Ahoj! Chtěl bych se zeptat, kdo úspěšně chytá bílou koroptev nikoli komerčními metodami, ale pistolí, sám.
Kolikrát jsem ho navštívil jako specialista, ale nemohu zjistit, v kterou denní dobu je aktivní?
Ta by se teoreticky jako všechna kuřata měla někde usadit na noc před západem slunce a nástupem soumraku.
Máme to v bažinách, bažiny jsou bažinaté a na začátku podzimu není možnost tam pro to jít. Jakmile napadne a zapadne sníh, tak jedině na lyžích. Ale pták je opatrný a plachý. Stává se, že po stranách silnic mezi křovím je vše poseté koroptvemi, ať jsem jel přes den, nikdy jsem to neviděl, brzy ráno jsem to neviděl, v noci jsem to neviděl vidět to tam bloudit.
Kdy se tam stydí?? Jsou obecně velmi rozptýlené a je obtížné je získat. Obvykle se vznášejí ve vzdálenosti nejméně 50 metrů nebo více.
Buď je získán náhodou, nebo vůbec.
Nezbývá než nakrmit místo a čekat v záloze.
Kdo je loví (ve skutečném životě)?
31-10-2011 13:17 Lechiy s severa
Ahoj. Rozlišujeme dva druhy koroptví, tzv. koroptev bílou a koroptev černoúsou. Je velmi obtížné přiblížit se k cíli, ale Černouska mu klidně dovolí střílet. Obecně dokonce střílím na terč záměrně a docela úspěšně. Obvykle chodím sám tiše a pomalu, pravidelně se zastavuji a poslouchám je. A když to uslyšíš, jdeš pomalu tam, kde jsi slyšel koroptve. A určitě je posbíráte, hlavní je nespěchat a chodit tiše a klidně. Zpravidla se aktivují kolem 16:00, dvě až tři hodiny před setměním. Pokud vás ještě něco zajímá, ptejte se.
31 10:2011 igor ivanov
Původně napsal Lechiy s severa:
Ahoj. Rozlišujeme dva druhy koroptví, tzv. koroptev bílou a koroptev černoúsou. Je velmi obtížné přiblížit se k cíli, ale Černouska mu klidně dovolí střílet. Obecně dokonce střílím na terč záměrně a docela úspěšně. Obvykle chodím sám tiše a pomalu, pravidelně se zastavuji a poslouchám je. A když to uslyšíš, jdeš pomalu tam, kde jsi slyšel koroptve. A určitě je posbíráte, hlavní je nespěchat a chodit tiše a klidně. Zpravidla se aktivují kolem 16:00, dvě až tři hodiny před setměním. Pokud vás ještě něco zajímá, ptejte se.
Tady asi máme talent. Mimořádně opatrný pták. Jako vrána.
I o 100 metrů dál zastavíte v autě, zvedne se a přeletí.
A přiblížit se (ve sněhu) – jen náhodou, pokud se zvedne a přeletí přes cestu.
Procházet se po nich bažinou, dokud nemrzne, je prostě nereálné. A žijí na těch nejbažinatějších místech. Na sněhu – na lyžích – hlučné.
A nevydávají žádné zvuky, to je věc.
Jsem několik Jediný okamžik, kdy jsem slyšel jejich hlas, byl jako z hororového filmu, takové hloupé skřehotání. Když jsem to slyšel poprvé, myslel jsem, že v bažině něco bublá. Není to pták, který pláče. Je dokonce nemožné to zopakovat.
To znamená, že jdete lyžovat tam, kde jsou přehrady, a ty se v nejlepším případě třepotají asi 50 metrů daleko – a pak jsou pryč. A to je velmi, velmi vzácné. jako by někde seděli a schovávali se. Nebo toho máme tak málo. Naftaři všechny vystrašili.
31-10-2011 16:50 fref1
V Murmanské oblasti jsem lovil koroptve, mimochodem jsem nevěděl, že existují dva druhy. . . .
ten, který lovil hlavně v tundře. . Podél silnice jich sedí spousta. s vozidlem se k němu přiblížíte téměř těsně, ale není to zajímavé. nějak nesportovní. Obvykle jsme lovili ráno, když se začalo šedit. večer také.
