Není zde elektřina, mobilní telefony a dokonce ani noviny.
Tady žijí Kalashové. Je jich jen asi 4000 a jsou to jediní lidé v Pákistánu, kteří stále zachovávají předislámské pohanské náboženství.
Když jsem dorazil do tohoto údolí, přípravy na jarní prázdniny „Joshi“ byly v plném proudu. Tu a tam seděli muži a ženy spolu a diskutovali o tom, kdo co bude během festivalu dělat – něco málo vídané v Pákistánu.
Jiní přidali malebné róby a navíc připravili místní víno! Ve svátek se tančí a bubnuje až do pozdních večerních hodin.
Téměř všichni Kalash pijí víno vyrobené z moruší, a to navzdory skutečnosti, že v Pákistánu je již dlouho zavedena prohibice.
„Rodiče nedovolují pít jen malým dětem, ale od 13 nebo 14 let tady můžete pít,“ říká mi mladý muž z Kalash.
Vedle něj stojí 18letá dívka, tak opilá morušovým vínem, že prostě není schopná dát dvě slova dohromady.
Téměř celá populace Pákistánu je muslimská a pití alkoholu nebo tanec s osobami opačného pohlaví zde není akceptován. Ale Kalashové jsou pohané, uctívají své vlastní bohy.
V předvečer svátku se děti modlily v místním chrámu, starší ženy pekly sváteční chléb a muži stříhali peří tradičních pokrývek hlavy.
Druhý den začaly oslavy. Muži a ženy, dívky a chlapci, drželi se za ruce, tančili v kruhu za doprovodu bubnů.
Kolem bylo zřetelně cítit marihuana. Nikdo nevěnoval sebemenší pozornost malému, ručně psanému nápisu, který jim připomínal, že pití alkoholu je v Pákistánu zakázáno.
Hrozby Talibanu
Kalashové se ani nepovažují za Pákistánce – to je slovo, kterým označují všechny ostatní obyvatele země.
Ale ve zbytku Pákistánu roste popularita festivalu Kalash a lidé z celé země sem jezdí sledovat pohany a jejich tance a také na vlastní oči vidět, že ženy a muži spolu volně komunikují – tanec , smích, pití.
Pákistánské problémy se však rozšiřují i do tohoto vzdáleného údolí.
V roce 2009 Tálibán v oblasti unesl řeckého občana. Od té doby se zde bezpečnostní opatření znatelně zvýšila.
Pákistánské policejní síly jsou rozmístěny po celém údolí. Na každém kroku potkáváte muže v uniformě a se samopalem v rukou.
Podle nedávno vyhlášených pravidel si každý cizinec musí na vlastní náklady najmout alespoň jednoho hlídače.
Jeden irský turista si stěžuje, že jeho ochranka (a policista na částečný úvazek) zpočátku trval na tom, že ho musí všude doprovázet, a dokonce chtěl spát v samotném hotelovém pokoji. Nakonec souhlasil, že stráví noc na chodbě, pod dveřmi pokoje.
Místní lidé říkají, že ozbrojenci ze sousedního Afghánistánu nedávno unesli šest obyvatel údolí. Čtyři byli sťati a ozbrojenci poté rozdávali fotografie jejich těl mezi místní obyvatelstvo.
Láska a islám
Na oslavu přišel i pákistánský zpravodajský důstojník, který si přál zůstat v anonymitě. Říká, že Tálibán v posledních dvou až třech letech stále více ohrožoval údolí.
U vstupu do údolí je mešita. Stále více Kalashů konvertuje k islámu, což mnozí také považují za hrozbu pro místní zvyky.
Někteří konvertují k islámu kvůli problémům se založením rodiny, protože sňatky mezi muslimy a pohany jsou zakázány. Jiní říkají, že být Kalashem je drahé, protože na všechny svátky musíte přijít v tradičním oblečení, což není levné.
Staří lidé si stěžují, že přes všechnu barevnost jarních slavností již mnoho tradic zmizelo. Mladí lidé nemají čas na tradiční tance a písně.
Ale zatím v tomto údolí v severním Pákistánu lidé nadále pijí víno, kouří marihuanu a modlí se ke svým bohům.
Indický nejvyšší soud tento týden potvrdil rozhodnutí Nového Dillí z roku 2019, které zrušilo klauzuli o zvláštním statutu ústavy pro Džammú a Kašmír. Toto rozhodnutí, i když ne neočekávané, nicméně způsobilo diplomatický skandál: Pákistánský ministr zahraničí Jalil Abbas Jilani řekl, že Indie „nemá právo činit jednostranná rozhodnutí o statusu tohoto sporného území proti vůli lidu Kašmíru“. Zdůraznil také, že „Pákistán neuznává nadřazenost indické ústavy“ nad tímto sporným územím. A Organizace islámské spolupráce (OIC) vyjádřila znepokojení nad rozhodnutím Nejvyššího soudu Indie o Kašmíru a vyzvala k „zrušení všech opatření souvisejících s jejím statusem“.
