Jedním z nejnáročnějších, ale nejpřínosnějších aspektů chovu akvárií je chov ryb doma. První pokusy často končí nezdarem, aby vše v budoucnu šlo hladce, budete muset nasbírat zkušenosti a znalosti o vlastnostech reprodukce určitých druhů. Akvarijní ryby lze rozdělit do dvou širokých skupin podle způsobu rozmnožování – tření a živorodé druhy (živorodé druhy).
Druhy snášející vajíčka využívají praktiku vnějšího oplození, kdy samice naklade stovky či tisíce vajíček a samec současně vypouští své semeno. Jedná se o poněkud nahodilou metodu a není divu, že mnoho vajíček zůstává neoplodněných. Šance se poněkud zvýší, když se pár v tuto chvíli k sobě přitiskne, jako by objímal ploutve. Inkubační doba je krátká, trvá asi 36 hodin, ale během této doby jsou vajíčka maximálně ohrožena sežráním, takže některé druhy mají vyvinuté obranné mechanismy. Někteří kladou vajíčka do těžko přístupných míst (jeskyně, prázdné skořápky, spodní strana listů rostlin atd.), jiní zůstávají hlídat snůšku před cizími lidmi, jiní nosí vajíčka s sebou v tlamě a i v případě nebezpečí schovávají v něm svá vycházející miminka.
U živorodých druhů dochází k oplození vajíček uvnitř těla samice a plůdek se objeví plně zformovaný. Samec zavádí semeno pomocí speciální trubicovité anální ploutve zvané gonopodium. Během páření se semeno dostává do samice po částech ve zvláštních sáčcích, které se uvnitř rozpustí do 15 minut. Spermie zbývající po oplodnění vajíček neodumírají jako u savců, ale jsou zachovány a zůstávají životaschopné po celý život samice. Samice je tak schopna skladovat semena několika samců najednou a v budoucnu je použít k reprodukci nové generace. Tato strategie rozmnožování zajišťuje lepší přežití potěru ve srovnání s druhy snášejícími vejce, protože vejce jsou během nejnebezpečnější inkubační doby relativně bezpečná. Je však třeba poznamenat, že téměř všechny živorodé druhy postrádají rodičovský instinkt a mláďata se mohou stát obětí svých vlastních rodičů.
Potomky lze získat jediným možným způsobem – pohlavně dospělý samec a samice musí být v akváriu společně. Odhalit samce a samičku u druhů s jasně definovaným pohlavním dimorfismem není obtížné, samci jsou velcí a pestře zbarvení, mezi ně patří kosatky, cichlidy atd. U jiných druhů (některé characiny, kaprovití) identifikujte vizuálně samec a samice mnohem komplikovanější, rozdíly se mohou objevit až v období páření a i to ne u každého. Pro zaručení tření se proto běžně nakupuje minimálně pět jedinců – mezi nimi jistě bude alespoň jedna samice nebo samec.
U naprosté většiny druhů postačuje k zajištění budoucích potomků držení dospělého samce a samice pohromadě. Pro některé druhy je však výběr partnera velmi důležitý a zdlouhavý proces. S prvním zástupcem opačného pohlaví, na kterého narazí, nebudou tvořit pár z důvodů, které znají jen oni. Mezi takové ryby patří například Discus fish, které kdysi tvořily pár, zůstávají věrné po celý život. U takových druhů se akvaristovi doporučuje pořídit již vytvořený pár nebo mladou skupinu šesti a více jedinců, kteří spolu dospějí a jistě vytvoří alespoň jeden vhodný pár. Takový něžný vztah mezi rybami Discus má svůj opak v osobě afrických cichlid, které žijí ve velkých afrických jezerech – Tanganika a Malawi (jiné jméno je Nyasa). Cichlidy, stejně jako většina ostatních druhů, nejsou při výběru partnera nijak zvlášť vybíravé, ale na rozdíl od nich v období tření začnou samci neúnavně pronásledovat samice a velmi hrubě je nabádají k páření. Pokud není připravená a nemá možnost se schovat, následky mohou být tristní – fenka může uhynout. Doma je nutné samici přemístit do samostatné nádrže, aby měla čas se zotavit a připravit se na kladení vajíček.
U teritoriálních druhů, které se třou v párech nebo skupinách, se do akvária na tření vždy nejprve nastěhuje samice a teprve o několik dní později samec.
Stimulace tření a chovu druhů snášejících vejce
Existují dva hlavní způsoby, jak stimulovat tření. První zahrnuje každodenní přísun potravy bohaté na bílkovinné produkty (krevní červi, dafnie, artemie atd.), které jsou nezbytné pro zdravý vývoj vajec a mléka. Druhý souvisí se změnami vodních poměrů.
Například amazonské druhy se často rozmnožují v období dešťů, kdy hladina vody v jejich stanovišti stoupá a záplavové vody bohatnou na různé bezobratlé a korýše. Proto v akváriu může být stimulem pro tření jednorázové nahrazení části vody sladkou vodou, snížení teploty o několik stupňů a dodání živé potravy. Pro ryby Killy je naopak stimulem snížení hladiny vody a zvýšení teploty, protože v přírodě se třou, když slunce začne vysychat jejich nádrže.
