Benjaminovi je 30 let. Přesněji 29. „ale nebude to trvat dlouho,“ jak sám vtipkuje. Je to lovec psů, i když si tak neříká. Působí spíše jako dobrovolník, kterého kdysi unavovaly psí smečky, nejprve v Moskvě a poté v Charkově, kam se před téměř dvěma lety přestěhoval, aby žil a pracoval.
Tento rozhovor jsem pořídil před několika měsíci, ale neodvážil jsem se jej zveřejnit kvůli nejnovějším událostem s vypalováním krytů. V žádném případě neschvaluji jednání lovců psů. Navíc mi připadají divoké a nepřijatelné. Na druhou stranu jsem extrémně proti toulavým psům. Ve městě mě napadli psi vícekrát a vím, jaké to je. Naštěstí toulaví psi v Moskvě prakticky zmizeli. Jsem také proti držení většiny psů, zejména bojových plemen, uvnitř. Problémem psů by se měl zabývat stát. Pokud nemůže samostatně sterilizovat a obsahovat toulavé psy. ať podporují soukromé útulky. V každém městě jsou lidé, kterým na zvířatech záleží a to je normální, jen je potřeba je podpořit.
Ale jsou lidé s jiným pohledem na věc. Setkáváme se s Veniaminem v moskevské „Jídelně č. 1“ na Rechném. Toto je poprvé, co vidím lovce psů, takže mám spoustu otázek.
Vaše práce přichází s velkým množstvím kritiky. Například nejdůležitějším argumentem je, že se otráví nejen toulaví psi, ale i psi domácí a dokonce i děti.
To je nesmysl, to je krutý nesmysl, řeknu vám to upřímně.
To znamená, že vy osobně o takových precedentech nevíte?
nevím. A pokud by existoval byť jen jeden takový precedens, tato oblast by byla uzavřena, přišli by tam cool chlapíci v plynových maskách a hledali by nějaké vážné toxické látky. A co by se stalo, muselo by se to otrávit nějakým sarinem, ale ne (našimi) léky.
Zmatou vás toulaví psi nebo domácí mazlíčci?
Bez domova
Kdy to členové rodiny jedí?
Jak to mohou jíst?
No, tady pobíhá bez vodítka, všechno očichává, kanec-kanec – a to je vše. Je spousta případů, kdy.
No, nejdřív to dám psům rovnou do tlamy, respektive hodím to před psa, aby to sežral a je to. Tak nevím, jak mohl domácí pes jíst.
No, házejí kolem otrávenou klobásu nebo tak něco.
No, já jsem obecně proti.
Takže to neděláš?
Ne, chápu házení otrávené klobásy v průmyslových zónách, na takových místech. A zhruba řečeno, člověk, který hází otrávené jídlo do psího parku, no, to je tak trochu špatně. Proč otravovat domácí psy? Víte, existuje definice toulavého psa, i když je to pes domácí. Pokud pes chodí bez vodítka, bez náhubku a není poblíž žádný páníček, pak je to toulavý pes. Logický? I kdyby byla majitelkou byť jen třikrát, stále by byla zatoulanou. A pokud je jeho majitel blázen, kterému je jedno, že jeho pes běhá, jak chce, pak je to opravdu jeho chyba.
Znáte nějaké případy skutečného trestního stíhání takzvaných lovců psů?
Slyšel jsem o jednom případu: v Kyjevě byl uvězněn chlap. Ale on je vyloženě pitomec. Otrava toulavých psů není vůbec trestný čin, není to ani administrativní záležitost. Aby mohlo dojít k trestnímu řízení, je potřeba žadatel. Může mít toulavý pes zájemce? Ne.
No, jednou mě srazili: Byl jsem blázen, upálil jsem se v opilosti, pořezal jsem bezdomovce lapače blech. A byl tam ostřílený ochránce zvířat. Cestou má v hlavě malý „šiz“. Rozdmýchala paniku a napsala na internet, že jsem pejskovi píchl jed. Úplně mě to zarazilo. Ale lidé se dívali, poslouchali ji a uvědomili si, že je neadekvátní osoba. Ale přihlásilo se k ní pár lidí a ti šli na policii sepsat udání proti mně, takovému sadistovi. A napsali žádost, ale jejich žádost nebyla přijata. Nechali policii přísahat a řekli, proč to nepřijmete? A policie se jich zeptala jasně a jasně: “Kdo je majitelem psa?” – Ne. No, to je vše. “Pojďme se rozloučit.”
