Jaká škoda, že doba papírových dopisů a pohlednic je nenávratně pryč. E-mail svým principem fungování prakticky kopíruje běžný poštovní systém, vypůjčuje si jak termíny (dopis, obálka, příloha, krabice, zásilka atd.), tak charakteristické rysy. Elektronická značka, kterou kdysi navrhl americký programátor Raymond Tomlinson pro formát e-mailové adresy, se nyní stala ústředním pojmem v internetové kultuře a její podobu lze dokonce vidět na dopravních značkách.
Pamatujete na dobu, kdy téměř každý domov měl několik alb plných vzácných vzpomínek spojených s blízkými? Z fotografií, již popraskaných a zažloutlých, vypadají: významný voják, v uniformě dávno zaniklého pluku; rozpačitá slečna stojící u brány vesnického domku – nyní je na jejím místě Moskevská třída, kde se to hemží lidmi a troubícími auty; váš pradědeček je malý chlapec, který byl speciálně oblečený do obleku a přinesen fotografovi. Všichni tito lidé nikdy neviděli mobilní telefon. Nepoužívali e-mail, ale často dokázali napsat a říct mnohem laskavější slova než my teď.
Spolu s fotografiemi v albech a krabičkách jsou na linkovaném papíře pohlednice a dopisy: tento posílala maminka, když byla na dovolené na Krymu, a tu tlustou růžovou obálku s českou známkou poslala z Prahy. Odpověď trvala tak dlouho, téměř tři týdny! V každém malém městě byla budova pošty téměř středem vesmíru, lidé sem chodili posílat balíky a balíky, obvazovali je, měli obavy. Pečlivě zapsali adresu do formuláře úhledným rukopisem. Strávili jsme dlouhou dobu as potěšením výběrem nejneobvyklejší karty k blahopřání příteli.
Nyní si každý může zaregistrovat virtuální schránku a posílat a přijímat dopisy, fotografie a pohlednice zcela zdarma. Nezáleží na tom, kde se příjemce nachází, v Africe nebo v sousedním domě – zpráva bude doručena okamžitě.
První e-mail byl odeslán téměř před čtyřiceti lety. E-mail jako komunikační prostředek se neobjevil v roce 1971, jak se o tom lze často dočíst na webových stránkách a ve většině populárních časopisů, ale o něco dříve. Podle jedné verze se tak stalo v létě 1965, kdy Noel Morris a Tom van Vleck napsali na Massachusetts Institute of Technology (MIT) program MAIL pro operační systém Compatible Time-Sharing System (CTSS) nainstalovaný na počítači.
Dnes je znak @ ústředním pojmem v internetové kultuře a má širší význam, než být jen součástí e-mailové adresy seriózního klienta, kterou jste si narychlo poznamenali do poznámkového bloku. Vešel do historie a stal se něčím nenahraditelným, nahradil slavný lesní roh.
Obrazy jednoduchých nebo zkřížených poštovních rohů lze vidět na mnoha poštovních známkách a dalších sběratelských materiálech z celého světa. „Poštovní roh“, který se stal mezinárodním symbolem poštovního provozu, je válcový měděný nebo žesťový dechový nástroj s náustkem. Dříve sloužila k signalizaci příchodu nebo odchodu chodce nebo jízdního pošťáka. V 16. století získaly Thurn a Taxis, evropská poštovní instituce ve vlastnictví členů šlechtického rodu, výsadu používat poštovní roh pro své posly přenášející poštu. V 18. a 19. století používali pošťáci v některých zemích poštovní dýmku. Poštovní rohy se postupem času přestaly používat, i když například v Německu byly již před 2. světovou válkou zařazeny do výbavy pošťáků osobní pošty tažené koňmi.
Obr. E-mail znamení na dopravní značku v západní Evropě
V roce 1972 napsal americký programátor Raymond Tomlinson ze společnosti BBN jednoduché poštovní programy v rámci operačního systému TENEX (později známého jako TOPS-20) pro počítač DEC PDP-10: SNDMSG (odeslat zprávu) a READMAIL (zobrazit poštu), zvýraznění odpovídající implementace programových bloků z protokolu CPYNET. V roce 1971 provedl předběžné experimenty s odesíláním testovacích zpráv. Díky popularitě ARPANETu a také tomu, že Tomlinson jako první zavedl dnes slavný znak @ do formátu e-mailové adresy, jej mnozí považují za vynálezce e-mailu.
Předpokládá se, že historie znaku @ sahá až do středověku, kdy mniši kopírovali pojednání a překládali rukopisy, včetně latiny. Záminka ad, což v překladu do moderní angličtiny znamená at („zapnuto“, „v“, „do“) a označuje sounáležitost, směr a přístup. V písmu používaném mnichy mělo písmeno „d“ malý „ocásek“, díky kterému vypadalo jako číslo „6“ v zrcadlovém obraze. Tím pádem, ad se stal známým znamením pro každého z nás.
V 15. století používali španělští obchodníci tento znak jako zkratku pro míru váhy – at (to je přibližně 11,52 kg). Tato míra byla použita k označení hmotnosti hospodářských zvířat a vína. Během renesance se znak začal používat k označení ceny a během průmyslové revoluce se začal bez výjimky objevovat v účetních výkazech. Postupem času se „pes“ usadil na většině klávesnic na klávese s číslem dvě.
