Rýže. 1. Šimpanz se válel a hrál si.
Rýže. 2, 3. Spící šimpanz.
Šimpanz nejraději spí pod krytem, pod spolehlivou kuratelou svého lidského ochránce (tab. B.1, obr. 1). Kolem 8-9 hodiny, když se unaví, ztichne a pak mi neujde ani krok – jeho „noernst“, nespustí ze mě oči, pokusí se mi vylézt na klín, stiskne svůj celým tělem proti mně a rychle se posadí., tiše píská, skřípe.
Dívám se, jak usíná.
Každou minutu se jeho obrovská ústa pomalu otevírají a odhalují jeho objemná široká ústa až k hltanu a je slyšet táhlý zvuk sladkého, ospalého, nakažlivého zívnutí. S každou vteřinou se oči šimpanze zakalí, zúží a ztrácí smysl. Stále se snaží dívat, ale oči se mu stáčejí vzhůru natolik, že se zdá, že už nic nevidí. Šimpanz, který odolává neodolatelné síle, začíná velmi často mrkat očima, ale spánek se neustále dostavuje, stahuje víčka, zavírá oči, ačkoli jeho ruce stále dělají slabé pohyby, prstoklad, tahání, krouží kolem blízkých předmětů. Sebemenší zašustění – a okamžitě se šimpanzova víčka vyděšeně otevřou dokořán, jeho tupý pohled se dívá na své okolí, ale v příštím okamžiku se zdá, že panovačný spánek okamžitě zanechá na jeho očích těžkou stopu, jeho obočí se stáhne dolů, kořen nosu vrásky a oční víčka se mu zavírají tak těsně, že jsou vidět jen konečky vršků jeho tmavých řas; šimpanz nakonec usne s napjatým, neklidným výrazem ve tváři; časem toto napětí slábne, ale úplně nezmizí a spánek šimpanze je nervózní, citlivý: ve spánku se často chvěje celým tělem, často škube rukou, pak nohou a pak hlavou.
Polohy spícího šimpanze jsou extrémně humanoidní (tab. 3.1, obr. 2, 3); Obvykle spí na boku, snaží se odvrátit od světla, schoulený do klubíčka, přitahuje a tiskne všechny čtyři končetiny k tělu.
Ruce mu slouží jako polštář a pohodlně si na ně položí hlavu, nejčastěji ji položí na paži té strany těla, na jejíž straně leží, opřenou o dlaň nebo vnitřní stranu předloktí, buď s spánkem nebo celou stranou obličeje (tab. 3.1, obr. 2, 3).
Ruka, která se nepodílí na hlavě, často zakrývá nohy přiléhající k bradě, proplétá se, upevňuje jejich odklon od těla a jakoby poskytuje zvířeti jeho kompaktní polohu, nejvýhodnější pro účely oteplování.
Je třeba poznamenat, že tato poloha se u šimpanze mění v závislosti na teplotě v jeho místnosti: když je v místnosti velmi chladno, šimpanz si buď lehne na břicho, zastrčí ruce a nohy pod sebe a zaboří obličej dolů, nebo lehne si na záda, obtočí ruce a nohy kolem sebe, zkříží ruce na hrudi, přitáhne a přitlačí nohy k břichu, přičemž jimi zcela zakryje trup; naopak v létě, když je horko, šimpanz spí na zádech, roztahuje končetiny do stran, nohy roztahuje nahoru nebo do stran kolmo k tělu, někdy se chytne rukama za chodidla a drží takhle se jim líbí, když spí.
Občas se stalo, že šimpanzovi dával jako podestýlku seno – nejednou jsem si musel všimnout, jak se on sám snažil zařídit nejen zdání postele, ale i čela, klepal rozházené stonky na stejné místo, dokud nevytvořily jasnou elevace – druh polštáře, o který si vleže opíral hlavu.
Jak již bylo řečeno, šimpanz nejraději leží na měkké podestýlce, kterou používá jako matraci v případě chladu a chladu, ale také se snaží zařídit si něco jako přikrývku.
Použije k tomu první hadr, který mu přijde pod ruku a zakryje si jím nohy, občas si ho vytáhne do půli těla; v podmínkách našeho zadržení (kde teplota neklesla pod 17-15°R) jsem si nikdy nevšiml, že by v noci a ve spánku měl šimpanz zahalený až po hlavu, tím méně, že by měl zakrytou hlavu.
Řeknu ještě víc: kdybych z dobrých úmyslů, z obavy, že by miminko v noci prochladlo, já sám přikryl celého šimpanze dekou až po hlavičku, stáhl by přikrývku z horní části jeho tělo, nechal ho jen na nohách, opatrně ho hnětl mezi nohama.
