В Chabarovsk slaví 144 let. Historici zaznamenávají město od vylodění na pobřeží Amuru na úpatí útesu vojáků liniového praporu pod velením kapitána Djačenka. Území, kde dnes Chabarovsk leží, však před 144 lety v žádném případě nebylo opuštěným prostorem vody a země. Dlouho před příchodem Rusů ji ekonomicky a duchovně ovládalo domorodé etnikum těchto míst – Nanaisové.
V minulosti, když Nanaisové šli do Chabarovsku, říkali, že šli do Buri. Starší a někdy i střední generace Nanaisů takto Chabarovsk stále nazývá.
Při raftingu po Amuru v roce 1855 navštívil ruský přírodovědec, průzkumník Sibiře a Dálného východu R.K. Maak tábor pod byrijskou římsou. On a členové expedice se zastavili na den tři míle pod touto římsou. V táboře viděl R.K. Maak provizorní letní obydlí, to znamená, že byl obydlen pouze v období letního a podzimního skladování ryb, a i to ne vždy.
R. K. Maak napsal: „. pobřežní svah se blíží téměř k samotné řece a představuje několik výběžků; první z nich se jmenuje Byri a na jeho úpatí je malá vesnice. Celá masa vody hlavního kanálu Amuru se tlačí na skalní římsu Byri a v důsledku toho se na jejím úpatí tvoří vír.“ Pobřežní svah je porostlý jehličnatým lesem. Vesnice Nanai Byri sestávala ze tří letních obydlí „ve stínu vrbových keřů“. 17. července 1855 plynul v tomto táboře Nanai obyčejný život: „Muži šli ráno na ryby; v jejich člunech byly ještě živé ryby a velcí jeseteři byli spouštěni do vody na lanech provlečených ústy a žábrami; V důsledku tohoto úspěšného sexu byly všechny ženy zaneprázdněny přípravou ryb na sušení; Zvlášť pečlivě vykrajovali jilm křivými noži a maso z něj čistili kartáči z rákosu; u letohrádků visely velké svazky již připraveného jilmu; ale je třeba poznamenat, že tyto rezervy nebyly vytvořeny na jídlo pro samotné obyvatele, ale na prodej, protože jilm je pro ně nejvýnosnějším obchodním artiklem, protože mandžurští obchodníci jej ochotně kupují; prodává se na váhu a jak víte, zaujímá v čínské kuchyni důležité místo a mezi Číňany je jedním z nejoblíbenějších jídel.“ Od obyvatel tábora koupil R. K. Maak několik želv, které ulovili ve víru poblíž Byri římsy, kde jich bylo hodně.
R. K. Maak poněkud nesprávně zapsal národní název útesu a tábora. Nanaisové pojmenovali tábor pod chabarovským útesem Buri. Stál na soutoku řeky Hedie Buri – Nizhnyaya Buri do Amuru, Rusy přejmenované na Cherdymovka (též Chardymovka – pozn.) a později ukrytý pod Amurským bulvárem. Řeku, která vylévala své vody do Amuru nad chabarovským útesem, nazývali Nanaisové Horní Buri – Solia Buri. Ve druhé polovině 19. století se stala Plyusninkou a poté zmizela pod Ussurijským bulvárem.
Číňané Chabarovsku říkali Boli. Toto čínské jméno je bezpochyby odvozeno od slova Nanai pro „buri“. Buri v překladu z jazyků Nanai a Ulchi znamená „luk, kuše“. Krásná zatáčka Amuru u Chabarovska opravdu připomíná tvar luku. Mezi ussurijskými a hornoamurskými Nanai zněla jména Chabarovsk a „střelecký luk“ jako beri. Možná právě odtud dostal R. K. Maak slovo Byri. Ostatně jeho průvodce byl z Amurských Evenki, kteří těmto nanajským dialektům dobře rozuměli.
V polovině 19. století nedaleko tábora Buri visely na zvláštním stromě medvědí lebky. Byly navlečeny na trupu přes zygomatické oblouky a měly velké otvory proražené v pravé nebo levé temenní kosti. Strom s medvědími lebkami byl hmotným projevem víry Nanaiů v mistrovského ducha hor a tajgy. Ruský akademik L. I. Shrenk se jako zoolog začal zajímat o medvědí lebky na tomto stromě a dokonce na něj vylezl, „aby získal co nejlépe zachovalé exempláře“.