Slavný symbol se ale používá nejen v online službách k oddělení uživatelského jména od domény. Takže v programovacích jazycích je to také například deklarace anotace (v Javě), indikátor pole (v Perlu), escapování všech znaků na řádku (v C#). V PHP se používá k potlačení chybového nebo varovného výstupu.
Obr. Památník „elektronického psa“ v Chitě
U nás bylo toto znamení poctěno několika památkami. Jeden z nich byl instalován v roce 2006 v Chitě. Památníkem je cementová deska o rozměrech 1,5 krát 1,5 metru, která byla instalována na chodník místo 9 bulvárních keramických desek. Tvar elektronického „psa“ byl vyříznut z plastu. Na desce je nápis, který říká, že se jedná o první památník „elektronického psa“ na světě. Další pomník tomuto znamení byl odhalen v Troitsku u Moskvy poblíž budovy městské správy. Jmenuje se „Přátelství bez hranic“.
Je zajímavé, že u různých národů světa je symbol @ napsán na počítači stejným způsobem, ale má úplně jiná jména a vyslovuje se jinak – teorie „kolektivního nevědomí“ zde vůbec nefunguje. Označení symbolu e-mailu se slovem „pes“ používají výhradně ruští uživatelé internetu. V jiných zemích se také používá pod různými názvy souvisejícími se zvířaty. To jsou názvy, které lidé vymysleli pro tento symbol, který každý z nás používá každý den.
V němčině @ spolu s at и at-zeichen ([at-tsayhen], “zavináč”), má hovorové jméno klammeraffe [clammeraffe], i když toto německé slovo má také přenesený význam, významově blízký angličtině pijavice (“pijavice”). V některých dialektech existují alternativy: affenschwanz ([affenschwanz] – „opičí ocas“), affenohr ([affenor] – „opičí ucho“) a affenschaukel ([affenschaukel] – „opičí houpačka“). Dánové tomu říkají grisehale, tedy „prasečí ocásek“. Tento symbol má stejný název v norštině, i když tam je častěji nazýván snabel – “sloní chobot”. Podobné jméno – snabel – a ve švédštině, kde toto slovo dokonce doporučila Švédská jazyková rada. Je pravda, že ve švédštině existuje další jméno, které není spojeno se světem zvířat, ale s jídlem – kanelbulle [kanelboule], tedy „skořicová buchta“, protože vrstva skořice v buchtě je rozložena do tvaru spirály. Další je „slon“. Nejčastěji používané jméno v hebrejštině a jidiš je jablečný závin, pojmenované podle vídeňské jablkové rolády. Čechov a Slováci inspirovali zaviáč [zavinach], oblíbený v místních barech, je druh rybí rolády. Španělé toto znamení někdy nazývají ensaimada [ainsaimaza] je pečivo běžně připravované na Mallorce.
Obr. Korejci tvrdí, že znak @ vypadá přesně jako šnek.
Ve finštině existují dvě další jména pro toto znamení: kissanhanta ([kisankhyantya] – „kočičí ocas“) a nejúžasnější jméno miukumauku ([miuku-mauku] – „mňau-mňau“). V maďarštině má symbol @ název v [kukach], tedy „červ, larva“. V srbštině se znak nazývá tzv opice, podobné pojmenování v bulharském jazyce. Tento symbol nazývají Španělé a Portugalci at – slovo, které vzniklo z jednotky hmotnosti a objemu, úzce související s amforou. Pokud přeložíte název znaku @ z thajštiny, dostanete něco jako „vlnitý znak ve tvaru červa“.
Ve Francii, kde jsou mořské plody tak oblíbené a restaurace podávají ústřice a šneky, bylo těžké si nevšimnout podobnosti označení s escargot [escargot], ačkoli oficiálně přijímaná jména jsou na nebo reklama. V Itálii je to také „šnek“, pouze italský hlemýžď [kiochiola]. Šnek se nedávno objevil také v hebrejštině (shablul), korejština (dalphaengi) a esperanto (heliko). V angličtině je název zachován: buď je již známý atnebo úplnější název komerční na. Příjmení je oficiální název tohoto znamení podle tabulky mezinárodních symbolů. Hovorová jména v angličtině vír ([whirlpool] – „vířivka, jacuzzi“) popř vynést ([fetch] – „duch“), ale používají se zřídka. Do angličtiny také proniklo několik cizích jmen: poměrně zřídka, ale stále používaných hlemýžď, podle jedné verze se jedná o dánské jméno snabel. To je celkem logické, protože si všichni pamatujeme, že staroanglický jazyk zažil znatelný vliv dialektů skandinávských kmenů – Dánů a Norů, kteří podnikali četné nájezdy a vytvářeli svá sídla na východním pobřeží od konce 8. století. Navzdory všem názvům je stále na prvním místě, pokud jde o frekvenci v anglickém jazyce. at, který s největší pravděpodobností zůstane oficiálním i neoficiálním názvem tohoto znamení.
