Už jste někdy viděli prase, které vypadá jako ovce? A pokud ano, stále si myslíte, že je to photoshopované? Ale to tam nebylo! Prasata s dlouhou a kudrnatou srstí skutečně existují a toto je plemeno prasat Mangalitsa. Další podrobnosti o něm, konkrétně o jaké plemeno se jedná a jak bylo vyšlechtěno, stejně jako jeho fotografie a videa, naleznete dále v článku.
Historie původu
Historie selat maďarské Mangalitsa začíná v ne tak vzdáleném roce 1833. Poté na příkaz uherského arcivévody Josefa došlo k pokusům o křížení domácích a divokých prasat. Pokus byl úspěšný a očekávání chovatelů prasat byla oprávněná. Výsledkem této selekce byla získána polodivoká kadeřavá prasata. Nebáli se chladu, byli imunní vůči většině nemocí domácích prasat a dokázali se úspěšně živit i pastvou.
Tato prasata byla hromadně chována v klášterech. Tam se pásli ve stádech na loukách a v lesích. Do roku 1900 se poptávka po vepřovém mase doma i v zahraničí každým rokem zvyšovala. Často tak majitelé pozemků, na kterých se nacházely lesy, měli větší zisk z prodeje selat než z těžby. Prasata plemene mangal se rychle rozšířila po celém Maďarsku, byla přivezena i na Ukrajinu, konkrétně do Zakarpatska. Selata tam chovali převážně rodilí Maďaři a pásla se ve stádech, stejně jako ovce.
V roce 1912 byl učiněn pokus představit Mangalitsa Británii. Tam se mu pro jeho dlouhé vlasy říkalo „ovčí prase“. Ale bohužel se toto plemeno v Británii vůbec neprosadilo, protože se brzy objevila tendence chovat spíše masná než tučná plemena prasat. Nyní se vraťme k situaci, která se vyvinula v jejich domovině – Maďarsku. Takže tam ve dvacátých letech 1920. století populace tohoto plemene čítala asi 2000 jedinců a neustále se zvyšovala a již v roce 1943 dosáhla více než 30 000 jedinců.
Poté začal chov prasat v Maďarsku upadat. Celé šlo o to, že Mangalica je výhradně tučné plemeno prasat a v zemi, stejně jako ve zbytku Evropy, po roce 1950 velmi vzrostla poptávka po masných plemenech. Mangals tak téměř upadl v zapomnění. Malý počet zástupců tohoto plemene však stále přežívá v Maďarsku, Rumunsku a Rakousku. V roce 1970 jejich populace nečítala více než 200 jedinců.
Jak vidíme, situace se stala kritickou. Maďarskí chovatelé prasat si to uvědomili až v roce 1994. Z jejich iniciativy byla ve stejném roce vytvořena Národní asociace chovatelů prasat Mangalitsa. Ale chov mangal byl stále prováděn pouze amatérskými chovateli prasat. Úkolu záchrany ochmýřovaného prasete se ujala i anglická společnost Big Paradise. V roce 2006 zakoupila várku 17 kudrnatých prasat z Rakouska.
V roce 2007 se o Mangalitsu začaly zajímat i Spojené státy a zároveň tam bylo přivezeno přibližně 24 jedinců. Dnes se plemeni daří dobře. Díky úsilí svazu chovatelů prasat v Maďarsku se postupně daří toto plemeno oživovat. Dnes je tam přibližně 7000 kusů, které produkují asi 60 tisíc selat ročně. V Maďarsku se opět stalo běžnou praxí, že každý den vyženou stádo kudrnatých selat na pastvu.
Внешний вид
Mangalice jsou výhradně mastná prasata. Mají silné, ale lehké kosti a středně velké tělo. Jejich hlava je středně dlouhá a její profil je mírně zakřivený. Uši jsou také středně velké a směřují dopředu. Na spodním okraji ucha musí být výrazná skvrna o průměru 3 cm až 5 cm, která označuje čistokrevnost plemene a nazývá se také „Wellmanova skvrna“. Dalším charakteristickým znakem plemene je černě zbarvená kůže kolem blizny, očí, kopyt, bradavek, řitního otvoru a vnitřní strany ocasu.