Co vás k tomu vůbec inspirovalo?
Kdysi mě v dětství kousl pes, ale nemělo to na mě žádný vliv. Jsem jen proti tomu, aby byli ve městě. Ale nějak v Moskvě už s tím nejsou téměř žádné problémy. Ale přestěhoval jsem se do Charkova. A v mém okolí bylo tolik psů. A chodit ven bylo nebezpečné, smečky napadaly i dospělé muže. Muselo se s tím něco udělat.
I když se podle zákona podíváte, jak to tady chodí. Pes je majetkem člověka, pes nemá žádná práva, povinnosti, nic. Pokud člověk opustil svůj majetek, odložil řekněme pytel s potravinami a šel se někam projít, pak je asi jediný pitomec, pokud mu tento pytel někde vykuchají nebo dokonce odnesou. Totéž platí pro psa: když jsem ho opustil s tím, ať si můj majetek putuje, jak chce, tak kdo může za to, že se s tímto majetkem něco stalo?
Popište ve zkratce, proč to pořád děláte?
Věřte, že tyto psy nechodím hledat někde v branách, nepotřebuji to a nedělá mi to žádnou radost. Mám jen oblast, kde bydlím. Chci, aby se tam psi nepotulovali, neštěkali na mě nebo se na mě nehrnuli. Všechno. Tady je můj nápad. Proto to dělám. To mohou veřejné služby, ale nemohou to dělat ani ze zákona. Naše legislativa je napsaná tak zajímavě, že naši psi mají práva. Tedy, nemají, ale ve skutečnosti se ukazuje, že pracovníci veřejných služeb nemají právo je zabít.
V Charkově se před Eurem pracovníci veřejných služeb pokusili otrávit psy. Nastala taková panika, že to málem vedlo k kriminálním případům. Vedení města muselo tyto lovce psů najmout. Kluci přijeli z Ruska, z celé Ukrajiny, z Běloruska. Zaplatili jim peníze, aby tito psi mohli být rychle poraženi. A nejvíce pomáhají pracovníci komunálních služeb, kteří odklízejí mrtvoly.
A co útulky, kde jsou psi utraceni? A existují nějaké veřejné služby pro chytání?
Takoví neexistují. V Charkově postavili jeden kryt, ale nebyl k ničemu. Obecně platí, že naši pracovníci veřejných služeb nemohou nic dělat, opakuji. Všichni jsme ale zastánci myšlenky: chytit psa, uříznout mu koule a pak ho nechat jít na procházku. Tady ale vůbec o nic nejde. Jaký je pro mě rozdíl, jestli má koule nebo ne, když mě kousne zuby.
Ale co argument, že kastrovaný pes je méně pravděpodobné, že zaútočí? Že netrpí, řekněme, „sexuální agresí“?
Tyto argumenty v tomto případě neplatí, protože někteří psi se stávají méně agresivními a někteří agresivnějšími. Přesná data si nepamatuji, měl jsem o tom někde studii, ale procento se po kastraci prakticky nemění. A za druhé, množí se tak rychle a žijí ve všech trhlinách, že je prostě fyzicky nemožné je všechny sterilizovat. Nechte tuto smečku mít pět sterilizovaných a pět nesterilizovaných psů. Toto hejno se brzy rozroste na 20-30 čumáků. Pořád se to rozdělí na dvě nebo tři hejna a všechno bude znovu.
Pamatuji si okamžik, kdy můj pohár trpělivosti přetekl. Právě jsem se přestěhovala do Charkova a s přítelem jsme společně nosili skříň do nového bytu. Byla zima, skříň byla těžká, nesli jsme ji spolu, všechny ruce byly zaneprázdněné. A pak tito smečkoví psi běhají ze všech stran. Vidí, že mají zaneprázdněné ruce a začnou si kousat paty. A tak postavíte skříň, začnete odhánět psy, odhazovat kusy ledu. Pak znovu přenesete skříň sto metrů a jste vrženi zpět. A takhle jsme kráčeli křivě. Poté jsem se rozhodl, že tady nebudou.
