Ryba, jako každý obratlovec, má kostru, svaly, kůži, dýchací, vylučovací, rozmnožovací a smyslové orgány, trávicí, oběhový a nervový systém.
Tělo ryby je rozděleno na hlavu (vzdálenost od začátku tlamy k zadnímu okraji žaberního krytu), tělo (vzdálenost od konce hlavy po řitní otvor, i když toto pravidlo není vhodné u všech druhů ryb, protože u některých je řitní otvor silně posunutý dopředu směrem k hlavě, ocas (vzdálenost od řitního otvoru k začátku ocasní ploutve). V ocasu je ocasní stopka – úsek od konce základny řitní ploutve k začátku ocasní ploutve.
Ploutve ovládají pohyb těla. Dělí se na nepárové – dorzální, anální a kaudální a párové – prsní a břišní. Některé druhy ryb mají hřbetní ploutev tvořenou dvěma ploutvemi, zatímco jiné mají mezi hřbetní a ocasní ploutví kožní záhyb zvaný tuková ploutev. Všechny ploutve jsou poháněny svaly a jejich kostra se skládá z paprsků, které mohou být měkké nebo tvrdé (ostnaté). Měkké paprsky se vyskytují ve třech formách: 1) vějířovitě dělené, ve vnější části rozvětvené, víceméně plně článkované paprsky; 2) ve vnější části jsou nerozvětvené, více či méně členité paprsky; 3) nerozvětvené a nesegmentované, ostnaté paprsky. Plné paprsky jsou obvykle hladké, špičaté a nikdy nejsou segmentované. Některé neartikulované měkké paprsky jsou tak silně zvápenatělé, že ztvrdnou, na druhé straně tvrdé paprsky jsou často měkké a pružné. Rozdíl mezi tvrdými paprsky a ostnatými měkkými lze zjistit tak, že je prohlédneme zepředu. Tvrdé paprsky jsou vždy pevné, zatímco měkké paprsky se skládají z pravé a levé poloviny srostlé k sobě.
Tvar a počet ploutvových paprsků charakterizují druh ryby a jsou vyjádřeny ploutvovým vzorcem. V něm je každá ploutev označena prvním písmenem svého latinského názvu: hřbetní (Dorsale) – D (pokud má ryba dvě hřbetní ploutve, pak D1 a D2), řitní (Anale) – A, prsní (Pectorale) – P , břišní (Ventrale) – U a ocasní (Caudale) – C. Počet tvrdých paprsků se značí římskými číslicemi, měkkých paprsků arabskými číslicemi a je jedno, jaký mají tvar. Tvrdé paprsky a nerozvětvené měkké paprsky se nacházejí vždy na začátku ploutve, jen výjimečně může být poslední paprsek ploutve nerozvětvený měkký. Rozvětvené měkké paprsky jsou vždy umístěny v zadní části ploutve. Příklady vzorce: D III/8 – ve hřbetní ploutvi po 3 tvrdých paprsků je 8 měkkých, D 2/8 – ve hřbetní ploutvi po 2 nerozvětvených měkkých paprskech je 8 rozvětvených, A III-IV/6 -8 – v řitní ploutvi po 3- 6 tvrdých paprsků jde 6-8 měkkých, C 2/8/2 – v ocasní ploutvi nahoře a dole, tzn. na vnějších okrajích jsou 2 nerozvětvené měkké paprsky, mezi nimi je 8 rozvětvených měkkých, A II/7-/8/ – v řitní ploutvi jsou 2 tvrdé paprsky a za ní je 7 měkkých, v ve výjimečných případech může být 8 měkkých, A 7 – v řitní ploutvi se 7 měkkými paprsky, jejich tvar neuveden.