Často jsem slyšel, jak spící šimpanz chrápe, podobně jako chrápání člověka.
| Předch | O úroveň výš | Další |
| Sexuální instinkt | začátek | Láska ke svobodě a boj za svobodu |
Mnoho lidí si myslí, že zvířata spí stejně jako lidé. Ale to není pravda.
Související články:
Některá zvířata nikdy plně nespí, ale dávají svému mozku odpočinek jiným způsobem. A například hmyz prostě upadne do něčeho jako strnulost.
I lidský spánek je pro nás stále velmi záhadným jevem a spánek zvířat nebyl prakticky vůbec zkoumán.
Jak spí opice?
Humanoidi, jako jsou gorily, orangutani a šimpanzi, ve skutečnosti spí podobně jako my. V noci si udělají něco jako záhon z listí, trávy nebo větviček a schoulí se do těchto „hnízd“ jako lidé v teplé posteli.
Malí primáti, jako jsou opice a makakové, spí jinak, jednoduše zmrznou, když sedí na větvi v pohodlnější poloze, pohybují se ve spánku a čas od času se probudí, aby zkontrolovali, zda poblíž nejsou predátoři.
Sloni a žirafy spí ve stoje
Velcí kopytníci, jako jsou sloni a žirafy, většinou jednoduše nemohou najít spolehlivý úkryt pro spaní, takže jsou nuceni spát vestoje, aby byli vždy připraveni vyskočit a utéct před nebezpečím.
Tato zvířata mají speciální svalové „zámky“ v oblasti kolen, aby nemusela namáhat svaly při spánku. Tyto “zámky” automaticky nutí nohy stát rovně, když zvíře usne. Koně, krávy a dokonce i ptáci mají stejný mechanismus spánku.
Ale i s takovým mechanismem musí tato zvířata stále pravidelně ležet na zemi, aby správně spala. Při spánku ve stoje totiž nemohou vstoupit do tzv. fáze rychlého pohybu očí (REM fáze), a to je pro dobré zdraví velmi důležité. Právě v této fázi člověk vidí živé sny.
Aby se slon cítil normálně, potřebuje spát v REM fázi alespoň jednou za 3-4 dny. Přitom mu stačí jen 30 minut takového spánku. Žirafa spí pouze 30 minut denně a aby byla normální, potřebuje spát ve fázi REM spánku pouze 5 minut.
Delfíni spí s jedním okem otevřeným
Stejně jako ostatní delfíni z kytovců nemohu spát v obvyklém smyslu toho slova. Většina mořských savců musí být neustále ve střehu před predátory a také se musí dostat na povrch, aby se nadechli.
Pokud delfín usne jako člověk, jednoduše se utopí. Delfíni jsou navíc teplokrevní tvorové, kteří žijí nejčastěji v chladných vodách, takže se potřebují neustále hýbat, aby jim neklesla tělesná teplota.
Evoluce proto přišla se speciálním spánkem pro delfíny, kdy usne jen polovina mozku. Vědci tomuto druhu spánku říkají Unipolysférický spánek s pomalými vlnami a je charakteristický nejen pro kytovce, ale také pro mnoho druhů stěhovavých ptáků.
Novorozené kosatky nikdy nespí
Dospělé kosatky spí asi 5-8 hodin denně, ale mladé kosatky a jejich matky nespí 3-4 týdny po porodu vůbec. A to je typické i pro ostatní samice a mláďata kytovců.
Jde především o obranný mechanismus proti predátorům, pro které je mládě chutnou kořistí, ale má to i jiné důvody. Malé mládě je ještě příliš slabé a plave pomalu a kromě toho ještě nemá podkožní tuk, aby se udrželo na hladině. Aby přežil, musí se neustále pohybovat vedle své matky a udržovat v jejím proudu.
Navíc je to tak důležité, že kosatky dokonce opustily unipolysférický pomalý-vlnný spánek a preferovaly úplnou bdělost po dobu jednoho měsíce, dokud tele trochu nezestárne.
Kachny zveřejňují „hlídky“
Divoké kachny mají zajímavý mechanismus spánku, když jsou v hejnu. V noci ty kachny, které jsou na okraji skupiny, spí s půlkou očí zavřenými pomocí stejného mechanismu, o kterém jsme psali výše. A kachny, které jsou uvnitř skupiny, spí obvyklým plným spánkem.
Tato hlídací taktika funguje skvěle, když existují predátoři, na které je třeba dávat pozor, ale je také důležité, aby si většina smečky hodně odpočinula. Vědci zatím nevědí, zda se „hlídací“ kachny příští noc změní s jinými.
Přihlaste se k odběru kanálu BB.LV Telegram! Podívejte se na stránku BB.LV na Facebooku! A přečtěte si hlavní zprávy o Lotyšsku a světě!