Charakteristickým znakem mangalice je pak dlouhá kudrnatá srst po celém těle. Nebýt ní, bylo by dost těžké plemeno na první pohled odlišit od ostatních. Zajímavé je, že tato prasata nemusí mít dlouhé vlasy. Takže pokud jsou selata neustále chována v teplé místnosti a mají dobrou stravu, pak jejich dlouhá srst vypadává. Zůstane jen krátká srst jako u běžných prasat.
Díky tak dlouhé a hřejivé vlně, která je podobná ovčí, mohou být prasata venku po celý rok a nebojí se ani mrazu. Dříve existovalo mnoho barev tohoto neobvyklého prasete. Mezi nimi byla bílá, černá, červená, „vlaštovka“, „divoká“, šedohnědá atd. Donedávna se věřilo, že se u tohoto plemene dochovaly pouze 4 barvy. Jsou to: černá, bílá, červená a „vlaštovka“. Níže uvedená fotografie ukazuje prase barvy „vlaštovky“.
Dnes už ale jedinci s černou barvou nezůstali a obecně se má za to, že tato barva je již ztracena. Nejběžnější prasata jsou bílá, jejich počet je přibližně 80 % z celkového počtu. Jak vidíte, na pokraji vyhynutí je také červená barva a barva „vlaštovka“. Také přibližně 40 % všech prasat tohoto plemene má na hřbetě charakteristické pruhy, jako jejich předci – divočáci. Povaha Mangalitsy je však na rozdíl od jejích divokých příbuzných velmi klidná a vyrovnaná.
Produktivita
Produktivita těchto zvířat je průměrná, stejně jako jejich plodnost. V průměru během prvního porodu Mangal vyprodukuje 5-6 selat. Počet selat během následujících porodů je 8-10. Důležité je také vědět, že plodnost více než 10 selat není pro čistokrevné plemeno typická. Všechna mláďata by měla mít charakteristickou pruhovanou barvu, podobnou barvě selat divokých prasat.
Mangalice jsou schopny velmi rychle přibrat na váze. Při běžné výživě, která většinou zahrnuje pouze pastvu, se tedy dosahuje hmotnosti 200 kg již ve 14 měsících věku. A při intenzivním krmení obilím (ječmenem a kukuřicí) a bramborami lze dosáhnout hmotnosti 200 kg již v 6 měsících věku. Pro srovnání, při běžném výkrmu v 6 měsících je hmotnost selat v průměru 25-40 kg. Byla zaznamenána i rekordní hmotnost tohoto plemene 500 kg.
Sádlo těchto prasat se liší od sádla ostatních prasat. Obsahuje méně cholesterolu a zároveň obsahuje řádově více živin a prospěšných látek. Tento produkt je rychle absorbován lidským tělem. Stejná úžasná situace je s masem. Cení se ale také díky přítomnosti rovnoměrně rozloženého mezisvalového tuku, který se při vaření rozpouští a dodává masu neobvykle jemnou chuť. Toto maso se také široce používá k výrobě nejchutnější uzené slaniny.
Recenze chovatele
Říká se, že maďarská Mangalitsa si zaslouží pozornost domácích chovatelů. Přestože prase není vysoce produktivní a má průměrnou plodnost, je mnohem výnosnější než jiná plemena. K jeho chovu nejsou potřeba žádné zvláštní podmínky. Nebojí se chladného počasí a díky husté podsadě dokáže i v mrazivé zimě žít venku ve výběhu.
Překvapivým rysem jsou také dobré růstové výsledky při nejchudším výkrmu. Recenze naznačují, že strava těchto prasat může sestávat téměř výhradně z pastvy. Dobře jedí: trávu, seno, otruby, dužinu, žaludy, kaštany, různé kořínky, brambory, dýně, ryby, žáby a šneky. Díky genům divokých prasat jsou mangalice přirozeně imunní vůči mnoha nemocem a nevyžadují většinu očkování.
Je to vynikající volba jak pro začínajícího chovatele prasat, tak pro zkušeného specialistu v této oblasti. Jedinou významnou nevýhodou při chovu maďarské mangalice je přítomnost poměrně velké pastviny.
Fotogalerie
Video „Maďarská ochmýřená Mangalitsa“
V tomto videu ukazuje chovatel prasat Mangalitsa svého mazlíčka a trochu o něm mluví.
