Většina lidí, kteří sní o čtyřnohém členu rodiny, nechce chodit do psích útulků a hledat mazlíčka tam. Řídí je stereotyp, že psi v útulcích jsou vzteklí, divocí, nemocní a neovladatelní. A někteří jsou si jisti, že mít bývalého hosta v útulku je naprosto nebezpečné: pokud nekousne, něčím ho nakazí. Ve skutečnosti je vše výše uvedené klam. Ano, psi potřebují po adopci adaptaci, ale nejsou o nic horší než psi kupovaní od chovatelů. Pojďme vyvrátit zažité mýty, abyste se v budoucnu rozhodně nebáli chodit do útulků.
- Mýtus 1. Psi v útulcích jsou vzteklí, neovladatelní a divocí.
Je pravda, že útulkoví psi mohou mít psychické problémy, pokud dříve trpěli krutostí od lidí nebo svých vlastních příbuzných. V pečující a zodpovědné rodině ale pes rychle pochopí, že ho nic neohrožuje.
Chování i agresivního psa lze napravit s pomocí kompetentního specialisty na chování psů a zvířecího psychologa. Duševní zranění psa přímo souvisí s jeho chováním! Hlavní věc je vaše láska, porozumění, čas a upřímná touha pomoci vašemu ocasatému kamarádovi.
Aby se pro vás chování vašeho mazlíčka nestalo nepříjemným překvapením, je důležité zjistit si co nejvíce o jeho minulosti: v jakých podmínkách pes dříve žil, zda měl majitele a jak se k němu chovali, zda pes žil dál ulici a na jak dlouho. To vše vám pomůže najít přístup ke psovi a usnadní jeho adaptaci.
- Mýtus 2. Útulkoví psi jsou nevychovaní a nejsou cvičeni.
Útulky, které se ke psům chovají zodpovědně, učí své obyvatele základním povelům. Pro samotné zaměstnance je jednodušší, když je psi poslouchají a udržují disciplínu. Tuto práci vykonávají zpravidla dobrovolníci, kteří dohlížejí na více psů. Ale dobrovolníků je bohužel málo a psů žije v útulcích hodně. Proto ne každý útulek má možnost psa socializovat.
Nezapomeňte, že ne všechna čtyřnohá zvířata v útulcích jsou pouliční zvířata. Existují také domácí psi, kteří byli vycvičeni a vycvičeni svými majiteli.
Často se stává, že pes z útulku je vychovaný a klidnější než čistokrevný pes, o kterého se jeho majitelé nestarají.
- Mýtus 3. Zvířata v útulcích jsou zcela nemocná a nakažlivá.
To je špatně. Když se pes dostane do útulku, nikdy není okamžitě umístěn ke svým příbuzným: nejprve podstoupí karanténu. V tuto chvíli zaměstnanci posuzují její zdravotní stav, sledují ji a dávají jí potřebná očkování. Po vyšetření se ukáže, zda pes potřebuje léčbu či nikoliv. Nemocné zvíře nebude nikdy umístěno k jiným zvířatům, aby se nenakazilo. Nový obyvatel musí být vykastrován nebo sterilizován: útulek nepotřebuje žádné přírůstky do psí rodiny.
Pokud je pes zraněn, pak je operován a umístěn do klidného prostředí, dokud se plně nezotaví. Zranění mohou být nejen fyzická, ale i psychická. Poté dobrovolníci se zvířetem pracují, socializují ho a tráví s ním více času.
- Mýtus 4. V útulcích jsou pouze dospělí a staří psi
Bohužel někteří neopatrní majitelé nechtějí utrácet peníze a čas za starší mazlíčky, a tak je vyhazují na ulici, odkud chudáci končí v útulcích. Totéž se ale děje s nechtěnými potomky – štěňaty. Lidé je dávají u dveří obchodů se zvířaty, veterinárních klinik a samozřejmě útulků, aby si ušetřili potíže. V útulcích je proto také dostatek mladých zvířat.
Štěně má samozřejmě větší šanci najít rodinu, ale i staří psi opravdu potřebují péči, náklonnost a pozornost. Starší pes bude z celého srdce vděčný svým novým majitelům, kteří mu ve stáří poskytli teplo domova a podporu.
