Není žádným tajemstvím, že zvířata cítí a vidí svět jinak než lidé. Zároveň pro lepší pochopení vašeho mazlíčka a vytvoření účinnějších tréninkových programů je důležité, aby si majitel představil, jak psi vidí, jak slyší, na co nejlépe reagují atd. Vždyť například to, jaké barvy psi poznají, určují, jaké odstíny by měly mít skořápky a aportovací předměty. Vzhledem k důležitosti této problematiky jsme se rozhodli publikovat sérii článků věnovaných smyslovým orgánům zvířat. V tomto materiálu mluvíme o tom, jaký druh vidění mají psi, a o sluchu a čichu budeme hovořit v následujících publikacích.
Vize psa
Jak psi vidí: barvu nebo světlo?
Mnoho majitelů zajímá, zda psi vidí ve tmě a zda je pravda, že psi mají černobílé vidění, a pokud ne, jak vidí svět? Abychom odpověděli na všechny tyto otázky, připomeňme si, že stejně jako vy a já máme u našich mazlíčků speciální fotoreceptory umístěné v sítnici oka: tyčinky a čípky jsou zodpovědné za rozpoznání barvy a světla. Jen počet těchto receptorů a jejich sada se u lidí a psů liší – proto také vidíme odlišně.
Barevné vidění tedy zajišťují čípky (říká se jim také orgán denního vidění). Psi nemají mnoho šišek, takže v zásadě dokážou rozlišovat barvy, ale jen do určité míry. Pokud tedy máte dvě stejné hračky, jedna je nebesky modrá a druhá chrpově modrá, pak budou mít pro vašeho mazlíčka téměř stejnou barvu a zvíře je odliší jinými vlastnostmi, například čichem.
Všimněme si také, že lidé mají tři typy čípků: pro červeno-oranžovou část spektra žlutozelený a modrofialový. Psi nemají šišky zodpovědné za červeno-oranžové barvy, a to paletu dále zužuje: místo duhy, na kterou jsme zvyklí, by viděli přechod od modré přes žlutou přes bílou. To znamená Pro psy jsou nejkontrastnější barvy modrá a žlutá, a to je třeba vzít v úvahu při školení, například při výběru barev pro vybavení.
Na druhou stranu mají psi mnohem lépe vyvinuté světelné (případně noční či soumrakové) vidění. To znamená, že zvířata potřebují méně světla k určení tvaru a velikosti předmětu, rychlosti a směru jejich pohybu. Díky tomu vidí psi v noci a za šera mnohem lépe než lidé: když pro nás předměty splynou s tmou, naši mazlíčci každý z nich jasně vidí a dokonale se pohybují v terénu.
Tyčinky tedy poskytují dobré černobílé vidění s různými odstíny šedé a malý počet čípků ředí tuto paletu jinými barvami. Proto je stále nesprávné tvrdit, že psi vidí vše výhradně černobíle. Všimněte si, že tyto rysy vidění psů jsou způsobeny tím, že ve volné přírodě jsou aktivní i v noci a z evolučního hlediska je pro ně důležitější dobře vidět ve tmě než rozlišovat barevné nuance.
Zajímavým faktem je, že „zář“ psích očí souvisí se strukturou sítnice. Faktem je, že stejně jako ostatní noční živočichové mají mezi vrstvou tyčinek a čípků další vrstvu krystalů a vláken. Odráží na něj dopadající světlo, proto se nám zdá, že oči září.
Vlastnosti vidění psa: rozsah a zeměpisná šířka
Kromě čípků a tyčinek existují v sítnici další receptory, které detekují pohyb předmětů, výskyt nebo zmizení světelného signálu a další faktory. Oko jako psí zrakový orgán však pouze přijímá informace a jejich přímé zpracování probíhá v hlavě – zejména mozek je zodpovědný za vytvoření jediného obrazu z dat získaných z obou očí (pamatujte, že každý z nich vypadá „odděleně“ a teprve poté se obrázky spojí). Navíc z jednotlivých fragmentů získaných při pohledu různými směry a při zaostřování na různé předměty se vytváří ucelený obraz okolního prostoru. Za tuto práci jsou zodpovědná mozková centra umístěná v okcipitální kůře.
Skutečnost, že psí a lidské vidění je binokulární (tj. vytvořené z částečně duplikovaných dat pocházejících ze dvou očí), nám pomáhá rozlišovat mezi reliéfy, vidět do hloubky a určit vzdálenost předmětu od očí. Navíc, na rozdíl od lidí, psí sítnice nemá centrální foveu, oblast maximální zrakové ostrosti, ve které jsou soustředěny čípky. Z tohoto důvodu zvíře nedělá rychlé pohyby očí za pohybujícím se objektem – váš mazlíček to nemá, protože vidí dobře na celou sítnici.
Absence takového místa však činí vidění psa méně ostrým. Středně velké předměty tedy vidí na vzdálenost 100-150 m. Není to příliš daleko, ale to psovi nevadí, protože na pohyby reaguje mnohem citlivěji (což má dělat jako dravec). Váš mazlíček zejména dokonale rozlišuje pohyby jiného zvířete nebo osoby, včetně dokonalého čtení gest nebo mimiky trenéra. Pro srovnání: pes dokáže rozlišit běžícího člověka na vzdálenost až 400 m a po určitém tréninku – až 800 m. Pokud se člověk nepohybuje, pes si ho nemusí všimnout ani na dálku 100 m, dokud ho nedetekuje čichem.
Zvláště zajímavé je periferní vidění psů. Obecně platí, že jejich zorný úhel je širší než náš, ale pole, ve kterém zvířata vidí nejlépe, je užší. Je to opět dáno evolučním vývojem: dravec se musí dívat přímo před sebe a soustředit svou hlavní pozornost na kořist. Neměli byste však úplně ztratit přehled o tom, co se kolem vás děje.
Test zraku psa
Stejně jako u lidí se i u psů může zhoršit zrak v důsledku stáří, úrazu nebo různých nemocí. Například u některých zvířat vznikají v důsledku moru značné problémy (až úplná slepota). Přitom často – opět jako u lidí – takové problémy neovlivňují pohled očí. Jak pak poznáte, že váš mazlíček dobře vidí?
Existuje několik jednoduchých metod pro určení vize psa, které může vyzkoušet každý majitel. Nejprve věnujte pozornost chování zvířete: pes s normálním zrakem se může volně pohybovat v okolním prostoru a nenaráží do zdí, rohů nebo jiných překážek. Pokud má váš mazlíček problémy projít dveřmi nebo obejít nečekanou překážku na silnici, je vysoká pravděpodobnost, že mu selže zrak.
Chcete-li vyzkoušet, zda pes vidí, přiložte ruku k jeho očím, aniž byste se dotkli jeho řas, a sledujte jeho reakci. Pokud nenásleduje a zorničky nereagují na světlo (nerozšiřují se, když světlo blokujete rukou, a nezužují se, když je sundáváte), pak má zvíře určitě vážné problémy se zrakem.
Další zkušební metoda: svažte psa a vzdálte se od něj na vzdálenost 10-15 metrů. Pak jí zavolejte a udělejte pár známých gest nebo hoďte nějaký aport. Pes s dobrým zrakem podle toho zareaguje, ale pes se špatným zrakem žádnou reakci neprojeví.
Nezapomeňte vždy konzultovat svého veterináře, pokud máte nějaké dotazy, podezření nebo obavy.
Další články v seriálu
- Psí sluch a testování
- Psí čich a jeho testování