Jazz je forma hudebního umění, která vznikla na počátku 20. století v USA jako výsledek syntézy afrických a evropských kultur a následně se rozšířila.
Jazz je úžasná hudba, živá, neustále se vyvíjející, zahrnuje rytmického génia Afriky, poklady tisíce let starého umění bubnování, rituální zpěvy. Přidejte sborový a sólový zpěv baptistických a protestantských církví – protikladné věci se spojily dohromady, což světu dává úžasné umění! Historie jazzu je neobvyklá, dynamická, plná úžasných událostí, které ovlivnily světový hudební proces.
co je jazz?
- polyrytmus založený na synkopických rytmech,
- bit – pravidelná pulzace,
- swing – odchylka od rytmu, soubor technik pro provádění rytmické textury,
- improvizace,
- barevný rozsah harmonických a zabarvení.
Tento typ hudby se objevil na počátku dvacátého století jako výsledek syntézy afrických a evropských kultur jako umění založené na improvizaci kombinované s předem pojatou, ale ne nutně psanou formou kompozice. Improvizovat může více interpretů současně, i když je v souboru zřetelně slyšet sólový hlas. Dotčený umělecký obraz díla závisí na interakci členů souboru mezi sebou a s publikem.
K dalšímu rozvoji nového hudebního směru došlo díky zvládnutí nových rytmických a harmonických modelů skladateli.
Kromě zvláštní výrazové úlohy rytmu se dědily další rysy africké hudby – interpretace všech nástrojů jako bicí, rytmické; převaha konverzačních intonací ve zpěvu, napodobování konverzačního projevu při hře na kytaru, klavír a bicí nástroje.
Historie jazzu
Počátky jazzu leží v tradicích africké hudby. Za jeho zakladatele lze považovat národy afrického kontinentu. Otroci přivezení do Nového světa z Afriky nepocházeli ze stejné rodiny a často si nerozuměli. Potřeba interakce a komunikace vedla ke sjednocení a vytvoření jednotné kultury včetně hudby. Vyznačuje se složitými rytmy, tanci s dupáním a tleskáním. Spolu s bluesovými motivy dali nový hudební směr.
Procesy mísení africké hudební kultury s evropskou, která prošla velkými změnami, probíhají od 18. století a v devatenáctém vedly ke vzniku nového hudebního směru. Proto jsou světové dějiny jazzu neoddělitelné od dějin amerického jazzu.
Historie vývoje jazzu
Historie zrodu jazzu má svůj původ v New Orleans na americkém jihu. Pro tuto etapu je charakteristická kolektivní improvizace několika verzí téže melodie trumpetisty (hlavní hlas), klarinetisty a trombonisty na pozadí pochodového doprovodu žesťové basy a bicích. Významný den – 26. února 1917 – tehdy v newyorském studiu firmy Victor natočilo pět bílých hudebníků z New Orleans první gramofonovou desku. Před vydáním této desky zůstával jazz okrajovým fenoménem, hudebním folklórem a poté ohromil a šokoval během pár týdnů celou Ameriku. Nahrávka patřila legendárnímu “Original Dixieland Jazz Band”. Tak začal americký jazz své hrdé tažení světem.
Ve 20. letech byly nalezeny hlavní rysy budoucích stylů: rovnoměrné pulzování kontrabasu a bicích, které přispělo ke swingu, virtuózní sólování, způsob vokální improvizace beze slov s využitím jednotlivých slabik („scat“). Blues zaujalo významné místo. Později obě etapy – New Orleans, Chicago – spojuje termín „Dixieland“.
V americkém jazzu 20. let se objevil harmonický systém zvaný „swing“. Swing je charakteristický vznikem nového typu orchestru – big bandu. S nárůstem orchestru jsme museli opustit kolektivní improvizaci a přejít k provedení aranžmá nahraných na noty. Aranžmá se stalo jedním z prvních projevů skladatelových začátků.
Big band se skládá ze tří skupin nástrojů – sekcí, z nichž každá může znít jako jeden vícehlasý nástroj: saxofonová sekce (později s klarinety), „dechová“ sekce (trubky a pozouny) a rytmická sekce (klavír, kytara). , kontrabas, bicí).