Zástupci kterých klanů Nanai žili ve vesnici Buri? Z legendy „Nanai Traders“ se dozvídáme o Valine Onince, obyvatelce Buri. Měl manželku Dyfenty a dva syny: Surgi a Puga. Oba se stali obchodníky. Nejmladší syn Puge (v jiném zdroji Fuga) studoval na farní škole Chabarovsk, po křtu dostal ruské jméno Sergej. V průběhu let vedl obchodní partnerství skládající se z 9 Nanais a řídil všechny záležitosti společnosti. Puge Oninka mluvila plynně rusky, čínsky a orochskými jazyky. Jeho osobní kapitál byl asi 15 tisíc rublů. Domorodí obyvatelé území mezi Ussuri, Amurem a pobřežím Tatarského průlivu dostávali zboží především prostřednictvím partnerství Puge Oninka. S. Oninka od roku 1887 obchodoval mezi Orochy pobřeží Tatarského průlivu. Dotoval misijní školu v Chabarovsku a v červenci 1898 daroval 100 rublů na nákup mouky pro nově usazené rolníky ve vesnici Iljinka. V roce 1896 cestoval Puge-Sergej do Moskvy na korunovaci Mikuláše II. jako součást delegace generálního guvernéra Amuru. Ruská administrativa použila tohoto obchodníka Nanai jako příklad. Jeho spoluobčané se na něj dívali úplně jinýma očima. Podle legendy „Nanai Traders“ byl mezi Nanai a Udege znám jako největší podvodník. Puge navíc hodně pil a v opilosti zabil svého synovce. Rodinný soud údajně rozhodl o zabití Pugueta. Surgi byl jmenován exekutorem. Starší bratr provedl soudní rozhodnutí na jistém malém jezírku: „Surgi, když vedl do jezera, zabil svého mladšího bratra. Jezero nikam neteče. Pokud je jezero nejhorší, žije samo.“
Symbolem města je Chabarovský útes – Nanaiové zvaní Khandako – zastávka. Pod chabarovským útesem, v tichém stojatém moři, se Nanaisové vždy zastavili a modlili ke svému mistrnému duchu. Akkani Verkhovsky Nanai sem přijeli speciálně; Nanai z jiných skupin se zde zastavili, když jeli lodí do cenného mandžuského města San-Sin. Nanaiové spojili svého předka Mameljiho, manželku stvořitele Khadaua, s útesem Chabarovsk. Prý tu kdysi dávno bydleli.
Dalším názvem Nanai pro útes Chabarovsk je Mama Khureeni (hora staré ženy). U Nanais to bylo místo uctívání své paní, šamanky, která za pomoci tamburíny dávala život lidem. Legendu o chabarovském útesu vyprávěl nanajský básník A. A. Passar. Dříve byla na útesu velká fanza šamana, která po příjezdu Rusů zmizela. Šamanka měla kouzelný kámen, ve kterém měla tamburínu. Tato tamburína všechno viděla a všechno slyšela. Stařec – manžel šamanky – pomocí kovářského měchu rozžhavil kámen tak, že zčervenal jako slunce. Stařenka udeřila paličkou do kamene – objevila se z ní tamburína. Všichni sloučení (hrdinové) po svých taženích přišli na tento útes na světlo ohně. Stará žena je vyléčila svou kouzelnou tamburínou. Šamani opěvovali tuto skálu.