Pohyb ryby začíná ocasem a ocasní ploutví, které silným úderem posílají tělo dopředu, hřbetní a řitní ploutev zpevňuje práci ocasu a stabilizuje polohu těla. Prsní ploutve pohybují tělem při pomalém plavání, slouží jako kormidlo a spolu s pánevní a ocasní ploutví zajišťují vyváženou polohu těla při znehybnění. Některé druhy ryb se navíc mohou spolehnout na prsní ploutve nebo se s jejich pomocí pohybovat po tvrdém povrchu. Pánevní ploutve plní především balanční funkci, u některých druhů jsou však upraveny v přísavný kotouč, který umožňuje rybě přichytit se na tvrdou podložku.
Tvar těla ryb závisí na stanovišti.
Ryby, které se zdržují blízko hladiny jak ve volné vodě, tak v houštinách rostlin, mají protáhlé tělo s rovným profilem, silně zploštělý hřbet a málo vyvinutou hřbetní ploutev nesenou zpět k ocasu. Některé druhy mají dobře vyvinuté prsní ploutve, které umožňují rybám vyskočit z vody.
Ryby, které se zdržují ve středních a horních vrstvách volné vody s rychlým proudem, bez houštin rostlin, jsou obvykle dobrými plavci a jejich torpédovité tělo, ve většině případů s malými ploutvemi, snižuje odpor vody.
Tělo ryby v otevřené, klidné vodě je protáhlé na délku a zploštělé do stran, takže v průřezu vytváří protáhlý ovál. Řada druhů má zvětšené ploutve.
Ryby, které žijí mezi houštinami rostlin, kameny, úskalími atd., mají podsadité tělo, v různé míře laterálně zploštělé, s dobře vyvinutými, někdy značně zvětšenými ploutvemi.
Ryby, které žijí přímo u země, mají tělo zpravidla s rovným profilem břicha a vysoce protáhlým profilem zad.
Tělo ryb přímo žijících na zemi je obvykle stlačeno shora dolů a břicho je silně zploštělé. Párové ploutve jsou posunuty do stran a prsní ploutve jsou vysoce vyvinuté a lze je použít k pohybu po zemi.
Tělo ryb, které se zavrtávají do země, má tvar červa nebo stuhy a ploutve často chybí.
Tělo ryby je pokryto kůží, která se skládá ze dvou vrstev: vrchní vrstva je epidermis a samotná kůže je dermis.
Pokožka se skládá z několika vrstev buněk, mezi nimiž jsou buňky, které produkují speciální slizniční sekrety, které vystupují na povrch kůže a činí ji hladkou a kluzkou, což snižuje odpor vody při pohybu ryby. Tato slizovitá vrstva se neustále obnovuje a zabraňuje usazování a rozvoji různých plísní a bakterií.
Dermis se skládá z několika vrstev pojivové tkáně, která je bohatá na krevní cévy a nervy. Dermis obsahuje smyslové orgány a buňky s barvivem, které dodává tělu barvu, což rybám pomáhá v boji o existenci. Důležité je maskovací zbarvení v závislosti na životním stylu ryb. Ryby ve volné vodě mají tedy tmavý hřbet a světlé břicho, obyvatelé houštin mají na těle příčné tmavé pruhy, ryby u dna mají záda skvrnitá. Brilantní zbarvení celého těla nebo pestrobarevné pruhy hejnových ryb jim usnadňují udržení formace nebo rychlé shlukování po útoku predátora. Některé druhy ryb v období tření a péče o potomstvo mění barvu na světlejší s různými pruhy a skvrnami, což potěru usnadňuje nalezení rodičů. Dermis je u většiny okrasných ryb holá nebo pokrytá šupinami, což jsou tenké kulaté destičky ležící v kožních kapsách a chránící tělo ryby před poškozením. Šupiny jsou uspořádány v podélných a příčných řadách a vzájemně se dlaždicově překrývají. U některých druhů ryb je tělo místo šupin pokryto kostěnými pláty. Krytí šupin jednotlivých druhů ryb je různé a v této knize je použit vzorec, který jej charakterizuje, znázorňující počet šupin ve střední podélné linii těla. Takže např. ll 45, znamená, že ve střední podélné řadě rybího těla je 45 šupin.
