Zkušená jezdkyně Olga Golubová vypráví o tom, co koně skutečně dokážou a jaké superschopnosti se na ně „přilepily“ díky divoké fantazii lidí.
Otázka č. 1: Spí koně ve stoje?
Nic takového. Kůň spí vleže, ale ve stoje může jen dřímat. A dřímá ve stoje, většinou ve volné přírodě, aby v každém okamžiku nebezpečí byla možnost úniku. Doma může kůň spát vleže, protože ho nic neohrozí. Je pohodlná. Obecně existuje několik fází spánku: dřímají ve stoje a slyší vše, co se kolem nich děje. Ve druhé fázi kůň leží se zvednutou hlavou, nohama zastrčeným pod sebe, přitom stále slyší vše, co se děje poblíž, pohybuje ušima a ocasem. A hluboký spánek je, když kůň leží úplně na zemi.
Foto: Valery Morev
Otázka č. 2: Komunikují mezi sebou koně řeháním?
Ano, takto skutečně komunikují. Pokud jsou blízko u sebe, dokážou také klokotat, prskat a funět, přičemž koně velmi dobře rozumí mimice svého koňského kolegy. Když matka přivolá hříbě, odliší její řehtání od ostatních klisen, které také volají svá hříbata. Koně mají velké množství odstínů řehání a lidé ještě nebyli schopni rozpoznat všechny významy jejich verbální komunikace.
Otázka č. 3. Pozná kůň svého majitele i se zavřenýma očima?
Sám od sebe vím, že kůň časem pozná „svého“ podle kroků a hlasu, ale nemusí ho vidět. Má mimochodem výborný sluch, díky tomu se dokáže dobře orientovat ve tmě a dokonce si pamatuje přibližný čas příchodu svého páníčka, který na něj s úsměvem čeká. Ano, koně se umí usmívat a každý to ví.
Foto: Valery Morev
Otázka č. 4. Je mysl koně lidmi hodně přikrášlena?
Ne. Kůň je chytré zvíře. Někdy může cítit stav svého okolí více než například člověk sám. Není přitažené za vlasy, že kůň cítí člověka, od jeho obav až po jeho náladu. Pokud je ten váš špatný, může situaci okamžitě napravit. Pro jistotu si musíte s koněm alespoň jednou promluvit. Byly mi vyprávěny neuvěřitelné příběhy o projevech lásky, žárlivosti, laskavosti ze strany koní, jednoduché vysvětlení neexistuje, ani vědecké. Mnozí řeknou, že to není možné, začnou racionalizovat, ale je to tak.
Otázka č. 5. Abyste z koně vychovali železného šampiona, musíte být ke zvířeti tvrdý? Ukažte hrubým způsobem, že jste šéf?
Ať názor zůstane názorem. Zde neexistuje jednoznačná odpověď, alespoň ne pro mě, protože každý má své vlastní metody. Jsem zastáncem myšlenky, že musíte milovat koně a on vás bude milovat zpět. Pokud s ní budete pracovat, oba se stanou šampiony. Nemůžete přenést veškerou odpovědnost za vítězství na zvíře. Jezdecký sport – dvojice.
Otázka č. 6. Je Alexander Nevzorov odborník na koně?
Zde mohu vyjádřit pouze svůj názor, jsem si jistý, že s ním bude mnoho kolegů souhlasit: abyste pochopili, zda jste skutečně odborníkem, musíte znát techniky. Skutečné techniky, ne ty, které předvádí všem. K Nevzorovovi mám extrémně negativní vztah, je to jeden z těch cirkusantů, kteří neříkají pravdu. Nebude umět jezdit na žádném koni. Není žádným tajemstvím, že je pečlivě vybírá a z padesáti je vhodný pouze jeden, protože kritéria odpovídají. Nikdo přesně neví, jak své koně trénuje, každý vidí výsledek, který vypadá krásně a efektně, ale co za tím vším je, se neví.
Foto: Valery Morev
Otázka č. 7. Je stádo snem každého koně?
Kůň je společenské zvíře, v každém případě potřebuje komunikaci se svými příbuznými. Pokud je v zajetí kůň ponechán sám, pak se člověk stane součástí jeho stáda, které si stanoví své vlastní normy a pravidla.
Otázka č. 8. Má kůň supervizi?
