Pokud jste někdy zkoušeli zavolat kočce v jiné zemi, všimli jste si, že ne vždy reagují. Proč? Protože očividně kočky z různých zemí reagují na různé zvuky. Když k sobě zavoláte japonskou kočku, nemyslete si, že bude rozumět vaší „kočičce-kočičce“. Jak oslovit kočky z různých zemí světa, aby vám rozuměly?
Jak volat kočky po celém světě
V Anglii říkají kočkám „puss-puss-puss“. Pravděpodobně je volání těmito slovy pro kočky z deštivé země nejpříjemnější a nejteplejší. V Izraeli říkají velmi podobnou kombinaci, ale s jejich vlastní jemností jazyka – „ps-ps-ps.“ Pokud jde o Indii, říkají „mňau-mňau“. S největší pravděpodobností se indiáni ukázali jako nejlogičtější, protože chlupaté zvíře nazývají v souladu se zvuky, které vydávají. Obyvatelé každé země přitahují kočičí pozornost různými zvuky, a to je jen několik příkladů.
V Japonsku, zemi sakur, existují úplně jiné tradice. Jazyky v Asii jsou velmi odlišné od evropských a vše, na co jsme zvyklí, je pro ně zcela nesrozumitelné. Proto je jejich způsob volání kočky také velmi neobvyklý – „šu-šu-šu“. Pokud chcete v Polsku říkat kočce, řekněte jí „kýčovitě, kýčovitě, kýčovitě“.
Čtěte také: Proč má moje kočka mokrý nos? Je to normální?
I pro ty, kteří nejsou z Ameriky, je dobře známo, že zde říkáte: „kočičko, koťátko, kočičko“. Takto se slovo „kotě“ překládá do ruštiny. V Rusku můžete svého mazlíčka zavolat tak, že řeknete „kiss-kiss-kiss“. V angličtině to zní jako „kiss“ a rozhodně každý z nás chce tato okouzlující stvoření políbit. Pokud si chcete v Číně hrát s kočkou, zkuste ji nazvat „mao-mao-mao“.
V Rumunsku, i když to lidem narozeným v anglicky mluvících zemích zní divně, správný způsob, jak říkat kočce, je „piss-piss-piss“. V Austrálii, na rozdíl od USA, nazývají kočky podobně jako v rumunštině: „pus-pus-pus“. Pokud jste v Německu a vidíte roztomilou kočku, se kterou si chcete hrát, měli byste mu říkat „mitz-mitz-mitz“.
Čtěte také: Příběh o záchraně koťátka bez domova Meow-Iggy
Pokud chcete upoutat pozornost kočky v Nizozemsku, můžete to nazvat “push-push-push”. V Argentině budou kočky reagovat na „mee-mish-mish“. V Turecku se chlupatým kočkám říká s pomocí – „pes-pes-pes“.
Jak spolu komunikují kočky z různých zemí?
Kočky z celého světa se přizpůsobují lidem a začínají reagovat na různé zvuky. To znamená, že ruská kočka nebude reagovat na čínské volání, protože prostě nebude rozumět tomu, co přesně po ní chtějí. Nicméně, pokud jde o komunikaci mezi samotnými kočkami z různých zemí, věci jsou mnohem jednodušší. Zvířata nepotřebují řeč slov, aby si rozuměla. Důležitou roli v komunikaci pro ně hrají čichové nebo aromatické znaky.
Komunikují prostřednictvím vůně v moči, výkalech a chemikáliích nebo feromonech ze žláz umístěných kolem tváří, úst, spodní části zad, brady, čela, tlapek a ocasu. Někdy pro silnější komunikaci může moč obsahovat další sekrety z análních váčků.
Čtěte také: Plemeno perské kočky
I když hlas koček stále hraje roli v komunikaci mezi nimi. Jejich předení je obvykle známkou spokojenosti, zatímco vrčí a vyjí, když se cítí ohroženi nebo nějakým způsobem zraněni. Kočičí matky někdy přednou, aby pomohly uklidnit svá novorozená koťata. Pokud jste se někdy setkali se dvěma kočkami, které na sebe vyly nebo vrčely, je to znamení války, když se dva protivníci snaží navzájem ukázat, kdo je tu šéf.
Pokud si přejete, můžete kočku naučit reagovat na jakékoli zvuky. Hlavní je ošetřovat ji pamlsky a dávat jí jídlo. Pokud malé kotě učíte od dětství, bude reagovat na vaše kombinace písmen a stane se skutečně jedinečným.
S kočkami se ve Velké Británii zachází velmi vážně. Snad svět nezažil tak vážný postoj k těmto zvířatům od dob starověkého Egypta, kde byly kočky zcela zbožštěny.
Rusovlasý šťastlivec
Samozřejmě, v moderní Británii je nepravděpodobné, že by i ta nejúspěšnější kočka mohla uplatnit nárok na post arcibiskupa z Canterbury. Existují však pozice, i když skromnější, které kočkám, které je zabírají, poskytují dobře živený a bezstarostný život spojený se slávou a univerzálním zbožňováním.
