Jak se nazývá kitsune?

Jedna z liščích „přezdívek“ je 迷わし鳥 mayouwashidori. Slovo 迷わし mayowashi je 2. kmen od slovesa 迷わす mayowasu, což znamená: 1) hádat, zmást; způsobit zmatek (zmatení, zmatení); 2) uvést v omyl; 3) pokoušet, pokoušet; 4) kouzlo; opájet se; fascinovat.鳥 tori v moderní japonštině znamená „pták“, ale dříve v podobných frázích tento hieroglyf neznamenal ptáka, ale jakékoli zvíře. Například 紅葉鳥 momijidori – jelen, 夢見鳥 yumemidori – motýl, 木の実鳥 konomidori – opice atd. [URL: http://akaitori.tobiiro.jp/simpleVC_20101030203026.html] To znamená, že doslova 迷わし鳥 mayowashidori znamená „okouzlující zvíře“, což také naznačuje schopnost lišky klamat a čarovat.

Nestálou povahu lišky zdůrazňují slova jako 狐福 kitsunefuku (dosl. „liščí štěstí“) – „nečekané štěstí, šťastná náhoda“, 狐矢 kitsuneya (dosl. „liščí šíp“) – „zatoulaná (náhodná) šipka “ a 狐日和 kitsunebiyori (dosl. „liščí počasí“) – „vrtkavé, nestabilní počasí“.

Liška je spojována s různými neobvyklými jevy. Například strašidelná světla se nazývají 狐火 kitsunebi – „liščí světla“. Říká se jim také 狐の嫁入り kitsune no yomeiri, „liščí svatba“. Navíc 狐の嫁入り kitsune no yomeiri může znamenat „slepý déšť“, tedy déšť za slunečného počasí. Předpokládá se, že během takových neobvyklých událostí lze vidět liščí svatbu.

Skutečnou podobu lišky, která na sebe vzala podobu člověka, lze vidět prostřednictvím 狐の窓 kitsune no mado (rozsvíceno „liščí okno“) – postava zkřížených prstů tak, aby vytvořily malé okénko. mezi nimi. Nezaměňujte 狐の窓 kitsune no mado se slovem 狐窓 kitsunemado, což znamená okno pro větrání a osvětlení s dřevěnou mříží kitsunegoshi (狐格子 kitsunego:shi (rozsvícená „liščí mříž“). Kitsunegoshi je fonetická korupce 木連格子 kitsuregoshi „dřevěná mříž“, jinými slovy, slovo původně nebylo spojováno s liškami.

Kromě výše uvedených slov a výrazů existuje v japonštině mnoho názvů pro různé druhy vílích lišek. Například vlkodlaci se nazývají 化け狐 bakegitsune nebo 妖狐 yōko. Sloveso 化ける bakeru znamená „vzít na sebe něčí obraz, proměnit se v někoho, v něco“. Postava 妖 ё: znamená „magický, úžasný, zvláštní“. Stejný znak je použit ve slově „yokai“ (japonsky: 妖怪 yōkai, „duch, duch, monstrum“), obecném názvu pro japonská nadpřirozená stvoření. Můžeme říci, že 妖狐 yōko je přesně liščí youkai. Existuje také jméno jako 霊狐 reiko (dosl. „liška-duch“).

Kouzelné lišky mohou být k lidem laskavé nebo ne. Dobré lišky se nazývají 善狐 zenko (rozsvícený. „dobrá liška“). Tito youkai přinášejí lidem štěstí a štěstí a jsou považováni za posly bohyně Inari. Ty lišky, které se chovají nepřátelsky, klamou lidi a ubližují jim, se nazývají 野狐 yako (dosl. „divoká liška“) [URL: https://origamijapan.net/origami/2018/10/03/fox-japanese/ ]. Je zajímavé, že toto slovo používá znak 野 ya, což může znamenat „divoký, drsný“. Může to také znamenat „opozici, nevládní sféry“ v politickém kontextu. Tento hieroglyf však nemá význam „špatný, zlý“. To znamená, že nejsou „absolutní zlo“, ale mohou lidem ublížit.

Liškám se připisuje schopnost obývat lidi. Posednutí duchem lišky se nazývá 狐憑き kitsunetsuki. Příběhy o držení lišky se vyskytují po celém Japonsku. Existují také legendy o tom, jak některé rodiny používaly liščí duchy jako patrony, aby dosáhly bohatství a přinesly různé nemoci svým nepřátelům. Existují různé druhy takových lišek, například 管狐 kudagitsune (liščí duch, který se vejde do bambusové trubky (管 kuda) – odtud název), 人狐 ninko/hitogitsune (doslova „liščí muž“) atd. . Magie pro vyvolávání liščích duchů a také lidé, kteří to umí, se nazývají 狐使い kitsunetsukai (狐 kitsune – liška, 使い tsukai – rozkaz; zpráva; poslání; posel; posel).

