Zánět dásní – zánět dásní, způsobený nepříznivými účinky lokálních i obecných negativních faktorů na organismus zvířete, které se vyskytují bez porušení integrity dentoepiteliálního úponu a tvorby parodontálních váčků.
Podle charakteru průběhu se gingivitida obvykle dělí na:
Ostrý – vznikající v důsledku mechanických, chemických, tepelných, alergických, infekčních nebo jiných účinků a doprovázené výrazným zarudnutím, otokem, krvácením a bolestí.
Chronický – nejčastěji vznikající v důsledku jiných, závažnějších systémových onemocnění a prakticky neprovázené krvácením a bolestí. U chronického zánětu dásní je zánět déle trvající, a proto je onemocnění často odhaleno až při běžných vyšetřeních zvířete.
Chronická gingivitida se zase dělí na:
- deskvamativní (charakterizované intenzivním zarudnutím a hojným šupinatým olupováním gingiválního epitelu);
- hyperplastický (vzniká jako důsledek endokrinologických poruch a vyznačuje se zvětšením objemu parodontálních papil);
- okrajový (vyvíjející se v souvislosti se špatnou ústní hygienou);
- ulcerativní (charakterizované silným svěděním, krvácením a ulcerací dásní);
- atrofické (charakterizované výrazným zmenšením objemu gingivální tkáně).
Podle stupně prevalence se gingivitida dělí na:
- lokalizované (patologický proces se vyskytuje v oddělené části dásně);
- zobecněný (patologický proces probíhá po celém povrchu dásně).
Co způsobuje zánět dásní?
Nejčastějšími důvody přispívajícími ke vzniku zánětu dásní je hromadění bakteriálního plaku na povrchu zubů a také nedodržování základní ústní hygieny. Plak se tvoří na dásni a pokud není odstraněn do několika dnů, způsobuje zánět v oblasti okraje dásně, vytváří biologický film, který pevně přilne k povrchu zubu a zabraňuje pronikání antibakteriálních léčiv. Dále, nezničený film plaku dále roste a přenáší se do zubní tkáně umístěné pod dásní. Pokud subgingivální část plaku nadále přetrvává, vede to k rozvoji chronické gingivitidy a pravděpodobnosti rozvoje parodontitidy. Přeplněné zuby, přítomnost subgingiválních cizích těles, trauma, třísky a poškození povrchu zubů výrazně zhoršují progresi onemocnění.
Při zánětu dásní nedochází k narušení celistvosti parodontálního spojení, avšak vlivem otoku mezizubních papil a zvětšení jejich objemu vzniká iluze prohloubení gingiválního sulku.
Jaké příznaky doprovázejí rozvoj zánětu dásní u psů a koček?
V normálním fyziologickém stavu mají gingivální tkáně tenké ostré hrany a korálově růžovou barvu (při absenci pigmentace). Když se rozvine zánět dásní, počáteční zánět tkáně vede k zarudnutí a zaoblení dásní. S postupem zánětlivého procesu začnou dásně intenzivněji krvácet a zarudnutí se rozšíří po celém povrchu.
Běžné příznaky zánětu dásní jsou:
- vzhled špatného dechu;
- vzhled měkkého plaku na zubech;
- zvýšené slinění;
- zarudnutí a otok dásní;
- krvácení z dásní při jídle, pohmatu nebo sondování;
- snížená nebo úplný nedostatek chuti k jídlu;
- zvýšení velikosti mezizubních papil;
- tvorba falešně patologických parodontálních kapes;
- vzhled erozí na dásních
- atd.
Jak se gingivitida diagnostikuje?
Pokud je v patologickém procesu zapojena pouze měkká tkáň dásní, majitel zvířete si nemusí včas všimnout významných změn v ústní dutině zvířete, a proto, když se objeví první příznaky onemocnění, je třeba okamžitě kontaktovat specializovaného specialistu.
Diagnóza je stanovena na základě důkladného vyšetření dutiny ústní a je charakterizována přítomností zánětu omezeného na měkké tkáně dásní, zatímco ostatní části parodontu (cementum, parodontální vazivo, alveolární výběžek a okolní kostní tkáň ) nejsou ovlivněny. Při posuzování hloubky gingiválního sulku se používá parodontální sonda, která zohledňuje i přítomnost krvácení dásní.
Kromě toho, k potvrzení diagnózy, studie, jako jsou:
- všeobecné klinické a biochemické krevní testy;
- rentgenové studie;
- Schiller-Pisarevův test;
- diagnostika infekčních onemocnění;
- diagnostika invazivních onemocnění;
- studie hormonálního stavu;
- alergologické studie;
- mikrobiologické studie;
- toxikologické studie;
- cytologické a histologické studie.
Jak se gingivitida léčí u koček a psů?
Léčba zánětu dásní obvykle zahrnuje komplexní provádění preventivních a terapeutických opatření. Pokud je přítomen plak nebo zubní kámen, je indikována mechanická nebo ultrazvuková sanitace dutiny ústní.
Pro systémovou léčbu zánětu dásní se používají antibakteriální, protizánětlivé, analgetické, hemostatické léky, léky na hojení ran a léky obsahující vitamíny.