Objevila se sólová improvizace založená na „náměstí“ („refrén“). „Square“ je jedna variace, která se délkou (počet taktů) rovná tématu, hraná na pozadí stejného akordového doprovodu jako hlavní téma, kterému improvizátor přizpůsobuje nové melodické obraty.
Ve třicátých letech se americké blues stalo populárním a forma písně o 30 taktech se rozšířila. Ve swingu se začal široce používat „riff“ – dvou- až čtyřtaktové rytmicky flexibilní tágo. Provádí ji orchestr, zatímco sólista improvizuje.
Mezi první velké kapely patřily orchestry pod vedením slavných jazzových hudebníků – Fletchera Hendersona, Counta Basieho, Bennyho Goodmana, Glena Millera, Duke Ellingtona. Ten se již ve 40. letech přeorientoval na velké cyklické formy vycházející z černošského a latinskoamerického folklóru.
Americký jazz ve 30. letech se stal komercializovaným. Proto mezi milovníky a znalci historie vzniku jazzu vzniklo hnutí za oživení dřívějších, autentických stylů. Rozhodující roli hrály malé černošské soubory 40. let, které zavrhly vše, co bylo určeno pro vnější efekt: pestrost, tanec, zpěv. Téma bylo zahráno unisono a téměř vůbec nezaznělo v původní podobě, doprovod již nevyžadoval taneční pravidelnost.
Tento styl, který zahájil moderní dobu, byl nazýván „bop“ nebo „bebop“. Experimenty talentovaných amerických hudebníků a jazzových interpretů – Charlieho Parkera, Dizzyho Gillespieho, Theloniousa Monka a dalších – ve skutečnosti znamenaly počátek rozvoje samostatné umělecké formy, pouze navenek související s žánrem pop-dance.
Od konce 40. do poloviny 60. let probíhal vývoj dvěma směry. První zahrnoval styly „cool“ a „west coast“. Vyznačují se rozsáhlým využíváním zkušeností vážné i moderní vážné hudby – rozvinuté koncertní formy, polyfonie. Druhý směr zahrnoval styly „hardbop“ – „žhavý“, „energický“ a jemu blízký „soul-jazz“ (přeloženo z anglického „soul“ – „duše“), kombinující principy starého bebopu s tradicemi černošský folklór, temperamentní rytmy a intonační duchové.
Oba tyto směry mají mnoho společného v touze osvobodit se od dělení improvizace na samostatné čtverce, stejně jako swing waltz a složitější metry.
Byly činěny pokusy vytvořit díla velké formy – symfonický jazz. Například „Rhapsody in Blue“ od J. Gershwina, řada děl I.F. Stravinského. Od poloviny 50. let. pokusy o spojení principů jazzu a moderní hudby se opět rozšířily, již pod názvem „třetí věta“, také mezi ruskými interprety („Koncert pro orchestr“ A. Ya. Eshpai, díla M. M. Kazhlaeva, 2. koncert pro klavír s orchestrem R.K. Shchedrina, 1. symfonie A.G. Schnittkeho). Obecně platí, že historie vzniku jazzu je bohatá na experimenty a úzce se prolíná s vývojem vážné hudby a jejích inovativních směrů.
Od počátku 60. let. začínají aktivní experimenty se spontánní improvizací, neomezující se ani na konkrétní hudební téma – freejazz. Princip módu je však ještě důležitější: pokaždé se nová série zvuků vybere – mód a ne jasně rozlišitelné čtverce. Při hledání takových způsobů se hudebníci obracejí ke kulturám Asie, Afriky, Evropy atd. V 70. letech. přicházejí elektrické nástroje a rytmy mladé rockové hudby, založené na menších taktech než dříve. Tento styl se nejprve nazývá „fusion“, tj. “slitina”.
Stručně řečeno, historie jazzu je příběhem o hledání, jednotě, odvážných experimentech a vášnivé lásce k hudbě.
Historie sovětského jazzu
Ruští hudebníci a milovníci hudby jsou jistě zvědaví na historii vzniku jazzu v Sovětském svazu.