Před kolika lety to bylo?
O něco méně než rok a půl.
A jak to všechno napoprvé dopadlo?
Po tomto kabinetu jsem šel online, našel tematické zdroje, vyhledal recept a je to. No a navíc tam byly návody a technologie. Nejtěžší bylo najít **** (antibiotikum, lék proti tuberkulóze). Obvykle přijdete a zbývá jen jeden nebo dva balíčky.
Jsou to všichni lovci psů, kteří skupují?
Dobře, ano. Slyšel jsem dokonce příběhy, že některé lékárny mají ve službě tyto zoofily, zvířecí aktivisty, kteří se dívají na to, kdo tyto věci kupuje.
A co příběhy o otrávených dětech ***?
Vztekat se. Děti nelze léčit antibiotiky. Ve skutečnosti se používají k léčbě. A ani v ostatních komponentách nic takového není. Například Cerucal je prostě antiemetikum. Pro jistotu můžete přidat citramon nebo Pentalgin. Pentalgin je chladnější: pak se pes cítí dobře a ani se nesnaží udělat něco špatného. Neexistují žádné zakázané komponenty. Všechny ty háčky, strychnin, takové metody. Zpravidla tak nepracují lovci psů, ale dospělí muži, kteří se vyčerpali. Někdo například pokousal vnučku mého dědečka, tento děda našel ve spíži strychnin z roku 68, háčky na ryby a z nějakých odřezků uvařil kuřecí vývar. Udělal jsem z toho „pasti“, šel jsem je někam rozházel. A je mu dokonce jedno, kteří psi se otráví. A odcházel s pocitem splněné národní povinnosti. Tehdejší lidé se k takovým věcem obecně chovali jednodušeji než moderní hipsteři.
A jak se k takovým metodám stavíte?
Pokud to dělá dědeček, kterému je 65 let, tak je mi to jedno. Svým přístupem dělá to nejlepší, co může a toto je jeho postoj. A pokud to někdo dělá schválně – pokud ví, že psa lze rychle a efektivně skosit pomocí “isika”, ale jde schválně do otužování – tak si myslím, že je to špatně. To je hloupé. Pokud má někdo radost ze zabití psa, pak je to stále patologie. Zdravý člověk nemá radost ze zabíjení psů, ale z toho, že chodí po okolí a může v klidu sedět na lavičce, kouřit nebo se projít s dětmi a nikdo ho nekousne. V blízkosti hřiště nebudou žádní divocí psi.
Zooshiza obvykle říká, že děti vidí umírat psy. I když umírají úplně normálně: lehnou si a už nikdy nevstanou. Ale v mé paměti byl případ. Byl podzim. Chodím a slyším šílený řev a pištění. Blížím se k hřišti a vedle něj stojí dva psi, kteří se nemohou uvolnit, jak to u nich většinou bývá. Děti stojí, všichni na to koukají. A pak z druhé strany přiběhne obrovský pes, míšenec. A tak do této dvojice v plné rychlosti narazí, roztrhá je, zvedne se jakési ultrazvukové pištění. A hned začne tuhle mrchu trhat dál. A děti se dívají. No, na co by se měli dívat? Bylo to tohle nebo jak si pes jen lehl a už nevstal?
Jak hledáte psy? Řekl jste, že konkrétně nehledáte, ale jak si vybrat „oběť“?
Obvykle jdu, zhruba řečeno, se svou ženou z obchodu a jejda. Vidím, že čerti začali. No, zaberu asi tři dny, než překonám svou lenost. Pak půjdu večer ven – no, nacpal jsem „izika“ do klobásy nebo mletého masa – a prosím, tady jsou psi. Na tebe, na tebe, na tebe.
