Kočky jsou předmětem zbožňování mnoha lidí, což není překvapivé. Tato nadýchaná a půvabná stvoření vypadají neuvěřitelně krásně a někdy je prostě nemožné odolat zavolání zvířete, které potkáte na ulici. Háček je ale v tom, že zvuk, na který bude kočka reagovat, závisí na zemi jejího pobytu.
Jak se kočkám říká v různých zemích
Kočky žijící v Rusku nejčastěji reagují na zvuk “Kys-kys!” I když je možné použít takové variace jako “Kitty-kitty!” a “Kit-kit!” Druhá a třetí možnost zní šetrněji a častěji se používají při komunikaci s koťaty.
Nemám opravdu rád standardní způsob volání kočky, takže jsem se rozhodl obejít se bez něj. A proč je to „Kys-kys!“, když můžete svého mazlíčka oslovovat s úctou jeho jménem. Také jsem si u kočky vytvořil reflex a teď ke mně přichází doslova lusknutím prstů. Dříve ho tento způsob přitahoval pouze k pamlskům, ale nyní mu volání nevadí ani s obvyklým vyzváním, aby si vyšplhal na váš klín.
Předpokládá se, že kočky reagují na syčení a pískání, takže krátké „Ks!“ může také upoutat pozornost vašeho mazlíčka
Je docela možné, že se vám náhodou povede v Anglii nazvat roztomilou kočičku, když mu budete říkat malý pes. V této zemi se fluffies nazývá zvukem “Pusi-pusi!”
Ale italští předení raději slyší „Michu-michu!“
Je také snadné si zapamatovat, jak se kočkám říká v Číně. K tomu použijte slabiku „Mi“, která je automaticky spojena s něčím roztomilým a atraktivním.
Velká Británie je jednou z mála zemí, která měla to štěstí, že viděla nejstarší kočky, které byly předmětem uctívání již ve starověkém Egyptě
Obyvatelé Země vycházejícího slunce mají také zajímavý způsob, jak přilákat kočky. V Japonsku se chlupaté předení nazývají slovy: “Šu-šu-šu!”
V České republice se pro tyto účely používá opakovaná slabika „Chi!“.
Ze zvědavosti jsem těmito zvuky zkusil přivolat svou kočku. Byl zmatený, nebo spíše trochu znepokojený. Japonština a čeština pro něj zřejmě nejsou.
Maneki-neko je v Japonsku symbolem štěstí, štěstí, tepla domova, pohodlí a prosperity.
Litevské kočky dávají přednost tomu, aby se jim říkalo „Kats-katz!“
Ve Francii chlupaté předení snadno přechází na „Min-min!“, což je podobné zvuku „Minka-minka“ používanému v Lotyšsku.
První kočkou ve vesmíru byla francouzská kočka jménem Felicette (v překladu „štěstí“).
Zajímavý způsob volání koček se používá v Bulharsku a Srbsku. K tomu použijte zvuk „Matz-Matz!“ Tyto slabiky vyjadřují nejen touhu podívat se na kočku blíž, ale také ji správně pomazlit. V Německu se k upoutání pozornosti koček používají podobné zvuky, jmenovitě “Mitz-mitz!”
V Gruzii a Rumunsku se kočkám říká „Piss-piss!“, kterému například obyvatelé Ruska nemusí hned správně rozumět. Další věcí jsou kočky žijící v těchto zemích. Okamžitě běží vstříc známému zvuku v očekávání dobrot. V Ázerbájdžánu je zvuk „kočka“ podobný a vyslovuje se „Pish-pish!“. V Holandsku – “Push-push!”, v Austrálii – “Puss-puss!”
V Izraeli se samohlásky pro tyto účely nepoužívají a kočkám se říká „Ps-ps!“. Zní to velmi tajemně, že? Jako by se majitel chystal se svým mazlíčkem sdílet nějaké tajemství.
V Německu nejsou na ulicích žádná zatoulaná zvířata
V Maďarsku se k oslovování koček používají zvuky „Tsits-tsits!“. Je zajímavé, že ruské kočky, slyšící takovou kombinaci, se nejčastěji vyděsí a utečou někam do ústraní.
Způsob, jakým se v Indii kočkám říká, může být záhadný. Pro tyto účely obyvatelé této země používají zvuk „Mňau!“ I když je samozřejmě docela vhodné říkat kočce stejně, jako se ona sama snaží lidi oslovovat.
Obyvatelé Spojených států jsou zvyklí nazývat své mazlíčky zvuky „Kiti-kiti“. To je v souladu se slovem kitty, což v angličtině znamená „kotě“. Ve Spojených státech tak i seriózní a dospělá zvířata vždy zůstávají malým batoletem.