- Mýtus 5. V útulcích jsou pouze krycí psi
Čistokrevní čistokrevní psi končí vlivem různých okolností v útulcích. Mohou to být „ztracení psi“, kteří nikdy nenašli majitele a někdy je čistokrevný pes jednoduše vyhozen z domu, protože je unavený, způsobil alergii nebo se z jiných důvodů stal nežádoucím.
Ve velkých městech můžete najít útulky, které se specializují na konkrétní plemeno zvířat. Pomocnou skupinu pro konkrétní plemeno můžete najít na internetu. Jedná se o sdružení lidí, kteří zachraňují psy z ulice nebo z těžkých situací, léčí a adoptují psy určitého plemene. Každý útulkový pes má svůj příběh. Pro některé to může být nejjednodušší a nejnepozoruhodnější, ale pro jiné to může být skutečně tragické.
Tak či onak je adopce psa z útulku odpovědná a vážná volba, na kterou musíte být plně připraveni. A nepochybujte – každý pes, i s tím nejtěžším osudem, vám jistě poděkuje za vaši laskavost a lásku, i když ne hned.
V Čerepovci je asi deset útulků pro toulavé psy a kočky. Vedoucí útulku ZooShield Natalya Martyntsova pro cherinfo řekla, jak je v takových centrech organizována práce a jak se tam zvířata dostávají.
„ZooShchit“ funguje v Čerepovci od roku 2011, nachází se na Stroyindustry Street, 6. Nejprve tam bylo 30 psů, nyní více než dvojnásobek.
Z kolika peněz útulek funguje?
Existujeme pouze z darů od obyvatel Čerepovce. Jsou to naši dobrodinci. V průměru jsou převody 100-200 rublů. Z těchto peněz se snažíme nakrmit psy a platit poplatky za energie. Před Novým rokem pořádaly školy a podniky promo akci a nyní máme pořádnou zásobu cereálií a konzerv. Dokonce se dělíme s těmi, kteří krmí toulavé psy. Ale obvykle takovou hojnost nemáme.
Jací psi žijí v útulku?
Nyní máme asi 70 psů. Je toho hodně, místa je málo. Většinou se jedná o nalezence, kteří byli přivázáni k našim branám. Bereme zraněná zvířata z ulic. Někdy lidé žádají, aby jim vzali svého psa. Stává se, že majitel zemřel. S toulavými psy pracujeme odděleně: ošetřujeme a sterilizujeme. Bývají divocí a k lidem se nepřibližují, ale problémy s adaptací nejsou. S bývalými členy rodiny je ale spousta problémů, je pro ně velmi těžké přežít. A mají dvě možnosti: přizpůsobit se, nebo zemřít. Ve velkém útulku není dostatek pozornosti pro každého psa. Věřím, že útulky by měly být malé, aby každé zvíře dostalo trochu lásky.
Timoshův příběh
Narodil se z malého pejska. Porodila dvě štěňata. Vzali oba, protože lidé milují malé psy. Jedno štěně vyrostlo a zůstalo malé a druhé, naše Timosha, vyrostlo obrovské. Timosha rostl a rostl a chlapec, jeho pán, se s ním už nedokázal vyrovnat. A pak byl Timosha přivázán v našem útulku. Našli jsme majitele, řekli, že psa nepotřebují. O týden později Timosha vážně onemocněl enteritidou. Už jsme mysleli, že zemře. Dali mu infuze, ale nepomohlo to. Vzal jsem ho domů a pomyslel jsem si: jestli zemře, ať jde domů. On a já jsme tu noc spali na pohovce. A ráno se ke mně obrací tak vesele! A začal se uzdravovat! Nyní je oblíbencem všech. Je pro něj těžké najít rodinu, protože je tak velký, ale je sladký a zaslouží si dobrý domov.
Čím se psi krmí?
