Dovolte mi to trochu vysvětlit. ) Docela staré dítě (11 let) požádalo Santa Clause o psa (čivavu). S manželem si morálně uvědomujeme, že pes je zodpovědný „podnik“ a je to především nákup pro rodiče a shodneme se na tom, že čekání do narozenin dítěte je dlouhá doba. Můj manžel ani já jsme nikdy neměli domácí mazlíčky. Čteme, připravujeme se, ale stále je to trochu děsivé))). Řekněte nám prosím, co se radikálně mění v rytmu života po objevení se psa? Pracuji z domova a starám se o dítě. Manžel je od rána do večera v práci. Pokud se připravíme na dovolenou, už jsme se s babičkou dohodli na „pěstounské péči“). Děkuji za přečtení a předem děkuji všem, kteří odpoví.
No, je to asi stejné jako s miminkem. Představ si, že jsi porodila))
Přesně tak! Už o tom taky přemýšlím))))).
A na mnoho let 🙂 Nejdřív se budeš o psa bát 🙂 (říkají, že možná děláme něco špatně), a pak se to vrátí do normálu, ani si toho nevšimneš 🙂
Přečtěte si také o výchově malých psů, abyste nebyli tyranizováni 🙂
Už se bojím))), aniž bych to ve skutečnosti ještě měl (ale už jsme našli a rezervovali náš zázrak).
Teď začnu číst o vzdělání, předtím jsem hledal „dárek“.
Určitě si přečti o výchově, a taky jdi do tvaru hrnečku 🙂 všechno ti vyjde 🙂
Mimochodem, jsem vášnivý milovník psů, ale každé štěně je zatraceně nové, všechno je jako poprvé, myslím, že už všechno vím, ale ne:) období paniky někdy útočí 🙂
Díky za radu). určitě si to přečtu).
Na fóru kuřat, po prožití sekcí o hledání štěněte, nyní „přejdu“ do dalších sekcí – o výchově.
Opravdu doufám, že mi vše vyjde). Říkám „u mě“, protože hlavní péče o mazlíčka bude přirozeně moje).
No jasně, že budeš automaticky maminkou štěněte 🙂
Samozřejmě to vyjde 🙂 Ať se ti daří.
14.12.2012 23: 28
15.12.2012 00: 18
Jako dítě, to je pravda 🙂
Můj pes je také můj první. Když ho poprvé vzali, dvě noci plakal a kňučel. Kojili jsme ho s manželem společně. Pak začaly po celém bytě louže plen (někdy i hromady :))
Měli jsme velké obavy, když jsme ho poprvé museli nechat doma samotného.
V prvních dnech jsem musel neustále dbát na to, aby se můj syn (tehdy mu bylo téměř 6 let) při hraní náhodou nerozdrtil.
A samozřejmě jsme ho trénovali, snažili se dělat všechno „podle vědy“ a bavilo nás nakupovat misky, vodítka, hračky a oblečení.
Pak jsme si postupně zvykli. Všechno. Jak my, tak naši psi 🙂 Nyní (o 2 roky později) se náš život od „předpsího“ liší v několika ohledech:
1. Procházky za každého počasí Krátké procházky za špatného počasí (to je zpravidla tatínkova „povinnost“) a velmi dlouhé a zábavné za příznivého počasí. Mimochodem, začali jsme častěji chodit na procházky s celou rodinou 🙂 do společnosti ocasatého 🙂
2. Kromě běžného jídla pro celou rodinu teď musím vzpomenout na psí kaše (máme je na přírodní bázi).
3. Úklid každý den. Náš pes nesype, ale občas dostane kaši na vousy nebo žvýká tužky a sušenky. A máme miminko 1,6 roku. Chci, aby bylo čisto.
4. Před každou cestou musíte pamatovat na návštěvu veterináře. certifikát a nezapomeňte si s sebou na výlet vzít „věno“ pro psa.
5. Veselé dovádění dětí a psů je nyní naší noční a každou ranní zábavou Stejně jako rituální „objetí“ s ocasem, když se probudíme nebo odněkud přicházíme.
Popisoval jsem zde především čistě každodenní změny. Ale obecně, pokud se život změní, rychle se to stane normou a postupem času si těchto změn jednoduše nevšimnete. Právě se objevil nový člen rodiny, to je vše 🙂
Zpočátku pro mě bylo těžké zvykat si na každodenní procházky několikrát denně a následné mytí tlapek. Nyní jsou pro mě tyto procházky a mytí tak známé jako. ranní čištění zubů :))
Děkuji mnohokrát za tak podrobnou odpověď!
Také se velmi bojím toho, že začínám zůstávat sama doma. U mého přítele se nedávno objevilo kýchání a téměř vždy a všude se s ní hýbe. Protože Je jí líto, že ho nechala samotného, pláče. Nenaučili ji to hned, ale teď z toho není moc nadšená.
Úklid každý den – no, čistota, v zásadě to není špatné, opět budu mít motivaci uklízet každý den!
Nemohli jsme ho nosit všude s sebou – pro dítě jsme museli do školky + do obytného komplexu (byla jsem tehdy těhotná, psa se tam vzít nemohlo).
Úplně poprvé, co jsme ho zavřeli do výběhu (máme skládací výběh, koupili jsme pro králíčka), psi brečeli jak šílení. A jsem s ním 🙂
Pak jsme se přizpůsobili tomu, že to necháme v kuchyni. Zpočátku neriskovali, že by mu dali celý byt – pak už by bylo všechno sbaleno a uklizeno, včetně postelí. A tohle všechno pro mě bylo náročnější uklidit než jen kuchyň (kvůli těhotenství).
Pak nějak přestali nenápadně zavírat dveře, teď je jeho územím celý byt 🙂
Úklid je teď pro mě zvykem. Když se nejmladší plazil, byla naléhavá potřeba, teď už jen “chci” 🙂