Jedinečným smyslovým orgánem je, často dobře viditelná, postranní čára, tvořená malými otvory ve šupinách, což jsou výstupy kanálků napojené na citlivé buňky podkožního kanálu. U většiny ryb je boční linie úplná a probíhá téměř v přímé linii podél těla od hlavy k ocasní ploutvi. Může být ale také neúplný, tzn. zabírají několik šupin, přerušovaně nebo úplně chybí. Boční čára umožňuje rybě vnímat sebemenší změny směru a síly pohybu vody a pomáhá jí orientovat se v prostoru.
Základem kostry je páteř, která je rozdělena na dvě části: trup a ocasní část. Páteř se skládá z obratlů, z nichž vzhůru vybíhají obloukovité výběžky a obklopují míchu. Směrem dolů se rozšiřují i větve s procházejícími cévami a žebra pokrývající dutinu břišní. Lebka vpředu přiléhá k páteři, ve které lze rozlišit lebku, horní a dolní
čelisti a žaberní krycí kosti.
V oblasti čenichu, která se vyznačuje vzdáleností od začátku hlavy k přednímu okraji oka, jsou umístěny nosní otvory a ústa.
Poloha a stavba úst závisí na způsobu výživy. Ústa se nazývají horní, když je spodní čelist delší než horní a ústní otvor směřuje nahoru. Takovou tlamu mají ryby, které berou potravu z horních vrstev vody. Koncová tlama má obě čelisti stejně dlouhé a ryby s takovou tlamou přijímají především potravu ve středních vrstvách vody. Se spodními ústy je horní čelist delší než dolní čelist a ústní otvor směřuje dolů, což usnadňuje příjem potravy zespodu. Odlišný je i tvar úst, může být trubkovitý, vystupující nebo přísavkový. Ústní otvor je často orámován rty. V blízkosti tlamy, ve většině případů v oblasti čenichu, se mohou nacházet dlouhé výrůstky – tykadla, které slouží jako orgány dotyku a mají chuťové buňky, které rybám pomáhají při hledání potravy.
Oči jsou umístěny na obou stranách hlavy a poskytují velké zorné pole, i když to má nevýhody monokulárního vidění – nedostatek smyslu pro perspektivu a špatný odhad vzdálenosti. Ale vpředu je prostor, který je přístupný oběma očím ryby a v případě potřeby se otočí, aby lépe vyhodnotil vzdálenost ve směru k objektu, který ji zajímá. Většina ryb má oči umístěné po stranách hlavy, blíže ke konci čenichu než k žábrám. U ryb, které vedou životní styl u dna, se nacházejí v horní části hlavy. Vzdálenost mezi očima, měřená přes temeno hlavy, se nazývá šířka čela.
V zadní části hlavy jsou žábry, které slouží k dýchání a jsou chráněny pohyblivým žaberním krytem. Na bázi každého ze 4 párů (4 na každé straně) žaber leží kostěný žaberní oblouk, na jehož vnitřní straně jsou bělavé žaberní hrabičky, které spolu s dutinou ústní tvoří jakýsi filtr filtrující potravu. Jasně červená žaberní vlákna, krví nasáklé kožní výběžky, sedí podél zadního okraje žaberního oblouku a dochází v nich k výměně plynů.
Srdce se nachází v dolní přední části těla a skládá se ze tří částí: sinus venosus, kde se shromažďuje venózní krev přicházející z těla, síň a komora. Stažená komora pumpuje krev do aorty, odkud se přes 4 páry žaberních tepen dostává do četných kapilár žaberních vláken, kde se obohacuje kyslíkem obsaženým ve sladké vodě omývající okvětní lístky a uvolňuje oxid uhličitý. Krev je poté odeslána do dorzální aorty a distribuována po celém těle.
Některé ryby mohou dýchat atmosférický vzduch buď dodatečně, nebo pouze s ním. Různé druhy ryb to dělají pomocí kůže, slepého výrůstku žaludku, žaberního labyrintu, váčkovitého útvaru v žaberní dutině, upraveného plaveckého měchýře a dalších útvarů.