Po opětovném vytvoření nezbytných podmínek nezbývá než čekat. Začátek období páření můžete určit podle vnějších znaků – barvy a chování ryb. Samci zpravidla získávají sytější barvu a v některých případech začínají projevovat agresi vůči potenciálním konkurentům a jiným druhům podobných barev. U některých druhů lze zaznamenat svérázné rituály páření, kdy samec připravuje a důkladně čistí budoucí trdliště, kam následně pozve samici, již znatelně nateklou od vajíček.
Druhy vejcorodých ryb mají několik modelů chování: některé se třou v párech, jiné tvoří malé chovné skupiny – zvláštní harémy, kde na jednoho samce připadají dvě nebo více samic, jiné se třou ve hejnech o více než 6 jedincích atd. V závislosti na chování ryb během tření, měl by být zvolen vhodný design akvária pro tření.
Model “Rozptyl vajec”
Ryby žijí a třou se v malých hejnech. Samci a samice jsou vizuálně prakticky nerozeznatelní. Během tření samice v náhodném pořadí rozhází velké množství vajíček, která padají na listy, půdu a další designové prvky. Ryby nevykazují rodičovské instinkty a mohou jíst vlastní vejce. Patří mezi ně někteří cyprinidi, characiny a další.
Výtěrové akvárium je řešeno následovně – zemina ze skleněných kuliček o průměru cca 1 cm, na dno lze umístit jemné pletivo. Tento design chrání vejce před konzumací. Vajíčka padají pod síť a padají mezi kuličky a stávají se pro dospělé ryby nedostupnými.
Model “Formace zdiva”
Ryby tvoří stabilní páry a projevují rodičovskou péči. Tření trvá několik dní, vajíčka jsou přichycena k rostlinám nebo na odlehlých místech ve formě háčků, jeskyní, jeskyní. Ryby zůstávají poblíž, chrání snůšku, a když se objeví potěr, rodiče je žárlivě chrání před jakýmikoli hrozbami. Patří sem: terčovité ryby, skaláry a další.
Návrh využívá houštiny širokolistých plovoucích nebo zakořeněných rostlin. Pokud ryby žijí v druhovém akváriu, není potřeba třecí nádrž.
Model „Tvorba zdiva v jeskyních/roklinách“
Ryby prokazují rodičovskou péči, ale extrémně složité vztahy mezi rodiči. Po tření bere samice vajíčka do tlamy po celou inkubační dobu, potěr se v prvních týdnech dále schovává v tlamě, až se tam již nevejde. Toto chování je způsobeno extrémně agresivním prostředím a je typické pro cichlidy z afrických jezer Tanganika a Malawi.
Design využívá hromady kamení, které tvoří jeskyně a soutěsky, nebo keramické hrnce, velké mušle. Zeminu tvoří jemný štěrk nebo hrubý písek.
Model „Ponoření kaviáru do země“
Podobný způsob je typický pro halančíky, kteří žijí v bahnitých, periodicky vysychajících nádržích s měkkým bahnitým dnem. V období tření ryby tvoří dočasné páry a kladou jikry do substrátu. Pokud nádrž vyschne, vejce zůstanou životaschopná a během období dešťů se objeví nová generace.
Návrh se zaměřuje na substrát, měl by být založen na rašelinových nebo kokosových vláknech. Vejce se umístí do půdy, která se vyjme z vody a na několik měsíců se uloží na tmavém a teplém místě. Ponoření do země vyvolává další vývoj a vzhled mláďat.
Model “Hnízdo bublin”
Podobná metoda je vlastní labyrintovým rybám. V období tření tvoří páry, které často vydrží celý život. Samec si staví hnízdo na vodní hladině pomocí kousků rostlin a různých odpadků, které drží pohromadě pěnou z malých bublinek. Samice naklade vajíčka do hnízda a zůstává hlídat budoucí potomky. S výskytem potěru zpravidla zmizí rodičovský instinkt.
Návrh by měl zahrnovat vysoké rostliny, které se dostanou na hladinu, stejně jako plovoucí rostliny s malými listy / větvičkami, stanou se stavebním materiálem. Výtěrové akvárium musí být opatřeno těsným víkem, které zajišťuje tvorbu teplé vlhké vrstvy vzduchu nad hladinou, která chrání labyrintový orgán ryb před podchlazením při dýchání.
Chov živorodých ryb
Živorodé druhy pocházejí z relativně stabilních stanovišť, není tedy třeba měnit podmínky ustájení a stravu, k tření může dojít kdykoli. Teplota vody však ovlivňuje období březosti. Například při 25 °C trvá březost Guppy 28 dní, ale toto období se zkrátí na pouhých 19 dní, pokud teplota stoupne na 32 °C.