Kousek od mého domu jsou aktivisté, no, dá-li se jim to tak říkat, jednodušeji – pitomci. Obecně kopali díry, tahali tam z popelnice odhozené kožichy a koberečky. Zkrátka zateplené. To bylo v roce 2010. Přijeli pracovníci veřejných služeb a zasypali tyto díry. Tam byli tito pracovníci veřejných služeb málem zbiti. Večer téhož dne byly tyto jamky znovu vykopány. Potom, blíže k euru, pracovníci veřejných služeb vykopali tyto díry velmi vážně. Dokonce nalili beton. Takže co: nebyly tam žádné díry a nebyly žádné. A doslova před dvěma týdny jsem se šel podívat: asi sto metrů od těch vykopaných a zasypaných byly vykopané nové. V blízkosti se navíc nachází dětské hřiště, školní hřiště a prostor pro venčení psů.
Neviděl jsem jediného zdravého člověka – ale mám veterináře, příbuzné, přátele od policie – všichni říkají, že děláš správnou věc. “Mladý člověče, proč sakra potřebujeme ty psy?” To je celá myšlenka.
A co ty případy v Moskvě, kdy byli otráveni domácí psi? Existuje vůbec nějaká hranice, kdy můžete jít zabít psy nikoli zatoulané, ale s jejich majiteli?
Slyšel jsem o Moskvě, ano. Abych byl upřímný, sám bych to neriskoval, nepřekročil bych sám sebe. Ale obecně těmto klukům fandím. Protože milovníci psů jsou v prdeli, mnoho, ne všichni. No, opravdu, když běžíte parkem a pes – ať už je to domácí nebo ne – jde za vámi a majitel křičí: „Hej, Bobíku, pojď ke mně!“ a Bobík ne. dej to sakra vůbec. Pak se cítíte nějak smutně.
Poté, co jste to začal dělat, byli tu tací, kteří se k vám otočili zády? Příbuzní, přátelé.
Moje žena mě plně podporuje. Ani „Izikovi“ nevadí mletí v mlýnku na kávu. Příbuzní, jako jsou prarodiče, jim je to jedno. Máma, samozřejmě, když to slyšela, řekla: “Ty ses na Ukrajině úplně zbláznil?” A já říkám: “Mami, to je ten problém, který tady máme.” No souhlasila. Pokud je problém, pak je to pochopitelné.
Mluvil jste o podpoře charkovské administrativy. Jaké to bylo?
Když si uvědomili, že neexistují žádné legální způsoby boje, Kernes (Gennadij Kernes – starosta Charkova) řekl: “Je mi to jedno, ale v mém městě nebudou žádní psi.”
To znamená, že na to byly nějak neformálně přiděleny peníze?
Ano, dokud jich bylo hodně (psů), dávali peníze. Za jednoho psa zaplatili 150 hřiven (asi 550 ruských rublů). Vlastně normální peníze. A měsíc nebo měsíc a půl před Eurem dokonce zajistili bydlení těm, kteří si to přišli udělat. Přijďte prosím: bydlení, auto, policie pomůže, kdyby se cokoliv stalo. Stačí zavolat komunální společnost, kde byli psi otráveni. Aby naložili mrtvoly.
Změnil byste vy sám nějaký zákon nebo třeba přišel s novým, který by reguloval jakoukoli činnost ve vztahu ke psům?
Mám jeden nápad. Hlavní ustanovení jsou následující. Za prvé, přísnější licencování psů. Opuštěných psů je hodně. Můj syn se zeptal: “Tati, mami, chci štěně, jako v Carlsonovi.” Koupili mu psa, kluk si s ním pár měsíců hrál a zabil ho. Rodiče na psa nemají čas: musí ho venčit, smrdí, srst vrže a překáží v životě. A tak nějakou dobu vydrží. A vidí, že její syn je z ní unavený a nemá ji kdo hlídat. A všichni: “Vypadni odsud, pejsku.” Posadili mě do auta, odvezli z města, vyhodili mě a hotovo. A tenhle pes se přidal k nějaké smečce a usmažil nějakou fenu. Domácí psi špatně přežívají na ulici, ale on už udělal generaci toulavých psů.