31 10:2011 igor ivanov
Původně napsal fref1:
V Murmanské oblasti jsem lovil koroptve, mimochodem jsem nevěděl, že existují dva druhy. . . .
ten, který lovil hlavně v tundře. . Podél silnice jich sedí spousta. s vozidlem se k němu přiblížíte téměř těsně, ale není to zajímavé. nějak nesportovní. Obvykle jsme lovili ráno, když se začalo šedit. večer také.
To je pro vás pravděpodobně tundrová koroptev.
1-11-2011 10:14 fref1
Původně napsal igor ivanov:
ale v některých ohledech se výrazně liší. .
Moje žena si velmi oblíbila okurku, kterou dělali, byla vynikající. ))
1-11-2011 12:48 Lechiy s severa
Takže máme tundru a nejbližší les je daleko. Nijak zvlášť se neliší, u Talovky se liší pouze tím, že má hlavu úplně bílou, zatímco černouš má černé kníry, které jakoby jdou od zobáku k očím, a je méně bázlivý.
igor ivanov až uvidíte hejno koroptví, jděte jakoby kolem něj a ne přímo na něj a sledujte ho takříkajíc koutkem oka a nedívejte se na něj zblízka. Občas se samozřejmě také stane, že uletí daleko, ale při lovu při dodržení těchto pravidel ulovím pět koroptví.
1-11-2011 13:05 Lechiy s severa
Jsem několik Jediný okamžik, kdy jsem slyšel jejich hlas, byl jako z hororového filmu, takové hloupé skřehotání. Když jsem to slyšel poprvé, myslel jsem, že v bažině něco bublá. Není to pták, který pláče. Je dokonce nemožné to zopakovat.
Ano, koroptev křičí, samozřejmě, ani vás to nenapadne, když to nevíte, ale večer často křičí a není těžké je podle jejich křiku najít, ale pak se připlížit.
1-11-2011 13:29 Сармик
koroptev bílá je pravděpodobně nejčastěji chyceným ptákem v mém loveckém životě, jako dítě jsem ji chytal smyčkami, dával jsem je jednoduše do náčiní, později jsem nadělal hromady sněhu a nasadil smyčky – tito ptáci mají potřebu stoupat výš , později, když jsem dostal zbraň, samozřejmě jsem zapomněl na smyčky. Nejlepší čas pro přiblížení je časné svítání, ptáci právě opustili své díry (obvykle díry nejsou hluboké, ptáci jsou v nich úplně, jen jim obvykle trčí hlava zpod sněhu), během denního světla (doba krmení) už potřebujete dalekohled, abyste si dopředu promysleli přístupovou cestu k ptactvu, během první zimy se koroptve většinou nebojí techniky, pokud z ní nestřílí, ale později (a stále střílí z techniky) už to nejde se k nim přiblížit.
1-11-2011 13:54 Gvardy
Na Kolymě se tyto dva poddruhy ptarmiganu nazývají ruslovka a gornyazhka. Ruslovka je větší, s čistě bílou hlavou. Podle vědy je to bílá koroptev. Žije podél koryt řek, v nížinách, v lesích a mlázích. V zimě jsou hlavní potravou pupeny břízy, vrby apod. Velmi opatrný je tam, kde je již loven. Na odlehlých místech vám umožní dostat se docela blízko a nereaguje na technologii; jakmile se posadil na naše boční zrcadlo Uralu. Hlavními strážci jsou kohouti. Sednou si trochu výš na boku a jen říkají – Ke-ek! Ten zvuk kdákání a smíchu, který jste slyšeli, je to, jak kohouti obvykle na jaře kokrhají.