Trávicí trakt se skládá z ústního otvoru, dutiny ústní, dutiny hltanové, jícnu, žaludku (nepřítomného u kaprovitých), střev, konečníku a pomocných orgánů podílejících se na trávení potravy. Ve většině případů se v dutině ústní nacházejí zuby, které se po opotřebení často obnovují. Hltanová dutina je proříznuta žaberními štěrbinami a žaberní škrabky zabraňují pronikání potravy skrz ně. Následuje krátký a úzký jícen, který přechází do žaludku, který je spojen se střevy. U masožravých ryb je krátký, u býložravých ryb dlouhý a spirálovitě stočený. V celém trávicím traktu jsou slizniční žlázy. Vedle střev jsou velká játra a slinivka břišní, bohatá na tuky a vitamíny. Tyto tři orgány tráví potravu, tzn. rozložit jej na jeho nejjednodušší složky a poté asimilovat. Nestrávené zbytky jsou poslány do konečníku a odcházejí řitním otvorem.
Ledviny, které vylučují odpad, jsou umístěny blízko páteře a spojují se vzadu. Močovody se také spojují a proudí do močového měchýře, odkud vychází kanálek, který vyúsťuje vedle genitálního otvoru.
Většina druhů ryb má plavecký měchýř, prázdný orgán naplněný směsí plynů, které vznikly během vývoje embrya ze střevní stěny. U některých druhů ryb je spojení mezi nimi zachováno, u jiných je eliminováno. Plavecký měchýř zajišťuje rovnovážnou polohu těla ve vodě a ryba regulací množství plynů v něm může plavat, klesat nebo stoupat ve vodě. Potěr některých druhů ryb je nucen nasát vzduch a naplnit jím svůj plavecký měchýř, aby vystoupil na hladinu, jakmile začnou plavat. Pokud je hladina vody vysoká, nezvládnou to a zůstanou zmrzačení.
Ryba má relativně malý, ale poměrně dobře vyvinutý mozek, ze kterého vycházejí nervy, včetně: čichových, zrakových, akustických a chuťových. Mícha slouží především k příjmu signálů přicházejících z mozku.
Gonády jsou vaky zužující se dozadu – párová varlata u samce a buď párové nebo jednotlivé vaječníky u samice, ve kterých dochází k dozrávání spermií a tím i vajíček. Zatímco samec má téměř vždy dostatek spermií, samice vajíčka dozrávají v určitých intervalech. Varlata a vaječníky jsou připojeny k genitálnímu otvoru přes vas deferens a vejcovody. U samců živorodých ryb se několik paprsků řitní ploutve přemění na kopulační orgán, pomocí kterého oplodní samici. Samice mají často na vejcovodu vakovitý útvar, ve kterém jsou uloženy spermie, což jí dává možnost se po jednom oplodnění vícekrát sakrovat.
Kaviár se skládá z vajíčka a žloutku, uzavřených v ochranné skořápce s malým otvorem pro pronikání spermií. U některých druhů ryb má tato skořápka lepivý povlak, který umožňuje přichycení vajíček k substrátu. Kaviár různých druhů ryb se liší tvarem, velikostí, barvou a množstvím. Ryby, které se třou ve volné vodě a nechávají svá vejce bez dozoru, kladou desítky tisíc vajec, zatímco ti, kteří se starají o vejce a potomky – mnohem méně.
Několik spermií pronikne otvorem na povrchu tele, ale pouze jedna z nich se dostane do vajíčka, protože pod skořápkou se okamžitě vytvoří další membrána a cesta se uzavře pro ostatní spermie. Po splynutí samčích a samičích jader začíná reprodukce buněk a tvorba embrya, které se v této době začíná živit žloutkem. Postupně se z ní vyvine mícha, hlava, žaberní štěrbiny a další orgány, až nakonec opustí skořápku spolu se zbylou částí žloutku, kterým se vylíhlá larva nějakou dobu živí, a poté začne plavat a hledat potravu. .