Pokud jste si tedy pořídili psa, pořiďte si certifikát, stejně jako na zbraň. Dále musíme zvýšit tresty za nesprávné venčení psů. Pes na hřišti? “Dobrý den, policie,” prosím. Aby přijela policie. Dostane pokutu sto rublů, dvě stě a potřetí už ten člověk k dětem se psem nepůjde.
Třetím bodem je organizace útulků. Dva týdny: pokud během této doby pes nenajde majitele nebo rodinu, je utracen. To vše je ale na komerční bázi. Jistý individuální podnikatel, který odchytává psy, a stát za něj platí nějaké drobné. Mohou samozřejmě náhodně strhnout i členy rodiny. To se ale nestane, pokud bude rodina pečlivě sledována. To je takový vyvážený systém.
Co když jeden z lovců psů otráví psa?
Je to jednoduché. Otrávil blešího přenašeče – no, k čertu s ním. Otrávený pes majitelky, který je vyveden na vodítku, zaplatí. Pokud jde o škodu na majetku a morální újmu. Vzdělají se tak milovníci psů a nebudou bezdomovci a lovci psů prostě vymřou jako třída, jako nepotřební.
Řekni mi, spočítal jsi někdy, kolik psů jsi zabil?
Okolo stovky.
Měli jste někdy nějaké, ne-li výčitky svědomí, tak myšlenky, že děláte něco špatně?
Neměl.
A co pochybnosti, že byl nějaký pes zabit omylem? Například domácí.
Víte, když se pes přidá do smečky, pak už to není mazlíček a jeho majitel je pro něj zasraný idiot a bezcenný. Našli se samozřejmě psi, na kterých bylo vidět, že jsou čistokrevní nebo s polovičním rodokmenem. S největší pravděpodobností vyhozen. Mimochodem, máme jednoho psa, ze zásady se ho ani nedotýkám. Roztomilý černý pejsek, blešák, samozřejmě, ale je jasné, že je na něm něco ušlechtilého.
Co když se najednou zblázní?
Pak mu to samozřejmě řeknu bez řečí.
Jaký je váš vztah ke zvířatům?
Mám rád zvířata. Měl jsem jak kočky, tak psy. Teď tu žije kočka, jen si nechci brát psa do bytu. A moc chci soukromý dům, aby tam moji psi mohli bydlet. Miluju psy. Paradox, že?
—————
Bylo by skvělé, kdybyste pomohli šířit tento příspěvek kliknutím na jedno z níže uvedených tlačítek:
Také vám doporučuji přihlásit se k odběru mých stránek na adrese:
Pravda o lovcích psů aneb Kdo nejvíc křičí
“Zastavte flayer!”
Lovci psů jsou nedílnou součástí zoologytronu. Pomocí korupčních schémat na tzv. „humánní“ regulaci počtu zvířat bez domova (sterilizace, útulky) není možné snižovat počet zvířat bez domova, protože jen část zvířat je umístěna v útulcích, a zbytek se rozmnožuje na ulici. Plán lovců zvířat proto od samého počátku počítal s tajnou likvidací zatoulaných zvířat, jejichž nadměrné množství by bylo příliš zjevnou známkou jejich podvodu. Toto tajné ničení obvykle provádějí pracovníci bytových a komunálních služeb.
Natáčení s ditilinem je drahá, pracná a ne nejúčinnější akce, a abyste mohli vyprat více peněz, musíte šetřit. Proto domovníci (nejčastěji jsou tím pověřeni) rozhazují jedovaté návnady, kterými trpí i domácí psi. Aby tuto činnost zakryl, vznikl mýtus o psích lovcích-kanackerech, jejichž image „obránci zvířat“ (lobbisté za „humánní“ podvody) pěstují a hýčkají a prohlašují, že proti nim údajně bojují.
Stránka „Ne škůdcům“ je přínosná i pro lovce zvířat, protože se podílí na vytváření image lovců psů. Nejnepříjemnější je, že jediné populární fórum, které sdružuje lidi, kteří obhajují skutečné řešení problému zvířat bez domova, není ochrana zvířat, ale nenávist vůči psům a provádí odpornou reklamu na návnady psů. To nepřímo diskredituje skutečné ochránce zvířat, kteří také obhajují eutanazii toulavých zvířat, nikoli však z nenávisti vůči nim, ale z důvodu vyřešení problému toulavých zvířat a jejich záchrany před utrpením, a rozhodně nepodporují návnady psů podle populace.