Podle japonských přesvědčení dostávají lišky s věkem nejen magické schopnosti, ale také další ocasy. Za nejvíce „rozvinutou“ vlkodlačí lišku je považována 九尾狐 kyu: biko (také 九尾の狐 kyu: bi no kitsune) – devítiocasá liška.

Lišky se také liší barvou srsti. Takže například 白狐 byakko (nebo hakuko) – bílá liška, 黒狐 kuroko/kokuko – černá liška, 金狐 kinko – zlatá liška a 銀狐 ginko – stříbrná liška.

Po dosažení určitého věku se liška může stát duchem, božstvem (kami). Mezi tyto lišky patří 天狐 tenko – nebeská, božská liška. Kromě tenko existují takové odrůdy božských lišek jako 空狐 ku:ko a 気狐 kiko. Znak 空 ku: znamená „nebe, vzduch, počasí, prázdnota“. Znak 気 ki znamená „vzduch, atmosféra, energie, nálada“. Možná jsou taková jména způsobena tím, že lišky ku:ko a kiko již nemají fyzickou podobu, protože jsou božskými bytostmi s velkou duchovní silou [URL: https://origamijapan.net/origami/2018/10/03/fox -japonština /].

V japonštině existuje také slovo s názvem 辰狐 shinko. Jeden z významů znaku 辰 xing je „nebeské tělo“. Cinko lze tedy přeložit také jako „nebeská liška“. Sinco však není druh lišky. Ve skutečnosti toto slovo slouží jako jméno buddhistického božstva Dakini-ten (japonsky: 荼枳尼天 dakiniten), jehož obraz v japonské kultuře 13.–14. století. asimilován s božstvem Inari (japonsky: 稲荷 inari).

Jak dobře ruský čtenář zná naši mazanou kmotru Lisu Patrikejevnu. Nejednou se jí podařilo obelstít kolem prstu mnoho zcela odlišných ignorantských zvířat. Zdálo by se, že všechno je s ní – tady máte bystrou mysl a nelidskou mazanost. Japonci se však rozhodli zajít ještě dál a povýšili tento snímek na absolutní úroveň a přisoudili liškám tolik magických sil, že to někdy začíná být děsivé.

Japonci nazývají lišky „kitsune“ („キツネ“, pokud mluvíme o liškách z hlediska klasifikace savců a jejich příslušnosti do čeledi psovitých, nebo „狐“ v obecném smyslu). Zde je nutné objasnit zvláštní význam „kitsune“ – jejich spojení s nadpřirozenem.

Kitsune lze zase rozdělit na dva různé typy: „myobu“ („命婦“) – posvátní poslové bohyně plodnosti Inari, přinášející dobro lidem a chránící je před zlými duchy, a „nogitsune“ („野狐“ ) – divoké lišky, které mají magickou moc, ale nemají svatou duši, a proto způsobují většinu problémů. Vzhledem k tomu, že nogitsune početně výrazně převyšují myobu, jsou kitsune často považováni spíše za zlé vtipálky než za posly Boží.

S věkem se schopnosti kitsune zvyšují. Pravděpodobně mnoho lidí zná obraz devítiocasé lišky – symbol obrovské síly a moci. Tento obrázek pochází z mytologie, podle které každých sto let naroste kitsune ocas. Kitsune dostává poslední, devátý ocas v den svých tisícých narozenin, stává se tak „tenkem“ („天狐“) – nejmocnější formou kitsune, „božské lišky“. Když se kitsune stane „tenkem“, změní svou barvu na bílou nebo zlatou.

Proč jsou kitsune tak nebezpečné?

Když už mluvíme o magických silách, kitsune jich má celý arzenál. Nejvýraznějším (a extrémně blízkým „příbuzným“ z ruského folklóru) rysem kitsune je neuvěřitelná mazanost a vhled, který velmi často používají, zesměšňují například příliš hrdé samuraje a vládce. Kromě čisté mazanosti se kitsune připisuje schopnost vytvářet iluze tak realistické, že je běžný člověk pravděpodobně nerozezná od reality. Někdy je jejich síla tak velká, že říkají, že kitsune může měnit samotný časoprostor podle svého uvážení.

Další často popisovanou schopností je schopnost proměnit se v lidi, hlavně dívky neuvěřitelné krásy. Schopnost změnit svůj tvar však není omezena na toto. Existují příběhy, podle kterých může kitsune obývat lidi (přesněji – přes hruď nebo pod nehty), zbavující nositele vědomí, což hovoří o jejich démonické povaze.