To je nadsázka. Lepší než kočky a psi, samozřejmě. Možná tento názor vznikl proto, že kůň má velké oči – největší ze suchozemských savců. Vidí kůň předměty na dálku dostatečně jasně? Ano. V každém případě lze s jistotou říci, že její vidění na dálku je ostřejší než u osoby s lehkou krátkozrakostí. To ale v žádném případě není supervize.
Otázka č. 9. Je kůň pomstychtivý a umí kousnout, aby vám dal lekci?
Kůň si všechno zapamatuje. To je pravda. Ale za to, jak se kůň chová, může jen člověk. Pokud kůň zahořkl, pak je veškerá vina plně na majiteli, který si někde nedal pozor a udeřil. Proto si příště, aby se vyhnul bolesti, najde možnost se bránit, potažmo všechny ty „špatné“ koně, kteří koušou a lžou. I když řeknu, že máme jednoho koně, který prošel cirkusem, kozáky, přišel doslova v pruzích z krutého zacházení, ale zároveň nechová zášť, dál se k člověku přibližuje a neuráží.
Foto: Valery Morev
Otázka č. 10: Bude tě milovat kůň za kostky cukru?
Nebude to milovat. Obecně platí, že to, že všichni koně milují cukr, je opravdu vymyšlené. Někteří to ani nezkusí. Totéž platí pro mrkev. A i když si dá pamlsek, rozhodně vás za to nebude milovat. Milují něco jiného.
Začátkem století vzbudil vysloužilý učitel Wilhelm von Osten senzaci tvrzením, že naučil koně jménem Clever Hans dělat aritmetiku. Kůň poklepal nohou na odpovědi na otázky. Komise složená z kompetentních specialistů pečlivě kontrolovala chování koně a byla nucena přiznat, že Hans skutečně prováděl aritmetické operace.
Skutečný důvod objevil německý psycholog Oskar Pfungst. Ukázalo se, že Hans si všiml sebemenších pohybů hlavy člověka (až 0,2 milimetru), a když zkoušející počkal na počet klepnutí potřebných pro správnou odpověď, uvolnil se, kůň, který zachytil nápovědu, přestal počítat . Lidé, kteří sami neznali správnou odpověď, se nemohli naučit správné řešení od Chytrého Hanse.
A jaký dobrý sluch má kůň! Je mnohem rozvinutější než vize. Kůň zachytí i ten nejmenší šelest, který člověk vůbec nevnímá. Dobře rozeznává zvuk kroků svého pána a pozná ho ještě dříve, než se objeví ve dveřích stáje. Struktura jejích uší je taková, že zvukové vlny nejen zachycují, ale i zesilují. Pohyblivé uši se vždy, stejně jako lokátory, natáčejí směrem ke zdroji zvuku. Když se kůň ocitne na neznámém místě, říká se, že si hraje nebo kroutí uši, tedy pozorně poslouchá.
Rýchání je nejběžnějším způsobem přenosu informací u koní. Kůň v bolestivých stavech vydává krátký a vysoký zvuk, frkání je signál nebezpečí. Koně mají 96-97 zvukových signálů. Mohou znamenat přivolání kamarádů, odplašení nepřátel, přivolání mláďat, setkání s jedincem opačného pohlaví, strach, vztek, vztek, paniku atd. U klisny lze rozlišit dva typy hlasového volání: hlasité řehtání – signál daný z velké dálky, obvykle když matka hledá hříbě, a tiché (jako bučení), když je poblíž a matka se jakoby ujišťuje o jeho přítomnosti. Hlas matky hříbat se nepochybně odlišuje od ržání ostatních koní, což jim umožňuje správně zvolit směr hledání.
Kromě sluchu má kůň vysoce vyvinutý hmat. Nejcitlivější jsou její rty a kopyta. Proto se říká, že koně vidí cestu nohama.
Žádné zvíře, snad kromě psa, se nemůže srovnávat s koněm a jemností čichu.
Mnoho lidí asi zná příběhy koní, kteří se sami vracejí domů a překonávají různé obtíže. Ne nadarmo je v zimě, za nevlídného počasí ve stepi, lepší spolehnout se na instinkt koně, v noci, ve sněhové bouři, dokáže najít cestu domů, opatrně se vyhýbat mezerám, zasněženým útesům . Již dlouho bylo poznamenáno, že kůň dokonale najde brod v řece a na bezvodých místech najde nejkratší cestu k vodě.