V některých případech může být vyžadována chirurgická excize postižených oblastí dásní, prováděná v celkové anestezii.
Prognóza je ve většině případů příznivá a léčba končí úplným uzdravením zvířete.
Existuje způsob, jak zabránit zánětu dásní?
Předejít vzniku zánětu dásní u psů a koček je možné dodržením několika jednoduchých pravidel:
- každodenní čištění zubů a úst;
- používání čisté vody a kvalitního krmiva;
- úplné vyloučení kontaktu s jakýmikoli traumatickými faktory;
- pravidelné samovyšetření dutiny ústní;
- včasné odstranění plaku a zubního kamene;
- pravidelné zubní prohlídky a preventivní lékařské prohlídky.
Vážení návštěvníci! Můžete si domluvit schůzku a také získat komplexní rady od specialistů vyplněním formuláře zpětné vazby na našem webu nebo kontaktováním našich operátorů na tel.: (495) 649-40-45 a (495) 649-06-45 .
Přijímáme k platbě:
Primární stomatitida u koček se může objevit v důsledku poranění sliznice dutiny ústní (například při okusování tvrdých listů rostlin, pojídání kostí), tepelných a chemických popálenin (když kočka přijde do kontaktu s domácími chemikáliemi).
Sekundární stomatitida se vyskytuje při konečném selhání ledvin, diabetu, infekčních onemocněních (kalciviróza, chronické virové infekce aj.), zánětlivých onemocněních trávicího traktu a výrazných depozitech zubního kamene. V některých případech jsou maligní novotvary ústní dutiny maskovány jako stomatitida.
Docela běžné u koček chronická gingivostomatitida – onemocnění charakterizované zánětem a proliferací dásní a sliznice dutiny ústní, někdy s tvorbou vředů. Provokujícími faktory mohou být chronické virové infekce a nelze vyloučit ani zvýšenou reakci na bakteriální plak.
Eozinofilní granulomatózní komplex u koček – výskyt nebolestivých, hustých, nehojících se vředů, hlavně na horním rtu, a eozinofilních granulomů (uzlů) v dutině ústní. Příčina jejich výskytu je pravděpodobně alergická.
Jak pochopit, že kočka má stomatitidu
Bez ohledu na příčinu způsobuje stomatitida kočce značné nepohodlí. Zvíře ztrácí chuť k jídlu, přestává se mýt, tře si tlapkami obličej, stupňuje se slintání, objevuje se zápach z úst (halitóza), na sliznici dutiny ústní jsou patrná oteklá, zarudlá místa či vřídky. Při sekundární stomatitidě se celkový stav kočky výrazně zhoršuje, stomatitida pouze doplňuje známky základního onemocnění.
Diagnostika stomatitidy u koček
K diagnostice stomatitidy někdy stačí vyšetření a anamnéza. Pokud existuje podezření na infekční onemocnění, musí být provedeny testy na příslušné infekce. Při podezření na onemocnění vnitřních orgánů se provádí obecný a biochemický krevní test, test moči a ultrazvuk vnitřních orgánů.
K upřesnění diagnózy, zejména při chronickém průběhu onemocnění, je často nutné histologické vyšetření postižené tkáně.
Léčba stomatitidy u koček
Pokud se objeví známky stomatitidy, kočka by měla být převezena k veterináři. Příznaky neškodného onemocnění mohou skrývat vážné problémy, které ohrožují život zvířete.
Léčba nekomplikované primární stomatitidy spočívá v ošetření dutiny ústní adstringenty a antiseptickými roztoky, podávání měkkých teplých potravin a v některých případech je nutné použití systémových antibiotik.
U sekundární stomatitidy je nutné léčit základní onemocnění. Lokální léčba zanícené ústní sliznice bude neúčinná.
U chronické gingivostomatitidy u koček se doporučuje chirurgické odstranění všech premolárů a molárů, na kterých se hromadí bakteriální plak. Poté je nasazena dlouhodobá antibiotická terapie. Někdy jsou vyžadovány protizánětlivé léky a imunosupresiva (léky potlačující imunitní systém).
K léčbě eozinofilního granulomatózního komplexu u koček je nutné vyloučit všechny potenciálně provokující faktory: léčit parazity, nahradit plastové misky keramickými nebo kovovými, nahradit krmivo hypoalergenními. Dále jsou předepsány glukokortikoidy. Někdy je nutná kryodestrukce granulomů (zničení působením chladu) nebo jejich chirurgické odstranění.
Léčba chronických zánětlivých onemocnění dutiny ústní je vždy dlouhodobá.
c) Veterinární středisko pro léčbu a rehabilitaci zvířat „Zoostatus“.
Varšavská dálnice, 125 budova 1. tel. 8 (499) 372-27-37
Korotenko Ljubov Dmitrievna
Vedoucí lékař, endokrinolog, nefrolog
Přečtěte si recenze o našem veterinárním centru.
Zavolejte na číslo 8 (495) 241 64 95 a objednejte se na konzultaci již nyní.
c) Veterinární středisko pro léčbu a rehabilitaci zvířat „Zoostatus“.
Dálnice Varshavskoe, 125 budova 1.