Kitsune se jako nádherné svůdnice často objevují v romantických příbězích. Obvykle se s ním do milostného vztahu dostane kitsune, který svedl mladého muže. Konec je však vždy stejný – ženich se dozví o její liščí povaze, a proto je kitsune nucen ho opustit. I zde však existuje jedna zajímavá výjimka.

Před dlouhou dobou potkal muž dívku neuvěřitelné krásy a zamiloval se do ní. Brzy jeho city opětovala a rozhodli se, že se vezmou. Uplynuly roky, pár měl děti, jejich láska neznala žádné potíže, ale jednoho dne se stalo následující. Když dívka uviděla psa, byla strašně vyděšená a proměnila se v kitsune, aby utekla. A všechno by bylo v pořádku, ale lidé viděli její proměnu. Kvůli tomu se rozhodne odejít, ale manžel ji zastaví s tím, že ji miluje a nebude na ni schopen zapomenout. Ptá se jí: “Prosím, pojďme spát.” Od té doby kitsune přichází k manželovi v noci v podobě dívky a ráno odchází a mění se v lišku.

Ukazuje se, že Kitsune – absolutní zlo?

Navzdory jejich destruktivní povaze nelze říci, že by se kitsune věnovali pouze špinavým trikům a vtipům na nešťastníky a hlavně tvrdohlavé lidi (i když statisticky se zdá, že vtipy převažují nad dobrými skutky). Dobrým, i když strašidelným příkladem je následující příběh.

Žil jednou jeden muž. A nějak náhodou uviděl následující obrázek: děti chytily liščí mládě a nešťastníka mučily. Bylo mu zvířete líto a rozhodl se ho koupit. Ošetřil ho a propustil k příbuzným, kteří ho zpovzdálí sledovali.

Přestože to byl muž s laskavým srdcem, osud mu přesto přichystal smutnou událost. Jeho malý syn byl vážně nemocný a nic se s nemocí nevyrovnalo. Pozvali nejlepšího lékaře, kterého našli. Přemýšlel o tom a řekl následující: “Vaše dítě zachrání pouze liščí játra.”

Muž, který neměl co dělat, šel k lovci, kterého znal, a nařídil mu, aby lišku chytil. Lovec souhlasil a dal se do pátrání.

Přišla noc. Najednou se ozvalo zaklepání. Muž otevřel dveře a uviděl před sebou cizince, jak drží v rukou podivný balíček. Cizinec řekl, že ho poslal myslivec, aby mu přinesl liščí játra. Muž se radoval – spása pro jeho syna byla nalezena.

Druhý den se však stalo neočekávané – k muži přišel nespokojený myslivec a hlásil, že nechytil ani jednu lišku. Překvapený muž řekl, co se mu včera v noci stalo. Zmatený lovec nic neřekl a odešel domů, pohroužený v myšlenkách.

Tím ale zázraky neskončily. Rodina se v noci probudila, protože se v jejich domě objevila neznámá žena. Postupně však vše do sebe zapadlo. Představila se jako matka malé lišky, kterou muž zachránil před chuligánskými dětmi. Když se dozvěděla o smutku v jeho rodině, rozhodla se mu pomoci. Liška zabila liščí mládě a řekla svému manželovi, aby přinesl játra, aby zachránila mužovo dítě před smrtí.

Kitsune tedy navzdory své mazanosti a mazanosti nejsou absolutním zlem a jsou také schopni soucitu a vděčnosti. A není to poprvé, co udělali dobrý skutek.

Božstvo Inari – patronka kitsune

Božstvo hojnosti, Bohyně rýže, Liščí božstvo, Patron kovářů, Ochránce válečníků – to jsou jména, pod kterými je známá Inari, jedno z nejoblíbenějších japonských božstev. Po celém Japonsku byly na počest Inariho postaveny tisíce chrámů. Je pozoruhodné, že Inari může změnit svůj vzhled podle vlastního uvážení – existují legendy, kde se objevila jak ve formě dívky nebo starého muže, tak ve formě strašných příšer – pavouků a draků. Popis jejího vzhledu se liší místo od místa, takže je nesmírně obtížné podat jednoznačný popis bohyně.

Jedna věc zůstává nezměněna – spojení mezi kitsune a Inari. Sochy lišek jsou tedy nedílnou součástí chrámů tohoto božstva. Jak již bylo zmíněno výše, kitsune jsou boží poslové a tím, že je obdarujete, se můžete spolehnout na to, že vyjádří dobré slovo pro člověka s Inari. Rýže a saké jsou skvělé nabídky, ale nic nepřekoná smažené tofu, oblíbenou pochoutku kitsune. Také se říká, že při záchraně lišky můžete počítat i s přízní Inari.

