Kříženec psa domácího a divokého vlka má několik jmen – vlčák, vlčák a poloviční vlk. Plemeno, které nebylo nikdy oficiálně uznáno kynologickou komunitou, bylo nakonec vyšlechtěno až ve 20. století a mělo uspokojit požadavky zpravodajských služeb, které potřebovaly neúnavné, odolné pomocníky se silnou imunitou.
Archeologické nálezy
První důkazy o vlčích psech, kteří jsou kříženci vlků a psů, posílají lidstvo zpět do éry horního paleolitu. Pak byla zvířata agresivní, neschopná se ochočit a učit se. Zkamenělá kostra úplně prvního vlčáka byla nalezena na území dnešních Spojených států amerických. Stáří pozůstatků bylo asi 10 000 let.
Na evropských územích byly objeveny pohřby půlvlků, kteří se během svého života usadili v blízkosti lidských obydlí, ale datovali se až do 22.–24. PŘED NAŠÍM LETOPOČTEM. Bohužel o nich není třeba hovořit jako o plnohodnotných hybridech: umělý výběr v těch vzdálených dobách téměř neexistoval a fakt o jejich přirozeném vzhledu a vývoji v přírodě už nelze po mnoha letech přesně stanovit.
V roce 2010 byly ve městě Teotihuacan, které se nachází 50 km od hlavního města Mexika, objeveny snímky napůl kojotů, napůl psů a napůl vlků. Archeologové zjistili, že se zde objevily před více než 2000 lety. Tuto domněnku jen potvrzují dostupná fakta, že ve XNUMX. stol. př. n. l. bylo město regionálním centrem všech blízkých území. Vědci však nebyli schopni vyvodit závěry o záměrnosti hybridizace.
Etapy experimentálního studia
V Německu se začaly aktivně provádět zoologické pokusy. Ještě v 1370. letech 200. století se Němcům podařilo odchovat až XNUMX křížených jedinců! Pak se však ukázalo, že ani jedno zvíře se nedá vycvičit, ale není ani schopné socializace. Zvířata začala panikařit při jakýchkoli pokusech o učení a začala být agresivní, když se k nim přiblížili jejich bratři a cizí lidé. Přiblížit se k nim dokázali jen ti, kteří je pravidelně krmili. Neúspěšné bylo i následné páření mezi vlkem a pudlem.
Další experiment s chovem kříženců podnikli Angličané, kteří v roce 1766 zkřížili samici, typově podobnou ovčákovi, se samcem vlkem. Devět mláďat, která se narodila, dostalo jméno „pomořští psi“. Neobvyklá stvoření, která v té době nebyla nijak použitelná, byla distribuována do zvěřinců a prodávána bohatým. Bohužel Britům nebylo souzeno svůj úspěch zopakovat. Všechny následující pokusy o překročení selhaly.
Půlvíčata, která byla poprvé uznána Mezinárodní kynologickou federací v roce 1981, se narodila z páření vlčice Flery, která vyrůstala vedle člověka, se samcem německého ovčáka. Stalo se to v Nizozemsku v roce 1925. Práce vedl Nizozemec Lander Sarloos. 8 měsíců po dokončení prvního pokusu vědec vybral některá z odchovaných štěňat a pokračoval ve výběrových pokusech.
V roce 1962 byl samec saarloosského vlčáka, který dostal toto jméno na počest svého „objevitele“, opět křížen s domestikovaným predátorem Flerou. Holandští půlvlci však byli po čase uznáni jako nepoučitelné a distribuováni do zoologických zahrad, přestože jim v žilách proudilo pouze 10 % krve divokých předků!
Práce byly úspěšně dokončeny v Československu v roce 1955. Karel Hartl ve spolupráci s vojenskou školkou Libějovitz vyšlechtil „českého vlčáka“ – plemeno, které se tělesnými i vnějšími vlastnostmi podobalo vlku, ale povahově byl stále německý ovčák.
Pokud první potomek zemřel krátce po narození, pak druhý vrh dopadl dobře. Štěňata, jejichž krev byla ½ vlčí, se etablovala jako zvířata odpovídající lidem. Dnes je vlčák, prodávaný za poměrně přísných podmínek ve 4 českých zvěřincích, stále jednou z odrůd vlčáků a je dokonce považován za národní plemeno státu.
V roce 2003 skončil ruský experiment vedený Vjačeslavem Machmudovičem Kasimovem úspěchem. Možná, že páření skončilo úspěšně, protože v něm nebyla žádná laboratorní umělost: vlčice Naida si nezávisle vybrala partnera po 4 letech vytrvalého hledání. Z německého ovčáka se jí narodila štěňata, která se podobala matce vzhledem a povahově otci. Dokázali se socializovat, v důsledku čehož se plemeno „ruský (permský) vlčák“ stalo známým po celém světě.