V roce 1855 zaznamenal R. K. Maak 10 letních a zimních osad lidí Nanai podél cesty od soutoku Ussuri a Amuru do moderní národní vesnice Sikachi-Alyan. Dá se předpokládat, že jich bylo více, protože R.K.Maak a jeho společníci se pohybovali po pravém břehu Amuru, což znamená, že si možná nevšimli všech nanajských osad na ostrovech a levém břehu. Například před příchodem Rusů byl poblíž vesnice Korsakovsky podél řeky Ussuri tábor Nanai zvaný Berakan. Podle legendy zaznamenané P. Protodyakonovem mezi Ussuri Nanai stál na ostrově naproti budoucí vesnici Voroněž nanaiský tábor Khochen-Susu. Žil tam hrdina příběhu Nemne-Morakhu, jeho otec, matka, dvě sestry a bratr. Nemne-Morakhu byl hrdina. „Za jeden den obešel horu Khekhtsir“, lovil na Voroněžském mysu, Muli-Khonko v Nanai. V roce 1859 ruský botanik K.I. Maksimovich pozoroval dva tábory Nanai v oblasti útesu Chabarovsk: Siza a Buri. Nacházeli se „v malých dutých údolích“ na pravém skalnatém břehu Amuru.
Několik let po výpravách K. I. Maksimoviče, R. K. Maaka, L. I. Shrenka napsal další cestovatel A. Michie do knihy o své návštěvě Amuru a východní Sibiře prorocká slova: „Všechny vesnice (Nanais. – T. M. ) se nacházejí na nejlepších a nejvýhodnějších místech a v tomto ohledu mohou sloužit jako modely pro budoucí ruské kolonie. A tak se také stalo.
Výstavba Chabarovsku a hospodářský rozvoj jeho okolí rolníky donutily Nanai se stěhovat dále a dále od města. V.K. Arsenyev napsal, že osídlení ruských rolníků na jakémkoli území vyděsilo zvířata tajgy, což znamenalo, že zmizely příznivé podmínky pro lov a začaly se střety o loviště. Odlesňování a orání půdy bylo navíc Nanai vnímáno jako rouhání a znesvěcení tajgy. Rozsah úbytku fauny na konci 1898. století v okolí Chabarovska naznačují následující řádky ze zprávy Chabarovské společnosti milovníků myslivosti za rok 3: „. z nejbližších zlatých vesnic už jen občas přivezou jednu nebo dvě kozy, lovecké týmy zabijí několik, členů společnosti – 4, XNUMX kozy za celý rok, zatímco ještě před pár lety se tu na podzim běhal koza a jaro; během jarní povodně byli mnozí přistiženi při plavání poblíž samotného města a na mnoha lesních ostrovech putovali ve stádech a prošlapávali hluboké stezky mezi mechy skrz mari.“
Když Nanai a Udege přišli o svá loviště, mohli obyvatelům prodávat své ryby a produkty z tajgy. Obyvatelé Chabarovska si rychle zvykli na to, že v ulicích města si mohou v sezóně koupit jakékoli bobule. Proto byli v létě 1898 znepokojeni: „Navzdory konci července není na trhu a ve městě hojnost bobulí. Říká se, že velká voda zabila bobule a nyní na ulicích města můžete občas vidět zlaté (Nanais – T.M.) prodávat borůvky v kbelících a tueskách; “V prodeji nejsou žádné maliny, šťovík, rybíz ani jiné bobule.” V hubeném roce 1899 dosáhly náklady na vědro borůvek a červeného rybízu 1 rubl. 20 kopejek a dokonce 1 rub. 50 kopejek. Kururmi Nanai na konci 3. století. Přijeli do Chabarovsku na 4-1899 dny, aby prodali svou kořist a nakoupili „nezbytné věci pro domácnost“. Obyvatelům města tak „ve velkém množství“ dodávali drůbež. „Nebylo neobvyklé vidět zlaté ve městě zcela pokryté téměř klauny,“ napsal chabarovský list Priamurskie Vedomosti v dubnu XNUMX. “Klokhtun je nejchutnější kachna v regionu, proto budou mít milovníci dobrého jídla u příležitosti dobrého letu těchto ptáků o Velikonocích na svém stole hojnost chutné zvěřiny.” Rodiny Nanai, které měly koně, přivážely do města seno, které v létě „ve velkém“ kosily. Nanaisové z předměstí Chabarovska do města dopravili kapry a další druhy ryb, ale především síhy.
Na začátku dvacátého století byli někteří obyvatelé Sikachi-Alyan hlavními dodavateli ryb, palivového dřeva, kožešin atd. do Chabarovsku. Například Nanai Gavrila ročně nasolil 5-6 sudů lososa chum a několik sudů kaviáru z lososa chum, které prodával obchodníkům na bazaru v Chabarovsku. Udegeové přivezli kožešinové zboží a parohy na prodej do Chabarovsku.