V předválečném období se u nás jazz rozvíjel v rámci popových orchestrů. V roce 1929 Leonid Utesov zorganizoval popový orchestr a nazval svou skupinu „Tea-jazz“. Styly „Dixieland“ a „swing“ byly praktikovány v orchestrech A.V. Varlamová, N.G. Minha, A.N. Tsfasman a další. Od poloviny 50. let. Začínají se rozvíjet malé amatérské skupiny („TsDRI Eight“, „Leningrad Dixieland“). Mnoho významných umělců tam začalo žít.
V 70. letech začalo školení v popových odděleních hudebních škol, vycházely učební pomůcky, noty a desky.
Od roku 1973 pianista L.A. Chizhik začal vystupovat na „jazzových improvizačních večerech“. Pravidelně vystupují soubory pod vedením I. Brila, „Arsenal“, „Allegro“, „Kadans“ (Moskva), kvintet D.S. Goloshchekin (Leningrad), skupiny V. Ganelin a V. Čekasin (Vilnius), R. Raubishko (Riga), L. Vintskevich (Kursk), L. Saarsalu (Tallinn), A. Ljubčenko (Dněpropetrovsk), M. Yuldybaeva ( Ufa), orchestr O.L. Lundstrem, týmy K.A. Orbelyan, A.A. Kroll („současné“).
Jazz v moderním světě
Dnešní hudební svět je rozmanitý, dynamicky se rozvíjející a objevují se nové styly. Abyste se v něm mohli volně pohybovat a porozumět probíhajícím procesům, musíte znát alespoň stručnou historii jazzu! Dnes jsme svědky míšení stále většího počtu světových kultur, které nás neustále přibližují k tomu, co se již v podstatě stává „world music“ (world music). Dnešní jazz zahrnuje zvuky a tradice téměř ze všech koutů světa. Přehodnocuje se také africká kultura, se kterou to všechno začalo. Evropský experimentalismus s klasickým podtextem nadále ovlivňuje hudbu mladých průkopníků, jako je Ken Vandermark, avantgardní saxofonista známý svou prací s takovými významnými současníky, jako jsou saxofonisté Mats Gustafsson, Evan Parker a Peter Brotzmann. Mezi další mladé hudebníky tradičnějšího zaměření, kteří pokračují v hledání vlastní identity, patří pianisté Jackie Terrasson, Benny Green a Braid Meldoa, saxofonisté Joshua Redman a David Sanchez a bubeníci Jeff Watts a Billy Stewart. Stará tradice zvuku pokračuje a aktivně ji udržují umělci jako trumpetista Wynton Marsalis, který spolupracuje s týmem asistentů, hraje ve vlastních malých skupinách a vede Lincoln Center Orchestra. Pod jeho patronací vyrostli klavíristé Marcus Roberts a Eric Reed, saxofonista Wes „Warmdaddy“ Anderson, trumpetista Marcus Printup a vibrafonista Stefan Harris ve velké mistry.
Baskytarista Dave Holland je také velkým objevitelem mladých talentů. Mezi jeho mnohé objevy patří saxofonisté Steve Coleman, Steve Wilson, vibrafonista Steve Nelson a bubeník Billy Kilson.
Mezi další skvělé mentory mladých talentů patří legendární pianista Chick Corea a zesnulý bubeník Elvin Jones a zpěvačka Betty Carter. Potenciál dalšího rozvoje této hudby je v současnosti velký a pestrý. Saxofonista Chris Potter například vydává mainstreamový release pod svým jménem a zároveň se podílí na nahrávkách s dalším skvělým avantgardním bubeníkem Paulem Motianem.
Stále si musíme užít stovky nádherných koncertů a odvážných experimentů, být svědky vzniku nových směrů a stylů – tento příběh ještě není dopsán do konce!
Nabízíme školení v naší hudební škole:
- lekce klavíru – rozmanitá díla od klasiky po moderní pop music, vizuály. Dostupné pro každého!
- kytara pro děti a teenagery – pozorní učitelé a vzrušující lekce!
