komunikovat i nadále. Úkolem kouče je pomoci překonat psychologickou bariéru a učinit proces interakce co nejbezpečnějším.

Strach je spojenec

Při přiblížení se ke zvířeti, které váží půl tuny, člověk samozřejmě cítí přirozenou neobratnost. Někteří cítí strach. To je naprosto normální – pud sebezáchovy signalizuje. Pokud to při interakci se zvířetem nefunguje, riskujete, že dostanete kopyto do čela. Bát se koní není nic špatného.

Existuje ještě jeden extrém – velmi často má člověk o koni iluze. Nikdo se zdravým rozumem a střízlivou pamětí by se nepokoušel pohladit bojového psa někoho jiného a řekl: „Ach, jaké uši! Oh, jaký nos. “, ale lezou na koně. Dospělí navíc své malé děti někdy doslova strkají pod kopyta neznámého koně. Proč středně velký pes nutí pracovat pud sebezáchovy, ale pětisetkilogramové zvíře se čtyřmi těžkými kopyty a plnou hubou vzbuzuje patřičný respekt?

Je důležité naučit strach, aby nám pomohl učit se. Není třeba se snažit potlačit pud sebezáchovy – to může být životu i zdraví nebezpečné. Strach může pracovat pro nás, stimuluje nás k lepšímu pochopení situace, k lepšímu pochopení psychologie koně a algoritmů jeho jednání.

Snažte se koně neplašit, dávejte mu co nejjednodušší, jasné a jednoznačné povely. Klidný jezdec bude mít klidného koně.

. A také se desetkrát zamyslete: potřebujete to? Možná je jednodušší obdivovat koně zvenčí. Pak bude méně strachu. Také se ne vždy vyplatí jezdit přesně na koni, kterého se bojíte. Vyměňte koně, vyměňte klub, vyměňte trenéra! Hledáte to místo, ty lidi a zvířata, se kterými se budete cítit klidně a pohodlně. A pamatujte: váš život a zdraví by měly být na prvním místě. Nemusíte riskovat hlavu jen proto, abyste překonali svůj strach. Komunikace s koňmi by měla být zábavná a přinášet radost! Věnujte větší pozornost psychologii zvířat. Požádejte trenéra, aby vás naučil pracovat s koněm na zemi. Pokud je to možné, vezměte koně na pastvu nebo si ho vezměte zaplavat. Hledejte v sobě harmonii, a pak se svět kolem vás postupně dostane do rovnováhy.

Možná si jednoho dne pomyslíte: byl to strach?

Ksenia Krotova, instruktorka jízdy na koni a hipoterapie