Jedno z těchto míst nedávno obsadila sedmiměsíční zrzavá kočička ze zvířecího útulku, která se jmenuje Mally. Od této chvíle je oficiální kočkou rezidence bývalý britský premiér Winston Churchill v Kentu.
Malli se v nové funkci dočká nejen misky s jídlem, cti a respektu, ale také nového jména – bude tzv. Jock VI.
Kočka vděčí za svůj skvělý „kariérní růst“ přímo Winstonu Churchillovi, který svého času otevřel „věčné volné místo“ pro zrzavé kočky.
V roce 1962, ke svým 88. narozeninám, Churchill dostal zrzavé kotě s bílými tlapkami a „přední částí košile“ na hrudi. Bývalý premiér Velké Británie pojmenoval kotě Jock na počest přítele, který mu mazlíčka dal.
Jock se skutečně stal oblíbencem těžce nemocného Churchilla. Existuje legenda, že politik si ani nesedl k večeři, dokud se kočka nevrátila z procházky po jeho „pozemku“.
Od bláta k bohatství
Churchill se ve své závěti rozhodl prospět nejen Jockovi, ale i dalším generacím zrzavých koček ve Velké Británii. Podle poslední vůle politika přešlo panství po jeho smrti pod správu Britské společnosti pro ochranu památek. Ale zároveň by v rezidenci měla žít kočka, přesně jako Jock. Bydlete samozřejmě s veškerým vybavením.
Nikdo se neodvážil zpochybnit vůli samotného Winstona Churchilla, a proto v jeho sídle žijí zázvorové kočky už téměř půl století.
Jock V opustil “práci” poté, co bývalý správce Churchillova panství opustil svůj post. Kočka, která se spřátelila s chovatelem, nechtěla vyměnit přátelství za dobře živený život a „odejít do důchodu“.
Poté byl Malli, jehož dětství strávil v městských slumech, pozván, aby obsadil uvolněné místo v sirotčinci.
Jock VI si však velmi rychle zvykl na roli aristokrata a nyní dekorativně pojídá pokrmy z tuňáka a po večeři si zdřímne na perských kobercích. Jedním slovem se chová tak, jak si Winston Churchill vysnil.
Kočičí skandály v Downing Street
Hlavní kočičí „pozicí“ ve Velké Británii je samozřejmě post oficiálního myšáka v rezidenci tamního premiéra na Downing Street. Angličtí novináři v tomto příspěvku rádi mluví o životě koček.
Tyto příběhy však již nějakou dobu nejsou ani tak blažené a dojemné, jako spíše skandální. Kočka Larry, který tento post zastával za současného premiér David Cameron, byl sesazen ze svého postu pro lenost a nedostatek chuti chytat myši.
Ochránci zvířat reagovali prohlášením, že premiér Cameron ve skutečnosti kočku nenávidí, ale používá ji pouze ke zvýšení své popularity.
Kočky jsou ve Spojeném království vážná věc a Cameron rychle řekl, že Larry je milován a daří se mu dobře.
Larryho život má však k idyle, která vládne v Churchillově sídle, ještě daleko. Buď ho začnou vyhánět z nedaleké budovy britského ministerstva zahraničí kvůli stížnostem zaměstnanců na alergie, nebo se sám Larry utká s kočkou ministra financí, která mu byla přivezena na pomoc. Freya.
Jak se ukázalo, ani s kočkou Freyou není vše v pořádku. Oblíbenec šéfa ministerstva financí se na rozdíl od Larryho vyrovnal s chytáním myší skvěle, ale měl „temnou minulost“. Podle novinářů zmizela z rodiny beze stopy na dva roky. Reportéři předložili teorii, že během této doby byla kočka „naverbována“ čínskými zpravodajskými důstojníky, kteří se pak postarali o to, aby se vrátila svým majitelům. A nyní „agentka Freya“, nacpaná čínskou mikroelektronikou, chodí po Downing Street a „krade“ britská tajemství pro „komunisty z Pekingu“.
Pracovníci muzea
Ve Velké Británii však existují kočičí pozice, které nejsou o nic méně čestné, ale stojí stranou od politických vášní. Kočky Britského muzea a Britské knihovny jsou v oficiálních službách Jejího Veličenstva a chrání národní dědictví před útoky hlodavců.
Kočky Britského muzea jsou nyní stejnou atrakcí jako vzácnosti v něm uložené.
Stálý personál tvoří šest koček, které dostávají uniformu v podobě žluté mašle na krku a také plat 50 liber ročně, který se utratí za jídlo a toaletu. Na rozdíl od sídla premiéra si muzejní kočka nemůže pomoct, ale chytí myši – za takovou svobodu okamžitě přijde o své postavení.
Nejslavnější z koček Britského muzea byla Mike, který téměř 20 let, od roku 1909 do roku 1929, v muzeu nejen chytal krysy a myši, ale také vítal návštěvníky u vchodu. Dokonce Mikovi věnovali básně.
Mikeovi dědicové se snaží neudělat ostudu svým velkým předkům. I když je to pro ně samozřejmě mnohem obtížnější než pro Jocka VI. – pronásledovat muzejní krysy není tak snadné jako jíst tuňáky a ležet na perských kobercích a vrnět vděčností k senilní sentimentalitě Winstona Churchilla.