Od založení Chabarovska sem přišli nakupovat jídlo Nanais, Udeges a dokonce i Ulchis. Například v roce 1894 se vojáci prvního praporu Východosibiřské brigády setkali se 40 bahty Udege, kteří šli po řece Kiya s potravinami zakoupenými Udege v Chabarovsku.
Někdy se Nanais z předměstí Chabarovska přijela vdát do katedrály Nanebevzetí Panny Marie. Otec N. F. Beldy odjel do Chabarovska „pokřtít“ děti (ale nevzal je s sebou) v čínském idolu. Jednoho dne jsem si odtud přivezl velké mio – jakousi ikonu z červené látky, na které byla nakreslena celá rodina.
Amurští domorodci byli pozváni k účasti na zemědělské a průmyslové výstavě Amur-Primorsk, která se konala v Chabarovsku v roce 1899. Některé z nich získaly ocenění. Stříbrné poháry tak získala Anna Bezhenka (s největší pravděpodobností Bisyanka. – T.M.), „manželka cizince“ z císařského přístavu, za vyčiněnou kapří kůži, Nivkh Paltake z vesnice Ferma u města Nikolaevsk-on- Amur „pro vyčiněné kožené ryby“. Na výstavě v roce 1913 byl vystaven skutečný stan Evenki, ve kterém žila rodina Evenki.
Na přelomu 30. a 1899. století byli domorodci aktivními účastníky různých městských zábavních a sportovních akcí. Jednoho Nanaie si pozorovatel všiml dokonce mezi prvními návštěvníky levné jídelny otevřené v Chabarovsku XNUMX. května XNUMX.
O několik dní dříve (25. května 1899) se v Chabarovsku konala „první národní soutěž o ceny ve střelbě z kuliček“. Zúčastnilo se ho 13 lidí, z toho 9 Nanais a Udeges. Výsledky byly ohromující. Vynikající lovci a stopaři si vedli velmi špatně: „až 75 % střelců nezasáhlo jedinou kulku, zbytek zasáhl 20 až 60 %. Zdá se nám, že tak nízký výkon byl způsoben neobvyklými cíli a podmínkami pro obyvatele tajgy.
Lehkou rukou amurského generálního guvernéra S. M. Dukhovského se během Maslenice konaly na ledě Amuru jízdy na saních tažených psy. Nanaisové dopřáli všem jízdu s vánkem, který na jedné z jeho pohlednic zachytil chabarovský nakladatel N. V. Gutman.
Tatiana MELNÍKOVÁ, hlavní kurátor Khabarovského regionálního vlastivědného muzea pojmenovaného po. N. I. Grodekova, kandidátka historických věd
Čínský název Chabarovsk není vůbec čínský. a čí? A zde vědci a výzkumníci místních domorodých jazyků již začínají lámat svá kopí.
Odborníci na jazyky Nanai a Ulchi ujišťují, že tyto národy nazývají Chabarovsk po Buri, což v překladu do ruštiny znamená „oblouk bojového luku“ (a zde je první logické jméno, které se objevilo). Jaký druh oblouku? Zastánci této teorie přikyvují směrem k mapě, na které vidíme, že hlavní kanál Amuru a Amurský kanál tvoří určitý vzor, velmi podobný bojovému luku, a řeka Ussuri, tekoucí do Amurského kanálu, vypadá jako do něj vložena šipka (viz obrázek) . Zdá se, že tento obrázek je dobře viditelný z vrcholů Khekhtsir, čehož si všimli místní obyvatelé v době, kdy se nedalo jen tak koukat do mapy.
- Chabarovsk – Bolest,
- Vladivostok – Haishenwei,
- Ussurijsk – Shuangchengzi,
- Blagoveščensk – Hailanbao,
- Nikolaevsk-on-Amur – Miaotse,
- Ostrov Sachalin – Quedao,
- Damansky Island – Zhenbaodao,
- Jezero Khanka – Shinkai atd.