Musíte je pást tím, že budete sledovat jejich stopy, opravdu, chodit velmi pomalu a mít na sobě maskovací oblek. Ale ne přímo po hrázích, ale trochu stranou, okrajem lesa, pod krytem. Během krmení hodně pobíhají a jsou velmi aktivní, zvláště v chladném počasí. Proto je potřeba nastudovat krmná místa a přiblížit se MÍSTO, a ne konkrétní trať. Smysl má pouze stopovat horníky (tundru). A s Ruslovkou je to hra o to, kdo to viděl první. Pokud si toho všimnete první, schovejte se jako husy za kryt, pomalu a tiše. Nejúžasnější věc je hned po sněžení na nadýchaném sněhu, který nevrzá ani nepraská. Při hustém sněžení často mrznou a sedí namačkaní k sobě a můžete o ně jednoduše narazit. K místům neustálého krmení se můžete ve tmě přiblížit (běžné břízy, včetně zakrslých) a čekat. Noc tráví v závějích a dělají díry. Takže někdy šlápnete na lyži a zpod vašich nohou se ozve výbuch! Pokud se objeví informace, že je někde uvolněná ojnice, jsou takové „výbuchy“ velmi povzbuzující. A právě v tajze za soumraku je to vždy trochu zábavné. Často tráví noc ve stejných dírách. Do večerního soumraku můžete čekat. Zvědavost je někdy ničí. Pokud si vás všimli, vběhli dovnitř, rozčilovali se, ale neodletěli – zmrzněte. Někteří začnou pobíhat a koukat, co to bylo za zázrak. Pokud začnete vzlétat, nespěchejte, abyste se rozčilovali. Někteří se mohou rozdělit na páry nebo tři. Jiní se začnou rozčilovat (kuřata!), vykukují zpoza křoví, aby viděli, co se děje, a běží napříč. Pokud zmrznete, mohou vyskočit poblíž nebo vyletět poblíž.
Je dobré lovit s partnerem. Kuřata si vytvořila krmné a migrační cesty na nepříliš velkém území. Pokud zkopírujete jejich obvyklé trasy, pak rozdělením můžete kuřata pohánět proti sobě. Pokud jste je slyšeli „chechtat“ a vzlétnout (v zimním lese je někdy slyšet brhlík na kilometry daleko), klidně stůjte a čekejte. Mohou létat. I když sedí mimo záběr, stejně začnou bloudit ve smyčkách a nějaké vlákno narazí.
Horník se vědecky nazývá tundra (tundra) koroptev. Menší. Od kořene zobáku k očím má černý pruh. Preferuje kopce vč. Docela strmé svahy. V oblasti Magadan se živí semeny trav, brusinkami a dalšími bobulemi na rozfoukaných oblastech. A tam, kde je keř pokryt sněhem a na vrcholcích trčí poupata ve výšce svého růstu, poupata břízy zakrslé (její hlavní potrava v zimě, úroda je těmito poupaty vždy naplněna) a dalších rostlin. Poměrně obezřetní a pouze tam, kde jsou již zcela zastrašeni. Na tichých místech vás skoro nechá kopnout. I když střílíte, někdy stádo nadále sedí nebo utíká na dohled a dosah výstřelu. Často se skrývá a nechává vás v dosahu prázdného místa, takže musíte ustoupit. Účinnou technikou je skutečně předstírat, že jste si toho nevšimli, a pokračovat kolem. Ale neotálejte. Rozhodne, že už jste toho prošli dost – může vám odletět za zády nebo stranou.
eh. Už jsem „na pevnině“ 10 let, ale ne, ne, budu snít o koroptvích prohánějících se závějí a bude mě drtit nostalgií.
1 11:2011 igor ivanov
Původně napsal Lechiy s severa:
Takže máme tundru a nejbližší les je daleko. Nijak zvlášť se neliší, u Talovky se liší pouze tím, že má hlavu úplně bílou, zatímco černouš má černé kníry, které jakoby jdou od zobáku k očím, a je méně bázlivý.
igor ivanov až uvidíte hejno koroptví, jděte jakoby kolem něj a ne přímo na něj a sledujte ho takříkajíc koutkem oka a nedívejte se na něj zblízka. Občas se samozřejmě také stane, že uletí daleko, ale při lovu při dodržení těchto pravidel ulovím pět koroptví.
To je celé, nejsou tam žádná hejna. pár nebo tři. nebo dokonce jeden.
Pokud řídíte auto, uvidí vás velmi daleko a utečou.
a vy je nevidíte, teď napadl sníh a jsou úplně bílé.
Teprve když vyletí nahoru, všimnete si toho. a aby seděli a čekali, ne, ne.
1 11:2011 igor ivanov
Původně napsal Guardy:
Na Kolymě se tyto dva poddruhy ptarmiganu nazývají ruslovka a gornyazhka. Ruslovka je větší, s čistě bílou hlavou. Podle vědy je to bílá koroptev. Žije podél koryt řek, v nížinách, v lesích a mlázích. V zimě jsou hlavní potravou pupeny břízy, vrby apod. Velmi opatrný je tam, kde je již loven. Na odlehlých místech vám umožní dostat se docela blízko a nereaguje na technologii; jakmile se posadil na naše boční zrcadlo Uralu. Hlavními strážci jsou kohouti. Sednou si trochu výš na boku a jen říkají – Ke-ek! Ten zvuk kdákání a smíchu, který jste slyšeli, je to, jak kohouti obvykle na jaře kokrhají.
