Od nepaměti lidé uctívali zvířata a povyšovali je do hodnosti totemových božstev. Toto slovo k nám přišlo ze slovníku severoamerických indiánů a zůstalo tak, stalo se nám všem téměř původním. Během dlouhé historie lidského vývoje lidé uctívali každého: v Africe domorodci uctívali hlavu želvy a žaludek prasete, v Severní Americe lesní zvířata, v Austrálii veškerou místní faunu.
Dnes se stále častěji mluví o „městských totemech“ – zvířatech zvěčněných lidmi v různých památkách a památnících. Pravděpodobně nic nemůže vymýtit pohanskou úctu ke zvířatům a touhu obdařit je nadpřirozenými silami. Památky Petrohradu umožňují vytvořit totemovou mapu města.
Zde je nejznámější „ptačí“ památka severního hlavního města – památník Chizhik-Pyzhik (Fontanka, naproti domu č. 12/1). Na začátku minulého století se studenti císařské právnické školy, která se nacházela poblíž, nazývali „čižičtí kolouši“. Měli na sobě zelené uniformy se žlutými knoflíkovými dírkami – skutečné legrační sisinky. Právě těmto chlapcům se v oblíbené básni o šišce, která zmizela na Fontance, v krčmě známé po celém okrese, při skleničce nebo dvou opojného nápoje vysmívali.
Dnes je každý sebeúctyhodný turista prostě povinen po pronajmutí bytu k dennímu pronájmu v Petrohradu přijít k sikině, něco si přát a hodit minci tak, aby přistála na podstavci sikiny. Pokud mince nespadne z podstavce, přání se jistě splní. Novomanželé mají jiný rituál: ženich musí ptáčkovi na provazu položit plnou sklenici vodky a jakoby cinkat na skleničky zobákem síňky a snažit se sklenici nerozbít. Pokud to vyjde, rodinný život bude úspěšný.
Pronajímat byty na denní pronájem v Petrohradě a nenavštívit legendární sfingy – bájné bytosti s hlavou ženy a tělem lva – je neodpustitelná chyba. Sfingy na univerzitním nábřeží se objevily v roce 1834, ale ve skutečnosti jsou staré více než 3 tisíce let! Stáli u vchodu do starověkého chrámu faraona Amenhotepa III. Později byly vysloveny myšlenky nainstalovat mezi sfingy obrovskou sochu starověkého řeckého boha znovuzrození Osirise.
Říká se, že majestátní a přemýšlivé sfingy během dne mění svou mimiku, a pokud se dostanete na nábřeží při západu slunce, můžete na vlastní oči vidět, jak se jejich tváře mění z dobromyslných na zlověstné. Ale pozor, tuto zkoušku mohou přežít pouze ti, kteří mají čisté srdce – nebo to alespoň praví legenda.
O něco dále je bankovní most spojující ostrovy na Gribojedovském kanálu. Proslavil se rohovými plastikami gryfů – bájných okřídlených tvorů s tělem lva a hlavou orla. Mají ostré drápy a zlatá křídla. Tato stvoření symbolizují odplatu, moc nad nebem a zemí. Pokud si v Petrohradě pronajímáte denní bydlení, určitě se sem vydejte.
Aby se vaše přání splnilo, vložte gryfovi ruku do tlamy a pevně uchopte jeho zub. Aby měl v domě klid, mír a štěstí, pohlaďte ho po tlapce. A abyste vyšplhali po kariérním žebříčku, nezapomeňte pohladit gryfa po křídle. Nejneuvěřitelnější přání se splní, když pomník pohladíte po hlavě a přitom se budete dívat gryfovi přímo do očí. Není divu, že kolem gryfů je vždy tolik turistů – každý chce chytit štěstí za ocas.
Během obléhání Leningrad zaplavily hordy nenasytných krys – vybrané sibiřské kočky byly naléhavě přivedeny do města, aby s nimi bojovaly. Dnes žijí litinové kočky na Malaya Sadovaya: kočka Elisha a kočka Vasilisa se pohodlně usadili ve druhém patře domu a arogantně pozorovali kolemjdoucí.
Černá kočka jménem Elisha Kotovich Pitersky ztělesňuje samotný osud a studentské štěstí. Poté, co jste si v Petrohradu pronajali byty k dennímu pronájmu, najděte si čas na návštěvu kočičího páru: pro štěstí musíte hodit mincí tak, aby přistála velmi blízko k litinovému zvířeti. Pro studenty přesný hod mincí slibuje úspěch u zkoušky. Jedním slovem, cesta lidí k těmto kočkám nezaroste.
Území veřejné zahrady na nádvoří Filologické fakulty Petrohradské univerzity (Univerzitní nábřeží, 11) je bohaté na totemy. Na verandě místnosti simultánního překladu je sen všech neprovdaných dam a nezadaných mužů – socha hrocha, která zosobňuje moc a blahobyt. Hrošice se jmenuje Tonya, říká se, že k nalezení ženicha musíte držet její pravé ucho a k nalezení nevěsty ji musíte držet za levé.
Můžete si také hodit mincí a ukázat zázraky přesnosti v Petropavlovské pevnosti, vedle jedné z hromad, které chrání Ioannovsky most před ledem. Zde je socha „Zajíček zachráněný před potopou“. Říká se, že je to stejný zajíček, který během potopy spadl do boty císaře Petra Velikého a tím utekl. Dnes socha slouží jako jakýsi ukazatel vodní hladiny: na jejím podstavci jsou značky všech předchozích povodní. Pojďte sem a otestujte se – dokážete hodit mincí, aniž by spadla z podstavce malého zajíčka. Pokud vše vyjde, splní se vaše nejhlubší přání.
Zda věřit legendám nebo ne, je na rozhodnutí každého turisty. Leštěné památky a množství mincí různých nominálních hodnot a z různých zemí však svědčí o oblíbené lásce hostů města. Bronzoví psi, kočky a další zvířata trpělivě snášejí horko a chlad, odhalují své nosy a tlapky turistům a nabíjejí je svou neobvykle silnou energií. Při házení mincí si každý přeje jediné – vrátit se znovu do brilantního Petrohradu.