Pro lovce zvířat je přínosné i to, že lidé, kterým vadí toulaví psi, je sami otráví a znají recept na jed. Pro zoologii proto pracují ti, kteří na internetu šíří informace o tom, jak otrávit psy, i psí lovci-nadšenci, kteří chtě nechtě vnadí psy nejen v blízkosti jejich obydlí. Ovšem stejně jako ošetřovatelé zoo, tedy ti, kteří zachraňují a vyzvedávají zatoulaná zvířata.
Středisko legální ochrany zvířat, 14.11.2013
Materiály o lovcích psů z Centra legální ochrany zvířat
Další materiály o lovcích psů
• Dopis od lovce psů Jarmolniku.
Moderátor fóra „Ne škůdcům“ napsal dopis mediálně propagované postavě, která slíbila zabíjet lidi za potlesku těch, kteří se shromáždili na shromáždění 28. října na Puškinově náměstí. Je nepravděpodobné, že by tento dopis byl napsán v očekávání, že umělec, kterému je určen, něco pochopí a změní své chování, ale je to výzva pro lidi, kterým nechybí kritické myšlení, kteří chtějí situaci upřímně porozumět. A otravy domácích psů, o které byl sraz uspořádán, se nejspíše dopustili ti, kteří potřebovali informační důvod k senzaci v médiích a ke srazu, aby svalili vinu na pejskaře. Pseudoobránci zvířat totiž nemají slitování nejen s lidmi, ale ani se zvířaty. Jsou to oni, a ne lovci psů, kdo může být právem nazýván flayery a sadisty. O legální volný pobyt toulavých psů totiž může usilovat jen sobecky zainteresovaný nebo duševně nemocný člověk, který ví, že toulaví psi zabili již stovky lidí a roztrhali statisíce zvířat.
• Moldavští pracovníci komunálních služeb řeší problém toulavých psů systematickou otravou lékem proti tuberkulóze, rozhazováním otráveného mletého masa po dvorech. To je charakteristický styl pracovníků veřejně prospěšných služeb, z čehož můžeme usoudit, že příčinou úhynu domácích psů jsou jejich činy, a nikoli lovci psů. Psí lovci podle svých vyjádření dávají psům návnadu přímo do tlamy.
• Autor tohoto článku vychází z Voltairovy učebnice slovy: „Kdyby Bůh neexistoval, musel by být vynalezen, aby udržoval dav v poslušnosti.“ Autor, parafrázující velkého filozofa, podporuje myšlenku, že pokud by lovci psů neexistovali, museli by být vynalezeni, aby shromáždili zoologické zahrady tváří v tvář „hrozbě zlodějů“. Z nezabijáků se tak zrodili zabijáci, ke kterým byli přirovnáni všichni zastánci účinných opatření k řešení problému zvířat bez domova. >>>
• LOV NA PSA. Boje o ochranu zvířat v uličkách hlavních parků
(Ruské noviny, 22.04.2011)
Stát, aniž by řešil sociální problémy, včetně umělého nafukování problému zvířat bez domova, naslouchá nikoli skutečným ochráncům zvířat, ale „nezabíjejícím extrémistům zoo“. Tím přispívá k rozdělování společnosti a růstu protistátních nálad. Ukazuje se, že hlavní zásadou zkorumpovaných úředníků je: rozdělte společnost a kradněte! Logika lovců psů je jednoduchá: pokud stát neřeší mé problémy, řeším je sám.
• Pořad „Město – zvláštní zpráva“ (3. kanál) a pořad „Zprávy týdne“ (RTR) přinesly reportáže o problému toulavých psů a lovců psů bez patrné účasti zoo extremistů a zástupců zoo mafie. Nyní ale kvalita vysílání závisí na hloubce průniku do tématu ze strany novinářů. Dokud vidí, co je na povrchu.