Nejlehčím a nejmenším mazlíčkem je kočka Tinker Toy z USA (jeho váha byla asi 680 gramů)
Video: jak volat kočky z různých zemí
Ne každá kočka tedy zareaguje na tak zdánlivě známé „Kys-kys!“ Zvuk, který je váš mazlíček ochoten poslouchat, bude záviset na zemi, kde žije. To samozřejmě vůbec neznamená, že se „cizinec“ nikdy nenaučí reagovat na zvuky akceptované v jiné části světa. Vycvičit zvíře chce jen trochu úsilí a času.
- Autor: Sofia Sato
- vytisknout
miluji psaní. Mám rád zvířata. Zejména roztomilé chlupaté kočky, které inspirují nejen k tvorbě článků, ale i psaní různých příběhů.
Před rokem a půl jsme získali nového člena rodiny – Rzhegorzh, aka Zhora, aka Goga, aka Gosha. Když jsme byli během pandemie docela smutní, rozhodli jsme se adoptovat kotě a nám, jako lidem z postsovětských končin, to připadalo jako jednoduchá záležitost – přece jen by v továrně na krémy na boty měla být obyčejná koťata jako krém na boty. . Ale v Česku to tak není – tady je nedostatek i těch nejobyčejnějších koťat.
Ve skutečnosti v tomto článku zopakuji v textové podobě velkou část videa natočeného v horkém pronásledování v lednu 2021.
Ale píšu článek od začátku, takže budou nové fotografie a prezentace. Obecně je prezentace v textové podobě nezbytná pro následné navázání nových článků na tento úvodní článek.
Přístřešky
Protože jsme byli 10 let zvyklí na český život, rozhodli jsme se jako civilizovaní Evropané nejprve obrátit na azylové domy. Našli jsme pražské útulky na Facebooku a začali prohrabávat stránky s inzeráty – například PesWeb. Zdálo se, že koťat bylo dost.
Chtěli jsme kočičku (podle mých zkušeností jsou společenštější), červenou nebo mourovatou. Když jsme ale začali posílat zprávy do útulků, byli jsme postaveni před fakt, že všechna koťátka byla odebrána. Všechno, úplně všechno. Jakmile se někdo objeví v databázi, je okamžitě rezervován. Asi týden jsme bojovali s různými úkryty, nacházeli zajímavé možnosti – ale vždy už byli všichni obsazení.
Situaci zhoršuje skutečnost, že do útulků je přijímáno málo koťat, nové možnosti se v databázích neobjevují každý den.
Dalším problémem útulků jsou pravidla pro přijímání zvířete. V České republice si nemůžete jen tak přijet a vzít si zvíře, které se vám líbí – musíte uzavřít smlouvu (česky. Adopční smlouva) a vyplňte velký dotazník (česky. Dotazník), ve kterém (viz příklad) podrobně popíšete mimo jiné svou finanční situaci, organizaci péče o zvíře v případě zhoršení finanční situace nebo zpoždění na dovolenou a také jednoduše, kolik času kotě zabere. být sám doma.
Ve smlouvě o adopci domácího mazlíčka se také skrývá mnoho úskalí (viz příklad). Zavazujete se nejen hradit útulku část vynaložených nákladů (u koťat je to cca 500 – 2 000 Kč), ale také pravidelně poskytovat fotografie (např. v prvním roce to může být jednou měsíčně, poté alespoň jednou rok) k vám domů Při podezření na špatnou údržbu může přijít kontrola a pokud se podezření potvrdí, zvíře vám bude odebráno. Je zakázáno používat zvířata k chovu a pro pořízení kotěte může být vyžadována instalace okenních sítí na všechna okna v bytě – musíte uznat, že to není možné v každém pronajatém bytě.
Po zhlédnutí celé této situace s útulky jsme asi po týdnu přešli k hledání koťátek z vlastních rukou.
Ruční koťata
Na Facebooku existuje řada veřejných stránek, kde lidé nabízejí koťátka, můžete je najít pomocí dotazů jako „Koťata zdarma“. Předplatili jsme si veřejné stránky v Praze a Středočeském kraji, reklamní weby jako Bazoš.cz, začali je procházet a snažili se chytit štěstí za ocas.
Distribuce koťat na veřejných místech se zásadně neliší od Ruska. Nápadné je pouze to, že koťata jsou distribuována nejdříve ve 3 měsících věku – alespoň pro plnohodnotné chovatele to bylo donedávna v § 2 usnesení 21/2013 Sb. „O ochraně psů a koček chovaných za účelem chovu“ stanoví možnost oddělit koťata od kočky nejdříve po 84 dnech. Od konce loňského roku bylo nahrazeno usnesením 384/2021 Sb., odkud toto pravidlo zmizelo, ale všichni ho stále dodržují.