Většina živorodých druhů je schopna produkovat potomstvo v komunitním akváriu, ale počet plůdků přežívajících do dospělosti bude mít tendenci k nule. Stávají se oběťmi nejen jiných ryb, ale dokonce i svých vlastních rodičů.K záchraně potěru můžete použít samostatné třecí akvárium nebo speciální past.
Past na chov živorodých ryb je plastová průhledná komora s dvojitým dnem, která volně plave na hladině, kde je umístěna březí samice. Malé otvory nebo praskliny v podlaze nebo stěnách komory umožňují novorozeneckému potěru vstoupit do střední komory, kde jsou zcela v bezpečí. Po dokončení tření se samice vrátí do akvária a lapací komora s plůdkem se přemístí do samostatné nádrže. Při výběru pasti vybírejte ty největší, aby měly samice dostatek prostoru na plavání.
Krmení potěru
Nedílnou součástí úspěšného chovného cyklu ryb je dostatek správné potravy pro potěr. Zpočátku se mláďata mohou živit pouze tekutou potravou z mikroskopických vodních tvorů, jako jsou nálevníci. Pomocí injekční stříkačky se na povrch nanášejí kapičky vody obsahující tyto organismy. Jak stárnou, můžete začít krmit naupliemi Artemia, pak malými dafniemi a mletými vločkami suchého krmiva. V závislosti na druhu se plůdek výrazně liší velikostí, takže v některých případech můžete okamžitě začít s dafniemi, artemiemi a mletými vločkami.
Ne každý akvarista dokáže zajistit každodenní krmení potěru mikroskopickou živou potravou. Při chovu nenáročných druhů je vcelku přijatelné použít vločky namleté na mouku. Tato „mouka“ se smíchá s vodou a také se opatrně po kapkách injekční stříkačkou podává plůdku.
Mláďata by měla být krmena dvakrát, třikrát nebo dokonce čtyřikrát denně. V této fázi života nejsou nijak zvlášť pohybliví, proto je velmi důležité, aby potrava byla rovnoměrně rozmístěna po celém akváriu a byla na dosah; jinak začnou problémy s vývojem. Jemná filtrace pomáhá promíchat vodu a dodávat jídlo do všech oblastí nádrže.
Možné problémy a nebezpečí
Přelidnění – Úspěšný chov vám může zanechat velké množství potěru, který bude vyžadovat neustálou péči. Každodenní částečná výměna vody je životně důležitá, aby se zabránilo nebezpečnému hromadění odpadu a zbytků potravin. Postupem času, jak se plůdky vyvíjejí, bude nutné zvětšit jejich životní prostor, lze je přemístit do větší nádrže nebo do o něco menší. Nedostatek prostoru nevyhnutelně způsobí přelidnění, ryby přestanou růst a zvýší se riziko nemocí způsobených stresem a/nebo sníženou kvalitou vody.
Projev agrese – samci teritoriálních druhů, jako jsou cichlidy a siamské ryby, v určitém věku začnou projevovat vzájemnou agresi a začnou bojovat, někdy s fatálními následky. Zde jde především o to, abyste je včas oddělili do různých nádrží. Obvykle tento okamžik nastává do tří měsíců, kdy již lze samce poměrně snadno rozlišit podle jejich jasného zbarvení.
Degenerace populace – živorodé druhy a halančíky pohlavně dospívají velmi brzy, asi po třech až čtyřech měsících jsou již schopné rodit. Pokud budou i nadále drženi pohromadě, povede to k příbuzenskému křížení a v důsledku toho k degeneraci populace. Je vhodné přemístit mláďata do samostatných nádrží, zvlášť pro samce a samice. Je snadné je rozlišit, samci jsou pestřeji zbarveni. Podobný problém nastává u blízce příbuzných druhů. Neměli byste například chovat pohromadě příbuzné druhy, jako jsou mečouny a ploty, mohou se mezi sebou křížit a produkovat hybridní potomky, kteří mají obvykle méně atraktivní vzhled a problémy s dalším rozmnožováním.
Nedostatek potomků – zdravé dospělé ryby neprodukují vajíčka nebo jsou neplodné. Tato situace je často spojována se samci, ti jsou buď příliš staří, nebo u živorodých druhů dochází k poškození gonopodium. Problém je vyřešen výměnou samce.
Bílý povlak na vejcích – nevhodné podmínky vody (nízká teplota, příliš tvrdá nebo měkká voda apod.) vedou k vytvoření plísňového povlaku na vejcích. V tomto případě je třeba okamžitě přijmout opatření k normalizaci složení vody a ošetřit ji slabým roztokem methylenové modři.
Vysoká mortalita potěru – problém může souviset s krmením. Prohlédněte si bříško potěru pod lupou, v tomto věku jsou jejich těla téměř průhledná a v břiše jsou snadno rozeznatelné částice potravy. Smrky nic neviděly, je dost možné, že pro ně byly kusy jídla příliš velké. Úhyn plůdku může být způsoben i špatnou kvalitou vody v důsledku kontaminace odpadními látkami a rozkladem zbytky potravy.