Musíte je pást tím, že budete sledovat jejich stopy, opravdu, chodit velmi pomalu a mít na sobě maskovací oblek. Ale ne přímo po hrázích, ale trochu stranou, okrajem lesa, pod krytem. Během krmení hodně pobíhají a jsou velmi aktivní, zvláště v chladném počasí. Proto je potřeba nastudovat krmná místa a přiblížit se MÍSTO, a ne konkrétní trať. Smysl má pouze stopovat horníky (tundru). A s Ruslovkou je to hra o to, kdo to viděl první. Pokud si toho všimnete první, schovejte se jako husy za kryt, pomalu a tiše. Nejúžasnější věc je hned po sněžení na nadýchaném sněhu, který nevrzá ani nepraská. Při hustém sněžení často mrznou a sedí namačkaní k sobě a můžete o ně jednoduše narazit. K místům neustálého krmení se můžete ve tmě přiblížit (běžné břízy, včetně zakrslých) a čekat. Noc tráví v závějích a dělají díry. Takže někdy šlápnete na lyži a zpod vašich nohou se ozve výbuch! Pokud se objeví informace, že je někde uvolněná ojnice, jsou takové „výbuchy“ velmi povzbuzující. A právě v tajze za soumraku je to vždy trochu zábavné. Často tráví noc ve stejných dírách. Do večerního soumraku můžete čekat. Zvědavost je někdy ničí. Pokud si vás všimli, vběhli dovnitř, rozčilovali se, ale neodletěli – zmrzněte. Někteří začnou pobíhat a koukat, co to bylo za zázrak. Pokud začnete vzlétat, nespěchejte, abyste se rozčilovali. Někteří se mohou rozdělit na páry nebo tři. Jiní se začnou rozčilovat (kuřata!), vykukují zpoza křoví, aby viděli, co se děje, a běží napříč. Pokud zmrznete, mohou vyskočit poblíž nebo vyletět poblíž.
Je dobré lovit s partnerem. Kuřata si vytvořila krmné a migrační cesty na nepříliš velkém území. Pokud zkopírujete jejich obvyklé trasy, pak rozdělením můžete kuřata pohánět proti sobě. Pokud jste je slyšeli „chechtat“ a vzlétnout (v zimním lese je někdy slyšet brhlík na kilometry daleko), klidně stůjte a čekejte. Mohou létat. I když sedí mimo záběr, stejně začnou bloudit ve smyčkách a nějaké vlákno narazí.
Horník se vědecky nazývá tundra (tundra) koroptev. Menší. Od kořene zobáku k očím má černý pruh. Preferuje kopce vč. Docela strmé svahy. V oblasti Magadan se živí semeny trav, brusinkami a dalšími bobulemi na rozfoukaných oblastech. A tam, kde je keř pokryt sněhem a na vrcholcích trčí poupata ve výšce svého růstu, poupata břízy zakrslé (její hlavní potrava v zimě, úroda je těmito poupaty vždy naplněna) a dalších rostlin. Poměrně obezřetní a pouze tam, kde jsou již zcela zastrašeni. Na tichých místech vás skoro nechá kopnout. I když střílíte, někdy stádo nadále sedí nebo utíká na dohled a dosah výstřelu. Často se skrývá a nechává vás v dosahu prázdného místa, takže musíte ustoupit. Účinnou technikou je skutečně předstírat, že jste si toho nevšimli, a pokračovat kolem. Ale neotálejte. Rozhodne, že už jste toho prošli dost – může vám odletět za zády nebo stranou.
eh. Už jsem „na pevnině“ 10 let, ale ne, ne, budu snít o koroptvích prohánějících se závějí a bude mě drtit nostalgie.
Bylo to velmi zajímavé čtení, moc děkuji!!
Uložil jsem to do počítače.
Zkusím to, jak je napsáno!
Tohle se v knihách nikdy nedočtete, jsou tam jen klišé, jako by se navzájem kopírovaly.