Aby bylo jasno, pětičlenná lavice Nejvyššího soudu v čele s hlavním soudcem Dhananjaya Yeshwant Chandrachud rozhodla, že vláda vládnoucí strany Bharatiya Janata Party (BJP) před čtyřmi lety nepřekročila své pravomoci zrušením článku 370 ústavy státu. Tento článek zaručoval Džammú a Kašmíru právo na určitou vnitřní autonomii – například pouze místní Kašmírčané tam mohli volit, vlastnit půdu a ucházet se o vládní pozice. Také téměř všechny zákony přijaté ústřední vládou Indie (s výjimkou dokumentů týkajících se obrany, vnějších vztahů a některých dalších) musely být schváleny státním shromážděním.
Přečtěte si také
Historie kašmírského konfliktu
Rozhodnutí vlády z roku 2019, dalo by se říci, zrušilo stát Džammú a Kašmír úplně a nařídilo vytvoření dvou unijních území v tomto regionu – Džammú a Kašmír a také Ladakh. Vláda si zároveň ponechala právo Džammú a Kašmíru mít vlastní zákonodárný orgán – shromáždění, zatímco Ladakh se stal unijním územím bez zákonodárného orgánu. Jinými slovy, Džammú a Kašmír se staly regionem „jako každý jiný“ (Indie je rozdělena na 28 států a 8 unijních území). Ale pokud mluvíme o rovných právech pro všechny regiony země, jaký je důvod skandálu?
Udělej ho jako každého jiného
Historie kašmírského problému je nedokončeným příběhem kolapsu britské Indie, „poslední nezahojené rány“, které se Kašmír často říká.
Podle plánu posledního anglického místokrále Indie lorda Mountbattena měla být britská Indie rozdělena na dvě nezávislá dominia – Indii a Pákistán – na náboženských principech: Pákistán se měl stát zemí s muslimskou většinou, Indie – s hinduistou jeden. Není divu, že hlavním problémem byl vztah mezi hinduisty a muslimy. Zhroucení země se změnilo v monstrózní masakr – když se miliony lidí dozvěděly o hrozícím rozdělení jedné země, spěchaly do různých částí Hindustanu ve strachu, že zůstanou ve „špatné části“. V zemi začaly masové pogromy. Při střetech bylo zabito nejméně půl milionu lidí.
Na tomto pozadí vypadalo knížectví Kašmír, kde poklidně žili muslimové, kterých byla většina, stejně jako hinduisté a buddhisté, jako ostrov klidu. Během pár měsíců po nezávislosti Indie 15. srpna 1947 se však Kašmír stal symbolem opozice a nenávisti.
Když se podíváte na mapu Hindustánu, Kašmír vypadá jako čepice pokrývající shora celou jižní Asii. Jeho srdcem je Kašmírské údolí, které je v Indii často nazýváno „rajským údolím“ – v létě zde není takové vedro jako v jiných částech země a zimy jsou mírné a zasněžené. Údolí je známé svými jablky a švestkami, meruňkami a kdoulemi. A od pradávna sem před horkem uteklo mnoho urozených lidí, včetně britských důstojníků, kteří se na celé léto přestěhovali do podhůří Himálaje. Není náhodou, že Kašmír byl přirovnáván k horské květině, která rostla na vrcholu Indie.
Kašmír je však dnes spíše patchworkovou dekou, šitou podle vzorů konfrontace tří států najednou. A problém Kašmíru brzdí rozvoj celého regionu jižní Asie.
Britové opouštějící Indii pozvali četná indická knížectví (Kašmír byl jedním z největších), aby se sami rozhodli, ke které zemi se připojit. Mnozí věřili, že Kašmír, kde většina obyvatel byli muslimové, půjde do Pákistánu. Ale hinduistický mahárádža z Kašmíru Hari Singh se rozhodl usilovat o nezávislost. Brzy se však ukázalo, že si moc neudrží – místním obyvatelům se nelíbil řád, který mahárádža začal nastolovat, a kromě toho začaly z pákistánské strany napadat oddíly Paštúnů. Hari Singh se obrátil o pomoc na Indii, Nové Dillí souhlasilo s poskytnutím pomoci výměnou za území vstupující do Indie – „nebo na to přijďte sami“. Jedním slovem, v indickém hlavním městě dostal Singh nabídku, „kterou nemohl odmítnout“. A on neodmítl.
Indické jednotky poblíž hranic Kašmíru, 1947
© AP Photo/Max Desfor
V důsledku toho Indie vyslala své pravidelné jednotky na pomoc maharádži a již v říjnu 1947 zde začala první indicko-pákistánská válka. Kašmír byl rozdělen na dvě části. Jsou odděleny kontrolní linií stanovenou pod záštitou OSN. Od té doby v Kašmíru, rozděleném na kusy, už více než 75 let neexistuje plnohodnotná státní hranice.