Vraťme se k jednomu z nejobsáhlejších čínských encyklopedických slovníků „Tsihai“:
„28. května 1858. Rusko pomocí vojenské síly nutí vládu Čching podepsat nerovnou smlouvu. Smlouva je podepsána v Aigun (nyní Heihe). Čchingskou vládu zastupuje generál Heilongjiang Yi Shan a sibiřský generální guvernér Muravyov jedná na ruské straně. Hlavní obsah dohody: Rusko odřízne sever od Heilongjiang, jižně od Khinganu, čímž zabere 600 tisíc metrů čtverečních. km čínské země. Čína má naproti Aigun jen malou oblast. Odřízne také část čínské půdy východně od Ussuri o rozloze 400 metrů čtverečních. km a převedl ji pro běžné rusko-čínské použití.“
Po Aigunském následovala Pekingská smlouva v roce 1860. Čína obě dohody stále považuje za ne zcela legitimní.
V důsledku toho máme několik přeložených názvů pro Storm (a variace), které mají tungussko-mandžuské kořeny. A přesně toto jméno (nebo jedno z těchto jmen plus/minus) Číňané přijali. “Ne, to je chyba, protože mají Bolesti, ne Bouře!” – říkáš. A budete mít pravdu. Ano, Boli. Pamatujme ale, že první slabika v názvu oblasti nebyla ustálená a samohláska se měnila v závislosti na národnosti a náladě mluvčího – bu, by, be. Druhá slabika je o něco obtížnější, protože Číňané nemají foném „ri“. No, to nemají. Japonci nemají písmeno „l“ a Číňané neříkají „ri“. Historicky se vyvíjel foneticky. A co potom Buri? Že jo! Změňte „ri“ na známé a harmonické „li“. Takže jsme dostali Pain. Je to “bolest” čínská?
V kontextu toho, co bylo napsáno, je zajímavá etymologie názvu řeky Bureya (blízko, co?). Tato řeka teče v okrese Verkhnebureinsky na území Khabarovsk a regionu Amur, vlévá se do Amuru zleva ve dvou větvích. Vzniká sloučením Pravé a Levé Bureje, zatímco Pravá Bureja vzniká na jižních svazích Ezopského hřebene, Levá – na západních svazích Dusse-Alinského hřebene (hudba pro uši Dálného východu). Zpočátku se řeka jmenovala Noman nebo přesněji Nyuman, což v překladu z Evenki znamená „tichá, klidná, tekoucí“ (o vodě). Přitom v konverzaci (dokážu si to představit) mohli Evenkové klidně Nyumanovi říkat „beri a“ (podle jiných zdrojů „bire ya“), což znamená „velká řeka“. No, nemůžete tvrdit, že Bureya je velká řeka.
Rusové dorazili. To vše jsme poslouchali, poslouchali, zlomili si jazyk na „beri a nyuman“ a nechali jen „bureya“. Tento název byl nakonec po podpisu Aigunské smlouvy v roce 1858 posílen a starý název v mírně zkomolené podobě zůstal zachován v pravém přítoku – Niman.
Mimochodem, zhruba odtud pochází jejich jména Bereya, Birya (Bira), Birayakan, Birandya, Biranzha, Biranja, Baranja, Berendzha. I Birobidzhan je někde poblíž 🙂 A někteří kývnou i směrem k Hyperboree.
Všimnu si ještě jedné nuance, která se mi zdá zvláštní. Není jasné, proč si Číňané ponechali (byť mírně foneticky zkomolené) rodné jméno Chabarovsk. Tendence měnit taková jména je vidět na celém čínském území s cílem vymazat nečínské období historie z paměti lidí a rychle všem představit velkou Nebeskou říši (mimochodem, to se nedělá jen v Číně: naše Iman se stal také Dalnerechensk, ovšem také kvůli Číňanům). Mimochodem, nemám vám to za zlé, z vládního hlediska je to docela rozumné. Ale proč nebyla Pain přejmenována (nebo alespoň změněna a dána význam hieroglyfickému písmu)? Nejasný…
Také na téma:
- Řeka Amur
- Amur – Řeka černého draka
- Amur je nejšpinavější řeka v Rusku