Postupem času se oblasti, které má Inari na starosti, rozšířily, což vedlo k ještě většímu zmatku. To však nijak neovlivnilo moc božstva. Proslýchá se, že Inari je schopna splnit ještě jedno přání – pomoci modlící se ženě porodit její první dítě. S tím souvisí následující příběh.

Jednoho dne se žena, která nemohla porodit, obrátila do chrámu Inari s modlitbami v naději na přízeň božstva. Když dočetla svou modlitbu, zdálo se, že se ocasy soch kitsune chvěly a začal padat sníh – opravdu šťastné znamení.

Žena při návratu domů narazila na bezdomovce prosícího o pomoc. Slitovala se nad ním, položila hrst rýže, kterou s sebou přinesla, na talířek a dala ji nešťastníkovi.

Ráno, když navštívila chrám, objevila svůj talíř poblíž oltáře. Okamžitě si uvědomila, že tím nešťastníkem není nikdo jiný než samotná bohyně, která se jí zjevila. A po nějaké době se jí podařilo otěhotnět a porodit zdravé dítě.

“liščí svatba”

Neméně zajímavá je tzv. „liščí svatba“ (neboli „Kitsune no yomeiri“, „狐の嫁入り“. „Yomeiri“ znamená předání nevěsty ženichovi, svatba). S touto událostí jsou bezprostředně spojeny dva „záhadné“ jevy: noční světla objevující se z čista jasna na opuštěných místech a déšť mrholení za jasného dne.

Spojení kitsune s nočními světly má následující důvody. Podle starých tradic Japonci organizovali svatební průvody, přinášející nevěstu ženichovi, což se stalo ve tmě. Samotný průvod byl proto doprovázen myriádami pochodní. Navíc s rostoucí popularitou božstva Inari a jejích poslů, kitsune (a jak už víme, kitsune jsou mazané), se noční světla začala spojovat s „liščí svatbou“. Mnozí se snažili liščí průvod špehovat a zjistit, co se tam děje, ale dodnes se to nikomu nepodařilo. Když se přiblíží, světla se rozplynou nebo se osoba, která je následuje, náhle ocitne na neznámém místě, například ve zchátralém chrámu (a existuje mnoho chrámů zasvěcených Inari).

Náhlý déšť za jasného počasí je také spojen s „liščí svatbou“. Předpokládá se, že tímto způsobem kitsune skryje svůj průvod před zbytečnými pohledy. S vědomím charakteru kitsune však můžeme předpokládat, že je to jen další vtip na jednoduché lidičky.

Jak se tedy před nimi chránit?

Neměli bychom však předpokládat, že kitsune nelze zjistit. Zdá se, že v „nejbezpečnější“ situaci jsou milovníci psů. Podle některých názorů tedy může pohled psa neutralizovat kouzlo kitsune, který se proměnil v člověka.

Dalším poměrně zřejmým znakem kitsune, který se proměnil v člověka, je ocas. Někteří kitsune mají potíže se schováváním ocasu, což svědčí o jejich slabosti, ale mohou nastat případy, kdy i staří a zkušení kitsune zapomenou schovat ocas. Je pozoruhodné, že čím starší a zkušenější kitsune, tím více ocasů má. Přítomnost pouze jednoho ocasu tedy může přímo naznačovat „mládí“ kitsune a jeho nezkušenost.

Poslední metodou, i když dost neobvyklou, je slintat na obočí. Předpokládá se, že tímto způsobem můžete vidět kitsune v její skutečné liščí podobě.

I v naší době, kdy se zdá, že se mýty a legendy ztratily někde daleko za zdí nové vědecké reality, mnoho Japonců nadále věří v magii Inari a jejích věčných kitsune společníků. Možná, že někde v hlubinách Japonska se tato tajemná „liščí světla“ stále objevují a mazaní kitsune hrají triky na naivní tuláky. Na výlet do přírody proto neuškodí vzít si s sebou trochu smaženého tofu – pro případ, že by se v životě mohlo stát cokoliv.

ИZdroje:

• F. Headland Davis. Legendy a mýty starověkého Japonska.
• V. Makarová. Deset večerů. Japonské lidové pohádky.
• Anglicky psaný portál o japonském folklóru Yokai.com.

Obálka článku: Z Flickru pokusy a omyly.

Střih: Anastasia Gorokhova.

• Bio
• Poslední změny