Příliš mnoho Kašmírů
Tím ale dělení neskončilo – když dnes Islámábád říká, že Indie rozděluje Kašmír, je v tom určitá záludnost. Ostatně na části území okupovaného Pákistánem vznikl ještě v roce 1947 neuznaný stát Azad Kašmír (Svobodný Kašmír), ovládaný Islámábádem s hlavním městem Muzaffarabádem. Toto je nejstarší neuznaný státní útvar na planetě. A zbytek je nyní pákistánský region Gilgit-Baltistan. Kromě toho, zatímco se Dillí a Islámábád dohadovaly, ČLR v letech 1957–1962 okupovala dva regiony hornatého Kašmíru a své jednání vysvětlila „potřebou obnovit historickou spravedlnost“.
Mezitím na indické části Kašmíru vznikl stát Džammú a Kašmír. První premiér nezávislé Indie Džaváharlál Néhrú byl přesvědčen, že udělení zvláštního postavení tomuto státu pomůže uklidnit situaci. Byl to Nehru, kdo inicioval zvláštní status tohoto regionu, aby přesvědčil jeho obyvatele, aby se připojili k Indii. V důsledku toho se v indické ústavě, která vstoupila v platnost v roce 1950, objevil článek 370, podle kterého Džammú a Kašmír získaly zvláštní autonomii.
Problém Kašmíru však zůstal hlavním problémem ve vztazích mezi Indií a Pákistánem po celá ta léta. Celkem se kvůli této otázce odehrály dvě ze tří indicko-pákistánských válek. Džammú a Kašmír, jediný indický stát s muslimskou většinou, se navíc stal nejnestabilnějším regionem Indie. Objevily se zde skupiny, které bojují nejen za připojení k Pákistánu, ale také za úplnou nezávislost a vytvoření samostatného proislámského státu. Teroristické útoky, útoky militantů a extremistické útoky se staly samozřejmostí.
Za tato desetiletí se postoje stran nezměnily. Nové Dillí správně říká, že Hari Singh podepsal formální listinu o přistoupení k Indii. A tento právní dokument odstraňuje všechna obvinění proti Indii. Pákistán zase poznamenává, že maharádža Kašmíru neposlouchal názor muslimské většiny, „což je nedemokratické“, a také podepsal akt, když indické jednotky již byly umístěny v hlavním městě Kašmíru, Šrínagaru, a proto, prý pod tlakem.
Indický voják v ulicích Kašmíru, 1996
© AP Photo/ Aijaz Rahi
Islámábád požaduje ve státě plebiscit o tom, ke komu se připojit, zjevně věří, že si to vybere muslimská většina. V reakci na to Nové Dillí poznamenává, že v roce 1951 Ústavní shromáždění státu Džammú a Kašmír již ratifikovalo vstup do Indie a bylo zvoleno demokraticky. Proto by podle nich měly být vyřešeny všechny otázky.
Tyto teze si strany po desetiletí opakovaly, aniž by k tomu přidaly něco nového.
Proto se 5. srpna 2019 rozhodnutí Indie zrušit zvláštní status Džammú a Kašmíru a článek 370 ústavy stalo skutečnou senzací v historii sporného státu. Nové Dillí se zjevně rozhodlo ukončit spor o Kašmír rozhodně a okamžitě. Džammú a Kašmír nejenže ztratily svůj zvláštní status, ale zcela ztratily svůj státní status a jsou nyní rozděleny na dvě části: Džammú a Kašmír a Ladakh.
Ladakh, nazývaný také Malý Tibet, je vysokohorská oblast, kde se nachází mnoho buddhistických památek a klášterů. Jeho hlavním městem je město Leh, jedno z center tibetského buddhismu. Ladakh se nyní stal územím Unie. Džammú a Kašmír se také staly unijním územím, ale zachová si svůj vlastní zákonodárný orgán – shromáždění (které nemají všechna odborová území).
Podle indických úřadů taková rozhodnutí zjednoduší boj proti terorismu, přispějí k ekonomickému rozvoji státu a přílivu kapitálu do něj a řešení sociálních problémů, včetně návratu rodin hinduistických panditů, více než 150 tisíc z nich podle různých odhadů opustilo Džammú a Kašmír v 1990. letech kvůli útokům islámských fundamentalistů.
Nejvyšší soud Indie, který potvrdil rozhodnutí vlády zrušit státnost, vyzval Ústřední volební komisi, aby do 30. září 2024 zorganizovala volby do zákonodárného shromáždění unijního území Džammú a Kašmír. Nové Dillí věří, že vznik vlastního zákonodárného orgánu – jednokomorového shromáždění – konečně pomůže zahájit praktické řešení problémů Kašmíru.
Jevgenij Pakhomov