Chovatelé psů, kteří chovají jedinečná zvířata, stále dodržují hlavní pravidlo křížení: je nutné, aby byl divoký dravec od dětství zvyklý na lidskou i psí společnost. Jinak mohou šedí „lesní zřízenci“ své partnery jednoduše zabít, protože na instinktivní úrovni vidí psy obou pohlaví jako své nepřátele.
Vzhled a fyzikální vlastnosti
Fotografie kříženců psů a vlků umožňují zjistit, že v dospělosti mají barvu a vnější rysy svých divokých předků, ale liší se od nich v mnohem menších velikostech. Dospělý samec se může pochlubit pouze 40-50 kg hmotnosti a 55-60 cm výšky. Samice obvykle váží asi 35-40 kg a jsou vysoké 50-55 cm.
Bez ohledu na pohlaví mají zvířata silnou, i když „suchou“ postavu, stejně jako silné čelisti a dlouhé, šlachovité končetiny. Na fotografii mají kříženci vlků a psů šedou srst, což je zcela přirozené: tato barva je ve skutečnosti charakteristická pro většinu jedinců. Pokud byl do páření zapojen německý ovčák, mláďata se s největší pravděpodobností narodí tmavá, téměř černá, a pokud je k páření použit husky nebo husky, bude vrh šedý nebo dokonce bílý.
Plemeno získané hybridizací se může podle skutečných statistik dožít 16 až 18 let, podle teoretických výpočtů až 25-30 let, zatímco čtyřnozí mazlíčci lidí se dožívají jen někdy až 20 let. Půlvlci prakticky netrpí dědičnými chorobami a jinými patologiemi (volvulus, dysplazie atd.). Mají vysokou inteligenci, bystrý čich, energii a titánské vrozené zdraví.
znak
Navzdory skutečnosti, že chování polodivokých zvířat není přímo závislé na procentu krve predátorů v nich, lidé se stále vyhýbají získání kriticky vysokých hodnot. Pokud tedy obsah vlčí krve u vlčího psa nepřesahuje 15-20 %, neměl by mít profesionál problémy s jejím zvýšením.
Důležité! Vlčata mohou chovat pouze kompetentní psovodi, protože v nezkušených rukou i zpočátku učenlivé zvíře riskuje, že se promění v neovladatelného tvora.
Vzniklé problémy většinou nesouvisejí s agresivitou zvířat (tato vlastnost se u nich projevuje zcela výjimečně pouze kvůli nezodpovědnosti majitelů), ale s jejich zbabělostí. Normální jedinec se vyznačuje sociabilitou, stabilní psychikou a absencí silné vazby na jednoho člověka.
Cena hybridu vlka a psa v Rusku se pohybuje od 20 000 do 30 000 rublů a náklady na štěně budou záviset na jeho původu, pohlaví a barvě. V současné době nejsou v zemi žádní oficiální chovatelé těchto zvířat, protože jsou využívána pouze pro služební polní zkoušky. Majitelé, kteří je chovají, vědí, že poloviční vlk je přísně zakázán:
- Uchovávejte v bytě. Tato zvířata jsou vhodná pouze pro prostorné území venkovského domu se soukromým oploceným výběhem. Mohou být uvnitř, ale stejně musí většinu času trávit venku.
- Krmte připraveným jídlem. Jídla by měla obsahovat kaši vařenou ve vývaru z drobů, čerstvé maso, játra, ledvinky, libové ryby, zeleninu a mléčné výrobky. Hlavní pravidlo: ve stravě by mělo být více bílkovin než sacharidů.
- Chovejte se s ostatními domácími mazlíčky – kočkami nebo psy, zejména se stejným pohlavím.
- Spoutat. Zvíře, které je omezeno v pohybu, se může každou chvíli rozzlobit, onemocnět nebo se zbláznit. Navíc bude nepřetržitě a truchlivě výt.
- Vychovat člověka, který nemá dostatečně silný charakter. Každý poloviční vlk má stále živé vzpomínky na život ve smečce, takže potřebuje silného vůdce.
Pokud budou dodržena všechna doporučení péče, bude možné i z takového neobvyklého tvora vychovat neúnavného pomocníka, vynikajícího hlídače a věrného přítele po mnoho let.
- Vlkodav: psí plemeno nebo účel?
- Československý vlčák
- Nejzlí psi na světě: top 10