Dalším zajímavým detailem české legislativy je, že trestní zákoník zakazuje topit koťata a štěňata. Toto chování je kupodivu považováno za týrání zvířat. Pokud se narodí nechtěná koťata nebo štěňata, může je podle zákona usmrtit pouze veterinární lékař, který stojí 30 Kč. Ale vzhledem k divokému nedostatku i obyčejných koťat a štěňat, jak jste pochopili, nemá toto barbarství smysl.
Naše historie
Čas od času jsme psali o inzerátech z veřejných stránek a inzertních webů, ale nedostatek koťat je tam skoro stejný jako v útulcích. Objevilo se roztomilé koťátko – a za pár hodin bude mít určitě napilno. Pár týdnů jsme bojovali, zaměstnávali telefonem a poštou a nakonec jsme se dohodli na červeném 3měsíčním kocourovi v Mělníku, známém z Vinobraně.
Koťátka s maminkou bydlí na dvoře soukromého domu, večer je kvůli krátkému dni na konci listopadu není možné vidět, a tak jsme se dohodli, že se sejdeme v sobotu. Je to 40 km severně od Prahy, tak jsme se s kamarády rozhodli, že se projedeme. V klidu jsme počkali na sobotu a pak v pátek ve 14 hodin přišlo upozornění na nový inzerát na Bazoš.cz o koťatech v obci Klabava. Klabava) u Plzně, což je opět asi hodinu, ale západně od Prahy.
Dáša okamžitě zavolá majitelce a je prostě v šoku – právě zveřejnila inzerát a už se ozývá hovor. Nečekal jsem tak rychlou reakci na oznámení a také jsem nám vlastně nic neřekl. Jako prý přišla do domu na vesnici kočka, porodila 5 koťat a není jasné, jakého jsou pohlaví.
Nejroztomilejší byly fotky:
Co je kriticky důležité, je, že si děti neustále hrají s koťaty, takže jsou krotká a přítulná. Gosha – zcela vpravo:
Šeptali jsme našim přátelům, že pojedeme v pátek, ale všichni byli zaneprázdněni a nechtěli jsme riskovat přepravu koťátka vlakem. Ze zkušenosti s převozem malých koťátek s přáteli jsme věděli, že špatně snášejí cestu, mohou se bát, mohou dostat kinetózu a prostě mohou hodně křičet. S hostitelkou jsme se domluvili, že přijedeme v sobotu ráno. A kdyby se něco stalo, pojedeme do Mělníka pro další kotě. Hned řekli, že máme o koťátko z fotky zájem, slíbila, že si ho u nás nechá.
V sobotu ráno jsme s kamarády dorazili do Klabavy, kde na kraji vesnice stojí slušný zrekonstruovaný dům (na ruské poměry je to chalupa), kde se v listopadovém ránu po trávnících pokrytých námrazou prohání několik slepic. Koťátka s maminkou se také poflakují venku v mrazu, kde jsme se pokusili alespoň zjistit, kolik z nich je kluků a holek. Mimochodem, hned se ukázalo, že v pátek odebrali kotě, které se nám líbilo z fotky – majitel koťatům nerozumí a proto nechápal, že je to on.
Nebylo možné zkoumat příčinná místa na ulici, protože. koťata se i přes velmi hustou srst třesou zimou a zastrkují ocasy mezi nohy. Majitel se nabídl, že půjde do domu, koťátka byla přivezena, v teple se uklidnila a již bylo možné je prohlížet. Ukázalo se, že zůstaly 3 dívky a pouze 1 chlapec. Mimochodem, tuleni se obecně osvojují mnohem lépe než samice – asi proto, aby bylo méně problémů s následnou sterilizací. Mnohokrát jsem se v dětství setkala i s novorozenými koťaty, ale ani veterinář, ke kterému jsme jeli hned první den v práci, nedokázal určit pohlaví těchto pouličních koťat se 100% jistotou – velmi hustá srst vše skrývá. Naštěstí jsem si před odjezdem přečetl materiál: tuleni mají pouze 1 tečku a 1 kočička má tečku a pomlčku.
Kočka toho roku přišla do domu, na jaře přivezla koťata a příbuzný je vzal na svůj pozemek chytat myši. Majitelka nestihla vzít kočku na sterilizaci, když dorazila srpnová podestýlka (alespoň nám řekla, že jsou srpnové – cca 24.) a v nejbližším okolí nebyl nikdo, komu by ji dala. Na doporučení přátel inzerovala na webu – a nevěřila, že se někdo ozve. Přišel ale nával lidí: v pátek jsme vzali jednu kočku, v sobotu ráno Goshu a před koncem víkendu jsme si chtěli přijet pro další 3 kočky.