Pomorové používají koně k rybolovu na ledu, protože věří, že cítí pohyb ledu a oddělování ledových polí od pobřežního ledu dříve než lidé. Zvířata se začnou bát, vzlétají a řítí se ke břehu nekontrolovatelným cvalem ve směrech, které znají jen oni. Zkušení rybáři vědí, že nemohou promarnit ani minutu a měli by věřit koním, ti nepodvedou. Populární moudrost říká: „Dobrý kůň tě vytáhne z vody a vynese tě z ohně.“
Kůň se uzdraví sám. Zvíře si tře pohmožděná, postižená místa. Pravidelně jimi tře různé předměty, masíruje je rty, zuby, nohama nebo kopyty.
Po těžké práci si kůň ponechaný na svobodě ochotně lehne na 3 až 5 minut v kteroukoli roční dobu. K tomu si vybere místo, které pečlivě prozkoumá a očichá. Při plstění si zvíře masíruje tělo a provádí aktivní gymnastiku pro obnovení krevního oběhu ve všech orgánech a tkáních.
Po dlouhém odpočinku koně provedou jakousi rozcvičku – protáhnou se, protřepou kůži, zhluboka se nadechnou.
Dospělá zvířata a matky klisny aktivně chrání mláďata před nepřízní počasí a nebezpečím. Ve větrných dnech na pastvině jsou umístěny tak, aby hříbata byla na závětrné straně.
Koně svá hříbata pečlivě hlídají a chrání. Při útoku vlků se hejno koní shromáždí v kruhu a umístí mláďata do středu. Starý hřebec, který vede školu, s několika klisnami, je-li to nutné, se nebojácně řítí na nepřátele. Vlci nemohou ukrást hříbě ze stáda.
K ochraně před hmyzem sajícím krev (koně, komáři, pakomáři, pakomáři) se koně často párují. Navíc jsou seskupeni v takových pozicích, že každý kůň používá svůj ocas k odhánění hmyzu z hlavy a krku svého partnera. V praxi chovu koní se takové pózy obvykle nazývají koňské flirtování.
Vidí barevné sny, poznávají na obrázcích svůj vlastní druh, umí se spřátelit, mají téměř psí čich a sluch, vyvinutý hmat, strašně se bojí včel a dokážou klidně nahradit kompas. To vše je o jednom z nejkrásnějších a nejpůvabnějších zvířat na zemi – koních. Zde je deset dalších zajímavých faktů, které s nimi souvisí.
1. Mongolské slovo „uk“ a peruánské „okwila upara klamaru koalu nakla nata“ znamenají „kůň“.
2. V roce 1949 byl vytvořen rekord ve skoku vysokém v jezdeckém sportu – 2 metry 47 centimetrů. Nikdo nikdy neskočil výš.
3. V roce 2010 zapsala Guinessova kniha rekordů nejvyššího koně světa – belgického hřebce Big Zdijk, 2 metry 17 centimetrů vysokého.
4. Ve stejném roce 2010 se narodilo nejmenší hříbě plemene Pinto – mládě Einstein vysoké 36 centimetrů.
5. Hřebec jménem Sampson byl nejtěžší a největší kůň na světě, vážil 1,52 tuny.
6. Na aukci v Anglii v roce 1983 byl prodán plnokrevný anglický hřebec Shareef Dancer za 40 milionů dolarů. Cenový rekord ještě nebyl překonán.
7. Podle pravidel jezdeckého sportu by jméno koně nemělo přesáhnout 18 znaků, jinak bude těžké a zdlouhavé se zapisovat.
8. V roce 1920 zemřel kůň jménem Komik. Zúčastnila se mnoha závodů, neustále vyhrávala, ale jak se ukázalo po pitvě, nemohla to udělat, protože měla jen jednu plíci.
9. K většině úrazů v jezdeckém sportu dochází při jízdě, tzn. při tiché a klidné jízdě a v profesionálním sportu jsou vážná zranění jezdců vzácná.
10. Chování koně, stejně jako chování kteréhokoli jiného zvířete, nelze předvídat, proto k nejnebezpečnějším úrazům hlavy dochází z úleku koně, ale nejčastěji dochází ke zranění nikoli těch, kteří jedou, ale těch, kteří stojí vedle. ke zvířeti.
Našli jste chybu nebo mrtvý odkaz?
Vyberte problémový fragment pomocí myši a stiskněte CTRL+ENTER.
V okně, které se objeví, popište problém a odešlete upozornění do správy zdrojů.