Po dohodě nevykupujeme hovězí odřezky a vnitřnosti za velmi vysoké ceny. Potřebujete 15-17 kilogramů denně. Plus obiloviny: pohanka, rýže – až 20 kilogramů denně. Můžete použít i jiné obiloviny. Z obilovin a odřezků masa vaříme kaši. Vařte ve 160litrovém kotli. Kotel je vzácný, ze sovětských dob, ale vyrobený v Německu, máme ho od majitele těchto prostor. Dlouho mi trvalo, než jsem přišel na to, jak kotel funguje, a už jsem profík: Vím, kde je „tričko“, jak se pouští pára. Kaše je hotová za hodinu a půl.
Phoebein příběh
Phoebe bydlí ve stravovací jednotce a žádné psy tam nepouští. Nejprve ji nebylo kam dát, tak jsme ji na pár dní umístili do krmné jednotky. Líbilo se jí tam natolik, že ji nemůžeme vystěhovat. Kategoricky odmítá sedět ve výběhu s jiným psem. V oddělení stravování ale Phoebe hodně přibrala: všechna jídla ochutná jako první. A přišla k nám zajímavě. Šel jsem do továrny na dřevovláknité desky, tam na parkovišti se do auta podívaly dvě černé tváře, tak jsem je posadil do auta. V útulku se jeden pes utrhl a utekl. A druhý zůstal u nás. Byl to chlapec, pojmenovali jsme ho Laurie. Dlouho hledali uprchlici a byla nalezena. Ukázalo se, že to byla Loriina matka. Pojmenovali ji Phoebe. Myslel jsem, že mezi matkou a synem dojde k bouřlivému setkání, ale ona předstírala, že ho nezná. Takhle…
Mrznou psi v chladném počasí?
Vyrobili jsme boudy pro psy. Ale nemáme řetězy, takže psi nesedí v kotcích – dojdou. Proto je blokujeme. Nyní jsou zde dva dřevěné výběhy a uvnitř jsou budky pokryté pletivem, to znamená, že pes jako by byl venku, ale jako by nebyl. Budky jsou všechny zateplené a na podlaze je seno. Letos jeden farmář přinesl obrovskou roli sena. Obecně pomáhají celému světu.
Kdo pomáhá s hlídáním psů?
Máme přibližně deset pravidelných dobrovolníků. Ve službě jsou podle rozvrhu, přijdou na dvě tři hodiny, kdykoli mohou. Ale stane se, že několik dní nikdo není, pak jsem ve službě. Pomoc dobrovolníků nikdy neodmítáme, všem moc děkujeme. Ale chápu, že potřebujeme stálé pracovníky.
Příběhy vašich psů
Mám čtyři psy. Nejprve tam byla jedna – malá anglická chrtička, bylo jí už 11 let. Je šampionkou s medailemi. Uvědomil jsem si ale, že všechny tyto výstavy potěšily jen mé ego a můj pes to dokonce nenáviděl. Moje sestra sebrala druhého psa na ulici. Třetí pes, Nikolai, nechal svého majitele zemřít a byl jednoduše vyhozen na ulici. Je to velmi ošklivý starý muž se špatnou povahou. Vypadá velmi žalostně, rád se obrací na sirotka, oči má politováníhodné, jako by ho doma nenakrmili. Dvakrát jsem se mu snažil vyjít vstříc. Ale kvůli jeho špatné povaze byl vrácen. Takže Nick zůstal se mnou. Čtvrtým psem je Martha. Je z našeho útulku, tady byla považována za blázna. Všeho se bojí, ale zároveň je tak veselá. Obrovská, ale energická: potřebuje na každého skočit, táhnout je do obličeje svými špinavými tlapami! Trpěli tím všichni. Myslel jsem, že nám to nikdy nevezmou, tak jsem si to vzal pro sebe. Marta už zná povely. Uvědomila si, že tohle je její domov a já jsem její paní.
Jak se Natalya zapojila do záchrany psů
Našel jsem štěně na ulici a přivedl ho do tohoto útulku. Tehdy jsem o útulcích nic nevěděl. Tady to byla noční můra: pobíhaly krysy, tma, vlhko. V rohu byla klec. Řekli mi, ať tam dám to štěně. Začal jsem plakat. Vzal jsem ho a odešel, pak jsem ho usadil do rodiny. Ale něco mi cvaklo v hlavě. Stal jsem se dobrovolníkem v tomto útulku.