Kotě z vesnice
Kočka a koťata bydleli někde v kůlně na dvoře, evidentně tam nebylo topení ani jiné vybavení. Hosteska ji do domu nepustila, protože. V domě žije další kočka, která na tuto novou reaguje agresivně. Matka ani její koťata nebyly zjevně zvyklé na žádný záchod a my jsme byli psychicky připraveni, že Gosha bude prvních 5 dní chodit po všech koutech. Zeptali se hostitelky, kam obvykle chodí na záchod – rozhodila rukama. Jako všude. Na místě byly zbytky stavebního písku – trochu jsme nasbírali, aby to Goshe nějak vonělo domovem, a majitelka nám nasypala i žrádlo, které dala koťatům. Mimochodem, nejběžnější jídlo pro dospělé kočky – ve vesnici nestojí na obřadu s koťaty. Rozloučili jsme se, trvali na daru 500 korun a jeli domů.
Když jsme se poprvé začali dívat na koťata z vesnic, vyděsila nás vyhlídka na to, že budeme kotě cvičit na záchod. Na základě zkušeností z techniky 90. let jsem pochopil, že prvních pár dní budeme mít louže ve všech koutech. Gosha se ale ukázal jako naprosto bezproblémový (co kočky mohou být) – buď jsme tak trénovatelní, nebo technika šla tak kupředu.
Nejenže si cestou do Prahy naprosto v klidu sedl v boxu, nepanikařil a nedostal mořskou nemoc, ale v bytě se snadno sžil s toaletou s podestýlkou Brit Fresh for Cats Excellent Ultra Bentonite. Se zájmem do toho rýpl a asi po 15 minutách šel poprvé. Celá moje školní léta jsme měli doma kočky, takže vím, jak s koťaty zacházet. Koťátko je potřeba hlídat, první den ho brát jednou za hodinu na záchod, aby toto místo dobře znalo. Plnička je prostě nádherná, není z ní žádný zápach, nemusíte ji uklízet po každé cestě na záchod a Gosha ji rád nabíral (a jak rostl, rozsypal ji po záchodě a chodbě , ale to je jiný příběh). To je nebe a země ve srovnání s rutinou, kterou jsem měl ve školních letech s dvoudílným tácem bez náplně.
Během těchto více než roku a půl Gosha nikdy neprošel kolem stánku. Malá výjimka – první den, kdy jsem nevěnoval pozornost jeho bloudění po rozích místnosti, začal tajně pokládat za noční stolek „larvu“. Okamžitě jsem to vzal do podnosu, vše bylo snadno odstraněno – je to pouhá maličkost. Zdálo se mi, že prozkoumává místnost, ale ve skutečnosti hledal záchod. Obecně platí, že prvních pár dní byl jen s námi v pokoji a pečlivě se díval do těch vedle nás – nechal nás jen na záchod. Zřejmě poté, co žil na ulici, bylo pro něj těžké najít svůj byt.
Navíc bylo zajímavé, že skoro dodnes, jakmile mu dáte jídlo, jde nejdřív na záchod a až potom začne jíst. První den nebo dva také jedl vtipně: jedl jídlo jen ze své strany misky a zbytek nechal. Pravděpodobně proto, že ve vesnici dostávala koťata všechno v jedné misce, nebylo moc jídla, takže kolik jste stihli sníst blízko vás, tak jste dostali.
V pondělí jsme byli u veteriny a ta byla dost skeptická, že se jedná o 3 měsíční kotě. Pokud však majitelka i lhala, dá se to pochopit: byl konec listopadu, koťata musela být rozebrána, mohla venku umrznout. Sám jsem na Klabavě sledoval celkový stav Goshy: celkově zdravé kotě, čisté uši, oči atd. Samozřejmě, že ho matka asi taky krmila. myší nebo měla sama parazity (a koťata se nakazila mlékem), takže bylo nutné absolvovat kúru anthelmintik.
Na začátku jsme koupili 5ti kilogramové balení plniva (79 Kč), tác s nízkou stranou (109 Kč, stranu jsme zpočátku sundali, a jak kočka rostla, museli jsme koupit nový tác s nejvyšší možnou strany), lopatka s velkými štěrbinami na tác (20 Kč), nosič rozpočtu (424 Kč), pár keramických misek, nějaké konzervy a hračky.
Gosha se rychle připojil k týmu Podebrad.ru a na svých prvních streamech úspěšně vydělával peníze na jídlo s dary od diváků:
Na rozdíl od psů nemusíte platit daně za kočky a nemusíte být čipováni. Ale stále jsme dostali čip, dostali jsme všechna očkování, vykastrovali jsme ho – o tom a mnohem více se pokusím mluvit v dalších dílech série článků.
